67 C 78/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený Jméno žalovaného B , advokátem sídlem Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 800 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 800 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 800 000 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 218 474 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokáta, sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 náklady řízení ve výši 2 892 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 3. 2024, ve znění v pozdějších podáních, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku shora ve výroku I. tohoto rozhodnutí uvedeného obsahu. Argumentovala tím, že účastníci řízení jsou bývalými manžely, jejichž manželství bylo uzavřeno dne 11. 6. 2011, pravomocně bylo rozvedeno 29. 5. 2023, přičemž k ukončení jejich soužití došlo v březnu 2021. Před uzavřením manželství žalobkyně v roce 2010 investovala ze svých výlučných finančních prostředků částku v celkové výši 800 000 Kč na nákup bytové jednotky č. , Anonymizováno, v budově č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , hodnota, k. ú. , adresa, , ke které nabyl na základě Kupní smlouvy ze dne 2. 12. 2010 výlučné vlastnické právo žalovaný. Bytová jednotka byla pořízena za účelem společného bydlení účastníků. V Kupní smlouvě se žalovaný zavázal uhradit kupní cenu ve výši 2 170 000 Kč, přičemž na základě mezi účastníky ústně sjednané dohody o společném bydlení a užívání této bytové jednotky žalobkyně žalovanému poskytla částku 800 000 Kč. Část kupní ceny ve výši 70 000 Kč zaplatila dne 19. 11. 2010 a dne 13. 12. 2010 ve výši 730 000 Kč. Trvání této dohody bylo vázáno pouze na dobu společného soužití účastníků a v případě jeho ukončení se žalovaný zavázal částku 800 000 Kč žalobkyni vrátit zpět. Dohoda byla ujednána mezi účastníky jako bývalými partnery v rámci návštěv u rodičů žalobkyně před zakoupením bytové jednotky. Sami rodiče žalobkyni v souvislosti s tím poskytli většinu finančních prostředků, kdy částka 218 800 Kč měla podobu spoření a částka 500 000 Kč měla podobu daru žalobkyni. Zbylou výši 81 200 Kč zaplatila žalobkyně ze svých úspor. Částky poskytnuté rodiči (500 000 Kč a 218 800 Kč) měla žalobkyně na svém spořícím účtu, odkud je ve dnech 23. a 26. 11. 2010 přeposlala na svůj běžný účet. Částku ve výši 218 800 Kč na spořicí účet žalobkyně zaslala samotná pojišťovna poté, co otec žalobkyně pojistnou smlouvu, kterou uzavřel ve prospěch žalobkyně, vypověděl. Částku 500 000 Kč měla žalobkyně k dispozici od svých rodičů na spořícím účtu, dne 26. 11. 2010 si ji přeposlala na běžný účet. V rozhodném období žalobkyně byla studující a nemohla jiným způsobem k takto vysokým částkám přijít. Částku 70 000 Kč žalobkyně vybrala ze svého běžného účtu dne 19. 11. 2010 v hotovosti, čemuž odpovídá následná úhrada poplatku na kupní cenu ve smyslu Kupní smlouvy ze dne 2. 12. 2010 téhož dne. Další její investice ve výši 730 000 Kč byla použita na úhradu kupní ceny bytové jednotky, neboť dle smluvních ujednání v Kupní smlouvě ji žalobkyně zaslala přímo na účet notářky , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobkyně popřela, že by se ohledně částky 800 000 Kč mělo jednat z její strany o dar žalovanému, když taková její vůle projevena nebyla. Z důvodu ukončení faktického soužití účastníků v březnu 2021, odpadl právní důvod, na jehož základě žalobkyně předmětné finanční prostředky žalovanému poskytla a na jeho straně tak došlo ke vzniku bezdůvodného omezení. Mezi účastníky bylo po celou dobu jejich soužití nesporné, že investice žalobkyně byla omezena existencí společného užívání, ať již v podobě bydlení či následného pronájmu bytové jednotky, ze kterého měl oběma účastníkům plynout zisk. Rodiče žalobkyně svolili, aby žalobkyně investovala částku získanou od nich v souhrnné výši 718 800 Kč na nákup bydlení pouze pod podmínkou, že žalovaný před nimi výslovně slíbí, že žalobkyni v případě ukončení společného soužití celkovou investici vrátí. S tím žalovaný vyslovil opakovaně před oběma rodiči žalobkyně souhlas. O dohodě účastníků se dozvěděli na Vánoce 2010 také rodiče žalovaného, kterým to oba účastníci coby snoubenci řekli v rámci společné diskuse o hrazení nákladů spojených se svatbou a o původu peněz, které žalobkyně (v té době studující) do nákupu bytu investovala. Rodičům žalovaného oba účastníci sdělili, že naprostou většinu peněz žalobkyně obdržela od svých rodičů, kteří k investici svolili pouze pod podmínkou, že žalovaný žalobkyni v případě ukončení společného soužití účastníků vše vrátí. Žalovaný to svým rodičům potvrdil. Dopisem ze dne 15. 12. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení částky 800 000 Kč do 15. 1. 2024, avšak bez úspěchu.

2. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Nesporoval bezhotovostní transakci z účtu žalobkyně dne 13. 12. 2010 ve výši 730 000 Kč v jeho prospěch, avšak peníze ve svůj prospěch přijal z titulu daru, který byl poskytnut konkludentně Žalobkyně nedala nikdy předtím či následně najevo úmysl požadovat plnění po žalovaném zpět, a naopak byla srozuměna s tím, že žalovaný (příjemce daru) tyto finanční prostředky nevrátí a použije je pro svou potřebu. Mezi účastníky také nebyla sjednána žádná ústní ani písemná smlouva o zápůjčce. Žalovaný neměl za prokázané, že hotovostní výběr částky 70 000 Kč dne 19. 11. 2010 byl plněním použitým v jeho prospěch na nákup nemovitosti. Ačkoliv byl přesvědčen, že plnění ve výši 730 000 Kč bezhotovostním převodem v jeho prospěch bylo plněním z titulu daru, z opatrnosti vznesl námitku započtení, kterou však podáním ze dne 7. 5. 2024 vzal zpět a netrval na ní. Podle něj žalobkyni požadovaný nárok nesvědčí nejenom z důvodu neexistence žádné darovací smlouvy, ale i s ohledem na to, že plnila zcela vědomě nedluh, a přitom nebyla v žádném omylu ani pochybnostech. Podle zákonné úpravy se může domáhat práva na vrácení ten, kdo plnil, pokud tak učinil v určitém omylu (lhostejno, zda omluvitelném nebo neomluvitelném) či v pochybnostech, ať už o skutkovém nebo právním stavu. Žalobkyně však v žádném omylu či pochybnostech nebyla. Žalovaný potvrdil, že uzavřel dne 2. 12. 2010 Kupní smlouvu, na jejímž základě se stal výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky. Tvrdil, že ještě před uzavřením této smlouvy zjišťoval možnosti financování a modelové kalkulace prostřednictvím hypotečního specialisty , jméno FO, , kterému pro potřeby kalkulace musel sdělit i způsob financování zbytku kupní ceny, tedy sdělil mu, že se jedná o dar, který mu poskytla žalobkyně. Žalovaný v této době měl předschválený hypoteční úvěr do výše 3 000 000 Kč a Kupní smlouvu mohl uzavřít bez finanční podpory jiné osoby. Žalobkyně užívala nemovitost v jeho výlučném vlastnictví do doby uzavření manželství s jeho svolením, když účastníci tvořili partnerský pár a vedli společnou domácnost. Žalovaný popřel, že by mezi účastníky proběhlo jakékoliv jednání o uzavření dohody o společném bydlení a užívání bytové jednotky, popřel také, že by před rodiči žalobkyně prohlásil, že si je vědom svého závazku vše žalobkyni vrátit při ukončení soužití účastníků. Takové prohlášení před rodiči žalobkyně nemohl učinit, když v té době nikomu nemohlo být zřejmé, zda a případně jakou částku žalobkyně žalovanému vůbec poskytne. Žalobkyně dle chronologického sledu si navíc přeposlala finanční prostředky na svůj účet až dne 23. 11. respektive 26. 11. 2010 (úterý a pátek po tvrzené návštěvě u jejích rodičů). Dále žalovaný uvedl, že pokud by žalobkyně měla zájem o ochranu jí tvrzené investice, mohla při uzavření Kupní smlouvy vstoupit spolu se žalovaným na straně kupujících a její plnění ve výši 800 000 Kč by bylo plněním na kupní cenu. To se však nestalo. Mezi účastníky nebylo o žádném jiném právním důvodu než o daru jednáno, a proto žalobkyni nesvědčí právo na zaplacení žalobou nárokované částky.

3. Ve věci samé soud provedl dokazování ve smyslu § 122 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), dokazování doplnil postupem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. o výpis z účtu žalobkyně u , jméno FO, , a. s. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z Kupní smlouvy uzavřené dne 2. 12. 2010 mezi prodávajícím , jméno FO, a kupujícím , jméno FO, (žalovaným pod tehdejším příjmením) soud zjistil, že předmětem prodeje se stal byt č. , Anonymizováno, nacházející se v budově č.p. , Anonymizováno, – bytový dům v části obce , adresa, , postavené na parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , ve 3. nadzemním podlaží domu, včetně souvisejícího spoluvlastnického podílu na společných částech budovy za kupní cenu 2 170 000 Kč (čl. II. Smlouvy). V čl. II. bod 4 se kupující zavázal zaplatit kupní cenu tak, že část kupní ceny ve výši 70 000 Kč uhradí prodávajícímu v hotovosti dne 19. 11. 2010 při podpisu Dohody o složení rezervační zálohy na kupní cenu předmětných nemovitostí, část kupní ceny ve výši 930 000 Kč se kupující zavázal uhradit prostřednictvím notářské úschovy , tituly před jménem, , jméno FO, na účet č. , č. účtu, a část kupní ceny 1 170 000 Kč pomocí hypotečního úvěru od , právnická osoba, . prostřednictvím notářské úschovy , tituly před jménem, , jméno FO, .

5. Z výpisu z účtu žalobkyně, č. účtu , č. účtu, soud zjistil, že dne 19. 11. 2010 byl proveden výběr hotovosti ve výši 70 000 Kč a dne 13. 12. 2010 odchozí platba ve výši 730 000 Kč na účet č. , č. účtu, .

6. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 9. 2022, č.j. , spisová značka, , kterým bylo manželství účastníků rozvedeno. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že manželé (v tomto řízení účastníci) spolu od března 2021 nežijí a manžel po odchodu ze společné domácnosti navázal a udržuje vztah s jinou ženou. Za trvání manželství se narodil dne 11. 2. 2013 syn , Anonymizováno, , dne 9. 2. 2016 dcera , Anonymizováno, a dne 12. 1. 2020 syn , Anonymizováno, . Soud I. stupně spatřoval příčinu rozvratu manželství ve vzájemných neshodách mezi manžely a v mimomanželském poměru manžela. Odvolací soud uzavřel, že manželé spolu více jak dva roky nežijí a jejich vzájemné vztahy se vyznačují nedůvěrou, problémy v komunikaci a neochotou vyjít si navzájem vstříc. Manžel udržuje vztah s jinou ženou, se kterou očekává narození dalšího potomka a za této situace lze sotva očekávat, že by soužití účastníků mohlo být ještě obnoveno. Nebyly zjištěny důvody návrhu o rozvod manželství nevyhovět, když nebyly zjištěny žádné mimořádné okolnosti, které by svědčily pro zachování zcela nefunkčního manželského svazku.

7. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně adresované právnímu zástupci žalovaného dne 15. 12. 2023 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k vrácení částky 800 000 Kč na zde uvedené číslo účtu ve lhůtě do 15. 1. 2024 s tím, že v opačném případě žalobkyně podá žalobu.

8. V reakci právní zástupce žalovaného dne 20. 12. 2023 požádal o doložení nároku na vrácení částky 800 000 Kč s tím, že v případě jeho důvodnosti se žalovaný nebrání případnému plnění, avšak po zápočtu svých pohledávek za žalobkyní.

9. Z žalobkyní předloženého výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc listopad 2010 soud zjistil kromě již výše zmíněného výběru hotovosti ve výši 70 000 Kč dne 19. 11. 2010, příchozí úhradu ve výši 218 800 Kč z účtu č. , č. účtu, dne 23. 11. 2010 a příchozí platbu ve výši 500 000 Kč z účtu č. , č. účtu, (na jméno , jméno FO, ) dne 26. 11. 2010.

10. Z e-mailové komunikace mezi žalovaným a notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, ve dnech 6. 1. 2011 a 12. 1. 2011 soud zjistil, že na úschovní účet byla dne 12. 1. 2011 připsána částka 1 170 000 Kč z titulu doplacení kupní ceny ve smyslu Kupní smlouvy ze dne 2. 12. 2010.

11. Postupem podle § 120 odst. 2 o.s.ř. soud vyžádal od , jméno FO, , a.s. zprávu ohledně majitele účtu č. , č. účtu, a o výpis z tohoto účtu za období od 1. 9. 2010 do 30. 11. 2010. Z odpovědi banky vyplývá, že majitelem účtu byla , jméno FO, (žalobkyně), přičemž na tomto účtu je evidována příchozí úhrada ve výši 218 896,21 Kč dne 18. 11. 2010 a dne 22. 11. 2010 odchozí úhrada ve výši 218 800 Kč.

12. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že částka v souhrnné výši 800 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení, jehož vydání se touto žalobou domáhá. Tvořena je jak částkou 70 000 Kč, tak částkou 730 000 Kč, coby investicemi do společného bydlení účastníků. Žalobkyně se radila se svými rodiči před pořízením předmětné bytové jednotky, když účastníci neměli v té době peněz nazbyt a její otec v přítomnosti žalovaného (budoucího manžela) sdělil, že je schopen žalobkyni přispět 500 000 Kč, neboť jí hradil na pojistnou smlouvu a pojištění ukončil. Žalobkyně sama na svém běžném účtu měla úspory ze svých brigád. Její otec trval na tom, aby žalovaný slíbil, že v případě, že se účastníci rozejdou, tak jí žalovaný poskytnuté peníze všechny vrátí a ona si je s otcem poté vypořádá. Finanční prostředky byly poskytovány otcem žalobkyně za účelem budoucího společného bydlení se žalovaným. Částku 70 000 Kč vybírala žalobkyně ze svého účtu z důvodu, že bylo třeba složit rezervační poplatek, přičemž po výběru částky 70 000 Kč se některý z následujících víkendů (nepamatovala si kdy přesně) vyjádřil žalovaný vůči jejímu otci ke svému závazku. Účastníci v té době k rodičům žalobkyně jezdili velmi často, takřka každý víkend. O koupi bytu účastníci uvažovali delší dobu, kdy měli před předmětným bytem vybraný byt jiný, z jehož koupě sešlo, avšak s rodiči účastníci jednali ohledně financování již prvně vybraného bytu. Účastníkem Kupní smlouvy, kterou uzavřel žalovaný dne 2. 12. 2010, žalobkyně nebyla, neboť v té době byla studující a účastníkům bylo sděleno, že pokud by byla na straně kupující, pak by nebyla poskytnuta hypotéka. Žalobkyně dodala, že její rodiče žili ve společné domácnosti. K vrácení poskytnutého plnění vyzvala žalovaného poprvé v listopadu 2023, když bezprostředně po odluce účastníků v březnu 2021 řešila spoustu dalších věcí a na majetkové vyrovnání přišla řada později.

13. Žalovaný jako účastník řízení uvedl, že v rozhodné době chtěl pořídit byt, když již v této době pracoval, měl naspořeny finance, měl ekonomickou historii, tedy dosáhl by na úvěr a byt mohl pořídit sám. I přes svou solventnost přijal finanční plnění od žalobkyně z důvodu, že zařizoval předchozí bydlení účastníků, v té době snoubenců, neboť žalobkyně se na výdajích finančně nepodílela. Žalobkyně v této době věděla, že žalovaný má dostatek finančních prostředků, ze kterých může bytovou jednotku pořídit sám, nicméně sama se nabídla, že mu poskytne (daruje) finanční prostředky ze solidárního důvodu, když účastníci plánovali společnou budoucnost. Žalobkyně si v té době uvědomovala, že dojde k uzavření sňatku, ona bude následně na mateřské dovolené a nechtěla, aby si žalovaný musel brát vysokou hypotéku. Žalovaný navíc v té době ze svých finančních prostředků hradil z 90 % náklady spojené se svatbou. Ze strany žalobkyně se jednalo o dar, neboť mu jednoznačně řekla „tady máš ty peníze, protože spolu budeme žít“. V rozhodné době byl on jediný výdělečně činný, žalobkyně byla zaměstnána na částečný pracovní úvazek, a poté nastoupila na mateřskou dovolenou. Veškeré výdaje spojené se zajištěním kompletních potřeb hradil výlučně on, což bral jako svou povinnost. Ještě před uzavřením Kupní smlouvy si žalovaný zjišťoval možnosti financování koupě předmětného bytu, měl finanční kalkulaci a předschválený úvěr byl daleko vyšší, než činila cena bytu. Neměl tedy důvod do koupě bytu zainteresovat třetí osobu. Žalovaný popřel, že by před někým slíbil, co žalobkyně tvrdí, tedy že se před rodiči žalobkyně jakkoliv zavázal. Popřel návštěvy účastníků u rodičů žalobkyně, neboť ti spolu dlouhodobě nežijí (asi od sedmi/osmi let věku žalobkyně) a nemohlo tedy dojít ke složení jeho slibu ve vztahu ani k jednomu z nich, natož k nim oběma, jak tvrdí žalobkyně. Nepravdivým je podle něj i tvrzení o tom, že by o jeho slibu před rodiči žalobkyně hovořil před svými rodiči. Ti k němu navíc mají od března 2021 (kdy jim oznámil, že se rozvádí) velmi negativní vztah. Předmětný byt žalovaný prodal v roce 2023 za cenu cca 6 000 000 Kč, přičemž čistý zisk z prodeje bytu činil cca 5 000 000 Kč (po odečtení zbylé výše hypotečního úvěru a poplatků spojených s převodem nemovitosti, včetně odměny makléře). Peníze z prodeje bytu získané použil pro svou potřebu.

