7 C 2/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Malým v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa, obec zastoupeného advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa, obec a číslo zastoupeného advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 692 500 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 692 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 692 500 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 135 830 Kč k rukám právního zástupce žalobce titul jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 5. 1. 2021 se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky. Tvrdí, že tuto částku uhradil žalovanému jako objednatel zhotoviteli, a to z titulu zálohových plateb na dílo. Žalovaný však dílo nedokončil, případně pokud jej dokončil, odmítá je žalobci předat, žalobce převzetí díla nevyzval, nebyla předvedena ani jeho způsobilost a vyzkoušeno tak, zda může sloužit svému účelu. Nebyla tak naplněna ustanovení § 2604, § 2605 ani § 2610 o. z., a protože nedošlo k dohodě, domáhá se svého nároku na vrácení zaplacených záloh touto žalobou. Dne 2. 11. 2020 žalobce od smlouvy o dílo odstoupil a současně jej vyzval podle ustanovení § 142a o.s.ř. k vrácení zaplacených záloh.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu, tvrzení žalobce odmítá. Žalovaný reagoval na odstoupení od smlouvy dopisem ze dne 13. 11. 2020, kdy uvedl, že přesto, že písemná smlouva nebyla uzavřena, je její návrh a následná emailové i telefonické komunikace mezi účastníky důkazem toho, na čem se účastníci dohodli. Předmětem dohody byl nejen vývoj technického řešení sprchové růžice blíže specifikovaný v dokumentaci přeposlané mezi účastníky, ale i následná výroba speciálního svítidla, včetně ceny při sériové produkci, čemuž odpovídala i cena vývoje a přípravy výroby, která by jinak byla daleko vyšší za toliko dílo bez následné sériové výroby této sprchového růžice. Celková cena díla byla s přihlédnutím k tomuto stanovena na částku ve výši 1 085 000 Kč bez DPH. Takový byl konečný konsenzus účastníků ohledně předmětu díla, ceny a tedy i následné sériové výroby. Žalovaný dále učinil nesporným, že žalobce mu uhradil část ceny díla, a to v celkové výši 692 500 Kč, jež je nyní předmětem sporu. Mezi účastníky bylo původně ujednáno uhrazení zálohové faktury ve výši 50 % ceny díla, včetně DPH před započetím zhotovování díla, ale jelikož žalobce žalovanému avizoval svou nemožnost toto jednání dodržet, domluvili se na splátkovém kalendáři k této částce. Zhotovení díla na jaře 2019 bylo podmíněno jednáním ze strany žalobce, a to zejména uhrazením zálohy ve výši 50 % z ceny díla, včetně DPH do konce listopadu 2018, ve stanoveném termínu však k tomuto nedošlo. Žalobce žalovanému dokonce sdělil, že finanční prostředky ve výši dotčené zálohy nemá v rozhodném období k dispozici a požádal o posečkání do konce ledna 2019. Do konce ledna 2019 po dohodě účastníků byla vystavena a uhrazena pouze jedna faktura číslo to právě s ohledem na finanční situaci žalobce. Protože žalobce uhradil zálohy, měl žalovaný za to, že se účastníci takto shodli na podmínkách smlouvy a zadaného díla, nicméně uprostřed prací přišel žalobce s požadavkem na zásadní změnu ovládání a z důvodu na jeho straně se posunutí konečného výsledku o několik měsíců posunul. V roce 2019 byly žalobci po vzájemné dohodě vystaveny faktury na práce a hotové a vyzkoušené formy, žalobce tuto fakturu akceptoval bez připomínek, nicméně neměl na její úhradu dostatečné prostředky. Zaplacení dlužné faktury žalovaný urgoval, ale bez výsledku. V navazující emailové komunikaci zpočátku února 2019 žalovaný žalobce informoval o postupu ve vývoji díla s tím, že toto bude hotovo nejpozději v září roku 2019, s čímž žalobce vyslovil souhlas. V září 2019, tedy v termínu, kdy mělo dojít k předání díla, probíhala mezi žalobcem a žalovaným komunikace týkající se finální verze ovladače na chromoterapii, v návaznosti na tom žalobce podstatným způsobem změnil zadání díla. V říjnu 2019 žalobce ubezpečil žalovaného, že plastová krabička, která měla být v důsledku změny zadání díla, týkající se klávesnice zaintegrována do díla, je objednána a měla by dorazit do tří týdnů. Tento komponent však žalobce dodal až na konci listopadu 2019, žalovaný tedy v žádném případě nemohl dohodnout původní termín pro zhotovení díla do konce dubna 2019. Dílo bylo žalobci předáno řádně a včas, a protože žalobce neměl k tomuto výhrady, vystavil žalovaný fakturu číslo ze dne 16. 12. 2019 s datem splatnosti 30. 12. 2019 na částku 411 625 Kč Ani tuto fakturu žalobce nerozporoval, pouze požádal o posečkání s její úhradou. Žalovaný očekával ze strany žalobce uhrazení zbytku ceny díla, zahájení jeho sériové výroby, tak jak bylo ujednáno a čemuž odpovídala i cena. Žalovaný nicméně je ochoten po úhradě zbývající dlužné částky odevzdat žalobci všechny formy a funkční vzorek svítidla s ovládáním, včetně 3D modelu vnitřního kovového dílu a kontaktu na dodavatele optiky, veškeré výrobní podklady na elektronické moduly, včetně kontaktů na dodavatele a programů pro mikroprocesory.

