67 C 83/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zvýšení výživného a o vzájemném návrhu na snížení výživného <b>I. Vyživovací povinnost stanovená žalovanému ve vztahu k žalobkyni naposledy rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 27.7.2012, č.j. 15 P 25/2007-654 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.11.2013, č.j. 13 Co 85/2013-772 ve výši 3 800 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 12. 2020 zvyšuje na částku 7 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Nedoplatek na výživném za dobu od 1. 12. 2020 do 31. 3. 2022 ve výši 51 200 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám žalobkyně ve dvanácti splátkách po 4 000 Kč a jedné splátce po 3200 Kč spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>III. Návrh žalovaného na snížení výživného z částky 3 800 Kč měsíčně na částku 2 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 12. 2020, se zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou podanou dne [datum] k Okresnímu soudu v Teplicích se žalobkyně domáhala zvýšení výživného, které bylo stanoveno na ni jako tehdy nezletilou dceru žalovaného ve výši 3 800 Kč měsíčně na částku 8 000 Kč měsíčně, a to zpětně k [datum]. Při jednání soudu dne [datum] navrhla změnu žalobního petitu, kdy se domáhala zvýšení výživného v uvedené výši, nikoli k [datum], ale k [datum].

2. Změna žaloby ve znění, aby vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. 7. 2012, č. j. 15 P 25/2007-654 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 13 Co 85/2013-772 ze dne 28. 11. 2013 ve výši 3 800 Kč měsíčně byla s účinností od 1. 12. 2020 zvýšena na částku 8 000 Kč měsíčně, byla připuštěna.

3. Žalobkyně argumentovala tím, že žalovaný podniká, je vlastníkem [právnická osoba] spol. s r.o., přičemž je zapotřebí vycházet nejenom z příjmů této společnosti, ale je zapotřebí posuzovat příjmy žalovaného s ohledem na jeho životní styl. Poukázala na to, že během jejího studia na střední škole si žalovaný pořídil nové vozidlo značky Mercedes, postavil dům v obci [anonymizováno] na [okres], zaplatil si pilotní zkoušky a plánoval koupi ultralehkého letadla. Sestře žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] platí soukromou základní školu a různé kroužky, rodina jezdí pravidelně na dovolené do zahraničí. V době podání žaloby byla žalobkyně po studiu na hotelové škole v [obec] přijata ke studiu na Pedagogické fakultě [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] ([anonymizováno]) v [obec], kam dojíždí z místa svého bydliště, přičemž studium je celkově spojeno s vyššími náklady. Dosud stanovená výše výživného se jeví žalobkyni jako nepřiměřeně nízká, a to i s ohledem na inflaci a skutečnost, že na jejího polorodého bratra [jméno] žalovaný přestal hradit částku 9 000 Kč měsíčně.

4. Okresní soud v Teplicích usnesením č. j. 21 C 299/2020-8 ze dne 21. 1. 2021 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc po právní moci usnesení postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