14. Soud ve věci vyslechl i navržené svědky a zjistil:

15. Z výslechu svědka , jméno FO, (otce žalobkyně), že s manželkou žije po dobu 44 let nepřetržitě ve společné domácnosti a že účastníci v době před uzavřením jejich manželství jezdili k němu a k manželce (k rodičům žalobkyně) každý víkend od pátku do neděle, vyjma dovolených. V době před uzavřením manželství žalobkyně studovala, respektive končila školu, měla však svůj spořící účet, na který svědek po dobu cca tří měsíců investoval z důvodu výhodných úroků celkem 500 000 Kč. Dále jí přispěl penězi z investičního životního pojištění u , jméno FO, a.s., a to částkou, kterou po dobu deseti let spořil. Konkrétní částku si nevybavil, mohla se pohybovat mezi 160 000 až 200 000 Kč a byla pravděpodobně vyplacena na účet žalobkyně. Finanční poměry žalovaného v rozhodné době si svědek nevybavil. Vybavil si však byt v Tróji, kde po dobu studií účastníci bydleli. Po studiích začali uvažovat o společném bydlení a hledali byt. Nejdříve se jim líbil byt v Braníku, ohledně kterého byla uzavřena Rezervační smlouva, avšak z koupě tohoto bytu následně sešlo. Již v té době se účastníci se svědkem a jeho manželkou bavili o financování koupě bytu účastníků do budoucna a žalovaný svědkovi odpověděl, že by si vzal hypotéku, neboť v této době již byl zaměstnán. Žalobkyně dodala, že by se hypotéka snížila, kdyby vložila své finanční prostředky. Ačkoliv svědek žalovanému v té době věřil, tak od něj požadoval slib za situace, kdy účastníci nebyli sezdáni, aby v případě, když se rozejdou, žalovaný vložené finanční prostředky žalobkyni vrátil. Takto se všichni bavili asi v říjnu 2010, byla tomu přítomna i manželka svědka. Protože z koupě bytu v Braníku nakonec sešlo, hledal se další byt, prohlídek se svědek také účastnil, včetně bytu, který následně žalovaný nabyl do svého výlučného vlastnictví (byt , Anonymizováno, ). Na tento byt byl zaplacen rezervační poplatek, přičemž platbu uhradila žalobkyně po předchozím dotazu na svědka, zda s tím souhlasí. Svědek po žalovaném požadoval příslib, že pokud se účastníci rozejdou, tak finanční prostředky, které žalobkyně poskytne, jí žalovaný vrátí. Bavili se v podstatě shodně, jako u předchozího bytu, u čehož byla také přítomna manželka svědka (matka žalobkyně). Žalovaný svědkovi slíbil, že v případě rozchodu účastníků žalobkyni peníze vrátí. Žalobkyně takto investovala 500 000 Kč ze spořícího účtu a následně finanční prostředky, které jí svědek u , jméno FO, naspořil. Mohla přispět i svými úsporami, neboť chodila na brigády, k výši úspor se svědek nebyl schopen vyjádřit. V té době svědek sám ani se žalobkyní neuvažovali, že by se žalobkyně stala podílovou spoluvlastnicí předmětné nemovitosti, neboť žalovanému věřili. Svědek hradil veškeré výdaje spojené se svatbou účastníků16. Ve věci slyšená svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (matka žalobkyně) potvrdila, že s manželem žije souvisle po dobu 44 let bez odluky v manželství a že k nim účastníci před uzavřením manželství pravidelně jezdili na víkendy a přespávali. K dotazu soudu potvrdila, že výdaje spojené se svatbou hradila se svým manželem v celé výši. K finančním a majetkovým poměrům účastníků v rozhodné době (přelom let 2010/2011) svědkyně uvedla, že oba ukončili vysokou školu a sháněli peníze na pořízení vlastního bydlení. Žalobkyně v průběhu studia na vysoké škole chodila na brigády. Ohledně pořízení bytu , Anonymizováno, (kdo co zaplatí) se v rodině hovořilo v listopadu 2010, konkrétně na oslavě svátku svědkyně, který vždy slavili o víkendu, pokud 25. 11. připadlo na všední den. Svědkyni a jejímu manželovi se nelíbilo, aby žalobkyně (jejich dcera) přišla o peníze, které naspořila a které získala od svých rodičů, neboť šlo o hodně peněz. Protože zde existovalo určité riziko, manžel svědkyně tlačil na žalovaného, aby v případě, kdy se účastníci rozejdou, peníze vrátil. Vzhledem k tomu, že to žalovaný před svědkyní a jejím manželem slíbil, oba souhlasili s tím, aby žalobkyně peníze investovala do nastávajícího vlastního majetku.