3. V reakci na tato tvrzení žalovaného pak žalobce tvrdí, že žádným podstatným způsobem v průběhu realizace díla jeho zadání neměnil a nebyl tedy skutečný důvod k prodloužení realizace. Podstatné také je, že dílo dodnes nebylo provedeno a dokončeno a předáno podle ustanovení § 2605 a násl. o. z. Jakkoli provedení zkoušek nebylo výslovně ujednáno, vyplývá tato nutnost z povahy předmětu díla, kdy jde o technickou záležitost, která je typická například právě při vývoji, což je případ ujednání mezi účastníky. I když zřejmě neexistuje předpis nebo závazná norma normalizační soustavy, která by v případě tohoto předmětu díla takové zkoušky vyžadovala, určitě by to vzhledem k charakteru díla bylo potřeba. Navíc je žalobce výrobcem sprchových koutů, kam měla být růžice zhotovovaná žalovaným umístěna a jednoznačně tak bylo třeba provést řádnou zkoušku právě zabudováním růžice do takového sprchového boxu, aby mohla být jednoznačně ověřena jeho funkčnost, estetičnost a ostatní náležitosti. Jedině tak by bylo možno ve smyslu ustanovení § 2605 o. z. posoudit způsobilost sloužit svému účelu, a to nikdy žalovaný neučinil a k tomuto žalobce ani nevyzval. Žalobce dále namítá, že tvrzení o zajištění sériové výroby předmětem ujednání mezi účastníky nebylo a žalobce si pouze během komunikace mezi účastníky nechal předložit kalkulaci cen pro odběr jednotlivých množství kompletů a tu měl posléze za nepřijatelně vysokou.

4. Ze soudu předložené smlouvy o dílo, která nebyla účastníky podepsána, má soud za prokázané, že v tomto návrhu se jednalo o předmět díla specifikovaný tak, že je jím vývoj technického řešení sprchové růžice s proměnným LED zdrojem světla, dále pak konstrukce a výroba forem pro lisování plastových dílů podle předaného návrhu, dále návrh konstrukce a výroba formy pro lisování skleněné čočky a návrh a příprava výroby ovládací elektroniky a foliové klávesnice. Jednotlivé předměty díla byly pak oceněny samostatnými částkami, kdy se uvažovalo o celkem čtyřech jednonásobných vstřikovacích formách a dále o skleněnou čočku, konstrukci a výrobu lisovací formy, vývoj a přípravu výroby fóliového ovládacího panelu a napájecí a řídící elektroniky s procesorem pro plynulé míchání barev. Termín dodání díla byl stanoven nejpozději do 30. 4. 2019 a celková smluvní cena za provedení díla vychází z cenové nabídky zhotovitele a byla stanovena na 1 085 000 Kč bez DPH.

5. Z emailu ze dne 18. 10. 2018 má soud za prokázané, že tímto si účastníci mezi sebou domlouvali podrobnosti ohledně vnitřku sprchové hlavice se skleněnou optikou. Emailem ze dne 1. 11. 2018 si účastníci mezi sebou konzultovali přívod vody, případné finální nacenění a tento návrh 1. 11. 2018 též žalobce schválil. Bylo dále jednáno o detailním řešení ovládací elektroniky a možnosti dodávat smontované růžice za cenu do 5 000 Kč za set při počtu 200 kusů. V emailu ze dne 9. 11. 2018 žalovaný oceňuje ceny forem, celkově pak na částku 1 085 000 Kč a žádá žalobce o souhlas s touto cenou a v závěru listopadu 2018 si účastníci domlouvali splatnost zálohové faktury.

