67 C 97/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 25 565,35 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala žalobu dne 13. 11. 2024 k Okresnímu soudu v Kolíně.

2. Usnesením ze dne 15. 11. 2024, č. j. EPR , RČ, -4 vyslovil tamní soud svou místní nepříslušnost a po právní moci usnesení věc postoupil soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému.

3. Žalobou ze dne 13. 11. 2024, ve znění jejího doplnění ze dne 11. 6. 2025, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 565,35 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že dne 21. 9. 2023 uzavřela se žalovanou Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 76 000 Kč s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a za poskytnutí úvěru žalobkyni zaplatit poplatek a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a na základě jí poskytnutých údajů žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. , č. účtu, dne 21. 9. 2023 ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl dle žalobkyně splatný 13. 3. 2025, první splátka byla splatná dne 21. 10. 2023. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná zaplatila na jistinu částku 6 876,86 Kč, v doplnění žaloby pak uvedla, že žalovaná zaplatila celkem částku 21 000 Kč, kdy uhradila dne 26. 11. 2023 částku 20 000 Kč a de 22. 4. 2024 částku 1 000 Kč. Tyto platby byly započteny ve výši 6 876,94 Kč na jistinu, ve výši 14 123,06 Kč na smluvní úrok, úroky z prodlení a poplatky. V žalobě žalobkyně tvrdila, že má nárok na zaplacení částky 25 506,50 Kč, z čehož činí 13 123,06 Kč jistina a ve výši 12 383,44 Kč smluvní úrok. Zároveň žalobkyně nárokovala zaplacení kapitalizované smluvní pokuty ujednané v čl. 6.

4. VOP a čl. 3 Sazebníku ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, požaduje však zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dní prodlení, tedy za dobu od 4. 1. 2024 do 3. 4. 2024 ve výši 58,85 Kč. Ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaná ničeho neuhradila. Pro případ, kdy by soud nárok žalobkyně neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla její nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

4. Z jednání soudu nařízenému na den 19. 6. 2025 se zástupce žalobkyně omluvil, souhlasil však s tím, aby soud ve věci jednal a rozhodoval bez jeho účasti. Žalovaná, ačkoliv byla řádně předvolána, se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně, dokazování doplnil postupem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Dne 21. 9. 2023 uzavřela žalovaná se žalobkyní Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, s datem splatnosti 13. 3. 2025. Úvěr byl čerpán jako bezúčelový do maximální výše 76 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná denní ve výši 0,883 %, RPSN činila 1 257,03 %. Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru byla ujednána ve výši 1,99 % z čerpané částky. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její Sazebník (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 9. 2023, Příloha: Předpis denních splátek, VOP platné od 1. 6. 2023, Sazebník předložen nebyl).

7. Neautorizovaná listina žalobkyně nazvaná Výpis o posouzení úvěruschopnosti ze dne 20. 9. 2023 obsahuje údaje o žalované: žije se 3 členy ve společně hospodařící domácnosti, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 3 000 Kč, na bydlení: 2 000 Kč, nezbytné výdaje: 3 000 Kč, zbytné výdaje: 2 000 Kč, výše ověřeného měsíčního příjmu: 28 450 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 28 000 Kč. (Výpis o posouzení úvěruschopnosti, kopie OP žalované).

8. Neautorizovaná a nedatovaná listina žalobkyně nazvaná Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli uvádí pouze označení čísla účtu , č. účtu, , na který byla dne 21. 9. 2023 pod VS , var. symbol, odeslána částka 20 000 Kč s poznámkou Vaše FlexiFin půjčka (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

9. Z předloženého e-mailu ze dne 27. 3. 2024 zaslaného žalobkyní na e-mailovou adresu , e-mail, vyplývá, že žalobkyně žalovanou vyzvala na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě k zaplacení dlužné částky 26 565,35 Kč a zároveň tímto mailem žalobkyně smlouvu vypověděla s okamžitou platností (e-mail ze dne 27. 3. 2024).

10. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024 k zaplacení částky 25 565,35 Kč (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 9. 2024, kopie podacího lístku z téhož data).

11. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o sdělení , právnická osoba, . ohledně majitele účtu č. , č. účtu, . Zjistil, že se jedná o běžný účet žalované a z výpisů z tohoto účtu za období od června 2023 do května 2024, že před uzavřením úvěrové smlouvy účet žalované vykazoval konečný zůstatek 7 762, 87 Kč (červenec 2023) a za měsíc srpen 2023 3 840,17 Kč. Žalovaná v červenci 2023 čerpala půjčky či úvěry od dalších nebankovních poskytovatelů: dne 7. 7. 2023 od , právnická osoba, ve výši 23 000 Kč, dne 24. 7. 2023 od , právnická osoba, ve výši 27 500 Kč. Příjem žalované v tomto měsíci činil 23 963 Kč. V měsíci srpnu 2023 činil příjem žalované 27 507 Kč. V září 2023 má soud prokázáno vyplacení částky ve výši 20 000 Kč ze strany žalobkyně dne 21. 9. 2023. Ze všech výpisů jsou patrné platby nájemného ve výši 10 853 Kč (Zpráva , právnická osoba, . ze dne 15. 4. 2025 a výpisy z předmětného účtu žalované).

12. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaná zůstala po celou dobu řízení procesně nečinná. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř.

13. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ).

14. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.

15. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).17. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

18. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že Smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná dne 21. 9. 2023 uzavřela se žalobkyní, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní ke svému tvrzení, že před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila její žádost o úvěr a ověřila informace a údaje, které sama žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. I přes skutečnost, že se nejedná o postoupenou pohledávku, údaje jsou pokud jde o výši pravidelných měsíčních výdajů žalované na půjčky a na bydlení nevěrohodné s ohledem na zaslané výpisy z účtu žalované. Z nich vyplývá četnost a výše půjček poskytnutých žalované před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, jak výše uvedeno. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána.

20. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne 21. 9.2023 je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, byly by obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 20 000 Kč dne 21. 9. 2023, přičemž žalobkyně sama v doplnění uvedla, že žalovaná uhradila celkovou částku 21 000 Kč. Není tedy zřejmé, z jakého titulu se žalobkyně domáhá zaplacení žalobou uplatněné částky, když nárok na zaplacení jakékoliv částky žalobkyni nenáleží ani z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by žalované náležela náhrada nákladů řízení, když žaloba byla podána zřejmě bezúspěšně. Žalované však v souvislosti s předmětným řízením žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.