17. Ve věci slyšený svědek , jméno FO, (otec žalovaného) uvedl, že má se žalovaným velice špatné vztahy z důvodu, že svědkovi a jeho manželce (svým rodičům) dne 27. 3. 2021 oznámil, že se rozvádí. Oba jako rodiče měli snahu, aby žalovaný takový krok zvážil s ohledem na své tři děti, do toho se nabalovaly další problémy a situace vyústila ve stav, kdy svědek s manželkou mají povoleno se žalovaným komunikovat pouze prostřednictvím jeho zástupkyně. K finančním poměrům účastníků v rozhodné době svědek uvedl, že ještě před uzavřením manželství v roce 2010 účastníci ukončili vysokou školu, do zaměstnání nastoupil pouze žalovaný, žalobkyně pokračovala v doktorandském studiu a přivydělávala si brigádně. Žalovaný nastoupil do firmy , Anonymizováno, s nástupním platem asi 23 000 Kč. Na podzim 2010 se účastníci rozhodli pro společný život s tím, že si pořídí společné bydlení. Hledali vhodný byt, který našli v bytě , Anonymizováno, , na který se byl svědek společně s otcem žalobkyně podívat. Nakonec si tento byt účastníci vybrali a řešilo se, kdo a jak zaplatí jeho cenu, která v té době byla asi 2 150 000 Kč. Účastníci na něj v té době neměli ani korunu, proto bylo domluveno, jakým způsobem se na něm finančně budou podílet. Domluva zněla tak, že svědek s manželkou vloží 200 000 Kč, otec žalobkyně 800 000 Kč a na zbylou výši kupní ceny se vezme hypotéka. Žalobkyně se vlastníkem předmětného bytu stát nemohla, neboť v té době nebyla zaměstnána a v opačném případě by účastníci nedosáhli na hypotéku. Na Vánoce roku 2010 se u svědka a jeho manželky řešila otázka bytu, dále svatby, kdo, co a jak bude platit. Při této návštěvě oba účastníci řekli, že se dohodli tak, že pokud dojde k rozpadu jejich vztahu, tak otci žalobkyně budou vráceny peníze v plné výši. Jednalo se o dohodu mezi otcem žalobkyně a oběma účastníky jako snoubenci. K výdajům spojeným se svatbou svědek uvedl, že je nesli rodiče žalobkyně, on s manželkou dodávali pouze drobnosti, účastníci samotní společně napůl hradili výdaje za prstýnky. , adresa, 000 Kč svědek s manželkou poskytli žalovanému na pořízení předmětného bytu tak, že částka asi 142 000 Kč byla vyplacena spořitelnou Wüstenrot přímo na účet žalovaného po ukončení stavebního spoření a zbylou částku do 200 000 Kč poskytli z vlastních finančních prostředků v hotovosti asi v listopadu 2010.

18. Ve věci slyšená svědkyně , jméno FO, . , jméno FO, (matka žalovaného) potvrdila, že její vztah k žalovanému je narušen od roku 2021, kdy ji a manžela začal obviňovat z různých věcí, jako rodičům se jim vysmíval a ponižoval je. Svědkyně uvedla, že po ukončení studia žalovaný nastoupil k zaměstnavateli , Anonymizováno, , výši příjmu neznala, neboť se o něm žalovaný bavil se svým otcem (jejím manželem). Žalobkyně po dokončení studia promovala, ale pokračovala v doktorandském studiu, během kterého chodila na brigády. Svědkyně potvrdila, že výdaje spojené se svatbou účastníků hradil otec žalobkyně. Po dobu svého studia účastníci bydleli v bytě v , adresa, , po promoci plánovali vstup do manželství a pořízení společného bytu. Řešila se finanční otázka bytu , Anonymizováno, , který si účastníci vybrali tak, že větší podíl připadl ze strany žalobkyně, kdy bylo vloženo 800 000 Kč, svědkyně s manželem poskytli 200 000 Kč. Cena bytu se měla pohybovat přes 2 000 000 Kč a účastníci potřebovali hypotéku. Žalovaný svědkyni a jejího manžela (své rodiče) po návštěvě v , právnická osoba, vyrozuměl o tom, že na úvěr může dosáhnout pouze za situace, když ho bude čerpat na sebe, neboť oba se žalobkyní by na úvěr nedosáhli. Do budoucna však účastníci chtěli, aby po uzavření sňatku se vlastníkem bytu stala i žalobkyně, a to už pod společným příjmením. K částce 200 000 Kč, kterou měla svědkyně s manželem žalovanému poskytnout, doplnila, že se jednalo o našetřené peníze ze stavebního spoření asi ve výši 140 000 Kč. Svědkyni bylo dále známo, že částku 800 000 Kč přispěl otec žalobkyně, neboť se u nich o Vánocích 2010 účastníci (v té době snoubenci) zmínili kdo, co a jak zaplatil a řešili úpravy bytu. Před svědkyní a jejím manželem účastníci řekli, že v případě, pokud mezi účastníky dojde ke krizi nebo se rozejdou, tak žalovaný slíbil otci žalobkyně jeho vklad vrátit.