6. V emailu ze dne 2. 2. 2019 žalovaný informuje žalobce o průběhu realizace díla s tím, že je hotová konstrukce všech tří forem, je vyřešené napájení a regulace čtyř kanálů barevné LED a žalovaný též pracuje na návrhu čočky. V emailu ze dne 4. 2. 2019 žalovaný žádá o splatnost zálohy v průběhu února, března a dubna 2019. Emailem ze dne 3. 9. a 4. 9. 2019 mezi sebou účastníci řeší další technické podrobnosti, případně změny díla, další tato jednání pokračují i v emailové korespondenci ze dne 2. 10. 2019. Emailem ze dne 14. 10. 2019 informuje žalobce žalovaného, že objednal nový plastový díl a ten by měl být k dispozici někdy v listopadu 2019. Emailem ze dne 8. 1. 2020 urguje žalovaný u žalobce úhradu faktury, žalobce pak žádá o posunutí termínu. Emailem ze dne 24. 1. 2020 žalobce žalovanému vytýká, že dílo dosud není hotovo. Emailem ze dne 4. 4. 2020 žalovaný sděluje žalobci, že by měl mít hotovou sprchovou růžici, včetně dotykového ovládání a sdělí mu ještě, kdy se bude moci zastavit na předvedení vzorku. Emailem ze dne 9. 4. 2020 žalobce žádá žalovaného o 1-2 kusy sprchové hlavice se zabudovaným světelným zdrojem a příslušným ovládáním, aby mohl v praxi za plného provozu vývojový výrobek ohodnotit. 6. 4. 2020 sděluje žalovaný žalobci souhlas s tím, že pokud žalobce zaplatí dojednanou částku, vše mu vydá, tj. výrobní dokumentaci, formy i kontakty na dodavatele, ale jedině po zaplacení. Další emailová korespondence již nemá pro posouzení věci význam, strany sporu si vysvětlují navzájem svá stanoviska, ale neuvádějí žádné relevantní skutečnosti.

7. Po takto provedeném řízení dospěl soud k závěru, že má skutkový stav věci za dostatečně prokázaný. Mezi účastníky proběhlo jednání o smlouvě o dílo, jež nevyústilo v podepsaný a takto odsouhlasený oběma stranami dokument, nicméně i z navazující emailové korespondence je zřejmé, že se obě strany shodly na předmětu díla, kterým je vývoj technického řešení sprchové růžice s proměnným LED zdrojem světla, konstrukce a výroba forem pro lisování plastových dílů dle předaného návrhu, dále návrh, konstrukce a výroba formy pro lisování skleněné čočky a návrh a příprava výroby ovládací elektroniky a fóliové klávesnice. Položkově si účastníci v emailové korespondenci jednotlivé složky předmětu díla ocenili částkami, dohodli se i na splatnosti jednotlivých záloh. Soud má tedy za jednoznačně prokázané co bylo předmětem díla (§ 2586 o. z.) a pokud jde o tvrzení žalovaného, že cena díla byla stanovena i s ohledem na to, že měla být zajištěna sériová výroba a prodej díla, toto nemá soud v žádném případě za prokázané, v předložených důkazech není pro takové tvrzení opora. Je pravdou, že i jednání o konečné ceně jednotlivého kusu předmětného díla mezi účastníky probíhala, žalovaný vyčísloval náklady, respektive výslednou cenu při prodeji určitých množství vyrobené sprchové růžice, nicméně k dohodě o výrobě a prodeji mezi účastníky nedošlo. Účastníci si dále dohodli i termín dodání díla, a to nejpozději do 30. 4. 2019, tento termín byl však následně modifikován dohodou mezi účastníky, neboť docházelo ke změně zadání technických podrobností díla a doba zhotovení byla tak dále posunována.

8. Soud má dále emailovou korespondencí z počátku roku 2020 a zejména korespondencí dubnovou z téhož roku dál za prokázané, že účastníci spolu dále komunikovali, a to, zejména pokud jde o zkoušku provedeného díla, tj. sprchové hlavice. Žalobce vypověděl, že byl žalovaným pozván na zhlédnutí funkčnosti barevné klávesnice, trval však na odzkoušení kompletního vzorku ve sprchovém koutu, jehož je výrobcem a pro nějž byla sprchová hlavice určena. Konečně to má soud za prokázané emailem žalobce žalovanému ze dne 6. 4. 2020, kdy odmítá i sdělení žalovaného, že by mu mohl předvést hotovou sprchovou růžici včetně dotykového ovládání. Žalovaný pak i upustil od výslechu svědků, kterými chtěl zkoušku díla prokázat. V emailové zprávě ze dne 9. 4. 2020 trvá žalobce na tom, že potřebuje konečný produkt nejméně jednou vyzkoušet v praxi a trvá na tom, že obdrží od žalovaného 1-2 ks sprchové hlavice se zabudovaným světelným zdrojem a příslušné ovládání, aby mohl v praxi za plného provozu vývojový výrobek ohodnotit. Toto žalovaný odmítá, žádá nejprve doplatek kupní ceny, jinak odmítá dílo vydat (to ostatně potvrdil výslovně i ve svém projevu před soudem). V tomto bodě se již nedokázali účastníci sporu dohodnout a žalobce vyřešil věc podáním žaloby, poté, co dne 1. 12. 2020 odstoupil od shora uvedené smlouvy o dílo a požádal o vrácení zálohy. Protože toto žalovaný odmítl, domáhá se žalobce svého nároku prostřednictvím soudu.

