67 C 84/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované o zaplacení částky 52 351,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 054,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 054,09 Kč ode dne 10. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 21 300,68 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 52 354,77 Kč od 20. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 868 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta, se sídlem , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 1. 2025, ve znění jejího doplnění ze dne 12. 6. 2025, 27. 5. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 52 354,77 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že její právní předchůdkyně společnost , Anonymizováno, uzavřela se žalovanou dne 21. 5. 2024 Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 52 354,77 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 19. 10. 2024. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaná úvěr nesplácela, o úhradu byla opakovaně upomínána, včetně předžalobní upomínky ze dne 14. 11. 2024. Před postoupením pohledávky zaplatila dne 19. 6. 2024 částku 5 062,91 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná pohledávka představuje jistinu ve výši 34 999,57 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 16 855,20 Kč. Pro případ, kdy by soud nárok žalobkyně neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně její nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na den 17. 6. 2025 se bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoli byla o jednání vyrozuměna. Podáním ze dne 10. 6. 2025 se z jednání omluvil zástupce žalobkyně s tím, že má za to, že žádná právně skutková tvrzení nezůstala sporná. Souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, o odročení jednání nežádal i z důvodu nenavyšování nákladů soudního řízení a z důvodu procesní ekonomie. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z dokumentu nazvaného „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ poskytovaného věřitelem , Anonymizováno, soud zjistil, že při spotřebitelském revolvingovém úvěru ve výši 35 000 Kč s neurčitou dobou trvání může spotřebitel odesílat jednotlivé žádosti o úvěr, které musí věřitel výslovně schválit, aby mohl spotřebitel úvěr získat. Úvěr má být uhrazen prostřednictvím splátek ve výši 13 % z nesplaceného úvěru spolu s denním úrokem z úvěru ve výši 0,4026 %, RPSN 299,98 % a poplatkem za výběr nebo ve výši 1 000 Kč v závislosti na tom, která z těchto částek je vyšší (Standardní informace o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ).

5. Dne 21. 5. 2024 uzavřela žalovaná se společností , Anonymizováno, úvěrovou smlouvu na dobu neurčitou. Maximální úvěrový limit byl sjednán ve výši 35 000 Kč s prvním čerpáním ve výši 35 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána denní 0,4026 %, tj. 146,949 % ročně, RPSN ve výši 299,98 %. Za předpokladu, že bude úvěr poskytován na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání a jistina bude splácena ve stejných měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání, představuje celková částka, která má být splacena, částku 62 859,08 Kč. Smlouvou byl sjednán i poplatek z prodlení ve výši 250 Kč měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy byly Standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice platné k 1. 10. 2022 (Úvěrová smlouva ze dne 21. 5. 2024, Standardní podmínky úvěrové smlouvy).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila na účet žalované výše uvedený dne 21. 5. 2024 částku 35 000 Kč a dne 1. 7. 2024 ve výši 1 117 Kč (doklad o vyplacení obou částek).

7. Dne 27. 1. 2020 uzavřela společnost , Anonymizováno, žalobkyní Smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek s dobou trvání 24 měsíců ode dne uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byl i vzor listiny o převodu (Smlouva o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, Příloha A-listina o převodu ze dne 27. 1. 2020).

8. Dne 18. 11. 2021 uzavřela společnost , datum, měsíců, tedy do 20. 1. 2024 (Dodatek č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2021). V příloze obsahující seznam pohledávek byla pod č. , hodnota, uvedena pohledávka za žalovanou ve výši 52 354,77 Kč (Seznam pohledávek).

9. Dopisem ze dne 14. 11. 2024 vyrozuměla společnost , Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, .) žalovanou o postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a současně ji vyzvala k úhradě pohledávky ve lhůtě 3 dnů na sdělený bankovní účet (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2024).

10. Téhož dne žalovanou vyzval k úhradě celkové částky 65 131,77 Kč i zástupce žalobkyně, kdy ve výši 52 354,77 Kč představovala částka neuhrazenou jistinu a ve výši 12 777 Kč náklady právního zastoupení. Zástupce žalovanou také vyrozuměl o tom, že pokud do 3 dnů nebude pohledávka uhrazena, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 11. 2024, kopie podacího lístku ze dne 14. 11. 2024).

11. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o dotaz na , právnická osoba, . ohledně majitele účtu č. , č. účtu, a o výpisy z tohoto účtu za období od března 2024 do listopadu 2024. Z výpisů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla dne 21. 5. 2024 částku 35 000 Kč a dne 1. 7. 2024 ve výši 1 117 Kč. Z výpisů dále vyplývá, že žalovaná před poskytnutím předmětného spotřebitelského úvěru měla další závazky k nebankovním poskytovatelům finančních prostředků: dne 5. 3. 2024 půjčka u , právnická osoba, ve výši 3 000 Kč, dne 20. 3. 2024 u LeaderFin ve výši 10 000 Kč, 25. 3. 2024 u téže společnosti půjčka ve výši 12 000 Kč, dne 18. 4. 2024 půjčka u , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč, dne 24. 4. 2024 u Emma‘s credit s. r.o. ve výši 10 500 Kč, apod. Z výpisů dále vyplývá příjem žalované ve výši 24 500 Kč čistého a platby SIPO ve výši 11 519 Kč (Výpisy z předmětného účtu žalované u ČS, a. s.).

12. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaná zůstala po celou dobu řízení procesně nečinná. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř.

13. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ).

14. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.

15. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).17. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

18. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná dne 21. 5. 2024 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní k tvrzení, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila její žádost o úvěr a ověřila informace a údaje, které sama žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. Navíc soudu nebyla tato žádost žalované o úvěr ani předložena, tedy nebylo prokázáno, jaké údaje ohledně svých příjmů a výdajů uvedla sama žalovaná a které za účelem posouzení schopnosti žalované úvěr splácet posuzovala její právní předchůdkyně. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána. Tomuto závěru odpovídá i skutečnost, že žalovaná po dobu smluvního vztahu uhradila pouze částku v celkové výši 5 062,91 Kč. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, žalované neměl být úvěr vůbec poskytnut, neboť ho nebyla schopna splácet.

20. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne 21. 5. 2024 je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 36 117 Kč, přičemž žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila dle tvrzení žalobkyně částku 5 062,91 Kč. Sama žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by jí finanční prostředky ze strany společnosti , Anonymizováno, c. nebyly poskytnuty, případně, že by společnosti , Anonymizováno, c. (nebo přímo žalobkyni) na úvěr uhradila více. Z tohoto důvodu je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatila, tedy částku 31 054,09 Kč. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) jí byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne 10. 1. 2025 (výrok I).

22. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

23. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil, že žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 31 054,09 Kč, neúspěšná co do částky 21 300,68 Kč, její procesní úspěch ve věci tedy představuje 18,6 % požadovaného plnění (59,3 % - 40,7 %).

25. Žalobkyni soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 095 Kč, dále odměnou za zastupování žalobkyně advokátem podle § 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. při výši 1 úkonu právní služby 3 220 Kč, tj. za 3 úkony právní služby 11 689 Kč a 3 paušální částky náhrady po 450 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 1 633 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a zaslání předžalobní výzvy podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 15 417 Kč a přihlížeje k procesnímu úspěchu žalobkyně ve výši 18,6 %, představuje náhrada nákladů řízení po zaokrouhlení částku 2 868 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

26. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.