19. Ve věci slyšený svědek , jméno FO, uvedl, že v období let 2007-2012 jako OSVČ po celé republice poskytoval půjčky v nebankovním sektoru počínaje od hypoték, po krátkodobé půjčky, zástavy a podobně. Svědek si žalovaného nevybavil, ani pokud mu bylo připomenuto jeho předchozí příjmení, žalobkyni neznal, nesetkal se s ní. V hlavním městě Praze svědek mohl „dělat“ pouze hypoteční návrh v prosinci 2010, který se mohl pohybovat v řádech milionů, asi 3 000 000 Kč. Pamatuje si, že mu plynula slušná provize ve výši 7 %, a že částka 3 000 000 Kč byla jedna z nejvyšších, které v té době zprostředkoval. Dále svědek uvedl, že se domnívá, že se se žalovaným sešel asi 2-3 x a že byly asi dva návrhy: jeden zněl na 3 000 000 Kč a druhý byl nižší asi o jednu třetinu, když mu žalovaný sdělil, že dostal dar, nějaké peníze, takže už nepotřebuje tak vysoký úvěr. Žalovaný zmínil dar, nikoliv půjčku, což svědka zaujalo, neboť on sám se v té době rozváděl a zaujalo ho, že žalovanému přispěje přítelkyně. O půjčku jít nemohlo, neboť by si svědek pamatoval, že by do budoucna byla povinnost něco splácet. Žalovaný svědkovi v rámci schůzky předložil odhad ceny bytu, doklad totožnosti a potvrzení jeho příjmů, jakož i výpis z účtu. Vzhledem k tomu, že se jednalo pouze o orientační schůzku a žalovaného zajímala výše splátky, svědek při jednání se žalovaným pracoval pouze s tabulkami, nepracoval konkrétně s příjmy žalovaného, ani s konkrétní odhadnutou cenou bytu. Na druhé schůzce se žalovaným řešili ponížení hypotečního úvěru asi na 2 000 000 Kč, neboť žalovaný řekl, že se jedná o peníze, které dostal od přítelkyně, přesnou výši svědek neuvedl. Při jednáních nebylo řešeno, zda by se měla stát vlastnicí bytu také žalobkyně. Svědek nedokázal odpovědět na dotaz, zda za situace, pokud byli žadatelé o úvěr partneři, a nikoliv manželé, a jeden z nich měl příjem a druhý měl finanční prostředky, zda mohli sjednat společně hypoteční úvěr a společně pořídit nemovitost. Na dotaz, jak vysoký příjem stačil žalovanému, aby dosáhl na hypoteční úvěr 3 000 000 Kč, svědek odpověděl pouze odhadem, že v roce 2010 asi 30 000 Kč měsíčně. Na dotaz, zda se před ním žalovaný vyjádřil tak, že měl peníze od své přítelkyně darem dostat nebo že je teprve dostane, svědek odpovědět nedokázal.

20. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když ani účastníci žádných dalších důkazních návrhů ve věci již nečinili. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

21. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práv a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy (odst. 3).

22. Judikatura vztahující se k právnímu institutu bezdůvodného obohacení je se zřetelem k obdobnému znění ust. § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), účinného do 31. 12. 2013, a ust. § 2991 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), použitelná v poměrech obou právních úprav (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1881/2018).

23. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním bez právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Po provedeném řízení a dokazování má soud prokázáno, že žalobkyně ve prospěch žalovaného poukázala souhrnnou částku 800 000 Kč. Výběr hotovosti z účtu žalobkyně dne 19. 11. 2010 ve výši 70 000 Kč odpovídá úhradě rezervační zálohy na kupní cenu ve smyslu čl. II, bodu 4 Kupní smlouvy téhož dne. Závěru, že se žalobkyně podílela na úhradě části smluvně sjednané ceny předmětného, odpovídá i její další platba ve výši 730 000 Kč, kterou ze svého účtu poukázala dne 13. 12. 2010 na účet notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ve smyslu citovaného článku Kupní smlouvy. Ostatně žalovaný po celou dobu řízení netvrdil, a ani neprokázal, kdo jiný, než žalobkyně, by měl jím sporovanou úhradu ve výši 70 000 Kč na kupní cenu učinit. Nesporným je, že Kupní smlouvou žalovaný nabyl do výlučného vlastnictví bytovou jednotku č. , Anonymizováno, , vymezenou v budově č.p. , Anonymizováno, , na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , kterou v roce 2023 prodal, přičemž peníze získané z prodeje použil pro svou potřebu.

26. Po provedeném dokazování soud naopak nemá prokázáno, že by se ve vztahu k žalobou uplatněné částce 800 000 Kč mělo ze strany žalobkyně jednat o dar žalovanému. Sama žalobkyně popřela, že by takovou vůli projevila, když se jednalo o v té době vysokou částku přihlížeje k finančním poměrům nesezdaných účastníků, kteří ukončili svá vysokoškolská studia, a navíc většinu těchto peněz žalobkyně získala od svých rodičů. Na základě výslechu svědků, zejména rodičů obou účastníků a také výslechu samotných účastníků soud s ohledem na časovou osu jejich soužití uzavřel, že právním důvodem poskytnutí plnění v roce 2020 v celkové výši 800 000 Kč žalobkyní byl příslib společného bydlení se žalovaným. Jednalo se o jejich neformální dohodu o společném bydlení, která vyplývala v té době z jejich soužití v nesezdaném poměru, kdy účastníci obývali pronajatý byt a plánovali společný život a pořízení vlastního bydlení. Tomu odpovídá uzavření jejich manželství dne11. 6. 2011 a následně postupné narození společných dětí, dne 11. 2. 2013 syna , Anonymizováno, , dne 9. 2. 2006 dcery , Anonymizováno, a dne 12. 1. 2010 syna , Anonymizováno, . Účastníci tedy minimálně od roku 2010 plánovali společné bydlení a v tomto duchu činili s vidinou manželského a rodinného života další kroky. V řízení bylo výslechem rodičů účastníků a výpisy z účtů žalobkyně prokázáno, že účastníci mezi sebou v rozhodné době vypořádání žalobkyní poskytnuté částky (investice) řešili, kdy teprve na základě závazku žalovaného vrátit žalobkyni od ní přijaté finanční prostředky v případě rozchodu účastníků, žalobkyně tyto finanční prostředky ve prospěch žalovaného fakticky poskytla. Pokud se vyjadřoval k poskytnutým finančním prostředkům svědek , adresa, , tak ten měl informaci o tom, že se mělo ze strany žalobkyně jednat o dar žalovanému, pouze zprostředkovanou od samotného žalovaného a svědek ji u žalobkyně v rozhodné době (ani později) nijak neověřoval. Důvodem investice žalobkyně na pořízení předmětné bytové jednotky tedy bylo plánované společné soužití účastníků. Tvrzení, že by se v roce 2010 ze strany žalobkyně (v té době studující) mělo jednat o dar takto vysoké částky, navíc tvořené z převážné části (co do výše 718 800 Kč) několikaletými úsporami rodičů žalobkyně (jejího otce), žalovaný neprokázal, a soud ho hodnotí jako účelové. Pokud byla bytová jednotka následně pronajímána třetím osobám, tak hmotná podpora byla motivována vedle pořízení společného bydlení, také získáním dalších majetkových hodnot, které s místem kde byla vedena společná domácnost, nemusely souviset. Motivem pro poskytnutí plnění majícího majetkovou hodnotu může totiž být také zisk z pronájmu ve prospěch společného soužití a hospodaření. Na straně žalobkyně nelze spatřovat tzv. vědomé plnění nedluhu, jak tvrdí žalovaný.

