7 C 28/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Malým v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o vydání nemovité věci <b>I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen vydat žalobkyni byt číslo jednotky [číslo] a podíl na společných částech domu ve výši 531/7622 stojící v ulici [ulice] [číslo popisné] v [obec a číslo] - [katastrální území], se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16 940 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou ze dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhá proti žalovanému vyslovení povinnosti vydat jí byt č. jednotky [číslo] a podíl na společných částech domu ve výši 351/7622 stojící v ulici [ulice] [číslo popistné] v [obec a číslo] - [katastrální území]. Žalobu pak odůvodňuje tím, že v průběhu manželství s [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení], [datum narození] (zemřelého 3. 2. 2018 – pozn. soudu) byl získán byt (tehdy obecní) shora identifikovaný. Tohoto bytu se nikdy nevzdala, i když byla nucena jej se synem opustit vzhledem ke špatným vztahům s bývalým manželem a vyhrocující se vzájemné nesnášenlivosti. Po rozvodu manželství tento byt bývalý manžel prodal, aniž by žalobkyni o věci informoval a porušil tak ujednání účastníků, že byt bude napsán na jejich společného syna. Žádnou informaci o prodeji neměla, ale ani nežádala, má za to, že v době prodeje bytu, a to i bývalému manželu – měla k bytu právo nájmu a osud bytu tak měl být řešen i s ní, což se však nestalo. Žalobkyně dále uvedla, že jí není jasné, jak se jejímu bývalému manželu podařilo byt koupit, neboť veškeré originály k bytu si sebou odnesla ještě za trvání manželství před rozvodem, aby měla jistotu, že o něj nepřijde. Náhodně pak až počátkem roku 2010 našla na internetu inzerát s nabídkou bytu a žádala následně ihned Katastr nemovitostí, aby zde byla uvedena také jako vlastnice a dokumenty k bytu i doložila. O toto žádala již 22. 2. 2010, žalovaný byt koupil 28. 6. 2010 a musel tedy vědět, že je zde problém a neměl byt kupovat. Další podání katastru zasílala žalobkyně marně dne 7. 5. 2018, 17. 10. 2018, 14. 11. 2018 a 7. 1. 2019, promlčení tak podle jejího názoru nepřipadá v úvahu. Její bývalý manžel zemřel 3. 2. 2018 a ona do tří let od jeho úmrtí podala tuto žalobu. Pokud by šlo o vydržení, pak se účinnost zákona počítá od účinnosti nového občanského zákoníku od 1. 1. 2014 a co bylo před účinností tohoto zákona nelze sčítat, takže nemohlo k nabytí vlastnictví dojít žádným vydržením. Vydržení se totiž počítá od účinnosti nového občanského zákoníku, tj. od 1. 1. 2014 a dne 27. 1. 2021 podala žalobkyně žalobu, takže vydržení nemohlo nastat.

2. Žalovaný navrhoval žalobu v plném rozsahu zamítnout, nárok žalobkyně není dán a jemu samému svědčí k nemovitosti výlučné vlastnické právo. Byt nabyl tak, že dne 28. 6. 2010 uzavřel s [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení], [datum narození] spolu se svou tehdejší manželkou [titul] [jméno] [příjmení] smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce [číslo] vymezené a nacházející se ve druhém nadzemním podlaží budovy v [katastrální území a dvě čísla popisná] na pozemku parc. [parcelní číslo a parcelní číslo] v kat. území [katastrální území] a obci [obec], včetně odpovídajícího spoluvlastnického podílu. Právní účinky vkladu vlastnického práva pro kupující na základě této kupní smlouvy nastaly k 28. 6. 2010. Výlučné vlastnické právo k předmětné bytové jednotce dříve nabyl [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení] jako kupující od Městské části [obec a číslo] jako od prodávajícího, a to na základě smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce ze dne 10. 6. 2004. Právní účinky vkladu vlastnického práva pro kupujícího na základě této smlouvy nastaly k 29. 7. 2004. Dále pak na základě smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů mezi manželi [příjmení žalovaného] ze dne 21. 4. 2016 se stal žalovaný výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky a právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly k 21. 4. 2016. V kupní smlouvě ze dne 10. 6. 2004 bylo uvedeno, že tato je uzavírána výhradně s [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení] jako kupujícím s tím, že v části týkající se jeho identifikace je uvedeno, že je„ rozvedený“. [Celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení] v době uzavření smlouvy nebyl ve stavu manželském s žalobkyní, a proto [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení] nabyl jednotku do svého výlučného vlastnictví, když nebyla součástí společného jmění manželů.

