67 C 96/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalované a žalobce a žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované fakticky bytem adresa zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa o výživném a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce

I. Žaloba o uložení povinnosti žalobci jako biologickému otci nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum], platit na výživu neprovdané matce-žalované od [datum] do [datum] částku 4 000 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalobci zaplatit nedoplatek výživného od [datum] do [datum] ve výši 44 000 Kč pro matku-žalovanou ve splátkách po 1 000 Kč spolu s běžným výživným, se zamítá.

III. Žaloba o uložení povinnosti žalobci zaplatit matce-žalované na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem nezletilého [jméno] jednorázově částku 50 000 Kč, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 344 Kč k rukám jejího právního zástupce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem) ze dne [datum] se žalobce domáhal, aby mu soud jako biologickému otci nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [anonymizována tři slova] podle § 920 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) uložil povinnost platit na výživu neprovdané matce [celé jméno žalované], narozené [datum], za dobu od [datum] do [datum] částku 4 000 Kč měsíčně do 22. dne běžného měsíce k jejím rukám s tím že nedoplatek výživného, který mu vznikl od [datum] do [datum] ve výši 44 000 Kč, aby mu byl uložen zaplatit ve splátkách po 1 000 Kč spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek a rovněž, aby mu byla uložena povinnost zaplatit žalované jako matce nezletilého jednorázově částku 50 000 Kč na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Argumentoval tím, že se žalovanou žili ve společné domácnosti spolu s jejími dvěma nezletilými dětmi, přičemž z jejich družského svazku se narodil dne [datum] nezletilý [jméno]. Manželství žalované bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobce je biologickým otcem nezletilého [jméno], a to na základě znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví molekulární genetiky [číslo] ze dne [datum]. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací], [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] se podává, že otcovství žalobce k nezletilému je prokázané a matka (žalovaná) biologické otcovství žalobce nezpochybňuje, se závěry znaleckého posudku souhlasí. Mezi žalobcem a nezletilým je příbuzenský vztah založený na prokázaném biologickém pokrevním poutu. Žalobce dále uvedl, že žalované jako neprovdané matce uhradil podle vzájemné dohody náklady spojené s těhotenstvím a porodem ve výši 50 000 Kč dne [datum] a dále jí uhradil na výživné dle vzájemné dohody za dobu od [datum] do [datum] celkem částku 60 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum] tak, že žalobu navrhla zamítnout a přiznat jí náhradu nákladů řízení. Argumentovala tím, že se žalobcem měla milenecký vztah od března 2020, ve společné domácnosti účastníci žili od [datum], kdy se žalovaná do domu žalobce přestěhovala spolu se svými dvěma dětmi. V průběhu společného bydlení žalovaná otěhotněla, avšak vztah mezi účastníky vykazoval nesoulad, což vyústilo v odstěhování žalované se svými dětmi v září roku 2020 zpět ke svému manželovi, se kterým obnovila vztah. Ačkoliv manželství žalované bylo rozvedeno dne [datum], přesto žalovaná se svým manželem a jejich dětmi žili nadále spolu a žalovaná očekávala narození třetího dítěte. Po narození nezletilého [jméno] dne [datum] byl do jeho rodného listu na základě první právní domněnky otcovství zapsán bývalý manžel matky [jméno] [příjmení], a to i na přání žalované. Žalobce podal dne [datum] ke zdejšímu soudu návrh na popření otcovství otce ([jméno] [anonymizováno]) a určení svého otcovství k nezletilému [jméno], o kterém zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č.j. [číslo jednací] tak, že návrh na popření a určení otcovství zamítl. Rozsudek byl potvrzen i odvolacím soudem dne 18. 5. 2022 pod č.j. [číslo jednací]. Svým dalším návrhem ze dne [datum] se žalobce domáhal svěření nezletilého [jméno] do své péče a úpravy svého styku s nezletilým O jeho návrzích bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5. 5. 2022, č.j. [číslo jednací], [spisová značka], [spisová značka] tak, že řízení o svěření nezletilého [jméno] do péče žalobce bylo zastaveno a žalobci byl na základě dohody se žalovanou stanoven styk s nezletilým každou sudou středu od 9:30 hodin do 11:30 hodin za přítomnosti matky (žalované), v době letních prázdnin každou sudou sobotu a od [datum] každou sudou středu od 9:30 hodin do 11:30 hodin a každý lichý čtvrtek od 13:00 hodin do 15:00 hodin. Dalším návrhem ze dne [datum] se žalobce domáhal určení příbuzenství k nezletilému ve smyslu § 771 o.z., o kterém zdejší soud rozhodl dne 13. 1. 2023 rozsudkem č.j. [číslo jednací] tak, že žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované (matce) náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl potvrzen Městským soudem v Praze dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná potvrdila, že jí žalobce dne [datum] vyplatil tzv. příspěvek na slehnutí ve výši 50 000 Kč, dále pravidelně dobrovolně přispívá nezletilému částkou 4 000 Kč měsíčně na běžný účet a částku 4 000 Kč měsíčně zasílá na úhradu potřeb žalované (matky) do doby, než bude moci nastoupit do zaměstnání. Žalovaná dále uvedla, že je společně s nezletilým [jméno] finančně zaopatřena a všechny hrazené částky od žalobce chápe jako dobrovolný příspěvek.