27. Při hodnocení výpovědi ve věci slyšených svědků soud zohlednil věrohodnost jejich výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký mají svědci vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci, jaká je jejich rozumová a duševní úroveň, dále k okolnostem, jež doprovázely jejich vnímání skutečností, o nichž vypovídali a také způsobu reprodukce těchto skutečností a k jejich chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.). Současně soud přihlédl k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují) a také vzal v úvahu, že svědci byli soudem poučeni o trestně právních následcích jejich křivé výpovědi. Výpověď rodičů obou účastníků soud hodnotí jako věrohodnou, konzistentní a v souladu s ostatními provedenými důkazy. Na tomto závěru nezměnil ničeho ani narušený vtah žalovaného s jeho rodiči, neboť jejich výpověď vytvořila ucelený soubor s ostatními provedenými důkazy a před soudem vypovídali přesvědčivě. Soud má naproti tomu důvodné pochybnosti o věrohodnosti výpovědi svědka , jméno FO, , který, ačkoliv si nevybavil osobu žalovaného, se kterým měl v roce 2010 jednat, dokázal se vyjádřit k výši hypotečního úvěru, k jednotlivým návrhům financování, včetně toho, že se mu „neznámý“ žalovaný před 15 lety zmínil o tom, že hypoteční úvěr bude žádat ve výši nižší než 3 000 000 Kč, neboť mu za tímto účelem měla darovat peníze přítelkyně (žalobkyně-pozn. soudu). Vysvětlení svědka soud neuvěřil a jeho výpověď hodnotí jako tendenční s úmyslem procesně v řízení podpořit žalovaného.

28. Za situace, kdy finanční prostředky žalobkyně investovala do výlučného majetku žalovaného v roce 2010, nárok na vydání bezdůvodného obohacení se řídí právní úpravou účinnou v době založení příslušného právního důvodu (tedy § 451 a násl. obč. zák.), bez ohledu na to, že k odpadnutí právního důvodu plnění mělo dojít následně až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona, tedy po 1. 1. 2014 (viz ukončení společného soužití účastníků v březnu 2021 a pravomocný rozsudek o rozvodu manželství ze dne 29. 5. 2023).

29. Přihlížeje k bodu 22 odůvodnění tohoto rozsudku představuje bezdůvodné obohacení mimosmluvní závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, ochuzenému a této povinnosti korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo (ochuzeného), požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. V daném případě předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného a ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, ke kterému došlo způsobem, který právní řád neuznává. Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí žalobkyni, neboť na její úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno. Pasivně legitimovaným k vydání bezdůvodného obohacení je žalovaný, který se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tedy se jeho majetek na úkor žalobkyně neoprávněně zvětšil.

30. Skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, míří na ty případy, v nichž v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně, v důsledku další právní skutečnosti, ztratil své právní účinky (odpadl). Okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením. Tato skutková podstata může být ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu naplněna mimo jiné v případech, investuje-li jeden z nesezdaného páru do (byť výlučného) majetku druhého, který oba užívají, avšak důvod takového plnění – dohoda o společném bydlení a užívání pořizovaného obydlí k tomuto účelu (jež může být i neformální, vyplývající z blízkého vztahu apod.), například v důsledku rozchodu partnerů odpadl. Z uvedeného vyplývá, že za dostatečný právní důvod vynaložení investic na nemovitou věc z pohledu naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení vzniklého z právního důvodu, jenž odpadl, soudní praxe považovala i vzájemnou dohodu účastníků o společném bydlení a užívání nemovité věci k tomuto účelu, na jejímž základě se investující osoba podílela na pořízení nemovité věci.

31. V posuzované věci soud považoval za právní důvod, pro který žalobkyně v roce 2010 investovala finanční prostředky v souhrnné výši 800 000 Kč do pořízení předmětného bytu ve vlastnictví žalovaného, příslib společného bydlení účastníků v předmětném bytě, tedy neformální dohodu o společném bydlení, která vyplývala z jejich soužití v nesezdaném poměru, jak rozvedl v bodě 28 rozsudku. V souvislosti s ukončením společného soužití účastníků (v březnu 2021) bylo zřejmé, že žalobkyni nebude další bydlení v předmětném bytě umožněno a odpadl tak právní důvod, pro který v roce 2010 do předmětné nemovitosti (bytové jednotky) investovala. K obohacení žalovaného coby vlastníka předmětné nemovitosti došlo samotnou realizací investic žalobkyně na její pořízení, avšak v té době pro takové obohacení existoval právní důvod, který spočíval v příslibu bydlení žalobkyni.