5. Ve svých následných podáních a před soudem žalobkyně uvedla, že se snažila otázku výživného primárně vyřešit se žalovaným mimosoudně, osobně ho navštívila v červenci roku 2020 v jeho provozovně, ale ačkoliv jí přislíbil, že své stanovisko sdělí po poradě s manželkou, neučinil tak. Oproti žalovanému žalobkyně nemá za to, že by jeho koníček (pilotování ultralehkých letadel) nebyl finančně nákladným, když zkoušky na pilota ultralehkého letadla začínají na 30 000 Kč a pronájem letadla (pokud si ho zájemce nepořídí sám) činí 3 000 Kč/hodinu. Dále poukázala na to, že cokoliv žalovaný soukromě využívá a lze nakoupit na firmu, tak na firmu i pořizuje. K tvrzení žalovaného o tom, že s ním měla strávit zahraniční dovolené, dodala, že se žalovaným jako svým otcem trávila pouze dovolenou v Řecku v době, kdy jí bylo 13 let. Od té doby žádnou dovolenou se svým otcem – žalovaným netrávila. Naopak žalovaný vyjíždí často na exkluzivní zahraniční pobyty a tvrdí-li, že se tak děje na základě pozvání jeho obchodních partnerů, takto svědčí o tom, že se jeho [právnická osoba] spol. s r.o., kterým je jediným vlastníkem, jistě daří dobře. Žalobkyně potvrdila, že měla založena dvě spoření, první založila její matka dne [datum] a sama na něj spořila do doby, než soud nařídil žalovanému (otci) přispívat na spoření částku 500 Kč měsíčně. Tuto částku však přestal zasílat na základě rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem v roce 2013. Žalobkyně dále potvrdila, že druhé spoření jí založil žalovaný jako její otec a naspořil celkovou částku 18 000 Kč. Pokud žalovaný opakovaně zmiňoval pořízení osobního vozidla, tak si ho žalobkyně pořídila za částku 40 000 Kč z peněz naspořených v rámci prvního spoření ve výši 35 000 Kč, žalovaný doplatil 5 000 Kč. Peníze z druhého spoření použila na nutné opravy a zaplatila povinné ručení ve výši 8 348 Kč. Automobil pořizovala nikoliv jako rozmar, ale jako nutnost k dojíždění do školy a na brigády, zejména v letních měsících, když v zimě využívala a využívá MHD. Se žalovaným se snažila udržovat kontakt, ale ten nebyl z jeho strany opětován. Žalovaný se jako otec nezajímal o studijní výsledky žalobkyně, dokonce si ji zablokoval na mobilním telefonu a žalobkyně se mu nemohla dovolat. Rovněž tak nepřijal její pozvání na maturitní ples. Naposledy se účastnil akce na základní škole v době, kdy žalobkyně docházela do 9. třídy. Žalobkyně žádné dárky od žalovaného nedostává, a pokud mu zaslala přání k narozeninám, tak bez odpovědi. Ze svého života ji žalovaný zcela vytěsnil. Náklady, které žalobkyni vznikají, hradí její matka a její současný manžel, neboť žalobkyně je studující. Snaží se alespoň přivydělat příležitostnými brigádami, z jejichž výtěžku si hradí některé své náklady jako například mobilní telefon, notebook, dále hradí náklady spojené s provozem osobního vozidla – opravy, benzín, STK, pojištění a podobně. Žalobkyně bydlí stále u své matky společně s jejím manželem a dvěma polorodými sourozenci, nemá finanční prostředky na hrazení nájemného, matce na bydlení a stravu nepřispívá. Ačkoliv má žalobkyně dlouhodobě přítele, s ním však nežije ve společné domácnosti, ani společně nehospodaří. Studium na střední hotelové škole žalobkyně zakončila v roce 2020 maturitní zkouškou, byla přijata na vysokou školu [anonymizováno], obor učitelství, její studium je úspěšné. Se studiem posledního ročníku střední školy a prozatím na vysoké škole vznikají náklady v souvislosti s pořizováním školních pomůcek, učebnic, skript, za které dosud vynaložila cca 10 000 Kč. Za maturitní ples vynaložila částku 5 000 Kč za šaty a boty 6 000 Kč Náklady jí vznikají i v souvislosti s uspokojováním základních životních potřeb jako je strava, bydlení, paušál na telefon, pořízení oblečení. Firma [anonymizováno] spol. s r.o., ve které je žalovaný jediným jednatelem, má část obratů tvořených e-shopem a část tvořených přímým prodejem. V době pandemie nebyl e-shop zasažen státními opatřeními, kdy na webových stránkách firmy bylo v období pandemie uvedeno„ Nákup v motocentru [anonymizováno] v době uzavření ekonomiky je možný bez omezení na telefonním čísle i online na [webová adresa]“. Pokud žalovaný tvrdil, že byl nucen se svou rodinou obývat mobilhome, tak šlo pouze o jeho rozhodnutí, neboť po požáru firmy mohl s rodinou bydlet v bytě na adrese [adresa žalovaného], jehož je žalovaný vlastníkem. Žalovaný má celkem tři děti, kromě žalobkyně i zletilého [jméno] [příjmení] a nezletilou [jméno], narozenou [datum] v nynějším manželství. Žalobkyně nesouhlasila s tím, aby výživné na její osobu bylo sníženo a setrvala na svém návrhu na zvýšení výživného.

