7 C 261/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Malého a přísedících Ing. Miroslava Slámy a Jany Mozrové v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , obec a číslo zastoupeného advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , obec a číslo - část obce o neplatnosti rozvázání pracovního poměru dohodou <b>I. Žaloba s tím, že se určuje, že dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavřená mezi žalobcem a žalovaným k 18. 6. 2021 podle § 29 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je neplatná, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou ze dne 17. 8. 2021 se žalobce domáhá proti žalovanému určení, že dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavřená mezi účastníky k datu 18. 6. 2021 je neplatná a že tuto (zpětně) neuznává. U žalovaného pracoval od 1. 9. 1994 v různých pracovních pozicích, je jeho dlouholetým zaměstnancem po dobu delší jak 25 let. Od 16. 3. 2020 byl žalobce v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Před uplynutím ochranné roční doby požádal o prodloužení pracovní neschopnosti příslušnou správu sociálního zabezpečení, ta mu byla prodloužena o 3 měsíce, a poté bylo oznámeno ošetřujícímu praktickému lékaři žalobce [titul] [jméno] [příjmení] její ukončení k 17. 6. 2021. Žalobce si nepamatuje, kdy mu lékař pracovní neschopnost ukončil, respektive, kdy mu ukončení oznámil, nicméně je zřejmé, že rozhodnutím [správy sociálního zabezpečení] [anonymizována tři slova] [část Prahy] dne 20. května 2021 mu k 3. 3. 2021 byla stanovena invalidita pro závažné psychické onemocnění s poklesem pracovní schopnosti o 70 %, což odpovídá invaliditě III. stupně. Podle názoru žalobce ošetřující lékař informoval žalovaného elektronicky o ukončení pracovní neschopnosti žalobce, žalovaný však nijak o tomto žalobce neinformoval. Žalobce byl ze situace zmaten a vystresován, a to zejména s ohledem na svou diagnózu, když bylo i zřejmé, že nebude moci nadále vykonávat pro zaměstnavatele sjednanou práci. Až dne 23.

6. či 24. 6. 2021 žalovaný žalobce kontaktoval telefonicky, a to prostřednictvím vrchního mistra [příjmení svědka 2], jež mu sdělil, že mu byla ukončena pracovní neschopnost, a protože se nedostavuje na pracoviště, jeho absence je vedena jako neomluvená a vyzval žalobce, aby se dostavil na pracoviště 28. 6. 2021 k projednání situace. V uvedený den se žalobce na pracoviště dostavil a místo toho, aby jej zaměstnavatel poslal na lékařskou prohlídku s tím, že by měl být dále stanoven jeho pracovní potenciál a případné pracovní zařazení, předložil mu dohodu o ukončení pracovního poměru zpětně k datu 17. 6. 2021. Pod pohrůžkou, že s ním rozváže pracovní poměr z důvodu neomluvených absencí a vzniknou mu tak další problémy, žalobce tuto dohodu podepsal.

