67 C 81/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované slovenský státní příslušník bytem Adresa žalované o zaplacení částky 135 547 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky: 20 352 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 352 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, 17 682,21 Kč, úroku ve výši 76,55 % ročně z částky 95 337,80 Kč od 23. 10. 2024 do 15. 11. 2024,zastavuje.

II. Žaloba se co do: částky 44 301 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 97 513 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 9,23 % ročně z částky 95 337,80 Kč od 23. 10. 2024 do 15. 11. 2024, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 95 337,80 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 10. 2024 dosáhne částky 336 873 Kč,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 212 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 53 212 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, a to v šesti měsíčních splátkách po 8 000 Kč a jedné splátce po 5 212 Kč, splatných vždy do každého 20. dne toho, kterého měsíce, počínaje měsícem září 2025, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 3. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v souhrnné výši 135 547 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že dne 17. 1. 2024 uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byl téhož dne poskytnut na jeho účet úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr společně se sjednaným úrokem ve výši 85,78 % ročně splácet ve 36měsíčních splátkách po 7 798 Kč splatných vždy k 17. dni každého měsíce, počínaje měsícem únorem 2024 dle splátkového kalendáře. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, žalobkyni uhradil pouze částku 46 788 Kč (částku 7 798 Kč ve dnech 19. 2. 2024, 18. 3. 2024, 22. 4. 2024, 31. 5. 2024, 15. 7. 2024 a 26. 8. 2024), dále již neuhradil ničeho. Dle bodu 6. 1 smluvních ujednání náleží žalobkyni smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se klient dostane do prodlení o 30 dnů. V daném případě tak smluvní pokuta činí částku 1 497 Kč (3 splátky x 499 Kč). Žalobkyně má dále právo na náhradu nákladů spojených s prodlením dle bodu 6.2. ve výši celkem 800 Kč (200 Kč za každou splátku v prodlení 15 dnů x 4 splátky- č. , hodnota, , 6, 7, 8). V důsledku prodlení žalovaného došlo dne 21. 10. 2024 k automatickému zesplatnění celého úvěru (bod 6.3. smluvních ujednání). Podle bodu 6.4. smluvních ujednání smlouvy přitom platí, že při zesplatnění úvěru se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru až do konce splátkového kalendáře staly součástí nové jistiny úvěru, která v daném případě činila částku 115 568,24 Kč. Tuto novou jistinu úvěru byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru, tedy nejpozději do 21. 10. 2024. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Žalovaný tedy ke dni podání žaloby žalobkyni dluží novou jistinu úvěru ve výši 115 568,24 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 800 Kč a smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 17 682,21 Kč (od 23. 10. 2024 do dne 24. 3. 2025). Žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu k úhradě. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a dále provedením jeho lustrace v systému SOLUS a NBKI.

2. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v podání doručeným soudu dne 16. 5. 2025 a dne 30. 7. 2025 tak, že učinil nesporným poskytnutí úvěru žalobkyní a jeho částečné splacení co do částky 46 788 Kč. Z důvodu nezákonné výše úroku však navrhl, aby mu byla uložena povinnost zaplatit pouze neuhrazenou výši úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení ve splátkách po 8 000 Kč měsíčně s ohledem na jeho nepříznivý zdravotní stav a další nesplacené závazky.

3. Podáním ze dne 23. 5. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí., právnická osoba, ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně, která podáním ze dne 23. 5. 2025 vzala žalobu částečně zpět, soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení výrokem I. tohoto rozsudku částečně zastavil.

6. K jednání soudu nařízenému na den 10. 6. 2025 se dostavil pouze zástupce žalobkyně, žalovaný se z jednání omluvil. Z jednání soudu nařízenému na den 5. 8. 2025 se oba účastníci omluvili, přičemž souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Soud tedy postupoval ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř., jednal a rozhodoval bez jejich účasti.

7. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

8. Dne 17. 1. 2024 byla mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným jako klientem uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Společně s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85, 78 % ročně, to vše v pravidelných 36měsíčních splátkách po 7 798 Kč. V čl. 6.1 smlouvy si strany ujednaly, že zpozdí-li se klient s úhradou měsíční splátky o 30 dnů, náleží žalobkyni smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku s tím, že maximální výše těchto smluvních pokut může za kalendářní rok činit částku 2 999 Kč. Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy, jestliže se klient dostane do prodlení s úhradou splátky o 65 dnů, dojde k automatickému zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4. smlouvy dojde-li k zesplatnění celého úvěru, stávají se doposud nesplacené splátky součástí nové jistiny úvěru, přičemž tuto je klient povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.5. smlouvy v případě, že nebude nová jistina uhrazena vzniká žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Před uzavřením smlouvy bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného a zjištěno, že jeho čistý příjem činil 29 073 Kč, na straně výdajů je uvedeno životní minimum 4 860 Kč, jedno dítě: 3 490 Kč a výdaje na bydlení 8 100 Kč (kopie výplatní pásky za měsíc prosinec 2023, potvrzení Airbank a.s o příchozí úhradě na účet Kateřiny Onderšinové, č. ú. , č. účtu, dne 12. 1. 2024, výpis záznamů z registru SOLUS, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 1. 2024, předsmluvní formulář ke smlouvě o úvěru, formulář hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru, prohlášení klienta ze dne 17. 1. 2024). Žalovaný byl informován o schválení úvěru dopisem ze dne 18. 1. 2024 a současně mu byl zaslán splátkový kalendář (oznámení o schválení úvěru ze dne 18. 1. 2024, vč. splátkového kalendáře). Žalovanému byl úvěr ve výši 100 000 Kč vyplacen dne 17. 1. 2024 převodem na bankovní účet č. , č. účtu, (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný uhradil na účet žalobkyně částku 7 798 Kč dne 19. 2. 2024, dne 18. 3. 2024, dne 22. 4. 2024, 31. 5. 2024, dne 15. 7. 2024 a dne 26. 8. 2024 (výpisy z účtu žalovaného). Zaměstnavatel žalovaného , právnická osoba, . soudu sdělil, že žalovaný byl u něj zaměstnán od 16. 10. 2023 do 18. 3. 2024 a vyčíslil průměrný čistý příjem žalovaného za období od října 2023 do ledna 2024 ve výši 29 651 Kč (zpráva , právnická osoba, .). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky a byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru (výzva k zaplacení ze dne 19. 8. 2024 a ze dne 17. 9. 2024). Dne 21. 10. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a současně byl vyzván k okamžitému zaplacení částky 117 865 Kč (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 10. 2024). Právní zástupkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky v celkové výši 117 865 Kč dopisem ze dne 5. 3. 2025 a poskytla mu náhradní lhůtu k plnění 15 dnů od data odeslání výzvy (předžalobní výzva ze dne 5. 3. 2025 a kopie poštovního podacího archu z téhož data prokazující odeslání výzvy samotnou žalobkyní).

9. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.

10. Podle § 1 odst. 2 o. z. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek, nebo právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti.

11. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

12. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 věta prvá o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Soud se primárně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy, když úroky z úvěru byly sjednány ve výši efektivní úrokové sazby 85,78 % ročně. Z úřední činnosti je soudu známo, že v době uzavření smlouvy, tj. začátkem roku 2024, činila dle údajů ČNB roční výše úrokových sazeb u úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na dobu od 1 do 5 let 9,23 % ročně. Úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 85,78 % tedy dosahuje více než devítinásobku úroku obvyklého. Nemravnou výši ve smlouvě sjednaného úroku dokládá i částka, kterou byl žalovaný povinen vrátit. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, žalobkyni však měl vrátit částku v souhrnné výši 280 728 Kč (36 měsíců x 7 798 Kč).

