67 C 74/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 36 285,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 000 Kč ode dne 12. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky: 455,77 Kč, 18 829,74 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 532,10 Kč od 10. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení souhrnné částky 36 285,51 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že dne 7. 12. 2023 uzavřela se žalovanou Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v denních splátkách a za poskytnutí úvěru žalobkyni zaplatit poplatek a další poplatky za žalovanou objednané volitelné služby. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a na základě jí poskytnutých údajů žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. , č. účtu, dne 7. 12. 2023 ve výši 17 000 Kč. Žalovaná si zvolila službu Presto za poplatek 165 Kč a rovněž zvolila informační SMS servis za poplatek 28,80 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením denních splátek, proto Smlouvu žalobkyně vypověděla a žalovanou vyrozuměla e-mailem ze dne 9. 4. 2024. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 35 829,74 Kč, která je tvořena jistinou ve výši 17 000 Kč, poplatkem za vyplacení tranší úvěru 338,30 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 18 297,64 Kč a poplatkem za službu Presto ve výši 165 Kč a poplatkem za informační SMS servis ve výši 28,80 Kč. Zároveň žalobkyně nárokovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kdy uplatňuje smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení, tj. od 7. 1. 2024 do 6. 4. 2024, ve výši 455,77 Kč. Ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění ze dne 3. 9. 2024 žalovaná ničeho neuhradila.

2. Usnesením ze dne 27. 3. 2025, č.j. , spisová značka, byla žalobkyně vyzvána k doplnění neúplných skutkových tvrzení a k předložení důkazů v předestřeném rozsahu ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Ačkoliv byla výzva žalobkyni doručena dne 28. 3. 2025, zůstala procesně nečinná a svou povinnost doplnit skutková tvrzení a důkazně je podložit nesplnila.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na den 29. 5. 2025 se bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoli byla o jednání vyrozuměna. Pokud bylo soudu zasláno dne 29. 5. 2025 v 08:28 hod. podání žalované bez elektronického podpisu, soud k jeho obsahu nemohl přihlédnout, když do dispozice soudce se dostalo až po skončeném jednání. Podáním ze dne 21. 5. 2025 se z jednání omluvil zástupce žalobkyně s tím, že má za to, že žádná právně skutková tvrzení nezůstala sporná. Souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, o odročení jednání nežádal i z důvodu nenavyšování nákladů soudního řízení a z důvodu procesní ekonomie. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně, dokazování doplnil postupem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Dne 7. 12. 2023 uzavřela žalovaná se žalobkyní Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s postupným čerpáním s datem splatnosti 28. 5. 2025. Úvěr byl čerpán jako bezúčelový se schváleným kreditním rámcem 80 000 Kč. Sjednán byl denní úrok 0,933 %, RPSN ve výši 1 458,49 %. Sjednána byla volitelná služba Presto za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 29 Kč (čl. VII., bod 4 smlouvy). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její Sazebník (Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 7. 12. 2023, Příloha – Předpis denních splátek od 8. 12. 2023 do 28. 5. 2025, Informace pro spotřebitele, VOP platné od 1. 6. 2023).

6. Neautorizovaná a nedatovaná listina žalobkyně nazvaná Výpis o posouzení úvěruschopnosti bez dalšího pouze uvádí „výši ověřeného čistého příjmu“ 57 270 Kč na základě „bankovního výpisu“, aniž by bylo uvedeno za jaký měsíc byl posouzen, a dále bez dalšího uvádí „výši čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem“ 100 000 Kč (Výpis o posouzení úvěruschopnosti).

7. Neautorizovaná a nedatovaná listina žalobkyně nazvaná Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli uvádí pouze označení čísla účtu , č. účtu, , na který byla dne 7. 12. 2023 pod VS , var. symbol, odeslána částka 17 000 Kč s poznámkou , Anonymizováno, Vaše FlexiFin půjčka (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

8. Dne 9. 4. 2024 byla žalovaná formou e-mailu vyrozuměna o vypovězení předmětné úvěrové smlouvy s okamžitou platností a zároveň byla vyzvána k zaplacení částky 37 265,51 Kč (mail ze dne 9. 4. 2024).

9. Dne 3. 9. 2024 žalovanou vyzval právní zástupce žalobkyně k úhradě částky 37 265,51 Kč a částky 10 599 Kč za náklady právního zastoupení zástupce žalobkyně a poučil ji o tom, že nebude-li pohledávka do 3 dnů uhrazena, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 9. 2024, kopie podacího lístku ze dne 3. 9. 2024).

10. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o sdělení , právnická osoba, . ohledně majitele účtu č. , č. účtu, tak, že se jedná o běžný účet žalované. Z výpisů z tohoto účtu bankou zaslaných za období od 1. 10. 2023 do 31. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalované poukázala dne 7. 12. 2023 částku 17 000 Kč. Dále z výpisů vyplývá, že žalovaná před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy uzavřela další smlouvu o úvěru (půjčku) u , právnická osoba, dne 3. 10. 2023 ve výši 451 070 Kč, dále dne 23. 11. 2023 u , právnická osoba, . -Zonky půjčku ve výši 105 000 Kč. Z výpisů vyplývá i příjem žalované v průměrné výši 25 000 Kč měsíčně, který jí byl v prosinci 2023 vyplacen pouze ve výši 6 583 Kč a od ledna 2024 byly žalované vypláceny ČSSZ nemocenské dávky a následně peněžitá pomoc v mateřství. Patrný je dále výdaj z titulu hrazení nájemného ve výši 13 000 Kč měsíčně (Zpráva , právnická osoba, . a výpisy z předmětného účtu žalované u , právnická osoba, .)

11. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaná zůstala po celou dobu řízení procesně nečinná. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Právní zástupce žalobkyně byl navíc ještě před nařízeným jednáním v rámci procesní ekonomie vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k předložení důkazů v rozsahu uvedeném v usnesení ze dne 27. 3. 2025, č. j. , spisová značka, , na což však rezignoval.

12. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ).

13. Pro právního zástupce žalobkyně postup soudu nemůže být překvapivý, ani nepředvídatelný s ohledem na četnost jím podávaných žalob ke zdejšímu soudu a ke konstantní rozhodovací praxi v obdobných věcech v senátu 67 C. To vše za situace, kdy byl soudem již vyzván k doplnění skutkových tvrzení výše uvedeným usnesením. Navíc soudu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce k nařízeným jednáním ani v jednom případě nedostavila a svou neúčast opakovaně omlouvá.

14. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.

15. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).17. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

18. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná dne 7. 12. 2023 uzavřela se žalobkyní, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní ke svému tvrzení, že před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila její žádost o úvěr a ověřila informace a údaje, které sama žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, jak vyplývá zejména z bodu 10 odůvodnění tohoto rozsudku, tedy s ohledem na předložené výpisy z účtu žalované, které neprokazují její solventnost v době před uzavřením této úvěrové smlouvy. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána.

20. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne 7. 12. 2023 je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 17 000 Kč dne 7. 12. 2023, přičemž žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu neuhradila ničeho. Sama žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by na tento úvěr cokoliv uhradila. Z tohoto důvodu je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatila, tedy částku 17 000 Kč. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) jí byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne 12. 11. 2024 (výrok I).

22. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů. V daném sporu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 36 285,51 Kč s příslušenstvím, procesně úspěšná byla pouze co do částky 17 000 Kč, proto lze hovořit o tom, že procesní úspěch stran byl takřka shodný. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

24. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ve věci samé byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.