2. Následně si žalobce uvědomil veškeré okolnosti a souvislosti svého jednání a dopisem ze dne 10. 8. 2021 žalovanému sdělil, že považuje rozvázání pracovního poměru dohodou za neplatné, vyzval jej, aby mu zajistil termín u lékaře pracovnělékařských služeb za účelem posouzení jeho zdravotní způsobilosti v návaznosti na sjednaný druh práce. Na to však žalovaný nijak nereagoval, proto se žalobce domáhá vyslovení neplatnosti ukončení pracovního poměru dohodou ke dni 18. 6. 2021 touto žalobou.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Podstatné pro rozvázání pracovního poměru nebyl zdravotní stav žalobce, ale skutečnost, že ten se bez řádné omluvy nedostavoval na místo svého pracoviště a byl dlouhodobě nekontaktní. Žalovaný se snažil žalobce průběžně od 22. 3. 2021 zkontaktovat za účelem zjištění, jak je na tom zdravotně, když je již přes rok v pracovní neschopnosti, vždy však neúspěšně, žalobce byl zcela nekontaktní. Až někdy v polovině dubna 2021 žalobce kontaktoval telefonicky vedoucího provozu [celé jméno svědka 4] [příjmení], že čeká na vyjádření lékařské posudkové komise, ale že se již nechce vrátit na své původní pracovní místo, protože má psychické problémy. Vedoucí provozu žalobce požádal, ať se ozve, až bude mít lékařské vyjádření, žalobce však byl opět nekontaktní, a proto jej ani nebylo možné vyslat na jakoukoli lékařskou prohlídku. Žalobce je svéprávný a jeho tvrzení, že byl„ ve stresu“ jej nijak neomlouvá. Dne 28. 6. 2021 se žalobce dostavil do kanceláře nadřízeného [celé jméno svědka 2], kde ve vší slušnosti byla projednána jeho neomluvená absence, žalovaný vylučuje jakýkoli psychický nátlak či pohrůžky. V rámci vstřícného jednání bylo žalobci navrženo, aby buď doložil dodatečně potvrzení lékaře, které by zpětně omluvilo jeho absenci v práci, a když žalobce sdělil, že takové potvrzení nemůže předložit, pak jedna z možností byla uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru, a na to žalobce ze své svobodné vůle přistoupil. Žalobce se následně odebral za personalistkou [celé jméno svědkyně 3] do jedné budovy, i během této cesty měl čas si rozvázání pracovního poměru dohodou rozmyslet. I s touto zaměstnankyní žalobce stručně rozvázání pracovního poměru probral, radil se i telefonicky s členem odborové organizace [celé jméno svědka 1], i ten se jej na okolnosti rozvázání pracovního poměru dotazoval a po vysvětlení situace sdělil, že se v tomto za odborovou organizaci nebude nijak angažovat. Při jednání o ukončení pracovního poměru měl nadřízený žalobce pan [příjmení svědka 2] otevřené dveře (tak jako vždy), na tohoto pracovníka působil žalobce naprosto normálním způsobem, nepozoroval na něm pomatenost a podle jeho názoru si žalobce velmi dobře uvědomoval, co je projednáváno. To, že by absence na pracovišti mohla být podkladem pro ukončení pracovního poměru, tak jak účastníci učinili, nelze shledávat za žádnou výhrůžku a projednání této situace nemohlo u žalobce vést ke vzniku důvodné obavy z dalšího případného navazujícího jednání zaměstnavatele. Rozvázání pracovního poměru tedy žalovaný považuje za platné, a jak uvedeno, navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

4. K těmto tvrzením žalovaného pak žalobce namítá, že jednání žalovaného bylo účelové, a to zejména v době, kdy již byl informován od ošetřujícího lékaře žalobce o ukončení pracovní neschopnosti. Nijak se nesnažil žalobce kontaktovat, například SMS zprávami, a to už jen pro nutnost absolvovat mimořádnou lékařskou prohlídku pro přidělování práce. Žalovaný byl informován o tom, že žalobce je v pracovní neschopnosti s psychickými problémy, žalobce doložil žalovanému posudek o invaliditě s tím, že trpí obsedantní a kompulsivní poruchou, smíšenou anxiózní depresivní poruchou a smíšenou osobnostní poruchou s paranoidními rysy. Zdravotní stav žalobce se zhoršil i v souvislosti s pandemií Covid od března 2020, kdy se u něj přidala porucha soustředění, nárůst tísně, úzkosti, nejistota a obsedantní symptomatika. V takovém stavu si žalobce objektivně neuvědomil svoji povinnost oznámit žalovanému, že mu obvodní lékař ukončil pracovní neschopnost, neboť byl uznán invalidním III. stupně a že je třeba se prioritně dohodnout se zaměstnavatelem na absolvování pracovnělékařské prohlídky. Žalovaný prostřednictvím svého pracovníka žalobci sdělil, že pokud neuzavře dohodu, bude s ním okamžitě zrušen pracovní poměr pro neomluvenou absenci, což bude mít uvedenou ve výstupních dokumentech a bude mít problém v případě ucházení se o další zaměstnání. Tato informace vyvolala u žalobce s ohledem i na jeho zdravotní stav v jeho uvažování takovou nejistotu, úzkost a zmatek, že dohodu podepsal. I když se snažil kontaktovat člena odborové organizace, a žádal o radu, ta mu nebyla poskytnuta, neboť když se tento odborový pracovník dozvěděl, že žalobce měl několikadenní absenci, nechtěl se ve věci nijak dále angažovat. Postup žalovaného byl v rozporu s dobrými mravy a byl formou zneužití výkonu práva se záměrem nevyplatit žalobci odstupné podle kolektivní smlouvy, když se dalo jednoznačně očekávat, že nebude schopen vykonávat sjednanou práci z důvodu dlouhodobé ztráty způsobilosti k výkonu této práce a pracovní poměr s ním měl být rozvázán ze strany žalovaného výpovědí podle § 52 písm. e) zákona práce nebo dohodou z týchž důvodů na základě zdravotního posudku lékaře pracovnělékařských služeb vydaného v rámci mimořádné pracovnělékařské prohlídky, k jejímuž absolvování však žalovaný žalobce nijak nevyzval.