32. Argumentaci žalovaného, že se nemohl před rodiči žalobkyně zavázat vše vrátit v případě odloučení účastníků (ukončení jejich soužití), má soud vyvrácenu jak výslechem rodičů žalobkyně, tak výslechem jeho rodičů. Je pochopitelné, že se účastníci v době, kdy plánovali společnou budoucnost, svěřovali o svém úmyslu pořídit společné bydlení před rodiči jich obou a že zároveň v rámci širší rodiny řešili otázku financování jejich společného bydlení (lhostejno, zda se diskuse týkala předmětného bytu či bytu předchozího), tím spíše, že žalobkyně v této době studovala a žalovaný po ukončení studia čerstvě nastoupil do zaměstnání. Bylo prokázáno, že v této době účastníci nedisponovali dostatečnými finančními prostředky a uvítali jakoukoliv finanční výpomoc ze strany širší rodiny. O tom svědčí například i skutečnost, že náklady spojené s jejich svatbou hradili takřka v plné výši rodiče žalobkyně, kdy své tvrzení, co vše v souvislosti se svatbou žalovaný hradil, nebylo ničím prokázáno. Naopak bylo vyvráceno výpovědí rodičů účastníků. Žalovaný před soudem vypovídal vědomě nepravdivě nejenom o nákladech, které v souvislosti se svou svatbou hradil, ale také nepochopitelně tvrdil, že rodiče žalobkyně spolu nežili od útlého věku žalobkyně. S ohledem na výše uvedené soud uvěřil tomu, že rodiče žalobkyně, kteří jí přispěli nemalou částkou 718 800 Kč, na niž de facto několik let spořili, se snažili alespoň příslibem žalovaného ujistit, že v případě rozchodu účastníků, bude žalobkyni takto vysoká částka vrácena. Zpochybnění nároku žalobkyně tvrzením žalovaného o tom, že žalobkyně mohla na ochranu jí tvrzené investice vstoupit na straně kupující spolu se žalovaným bylo vyvráceno (vysvětleno) rodiči obou účastníků tak, že samotnému žalovanému v rozhodné době bylo známo stanovisko banky ohledně podmínek poskytnutí hypotečního úvěru. Ten by poskytnut nebyl právě za situace, kdy by v rámci smluvního vztahu vystupovala také žalobkyně, která byla v té době bez příjmu.

33. Tvrzení žalovaného o tom, že měl v době před uzavřením Kupní smlouvy dne 2. 12. 2010 předschválený hypoteční úvěr do výše 3 000 000 Kč, zůstalo pouze v rovině tvrzení a nebylo prokázáno. K výpovědi svědka , jméno FO, soud přihlédnout nemohl pro jeho nevěrohodnost, jak blíže uvedeno pod bodem 29 rozsudku. Žalovaný stejně přesvědčivě nevysvětlil, proč by za situace předschváleného hypotečního úvěru v této výši použil k úhradě části kupní ceny finanční prostředky získané od žalobkyně.

34. Z výpisů z účtů žalobkyně soud zjistil, že částku 70 000 Kč žalobkyně vybrala dne 19. 11. 2010 a téhož dne tuto částku žalobce použil k hotovostní úhradě rezervační zálohy. Žalobce soudu nenabídl žádný důkaz o tom, že by k úhradě rezervační zálohy v této výši použil vlastní hotovost. Dále z výpisů z účtu vyplývá, že částku 730 000 Kč žalobkyně ze svého účtu přeposlala na účet notářky dne 13. 12. 2010, kdy již předtím dne 23. 11. 2010 a dne 26. 11. 2010 si na běžný účet ze svého spořícího účtu přeposlala částku 218 800 Kč (částka vyplacená na její spořicí účet od , jméno FO, a na částku 500 000 Kč z titulu financí poskytnutých žalobkyni jejím otcem).

35. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno. Přihlížeje k prodlení žalovaného ve smyslu § 1970 o. z. mu byla uložena rovněž povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení, přičemž výše zákonného úroku z prodlení je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení je odůvodněn dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené k vrácení obohacení v předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 15. 12. 2023.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal v souladu s § 137 o.s.ř. náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 40 000 Kč, dále odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 173 937 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při výši jednoho úkonu právní služby 11 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podaná žaloba, vyjádření ze dne 2. 5. 2024, 25. 10. 2024, 11. 2. 2025 (závěrečný návrh) a účast při jednání soudu dne 19. 9. 2024, 7. 11. 2024, 17. 12. 2024 (jednání delší než dvě hodiny), za účast při jednání dne 13. 2. 2025 a ve výši 5 750 Kč za účast při jednání dne 13. 3. 2025, při kterém došlo pouze k publikaci rozhodnutí, vše včetně 21 % DPH. Dále soud žalobkyni přiznal podle § 13 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) citované vyhlášky paušální částku náhrady po 300 Kč (ve znění platném do 31. 12. 2024) za osm úkonů právní služby ve výši 2 904 Kč a ve výši 1 633 Kč ve znění citované vyhlášky platné od 1. 1. 2025, kdy podle § 13 odst. 4 představuje paušální částka náhrady 450 Kč, přičemž se jedná o tři úkony právní služby (závěrečný návrh ze dne 11. 2. 2025, účast při jednání soudu dne 13. 2. 2025 a dne 13. 3. 2025. Celkem soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 218 474 Kč, včetně 21 % DPH. Nad rámec uvedeného soud dodává, že žalobkyni nepřiznal odměnu ani paušální částku náhrady za její podání doručené soudu 8. 5. 2024, které bylo identické s podáním ze dne 2. 5. 2024 a dále za podání ze dne 12. 3. 2025, jehož obsahem byla pouze specifikace požadovaných nákladů řízení. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen uhradit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

37. Výrok o nákladech řízení, které vznikly státu, je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto zákonného ustanovení má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě náklady placené státem představují náklady za vyplacené svědečné , jméno FO, ve výši 2 892 Kč (usnesením ze dne 18. 12. 2024, č.j. , spisová značka, ). Odměna byla svědkovi vyplacena dne 24. 1. 2025. S ohledem na procesní neúspěch žalovaného v tomto řízení mu soud uložil ve smyslu citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení, které mu vyplacením tohoto svědečného vznikly. Zároveň soud zohlednil, že na straně žalovaného nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

38. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.