9. Žaloba je důvodná.

10. Soud má tedy za prokázané, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o dílo podle ustanovení § 2586 o. z., určili si jak předmět díla, tak i cenu a termín zhotovení. Ve smyslu ustanovení § 2604 o. z., nebylo dosud dílo provedeno, neboť žalovaný neprokázal, že by bylo dokončeno a žalobci předáno a že by tak měl nárok na zaplacení ceny za dílo. Žalovaný totiž neprokázal, že by předvedl způsobilost díla sloužit jeho dohodnutému účelu (jak má na mysli ustanovení § 2607 o. z., přičemž s požadavkem žalobce na zkoušku díla se soud jednoznačně ztotožňuje), ba dokonce podmiňoval předání díla ke zkoušce úhradou konečné faktury s obavou, že v opačném případě by si žalobce mohl dohodnout údajnou sjednanou sériovou výrobu s někým jiným a žalovaný by tak na tento postup kapitálově doplácel. Vzhledem k předmětu díla, kterým byl inovativní vývoj technického řešení sprchové růžice specifikovaný blíže v dokumentaci, je tak zřejmé, že nutnost provedení řádné zkoušky je požadavkem objektivním a vycházejícím z charakteru díla. Konečně žalovaný před soudem dokonce tvrdil, že takovou zkoušku provedl, nicméně svá tvrzení žádným věrohodným způsobem neprokázal. Jestliže tedy nebyla v zásadě nutná zkouška provedena, nebylo dílo dokončeno a podle ustanovení § 2610 o.z. nevzniklo žalovanému ani právo na zaplacení jeho dohodnuté ceny. Za situace, kdy se žalobce nemohl domoci provedení řádné zkoušky díla, odstoupil žalobce od smluvních ujednání dopisem ze dne 1. 12. 2020 řádně, a protože nedošlo k vrácení uhrazené zálohy, rozhodl soud, že nárok žalobce je oprávněný a v plném rozsahu mu jej přiznal. Vzhledem k požadavku žalobce mu pak soud přiznal i zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 a násl. o.z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

11. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný a přísluší mu náhrada vynaložených nákladů. Ty pak sestávají ze soudního poplatku, nákladů právního zastoupení a hotových výdajů. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci soudní poplatek uhrazený ve výši 34 625 Kč, dále je povinen zaplatit žalobci náhradu právního zastoupení, a to za celkem 8 úkonů právní služby podle ustanovení § 7 s 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“). Jedná se o převzetí a přípravu věci, předžalobní výzvu, podání žaloby, vyjádření ve věci samé ze dne 1. 3. 2021 a 24. 11. 2021, účast při jednání u soudu dne 27. 4. 2021 a 16. 11. 2021 a 4. 3. 2022. Vzhledem k předmětu sporu pak činí odměna částku 11 070 Kč za jeden úkon právní služby a soud žalobci přiznal i 8 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 citovaného předpisu. Dále je žalovaný povinen zaplatit žalobci jím účtovanou náhradu cestovních nákladů, a to ze sídla zástupce žalobce k jednání u soudu na Praze 9, kdy při vzdálenosti 414,6 km a spotřebě 6,1 litru benzínu /100 km při vyhláškové ceně za 1 l benzínu Natural 33,80 Kč a paušální náhradě ve výši 4,40 Kč za 1 km v roce 2020 činí tyto náklady 5 358,12 Kč. V roce 2022 se jednalo opět o dvě cesty při stejné délce a spotřebě vozidla, dále při ceně 37,10 Kč za 1 l benzínu Natural a náhradě ve výši 4,70 Kč za jeden ujetý km, celkem tak činí cestovní náklady v roce 2022 částku 2 886,90 Kč, celkově pak částku 8 245,02 Kč. Promeškaný čas zástupce žalobce pak při trvání cesty v průměru 2,5 hodiny za jednu jízdu, celkem tedy 5 hodin a při třech konání jednání před soudem se jedná o částku 3 000 Kč za celkových 15 hodin promeškaného času na cestě. Celkem tak činí náklady právního zastoupení procesně úspěšného žalobce částku 136 830 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího, ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.