5. Žalovaný dále namítal, že pokud by se žalobce dostavil do zaměstnání, bylo by o jeho pracovním zařazení rozhodováno na základě závěru mimořádné pracovnělékařské prohlídky. Tuto povinnost však žalobce odmítl s tím, že mu byl přiznán invalidní důchod (byť žádný doklad o tom nepředložil), nicméně ani takový doklad by nebyl pro zaměstnavatele podkladem pro ukončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů, tím může být pouze odpovídající závěr pracovně lékařského posudku. Lékařskou prohlídku však žalobce odmítl při svém dostavení se na pracoviště a byla s ním uzavřena nyní napadená dohoda o ukončení pracovního poměru.

6. Soud dále provedl výslech svědka [celé jméno svědka 1], pracovníka žalovaného a člena vedení odborové organizace. Žalobce tvrdil, že s tímto svědkem vzhledem k jeho postavení v odborové organizaci projednával celou situaci před tím, než dohodu o rozvázání pracovního poměru podepsal. Svědek nicméně vyloučil, že by se pamatoval na jednání s žalobcem v této souvislosti, vypověděl pouze, že se jej žalobce dotazoval na okolnosti výpovědi a zda ji má podat. Svědek vylíčení žalobce příliš nerozuměl. Z jeho výpovědi soud nemohl učinit žádné relevantní závěry, neboť svědek vylučoval jakoukoli bližší znalost okolností ukončení pracovního poměru žalobce.

7. Dále soud provedl výslech svědka [celé jméno svědka 2], přímého nadřízeného žalobce. Ten vypověděl, že v době nemoci žalobce jím nebyl nijak kontaktován a byl nekontaktní i po ukončení pracovní neschopnosti, neboť se nedostavil na pracoviště. Po nějaké době se mu však podařilo žalobce kontaktovat telefonicky a dohodl se s ním, že přijde do zaměstnání, kde chtěl celou situaci s žalobcem probrat. Žalobce svědku sdělil, že mu lékař řekl, ať do práce nechodí, což však pro svědka není žádný podklad pro omluvu absencí. Nabídl žalobci buď možnost výpovědi, nebo lékařské prohlídky, která by určila možnost jeho dalšího zaměstnání a žalobce si vybral možnost výpovědi. Svědek jednoznačně vypověděl, že žalobce vyzval k absolvování mimořádné lékařské prohlídky. S žalobcem neměl pracovní problémy, nebylo tedy v zájmu - ani svědka jako vedoucího provozu, ani podniku - s ním pracovní vztah ukončit a skončení pracovního poměru byla pouze jednou z navržených možností, jak situaci řešit. Svědek vypověděl, že jedna z jeho základních povinností je zaměstnance vést k absolvování lékařské prohlídky po pracovní neschopnosti, bez z toho by ani nesměl pracovat. Formulář dohody o skončení pracovního poměru je podnikový, ten měl svědek k dispozici, vyplnil jej až po rozhovoru s žalobcem a ten s tímto formulářem odešel na personální oddělení. Datum skončení pracovního poměru bylo zvoleno tak, aby nebylo třeba řešit vzniklé absence žalobce v zaměstnání, aby s tím tedy neměl žádný problém. Jednoznačně vyloučil, že by došlo k jakémukoli nátlaku, vyloučil i to, že by měl s žalobcem jako jeho nadřízený nějaký problém, ani mu nevysvětloval, že jeho absence by pro něj mohly znamenat nějaký problém do budoucna, při shánění dalšího zaměstnání.