6. Žalovaný s návrhem na zvýšení výživného vyslovil nesouhlas a naopak v průběhu řízení vzájemným návrhem požadoval dosud stanovené výživné ve výši 3 800 Kč měsíčně snížit na částku 2 500 Kč měsíčně od prosince 2020. Potvrdil, že má celkem tři děti, přičemž vyživovací povinnost má pouze ke zletilé a dosud studující žalobkyni a k nezletilé dceři [jméno] narozené dne [datum] v nynějším manželství. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že zmíněný automobil Mercedes zakoupila jeho společnost na spotřebitelský úvěr za účelem podnikání, on sám žádný osobní automobil nevlastní. Dále jeho [právnická osoba] spol. s r.o., ve které je od roku 1997 jednatelem, postavila novou administrativní budovu, která je rovněž ve vlastnictví společnosti, když při požáru v roce 2018 shořela téměř celá provozovna a správcovský byt, který žalovaný s rodinou využíval. Výstavba nové administrativní budovy byla financována z pojistného plnění, žalovaný do této společnosti nikdy žádné finanční prostředky nevkládal. V souvislosti s požárem a následně s pandemií firma žalovaného přišla o tržby jak při prodeji, tak z následné údržby prodaných strojů. Při nákladech firmy je nemožné udržet její ziskovost, když firma navíc stále splácí úvěr. Obchod byl na základě nařízení vlády s krátkými přestávkami více než rok uzavřen, avšak společnost provozovala e-shop. Žalovaný potvrdil, že složil pilotní zkoušky a je členem aeroklubu, získal pilotní průkaz, nicméně se z jeho pohledu nejedná o finančně náročný koníček, když si jako člen aeroklubu může letadlo za provozní náklady půjčovat. Pokud by se v budoucnu rozhodl ultralehké letadlo zakoupit, zcela jistě by šlo o koupi společnosti za účelem drobných příjmů z případných pronájmů. [příjmení] [jméno] [datum narození] v nynějším manželství z důvodu dostupnosti z místa zaměstnání, když na ni v [obec] (kde je rodina trvale hlášena k pobytu) při zápisu místo nezbylo, má domácí vzdělávání s půlročním přezkoušením na základní škole v okolí, tedy v Základní škole [obec] s výukou v pedagogickém centru, přičemž náklady činí 5 500 Kč měsíčně, včetně kroužků, družiny a stravování ve školní jídelně. Tato škola se nachází u [obec], kam ji každý den dováží manželka žalovaného. Manželka žalovaného prodělala v roce 2013 onkologické onemocnění, má zvýšené náklady spojené s péčí o její zdraví, zaměstnána je jako ekonomka ve firmě žalovaného [příjmení] spol. s r.o. s průměrným měsíčním příjmem 14 až 15 tisíc Kč, jiný příjem nemá, sociální dávky do rodiny vypláceny nejsou. K žalobkyní zmíněným zahraničním dovoleným žalovaný uvedl, že s rodinou pobýval v Řecku a společně na dovolenou s ním jela i žalobkyně, které přispěl rovněž na dovolenou, kterou trávila s prarodiči v roce 2015. Jinak sám žalovaný s rodinou absolvoval pouze dovolenou na Kubě v roce 2015 a v roce 2019 v Mexiku. Ostatní zahraniční pobyty žalovaného (Zanzibar, Mexiko v roce 2016, lyžařský zájezd do Rakouska) byly vždy na pozvání obchodního partnera s nulovými náklady. Žalobkyně do roku 2019 navštěvovala domácnost žalovaného, poté o něj přestala mít zájem a sama s ním kontakt přerušila, nevyzvedla si ani vánoční dárky. Žalovaný žalobkyni spořil 500 Kč měsíčně do června 2019, přičemž v 18 letech si vybrala naspořené finanční prostředky a zakoupila si z nich osobní vozidlo. Nad rámec těchto peněz žalovaný doplatil 5 000 Kč. Z pohledu žalovaného je zapotřebí zohlednit skutečnost, že žalobkyně navázala partnerský vztah a že s přítelem pravděpodobně bydlí. Žalovaný je zaměstnán ve společnosti, jejímž je jediným jednatelem, [anonymizováno] spol. s r.o. s průměrným čistým příjmem 14 až 15 tisíc Kč měsíčně. Ze zisku této společnosti nemá žádný podíl, neboť ten byl a je použit k úhradě ztrát z minulých let. Jeho rodina uspokojuje své potřeby z mezd a z pronájmu bytu na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný je také jednatelem [právnická osoba] spol. s r.o., která však nevyvíjí žádnou činnost, nemá žádný majetek. Zisk vykázala pouze v roce 2020, který byl rozdělen na úhradu ztrát z minulých let. Společnost ukončila dle tvrzení žalovaného činnost v souvislosti s koronavirovou krizí, závazky této společnosti převzala druhá společnost žalovaného [příjmení] spol. s r.o. Žalovaný tvrdil, že je nemajetný, stav jeho účtu u Fio banky k [datum] činil 47 362,50 Kč. Jeho rodina obývá prostory v sídle firmy [anonymizována dvě slova], okres [okres], kdy byla po požáru na pozemcích firmy postavena dřevostavba – administrativní centrum se správcovským bytem. Náklady na bydlení má rodina žalovaného minimální. Rodinný dům v [část obce], [adresa] žalovaný již nevlastní od roku 2013, byl prodán za 3 300 000 Kč. Byt v [obec a číslo], ulice [ulice] byl pořízen v rámci privatizace za cca 200 000 Kč, je již splacen a je ve vlastnictví žalovaného. Kupní smlouvy k oběma nemovitostem žalovaný nepředložil, neboť byly zničeny při požáru firmy v roce 2018.