16. Při svém rozhodování soud vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, především z jeho usnesení 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, že „V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. (…) Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. Za situace, kdy si účastníci ujednali roční úrokovou sazbu ve výši 85,78 %, která přesahuje devítinásobek úroku obvyklého, poskytovaného bankami, dospěl soud k závěru, že se takové ujednání příčí dobrým mravům a je třeba ho považovat za absolutně neplatné ve smyslu shora citovaného § 580 o. z. Jedná se navíc o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru a takové ujednání nelze od smlouvy oddělit. Úvěrová smlouva je proto neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 576 a 577 o. z., arg. a contrario, absolutně a jako celek. Na tomto závěru nezmění ničeho ani žalobkyní učiněné částečné zpětvzetí žaloby, když soud posuzoval smluvní ujednání v době uzavření této smlouvy.

17. Žalobkyně je profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů a musí jí být tedy známo, že poskytuje úvěry s vysokou úrokovou sazbou, přičemž tuto výši odůvodňuje rizikovostí její podnikatelské činnosti. Klienty žalobkyně jsou i ti, kteří by na úvěr poskytnutý bankovními ústavy z různých důvodů nedosáhli, tak jak si toho byla vědoma při sjednávání úvěrové smlouvy se žalovaným. Přesto v daném případě finanční situaci žalovaného zhodnotila tak, že doporučila úvěr poskytnout. V této souvislosti soud odkazuje na závěry učiněné v rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16.9.2021, č.j. , spisová značka, a dodává, že situace dlužníka, ani obavy z návratnosti, nemohou mít žádný vliv na výši úrokové sazby. V daném případě se nejednalo o poskytnutí úvěru za určitých specifických podmínek, které by navyšovaly riziko návratnosti, např. s ohledem na dobu plnění či výši splátek. Splatnost byla ujednána na tři roky, tedy dobu zcela běžnou pro návratnost částky v řádu desítek tisíc korun. Nejednalo se ani o úvěr poskytnutý prostřednictvím kontokorentu či kreditní karty, u nichž je obvykle s ohledem na specifické smluvní podmínky stanovena vyšší úroková míra.

18. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku nemá žalobkyně právo ani na další žalobou uplatněné nároky z titulu sjednaného úroku z úvěru, poplatku, ani smluvních pokut. Nad rámec uvedeného soud dodává, že nemá za splněnou ani zákonnou podmínku ve smyslu § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Přihlížeje k provedenému dokazování a k procesní obraně žalovaného lze uzavřít, že žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet provedla pouze formálně, což by za situace, neshledal-li by soud sjednaný úrok nemravný, vedlo k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nárok žalobkyně je tedy třeba posoudit jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. a žalovaný je povinen žalobkyni vrátit majetkový prospěch, který získal bez právního důvodu.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný za celou dobu smluvního vztahu žalobkyni vrátil pouze částku 46 788 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení rozdílu mezi poskytnutým plněním ve výši 100 000 Kč a žalovaným uhrazeným ve výši 46 788 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s vrácením dluhu a přihlížeje k posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení, soud žalobkyni přiznal také příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Počátek prodlení je odůvodněn dnem následujícím po podání předmětné žaloby (návrhu), jak vyplývá z výroku III. tohoto rozsudku.

20. O zbývající výši žalobou požadovaného plnění soud rozhodl tak, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno, tedy nárok ve zbylé výši zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebyla přiznána, neboť procesní úspěch obou stran byl takřka shodný. Soud rovněž zohlednil, že zpětvzetí žaloby učinila žalobkyně bez procesního zavinění žalovaného, tedy zavinila, že nárok v rozsahu jím učiněného zpětvzetí soud nemohl projednat a meritorně rozhodnout.

22. Lhůtu k plnění ve splátkách dlužné jistiny a jejího příslušenství soud stanovil s ohledem na návrh stran ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., když žalobkyně souhlasila s výší splátek 8 000 Kč měsíčně. Soud žalovanému připomíná, že v případě neuhrazení, byť jen jediné splátky, výhodu splátek ztratí.