3. Soud provedl dokazování ve věci rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 10. 2021, č.j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č.j, [číslo jednací]. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 27. 4. 2023, č.j. [číslo jednací], odmítl.

4. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 10. 2021, č.j. [číslo jednací] soud zamítl návrh v tomto řízení žalobce o určení, že [jméno] [příjmení], [datum narození], není otcem nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum] z matky [celé jméno žalované], narozené [datum] (výrok I.), dále zamítl návrh v tomto řízení žalobce o určení, že [celé jméno žalobce], [datum narození], je otcem nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum] z matky [celé jméno žalované], narozené [datum] (výrok II.) a zároveň rozhodl, že v tomto řízení žalobce je povinen zaplatit matce nezletilého (v tomto řízení žalované) náhradu nákladů řízení ve výši 7 260 Kč. Ve vztahu v tomto řízení žalobce a nezletilého rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výroky III. a IV.). Jak výše uvedeno, tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č.j. [číslo jednací]. Z odůvodnění obou rozhodnutí vyplývá, že se žalobce a žalovaná spolu intimně stýkali od března do srpna roku 2022 a že v průběhu jejich soužití žalovaná otěhotněla. V soužití se žalobcem však nebyla spokojená, proto soužití ukončila a vrátila se k manželovi. Z genetického materiálu, který si žalobce opatřil za účelem vypracování znaleckého posudku a z genetických testů vyplynulo, že je skutečně biologickým otcem nezletilého [jméno]. Ačkoliv bylo manželství žalované a [jméno] [příjmení] rozvedeno, přesto spolu žijí a vychovávají dvě své nezletilé děti narozené v manželství a nezletilého [jméno]. Soužití považují za spokojené a mají v plánu uzavřít opět manželství. V rodném listě nezletilého [jméno] je jako otec zapsán [jméno] [příjmení], narozený dne [datum]. Jeho otcovství k nezletilému [jméno] je tedy určeno na základě první domněnky otcovství podle § 776 odst. 1 o.z., protože se narodil v době do uplynutí třístého dne poté, co manželství matky a otce bylo rozvedeno. Matka (žalovaná) i matrikový otec uvedli, že ani jeden z nich nebude popírat otcovství k nezletilému [jméno], což není v rozporu se zájmy dítěte a se zjištěným skutkovým stavem. Navrhovatel (v tomto řízení žalobce) neměl aktivní legitimaci k podání návrhu na popření otcovství k nezletilému [jméno], neboť tento návrh může podle § 785 o.z. a § 789 o.z. podat pouze manžel matky a matka (žalovaná). Zákon nepřiznává aktivní legitimaci k podání návrhu ani nezletilému. Zahájit řízení o popření otcovství i bez návrhu může soud pouze v případě uvedeném v § 793 o.z., tedy bylo-li určeno otcovství souhlasným prohlášením rodičů, ale otec takto určený nemůže být jeho otcem (tzv. druhá domněnka otcovství), nikoliv na základě tzv. první domněnky otcovství svědčící manželovi matky (žalované), jako je tomu v tomto případě. Navrhovatel (v tomto řízení žalobce) nebyl aktivně legitimován k podání návrhu na popření otcovství a jeho zájem nepřevažoval nad obecným zájmem nezletilého [jméno]. Z tohoto důvodu byl návrh na popření otcovství zamítnut. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 776 odst. 1 o. z. je ustanovením kogentním, je irelevantní, zda matrikový otec je i otcem biologickým. Ke změně zápisu otce do rodného listu dítěte by mohlo dojít pouze za předpokladu předchozího popření otcovství k dítěti, k čemuž nedošlo. Odvolací soud k závěrům soudu I. stupně dodal, že putativnímu (biologickému) otci není přiznána aktivní legitimace k popření otcovství založeného tzv. první domněnkou otcovství podle § 776 odst. 1 o.z. Odepření aktivní věcné legitimace putativnímu (biologickému) otci sleduje legitimní zájem na zajištění právní jistoty rodinných vztahů a ochraně zájmů dětí. Zároveň nelze určit otcovství na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, jestliže již došlo k určení otcovství na základě § 776 až § 779 o.z. Ústavní soud se zabýval otázkou postavení tzv. putativních otců ve svém nálezu ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3122/16, ve kterém se rovněž zabýval judikaturou Evropského soudu pro lidská práva k právům putativních (biologických) otců a detailně se vyjádřil k otázce aktivní legitimace putativního (biologického) otce podat návrh na popření otcovství založeného tzv. první domněnkou otcovství. Podle Ústavního soudu z judikatury Evropského soudu pro lidská práva nevyplývá povinnost umožnit domnělému otci zpochybnit otcovství matrikového otce založené první domněnkou otcovství, neboť státům se v těchto otázkách s odkazem na absenci konsenzu mezi evropskými zeměmi ponechává širší míra posuzovací volnosti. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva a komparace právních úprav ani nelze dovodit, že by z čl. 8 Úmluvy plynul pozitivní závazek, aby byl putativní otec zapsán jako matrikový otec, bylo-li otcovství založeno první domněnkou. K otázce jakým způsobem lze za současné právní úpravy zohlednit práva putativních otců Ústavní soud uvedl, že nedojde-li k revizi okruhu aktivně legitimovaných osob k podání popěrné žaloby v případě určení otcovství podle první domněnky, zůstává podstatnou otázka možností kontaktu biologického otce s dítětem, k jehož otcovství se tento hlásí. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva plyne, že čl. 8 Úmluvy ukládá členským státům závazek zkoumat, zda je v nejlepším zájmu dítěte umožnit jeho biologickému otci založit vztah mezi nimi například prostřednictvím přiznání práva na styk. Biologický otec nesmí být zcela vyloučen ze života svého dítěte, ledaže jsou zde k tomu důležité důvody vyplývající z nejlepšího zájmu dítěte. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] se navrhovatel (žalobce) jako putativní (biologický) otec domáhal úpravy styku s nezletilým [jméno], přičemž rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, č.j. [číslo jednací] byl jeho styk s nezletilým upraven. To dokládá, že otázka udržování vztahů mezi dítětem a jeho biologickým otcem byla z hlediska nejlepšího zájmu dítěte soudem posuzována. Námitku navrhovatele (žalobce) s ohledem na výklad Ústavního soudu, že v této právní věci aplikovaná ustanovení občanského zákoníku jsou v přímém rozporu s mezinárodními smlouvami, například Evropskou úmluvou o právním postavení dětí narozených mimo manželství, Úmluvou o právech dítěte, Listinou základních práv a svobod, jimiž je Česká republika vázána, hodnotil jako nepřípadnou. Zájem dítěte na stabilizovaném rodinném prostředí svědčí z pohledu soudu ve prospěch matrikového otce a rozhodnutí matky (žalované) nepopřít otcovství manžela není v rozporu se zájmem nezletilého [jméno]. Odvolací soud neshledal důvod, aby čistě biologické rodičovství v dané věci převážilo nad popsaným sociálním a právním stavem. Jako spekulativní hodnotil odvolací soud námitku v tomto řízení žalobce, že rodinné prostředí nezletilého je nestabilním stavem, který může být v následujících šesti letech ze strany matrikového otce kdykoliv narušen.

5. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2023, č.j. [číslo jednací] (kterým bylo dovolání v tomto řízení žalobce odmítnuto) vyplývá, že matka (žalovaná) i matrikový otec považují za biologického otce nezletilého matrikového otce, když jsou mezi nimi, nezletilým a jeho sourozenci vytvořeny sociální vazby, které požívají ochranu a měly by se rozvíjet. Ačkoliv by biologickým otcem nezletilého mohl být navrhovatel (v tomto řízení žalobce), za biologického otce se považuje i matrikový otec. Dovolací soud odkázal také na nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3122/16 a dodal, že stěžovatel (v tomto řízení žalobce) se domáhal přímo určení otcovství, aniž by předtím bylo popřeno otcovství manžela matky. Nejvyšší soud se vypořádal i s tím, že ani skutečnost, že navrhovatel (žalobce) podal návrh na popření a určení otcovství ještě před narozením nezletilého, není způsobilá na výše uvedených závěrech o nedostatku jeho aktivní legitimace k popření otcovství matrikového otce ničeho změnit. Vzhledem k hierarchickému uspořádání domněnek otcovství je zjevné, že ani podání návrhu na určení otcovství podle tzv. třetí domněnky otcovství (§ 783 o. z.) ještě před narozením dítěte nemůže zabránit uplatnění tzv. první domněnky otcovství (§ 776 o. z.). V projednávané věci soudy zjistily, že matka žije s matrikovým otcem (bývalým manželem) ve společném soužití, uvažují znovu o uzavření sňatku, vychovávají kromě nezletilého další dvě jejich děti. Matrikový otec je rovněž sociálním otcem nezletilého [jméno] a nezletilý si vytváří vazby na své sourozence. V tomto lze jistě spatřovat legitimní zájem na zajištění právní jistoty rodinných vztahů a ochraně zájmů dětí. Matka s matrikovým otcem vytváří nezletilému stabilní rodinné prostředí a není důvod, aby případné biologické rodičovství převážilo nad sociálním a právním stavem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 298/2010). Nepřiznání aktivní věcné legitimace putativnímu otci (žalobci) proto nelze považovat za protiústavní zásah do jeho základních práv.