7. Soud ve věci provedl dokazování důkazy, které mu předložily obě strany, a zjistil z nich následující skutkový stav:

8. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 13 Co 85/2013-772 ze dne 28. 11. 2013 soud zjistil, že odvolací soud rozhodoval o odvolání matky tehdy nezletilé žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. 7. 2012, č. j. 15 P 25/2007-654, v řízení o zvýšení výživného a o změnu výchovy tak, že rozsudek Okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že výživné dosud hrazené otcem ve výši 3 000 Kč měsíčně s účinností od [datum] zvýšil na částku 3 500 Kč měsíčně a s účinností od [datum] na částku 3 800 Kč, splatnou k rukám matky tehdy nezletilé žalobkyně, vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Nedoplatek, který žalovanému (otci tehdy nezletilé žalované) vznikl na výživném za dobu od [datum] do [datum] ve výši 42 000 Kč, uložil žalovanému coby otci, zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek (výrok I.); ve výroku II. pak rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že v době jeho rozhodování byla tehdy nezletilá žalobkyně žákyní 7. třídy základní školy a žila ve společné domácnosti se svou matkou, jejím manželem a dvěma sourozenci. Žalovaný coby otec tehdy nezletilé žalobkyně hradil výživné v celkové částce 3 000 Kč měsíčně, ze které částku 500 Kč zasílal na účet stavebního spoření, ke kterému měla mít tehdy nezletilá žalobkyně přístup až po dosažení zletilosti. Nad rámec výživného ničím nepřispíval, s dcerou – žalobkyní se posledního půl roku stýkal a po pěti letech také realizoval styk o letních školních prázdninách. Byl vlastníkem domu v [obec], který musel do konce roku 2013 prodat, přičemž mu jeho rodiče zřídili v nemovitosti v [část obce] věcné břemeno užívání jednoho patra domu. Ve společné domácnosti žil s dcerou a manželkou, která byla v této době na rodičovské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně. V rámci svého podnikání vlastnil žalovaný motocykly, které nejenom prodával, ale i opravoval. Ve své společnosti byl zaměstnán, přičemž v období od července 2012 do ledna 2013 vykázal v zaměstnání průměrný čistý měsíční příjem 7 146 Kč a od února 2013 do srpna 2013 7 194 Kč. Další příjem kromě příjmu ze zaměstnání v této době neměl. Jako fyzická osoba vykázal za rok 2012 příjem ze závislé činnosti ve výši 129 091 Kč a z podnikání ve výši 108 080 Kč. Do září 2013 včetně měl ještě příjem z pronájmu domu v [obec] ve výši 12 000 Kč měsíčně. V době rozhodování odvolacího soudu byl žalovaný, otec tehdy nezletilé žalobkyně, jediným vlastníkem [právnická osoba] spol. s r.o. a [anonymizováno] spol. s r.o., které vykázaly v roce 2012 ztrátu ve výši 217 460 Kč a 684 247 Kč. Ačkoliv je absolventem střední průmyslové školy stavební s maturitou, v oboru nikdy nepracoval. V této době přispíval dobrovolně na výživu syna [jméno] částkou 7 000 Kč měsíčně, přitom mu vyživovací povinnost k synovi [jméno], který ukončil studium, skončila v červenci 2011.

9. Žalobkyně prokázala předloženým Rozhodnutím děkana Pedagogické fakulty [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] v [obec] ze dne [datum], že byla přijata ke studiu ve studijním programu – učitelství pro základní školy, studijní obor – učitelství pro první stupeň základní školy, neboť vyhověla požadavkům, které stanoví právní předpisy pro přijetí ke studiu v příslušném studijním programu. Žalobkyně je tedy studentkou druhého ročníku prezenčního studia [anonymizováno] v [obec] v akademickém roce 2021 2022 (to je od [datum] do [datum]). Zápisovými listy - přehledem vykonaných zkoušek, včetně přehledu o průběhu studia prokázala, že její studium je úspěšné.

10. Screen webových stránek firmy [anonymizováno] spol. s r.o. dokládá, že v době pandemických opatření firma žalovaného nabízela své služby, když nákup v Motocentru této firmy byl v době uzavření ekonomiky možný bez omezení s odkazem na zde uvedené telefonní číslo a webové stránky.

11. Žalobkyně soudu předložila soubor faktur, např. fakturu vystavenou MUDr. [jméno] [příjmení], lékařkou společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], ze které soud zjistil, že žalobkyně uhradila v souvislosti s návštěvou zubního lékaře dne [datum] částku 1 200 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč a dne [datum] částku 1 000 Kč. Další žalobkyní předloženou fakturou byla faktura [číslo] která byla vystavena na jméno žalobkyně [právnická osoba] a dokládá úhradu částky 4 819 Kč dne [datum] z titulu pořízení mobilního telefonu Motorola a pouzdra na mobil. Fakturou [číslo] vystavenou [právnická osoba] [příjmení] dne [datum] na jméno žalobkyně má soud prokázán výdaj žalobkyně ve výši 300 Kč na pořízení školních pomůcek – učebnic. Paragony vystavené [právnická osoba] textil prokazují výdaj ve výši 199 Kč dne [datum] (dámské kalhoty) a téhož dne ve výši 348 Kč (dámská bunda). Dalšími paragony žalobkyně prokázala své výdaje v obchodě [jméno] dne [datum] (temperové barvy), v obchodě mc/pen dne [datum] ve výši 92,90 Kč (křídy prašné) a dne [datum] výdaj ve výši 707 Kč v obchodě [právnická osoba] (pořízení propisky, encyklopedií a dalších školních pomůcek). Fakturou č. FO [číslo] společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] má soud prokázán výdaj žalobkyně ve výši 199 Kč za koupi učebnice Dějiny pedagogiky. Z faktury [číslo] vystavené [právnická osoba] na jméno žalobkyně dne [datum] má soud prokázáno, že žalobkyně zaplatila 2 328 Kč za pořízení tiskárny multifunkční HP a inkoustové náplně.