8. Dále soud provedl výslech svědkyně [celé jméno svědkyně 3], zaměstnankyně žalovaného, která u něj pracuje jako mzdová účetní a personalista. Dobově svědkyni zavolal pan [příjmení svědka 2], nadřízený pana [příjmení žalobce], že ten by rád skončil pracovní poměr dohodou a dohodu poslal svědkyni emailem. Na základě interního dokladu svědkyně vypracovala dokument o rozvázání pracovního poměru dohodou, žalobce přišel osobně a dokument podepsal. Dohoda údajně byla i v tom, že skončení pracovního poměru bude přímo navazovat na ukončení pracovní neschopnosti žalobce. Bylo to i z toho důvodu, aby žalobci nevznikal dluh na zdravotním pojištění, což by podle svědkyně bylo i v případě, že by dohoda byla k 28.6.2021, tedy v době jeho neomluvené absence na pracovišti. Na svědkyni působil žalobce normálním způsobem, nezaznamenala nic zvláštního.

9. Výslech dalšího svědka [celé jméno svědka 4] [příjmení] již soud zamítl pro nadbytečnost, neboť má za to, že by výslech svědka nepřinesl žádné další relevantní poznatky ve věci, konečně obě strany sporu považovaly výslech svědka též za nadbytečný.

10. Z pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 1994, jakož i dohod o změně pracovní smlouvy a listin o mzdovém zařazení, má soud za potvrzenou nespornou skutečnost i mezi účastníky nespornou skutečnost, že žalobce byl pracovníkem žalovaného.

11. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti má soud za prokázané, že žalobce byl neschopen práce od 16. 3. 2020.

12. Z posudku o invaliditě [správy sociálního zabezpečení] ze dne 20. 5. 2021 č.j. [čéslo jednací], že žalobce je invalidní osobou třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zák. č. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Den vzniku invalidity je 3. 3. 2021 a doba platnosti posudku je do 31. 3. 2023. Neschopen je žalobce od 16. 3. 2020. Posudek dále konstatuje, u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž rozhodující příčinou je obsedantně kompulsivní porucha.

13. Z žádosti o rozvázání pracovního poměru datované 28. 6. 2021 soud zjistil, že tím požádal žalobce o rozvázání pracovního poměru ke dni 18. 6. 2021 a z dohody ze dne 18. 6. 2021, že takto datována byla dohoda uzavřena.

14. Z lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 4. 4. 2022, že tím byla konstatována jeho onemocnění a stav uvedeného dne při kontrole.

15. Žalobce dále předložil kolektivní smlouvu, včetně všech dodatků, ta však nemá pro posouzení věci obdobně jako lékařská zpráva žádnou relevanci. Žádnou relevanci vzhledem k předmětu sporu.