6. Podle § 920 odst. 1. o.z. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

7. V daném případě se jedná o klasické sporné řízení, které může být zahájeno pouze na návrh, a to těhotné ženy v době před porodem a po porodu na návrh matky. Jedná se o právo matky na výživné, jakmile jí v souvislosti s těhotenstvím či porodem vzniknou jakékoliv náklady. Není přitom rozhodné, zda je na výživné odkázána či nikoliv. Návrh ve smyslu daného zákonného ustanovení směřuje proti otci dítěte určenému na základě tzv. druhé a třetí domněnky otcovství a je podáván k obecnému soudu otce podle jeho obvyklého bydliště. Z toho vyplývá, že matka se může domáhat výživného a nákladů až poté, kdy bude otec uvedeným na způsobem určen. Aktivní legitimaci k podání předmětného návrhu ve smyslu § 920 o. z. má pouze těhotná žena a po porodu matka. Zákon v § 920 odst. 1 o. z. stanoví právo matce dítěte, jehož otec je určen, avšak matka za něj není provdána, na výživu a právo na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. V literatuře byl vysloven názor, který lze považovat za odůvodněný i z pohledu o. z., podle kterého„ nárok na příspěvek (nyní výživné) má i matka, která se provdala za jiného muže, než otce dítěte, za předpokladu, že jejímu manželu nesvědčí zákonná domněnka otcovství podle ustanovení § 51 odst. 1 zákona o rodině“ (nyní § 776 o.z.) anebo„ že její manžel své otcovství k dítěti s úspěchem popřel podle § 57 zákona o rodině“ (nyní srovnej § 785 o. z.).

8. V tomto řízení zákon žalobci aktivní legitimaci k podání návrhu ve smyslu § 920 odst. 1 o. z. nepřiznává. Jak vyplývá shora, aktivní legitimaci k podání návrhu ve smyslu § 920 o. z. má pouze těhotná žena a po porodu matka. K tvrzení žalobce, že na základě Evropské úmluvy o právním postavení dětí narozených mimo manželství (článek III. a V.) je otcovství exmanžela žalované (matky nezletilého) vyvráceno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5. 5. 2022, č.j. [číslo jednací], [spisová značka], [anonymizována dvě slova] a [spisová značka], kterým soud upravil styk žalobce s nezletilým a zároveň označil žalobce za prokázaného biologického otce, soud s odkazem na výše uvedená odůvodnění rozhodnutí v řízeních pravomocně skončených dodává, že skutečnost, že žalobce je biologickým otcem nezletilého, není sporná, avšak v daném případě je matrikovým otcem nezletilého [jméno], narozeného [datum], na základě tzv. první domněnky otcovství ze zákona nikoliv biologický otec (žalobce), ale [jméno] [příjmení]. Argumentaci žalobce soud tedy hodnotí jako zavádějící.

8. Pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce k podání návrhu na poskytnutí výživného a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce ve smyslu ustanovení § 920 odst. 1 o. z. soud jeho návrh (žalobu) zamítl, jak vyplývá z výroku I., II. a III.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, kdy soud přiznal v řízení plně procesně úspěšné žalované náhradu nákladů, které účelně vynaložila v souvislosti s tímto řízením ve smyslu § 137 o.s.ř. Žalované tak náleží náhrada nákladů řízení tvořená odměnou za její zastupování advokátem ve výši 11 255 Kč (podle § 8 odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při výši jednoho úkonu právní služby 3 100 Kč a dále tři paušální částky náhrady po 300 Kč jako náhrada advokátových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tedy ve výši 1 089 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne [datum] a účast při jednání soudu dne 6. 6. 2023 podle § 13 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), to vše včetně příslušné 21% DPH. Souhrnem činí náhrada nákladů řízení, které vznikly žalované částku 12 344 Kč. Žalobce je povinen zaplatit ji k rukám právního zástupce žalované ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř.

10. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, pokud jde o náhradu nákladů řízení, byla soudem stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.