12. Žalobkyně soudu předložila Dohodu o provedení práce, kterou uzavřela s [jméno] [příjmení] dne [datum] na dobu neurčitou se sjednanou odměnou 100 Kč na hodinu hrubého. Dále předložila Dohodu o provedení práce se zaměstnavatelem [obec] od [právnická osoba] ze dne [datum] na dobu určitou od [datum] do [datum] (sjednaná práce spočívala v prodeji zmrzliny v rozsahu do 300 hodin za kalendářní rok při sjednané odměně 100 Kč na hodinu). Z další Dohody o provedení práce předložené žalobkyní soud zjistil, že ji žalobkyně uzavřela s Domem dětí a mládeže [anonymizováno] [obec] dne [datum], její pracovní úkol byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum]. Z připojeného výplatního lístku za září 2021 vyplývá příjem 340 Kč. Z Dohody o provedení práce ze dne [datum] vyplývá, že byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] na dobu neurčitou při odhadu rozsahu práce do 300 hodin ročně. Sjednaná čistá mzda byla 1 700 Kč, odměna ve výši 2 000 Kč měsíčně.

13. Soud dokazování doplnil ve smyslu § 120 odst.2 o.s.ř. o potvrzení [právnická osoba], se sídlem [adresa], že [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] je od [datum] žákyní komunitní školy, přičemž s docházkou k [datum] vznikly finanční náklady (školné) ve výši 60 500 Kč.

14. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 11. 2006, č.j. P 590/2006-160, doplněném usnesením téhož soudu ze dne 12. 2. 2007, č. j. P 590/2006-185 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 166, 167/2007-201 ze dne 11. 10. 2007 (který nabyl právní moci dne 2. 1. 2008) soud zjistil, že bylo rozhodováno o výživném pro tehdy nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum] a že žalovanému jako otci tehdy nezletilého [jméno] [příjmení] bylo určeno výživné od [datum] ve výši 9 000 Kč měsíčně. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v této věci vyplývá, že u otce tehdy nezletilého [jméno] (v tomto řízení žalovaného) byl zjištěn výdělek u firmy [anonymizováno] spol. s r.o. 5 450 Kč měsíčně, přihlédnuto bylo rovněž k vlastnictví nemovitosti u každého z rodičů tehdy nezletilého [jméno] [příjmení], kdy u jeho otce (žalovaného) se jednalo o nemovitost v hodnotě převyšující 6 milionů Kč. Nebylo na něj tedy možno pohlížet jako na osobu nemajetnou a odkázanou pouze na své vykazované příjmy. Zároveň odvolací soud zohlednil, že žalovaný v letech 2001 až 2005 vkládal do obchodní firmy [anonymizováno] spol. s r.o. za účelem navýšení základního kapitálu vlastní finanční prostředky v nikoli zanedbatelné výši a že měl za touto obchodní firmou pohledávku ve výši několika milionů Kč (5 163 000 Kč). Odvolací soud přitom dodal, že otázku vzniku této pohledávky přitom otec (žalovaný) nedokázal vysvětlit. Jeho celkové majetkové poměry byly v té době o mnoho příznivější, než se snažil tvrdit.

15. Z žalovaným předloženého mzdového listu vystaveného [právnická osoba] spol. s r.o. dne [datum], jejíž je žalovaný jediným vlastníkem, soud zjistil, že jeho čistá mzda se v roce 2021 pohybovala ve výši 13 500 Kč měsíčně. Společnost vystavila mzdový list téhož dne na osobu – [celé jméno žalobkyně] [anonymizováno] (manželka žalovaného) a její čistý měsíční příjem vyčíslila za rok 2020 v průměru 12 200 Kč a v roce 2021 ve výši 13.500 Kč.

16. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob- žalovaného za zdaňovací období roku 2020 vyplynuly příjmy 171 810 Kč, výdaje 51 543 Kč, dílčí základ daně je vyčíslen částkou 120 267 Kč.