16. Žalobce dále předložil sdělení [název nemocnice] [obec] ze dne 9. 9. 2021, kterým byla prověřena činnost ošetřujícího lékaře žalobce [titul] [jméno] [příjmení] s tím, že lékař předal žalobci rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti v den, kdy bylo toto rozhodnutí vydáno, tj. 14. 6. 2021. Lékař žalobce tedy informoval o vydání rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, učinil tak s ohledem na oznámení ČSSZ o uznání žalobce jako osoby invalidní pro invaliditu třetího stupně, kdy dočasná pracovní neschopnost končí ze zákona 30. dnem ode dne následujícího po dni, v němž byl pojištěnec posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení uznán invalidním ve vyšším stupni. Svědčí o tom i další záznamy lékaře ve zdravotní dokumentaci, tak jak byla soudu předložena.

17. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že má skutkový stav za dostatečně prokázaný a ve věci je možno rozhodnout.

18. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce byl po dlouhou dobu zaměstnancem žalovaného, v různých zaměstnaneckých pozicích. Déle jak jeden rok byl žalobce v dlouhodobé pracovní neschopnosti, v jejímž závěru mu byla přiznána i invalidita III. stupně, jak je doloženo i výše. Žalovaný sám obdržel od svého ošetřujícího obvodního lékaře doklad o ukončení jeho pracovní neschopnosti dne 14. 6. 2021, obdobně bylo upozornění o skončení pracovní neschopnosti zasláno i žalovanému, tj. zaměstnavateli. Žalovaný však porušil svou povinnost a nedostavil se od prvého pracovního dne následujícího po ukončení pracovní neschopnosti na pracoviště, soud má za prokázané, že byl nekontaktní a podařilo se s ním domluvit až jeho příchod na pracoviště na 28. 6. 2021. V době, kdy tak učinil, měl již 6 neomluvených pracovních směn (dnů), to mělo dle žalobce být zaměstnavatelem zohledněno už jen proto, že se skutečně jednalo o dlouholetého zaměstnance a zaměstnavateli bylo též známo, jaké zdravotní problémy žalobce má a měl k tomu jednoznačně přihlédnout. Žalobce dále tvrdí, že zaměstnavatel porušil svou povinnost a nezajistil žalobci s ohledem na jeho dlouhodobou pracovní neschopnost po jejím ukončení mimořádnou pracovně lékařskou prohlídku. Nicméně podle soudu je prokázaný jediný skutkový stav, a to sice, že žalobce vedl se svým nadřízeným panem [příjmení svědka 2] diskuzi o možnostech ukončení pracovního poměru a vyřešení pracovních absencí, k nové dodatečné pracovně lékařské prohlídce za tohoto stavu nebyl ani důvod. Žalobce neprokázal, že by zaměstnavatel, respektive jeho pracovníci s ním jednali nesolidním způsobem, že by mu v souvislosti s absencemi vyhrožovali možností výpovědi pro neomluvené absence, žalobce toto neprokázal ani výslechem svědka [příjmení svědka 1] či [příjmení svědkyně 3]. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že žalobce svá tvrzení žádným způsobem neprokázal, a to ani jím samým navrženými výslechy svědků. Za takto prokázané skutkové situace soudu nezbylo, než návrh žalovaného zamítnout.

19. Podle ustanovení § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce v platném znění (dále jen„ zák. práce.“) může být pracovní poměr rozvázán dohodou. Podle ustanovení § 49 tohoto zákona, dohodnou-li se zaměstnanec a zaměstnavatel na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem, dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná a každá strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody. Zákonem stanovené podmínky byly dodrženy, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by mohly vést k opačnému závěru. Proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

20. O povinnosti žalobce zaplatit žalovanému paušální náhradu nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř.. V tomto případě přísluší procesně úspěšnému žalovanému paušální náhrada podle ustanovení § 154/2015 Sb., v platném znění, ve výši 300 Kč za písemné vyjádření – vyjádření k žalobě ze dne 6. 10. 2021, dále pak účast při jednání soudu dne 18. 2. 2022, vyjádření ze dne 15. 3. 2022, účast při jednání soudu dne 8. 4. 2022 a vyjádření ze dne 29. 4. 2022 Celkem činí paušální náhrada náležející žalovanému částku 1 500 Kč.