17. Ve věci slyšená svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalobkyně a bývalá manželka žalovaného uvedla, že žije ve společné domácnosti v bytě o velikosti 3+1 společně s manželem, žalobkyní a dvěma syny. Potvrdila, že se žalobkyní žije ve společné domácnosti souvisle, žalobkyně nebydlela nikdy sama, event. se svým přítelem. Žalobkyně coby studující jí na náklady spojené s bydlením nepřispívá, z výživného si hradí školní pomůcky, jídlo a sama se snaží své osobní potřeby saturovat příležitostnými brigádními přivýdělky. Svědkyně uvedla, že žalovaný nepřispěl nad rámec výživného na kurzy, na školu v přírodě, na tábor žalobkyně.

18. Shora uvedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak v odůvodnění svého rozhodnutí se jimi nezabývá, když z nich neučinil skutkové závěry pro rozhodnutí ve věci samé. Návrh žalovaného na doplnění dokazování o příjmy matky žalobkyně a zůstatky na účtech matky žalobkyně a její současné rodiny, stejně jako zjištění finanční situace partnera žalobkyně, soud pro nadbytečnost zamítl.

19. Podle § 910 odst.1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen o.z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

20. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

21. Podle § 913 odst.1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti, nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

22. Podle § 915 odst.1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

23. Podle § 916 o.z. neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

24. Podle § 921 odst. 1 o.z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s oprávněnou osobou jinak.

25. Podle § 922 odst.1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle 3 let zpět od tohoto dne.

26. Po provedeném řízení a dokazování soud dospěl k závěru, že návrh na zvýšení výživného byl podán důvodně, byť pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že výživné pro žalobkyni bylo naposledy upraveno v době před devíti lety a je nepochybné, že v mezidobí uplynula značná doba, během které se její odůvodněné potřeby podstatným způsobem zvýšily již samotným plynutím doby. V době předchozího rozhodnutí soudu byla nezletilá [jméno] žákyní 7. třídy základní školy a v době podání předmětné žaloby byla již studentkou vysoké školy, což ostatně mezi stranami nebylo sporné. Je rovněž beze sporu, že v současné době (přihlédnuto k datu podání žaloby) je žalobkyně dospělou ženou a že na její straně došlo k razantnímu nárůstu potřeb nejenom v souvislosti s uspokojováním základních životních potřeb jako je strava, ošacení a podobně, ale i v souvislosti s jejím studiem, když po zdravotní stránce je v pořádku. Žalobkyně coby studující nepřetržitě žije ve společné domácnosti se svou matkou, jejím manželem a dvěma polorodými sourozenci, tak jako tomu bylo i v době poslední úpravy výživného. Matka saturuje potřeby žalobkyně v souvislosti s uspokojováním jejího bydlení, stravy a dalších nutných výdajů.

27. Změnu poměrů od doby poslední úpravy výživného v roce 2013 soud shledal i na straně žalovaného. V počtu vyživovaných osob na jeho straně ke změně nedošlo, naopak v mezidobí přestal přispívat na výživu syna [jméno] částkou 7 000 Kč měsíčně, kterou hradil dobrovolně na základě svého rozhodnutí, neboť vyživovací povinnost k němu mu zanikla již v červenci 2011. Žalovaný byl schopen dobrovolně přispívat na výživu syna [jméno] částkou 7 000 Kč měsíčně, hradit výživné pro tehdy nezletilou žalobkyni a zároveň finančně uspokojovat výdaje a potřeby své a své stávající rodiny. V té době navíc byla jeho manželka na mateřské dovolené s nezletilou dcerou [jméno], do rodiny byly vypláceny sociální dávky a žalovaný v zaměstnání vykazoval průměrný čistý měsíční příjem 7 146 Kč od července 2012 do ledna 2013 a od února 2013 do srpna 2013 ve výši 7 194 Kč při současném příjmu z pronájmu domu v [obec] ve výši 12 000 Kč měsíčně. Oproti tomu v dnešní době žalovaný jako otec nepřispívá na výživu syna [jméno] již ničeho (ani dobrovolně), jeho manželka docilovala čistého měsíčního příjmu v roce 2020 ve výši 12 200 Kč, v roce 2021 ve výši 13 500 Kč, a žalovaný v roce 2021 ve výši 13 500 Kč Vedle uvedeného příjmu má žalovaný k dispozici příjem z pronájmu bytu na adrese [adresa žalovaného] Ani po opakovaných výzvách soudu žalovaný neprokázal tento svůj příjem z pronájmu předložením potřebných listin a dalších podkladů pro zhodnocení jeho majetkových poměrů, nedoložil svůj příjem ve výše uvedené společnosti i za rok 2020, ačkoliv příjem své manželky za toto období doložil. Nepředložil také alespoň opisy kupních smluv týkajících se prodeje rodinného domu v [část obce], [adresa] a bytu na adrese [adresa žalovaného], které měly shořet při požáru firmy v roce 2018, rovněž neposkytl potřebnou součinnost k prokázání výdajů spojených s docházkou jeho dcery [jméno] do soukromé základní školy, nebyl schopen věrohodně vysvětlit existenci jeho pohledávky (aktiva), kterou má ve vztahu ke [právnická osoba] spol. s r.o. ve výši 2 000 009 Kč (což vyplývá z Rozvahy této společnosti za rok 2019, řádek C.II [číslo] nazvané„ Závazky ke společníkům“). Nelze přehlédnout, že žalovaný totožnou procesní obranu, tedy účelové podhodnocení svých majetkových a výdělkových poměrů na úkor jím vyživované osoby činí opakovaně (řízení vedené u OS v Teplicích pod sp.zn. 15 P 25/2007, u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. P 590/2006).

28. Soud při svém rozhodování rovněž přihlédl k tomu, že žalovaný se se žalobkyní minimálně tři roky nestýká, neprojevuje o ni sebemenší zájem, pokud byl pozván na její maturitní ples, tak na pozvání nijak nereagoval, ničím ji v rozhodném období (rok 2020 až 2022) neobdarovával k tradičním příležitostem jako je svátek, narozeniny, Vánoce. Nad rámec již tak nízkého výživného žalobkyni od července 2019 nepřispívá ničeho, do té doby přispíval částkou 500 Kč měsíčně. Pokud opakovaně žalovaný poukazoval na to, že žalobkyni spořil a z naspořených peněz si měla pořídit osobní automobil, tak nelze nezmínit, že se jednalo o ojetý vůz v hodnotě cca 40 000 Kč, který žalobkyně financovala z peněz naspořených jak žalovaným (ve výši 18 000 Kč), tak její matkou, jak rozepsáno výše, přičemž žalovaný nad rámec naspořené částky 18 000 Kč přispěl částkou 5 000 Kč. Pořízení vozidla nebylo ze strany žalobkyně rozmarem, ale potřebou z důvodu dojíždění do školy a na případné brigády. S provozem vozidla jsou logicky spojeny další výdaje, které je zapotřebí hradit (opravy, benzín, STK, pojištění) a které žalobkyně platila a platí z přivýdělků z jejích příležitostných brigád.

29. Tvrzení žalovaného, že žalobkyni má rád a že těžce nesl nezájem z její strany, soud hodnotí jako neupřímné gesto, když soud byl v jednací síni svědkem jeho nepřístupného chování směrem k ní, kdy opakovaně odmítal její návrhy na smírné vyřešení sporu za ingerence soudu a naopak jí v jednací síni oznámil, že s ní nepočítá jako se svým případným dědicem a uvažuje o institutu vydědění.

30. K žalovaným vznesené námitce podjatosti se soud vyjádřil při jednání dne [datum] tak, že věc projednávající soudkyně se necítí být ve věci podjatá, nemá vztah k účastníkům řízení, ani zájem na výsledku sporu. Žalovaný brojil pouze vůči procesnímu postupu soudu, přičemž jeho námitku lze hodnotit jako ryze obstrukční. Okrajově soud zmiňuje dehonestující postoj žalovaného k soudkyním, které dosud rozhodovaly jak o výživném pro tehdy nezl. žalobkyni, tak nezl. syna [jméno] (tedy soudkyním Obvodního soudu pro Prahu 4, Okresního soudu v Teplicích, včetně soudů odvolacích), což je patrné zejména z obsahu jeho závěrečného návrhu ze dne [datum], včetně zpochybnění nestrannosti věc projednávající soudkyně v tomto řízení.

31. S ohledem na shora uvedené za situace, kdy žalovaný v řízení řádně neprokázal své příjmy předložením všech listin a podkladů pro zhodnocení jeho majetkových poměrů (jak rozepsáno pod bodem 27), se soud rozhodl aplikovat ust. § 916 o.z., tedy vyšel z nevyvratitelné domněnky o průměrném měsíčním příjmu žalovaného ve výši dvacetinásobku životního minima. Žalovaný sice předložil svůj mzdový list, který vystavila [právnická osoba] spol. s r.o., jíž je vlastníkem, avšak pouze za rok 2021, byť příjem své manželky doložil i za rok 2020. Žalovaný ani přes poučení a výzvu soudu neprokázal svá tvrzení o faktické výši jeho příjmu plynoucího z pronájmu bytu na [obec a číslo], stejně jako neprokázal výši nákladů jeho rodiny spojených s bydlením, ani v jakém rozsahu vznikají tvrzené zvýšené výdaje jeho manželky spojené s péčí o její zdraví, rovněž neprokázal své tvrzení o ukončení činnosti jeho další [právnická osoba] spol. s r.o., příp. že by tato společnost nevyvíjela žádnou činnost (když opak plyne z výpisu z OR uvedené společnosti) a jakým způsobem byl rozdělen její zisk za rok 2020. Nebyl také schopen věrohodně vysvětlit existenci své pohledávky za [právnická osoba] spol. s r.o. ve výši 2 000 009 Kč (naopak tvrdil, že do společnosti nikdy žádné finanční prostředky nevkládal). Žalovaný soudu dále neposkytl potřebnou součinnost k prokázání výdajů spojených s docházkou jeho dcery [jméno] do soukromé základní školy. Za situace, kdy příjmy žalovaného a jeho rodiny mají představovat souhrnem částku cca 38 000 Kč měsíčně, zůstává otázkou, z čeho hradí žalovaný výdaje své a své rodiny nejenom v souvislosti s uspokojováním základních životních potřeb, ale i v souvislosti s docházkou jeho nezletilé dcery [jméno] do soukromé základní školy, jak rozepsáno pod bodem 13), dále z čeho hradí rodinné zahraniční dovolené (jak sám přiznal v Mexiku v roce 2019, na Kubě v roce 2015). Nepodstatným je rovněž skutečnost, že žalovanému odpadlo dobrovolně hrazené výživné na syna [jméno] ve výši 7 000 Kč měsíčně. Je tedy naprosto zřejmé, že žalovaný své a rodinné výdaje nemůže pravidelně uspokojovat toliko z vykázaných příjmů (bod 15) a z příjmu z pronájmu bytu v tvrzené výši 10 000 až 11 000 Kč měsíčně. Je zapotřebí zohlednit i to, že žalovaný má vůči [právnická osoba] spol. s r.o. pohledávku ve výši vyšší než 2 miliony Kč, že má ve svém vlastnictví několik nemovitostí a lze nadevší pochybnost uzavřít, že jeho celkové majetkové poměry jsou o mnoho příznivější, než se snaží před soudem tvrdit. Lze ho tedy považovat za osobu, která vykazuje nadstandardní životní úroveň a žalobkyně coby jeho dcera má právo se na ní podílet ve smyslu ustanovení § 915 odst. 1 o.z.

32. Jak již bylo uvedeno, soud ve smyslu § 916 o.z. vyšel z částky životního minima, tedy aplikoval zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Životní minimum jednotlivce činilo v době rozhodování soudu částku 3 860 Kč (viz. § 2 citovaného zákona), fiktivní příjem žalovaného tak představuje částku 96 500 Kč. Soud z tohoto příjmu při stanovení vyživovací povinnosti vycházel, přičemž vzal v úvahu, že má další vyživovací povinnost k nezletilé [jméno], narozené dne [datum], nicméně potřeby zletilé žalobkyně, která je dospělou ženou, dosud studující, jsou nepochybně podstatně vyšší, než potřeby dcery ve věku necelých 12-ti let. Adekvátním se jeví výživné ve výši 7 000 Kč přihlížeje k tomu, že i matka žalobkyně se na potřebách žalobkyně podílí tak, že jí zajišťuje minimálně bydlení a stravu (bod 17).

33. Soud rozhodl o zvýšení výživného od doby podání návrhu, tedy od prosince 2020 v souladu s ustanovením § 922 odst. 1 věta první o.z. a v této souvislosti je zapotřebí se vypořádat i s otázkou dlužného výživného narůstajícího od [datum] do doby rozhodování soudu (§ 154 odstavec 1 a § 163 odstavec 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný po rozhodnou dobu nepřispíval nad rámec běžného výživného ve výši 3 800 Kč ničeho, výživné bylo zvýšeno na částku 7 000 Kč, tedy o 3 200 Kč měsíčně, činí nedoplatek za období od [datum] ke dni rozhodování soudu celkem částku 51 200 Kč. Přihlížeje k výši dlužného výživného soud umožnil žalovanému uhradit vzniklý nedoplatek ve smyslu § 160 odstavec 1 věta za středníkem o.s.ř. v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč (12 splátek) a jedné splátce ve výši 3 200 Kč spolu s běžným výživným.

34. Vzhledem k tomu, že soud vyhověl žalobě o zvýšení výživného, návrh žalovaného na snížení výživného neshledal důvodným a rozhodl tak, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

35. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 1 o.s.ř., kdy ve sporu v převážné části procesně úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů, které jí v souvislosti s předmětným řízením vznikly. Soud neshledal důvod pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř., tedy neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, když žalovaný neměl jak v rámci předprocesního stádia sporu, tak ani v průběhu předmětného řízení, zájem jakkoliv se žalobkyní komunikovat, čehož byl soud svědkem i v jednací síni, se žalobkyní se dlouhodobě nestýká a ačkoliv žalobkyně před soudem o takový kontakt zájem projevila, byla žalovaným kategoricky odmítnuta. V závěru řízení jí navíc byla ze strany žalovaného oznámena informace o tom, že se ji žalovaný chystá vydědit. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v 8 úkonech po 300 Kč (dle § 1 odst. 3 písm.a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), a to za podání žaloby, podání ze dne [datum], ze dne [datum], závěrečný návrh doručený dne [datum] a účast na jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] Celkem byla žalobkyni přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 400 Kč.

36. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ve věci samé byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., lhůta k plnění ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.