3. Zejména však žalovaný vznáší i námitku promlčení, neboť pokud by byla neplatná kupní smlouva ze dne 28. 6. 2010 a žalobkyně by se domáhala relativní neplatnosti této smlouvy podle ustanovení § 40a obč. zák., a to z toho důvodu, že byla uzavřena bez jejího vědomí jako manželky, pak je toto její právo již promlčeno ve tříleté promlčecí lhůtě podle ustanovení § 101 obč. zák. Domáhat se relativní neplatnosti žalobou bylo možno dnem podepsání smlouvy, tj. dnem 28. 6. 2010, tříletá promlčecí doba tedy uplynula 28. 6. 2013, žaloba byla podána žalobkyní dne 27. 1. 2021. Podle ustanovení § 40a obč. zák. platí, že jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3, považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák., stanoví, že obvyklou správu majetku náležející do společného jmění manželů, může vykonávat každý z manželů, v ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů a jinak je právní úkon neplatný. Žalobkyně v promlčecí tříleté době námitku neplatnosti nevznesla, neuplatnila žádným způsobem a její nárok je promlčen.

4. Žalovaný dále namítá, že vlastnické právo k předmětné bytové jednotce vydržel, když kupní smlouvu uzavřel dne 28. 6. 2010 v dobré víře, že prodávající [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení] je výlučným vlastníkem této bytové jednotky dle kupní smlouvy ze dne 10. 6. 2004. Podle údajů ve smlouvě uvedených byl rozvedený, nemohlo tedy existovat eventuální společné jmění manželů, žalobkyni nevyjímaje. Žalovaný drží předmětnou bytovou jednotku jako vlastník již od 28. 6. 2010, kdy byla uzavřena kupní smlouva a kdy nastaly i právní účinky vkladu, žalovaný jednal v dobré víře ve veřejný seznam, tedy v údaje uvedené v katastru nemovitostí a s bytovou jednotkou nakládá jako vlastník od 28. 6. 2010 až do 27. 1. 2021, kdy byla podána žaloba, tj více jak 10 let.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující: -) z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 11. 1987 sp. zn. [spisová značka], že bezpodílové spoluvlastnictví [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně) vzniklé uzavřením manželství dne 26. 10. 1979 se zrušuje. Z tohoto rozsudku dále soud zjistil, že [celé jméno žalobkyně] se z bytu odstěhovala, když vztahy mezi účastníky jsou velmi napjaté a bude podán návrh na rozvod manželství. Soud dále konstatoval, že je nerozhodné, za jaké situace se [celé jméno žalobkyně] z bytu odstěhovala a za situace, kdy žádný z účastníků nemá zájem na zachování manželství, společně nebydlí a nehospodaří, bylo bezpodílové spoluvlastnictví manželů zrušeno. -) z rozsudku zdejšího soudu ze dne 10. 11. 1988 sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 15. 5. 1989 bylo zjištěno, že manželství [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně], uzavřené dne 26. 10. 1979 bylo rozvedeno. Z odůvodnění soud zjistil, že účastníci spolu déle jak rok před rozvedením manželství spolu nežijí a nevedou ani společnou domácnost. Poslední společné bydliště bylo v obvodu [obec a číslo], manželka se z bytu v březnu 1987 odstěhovala a odvezla si i veškeré věci. Odpůrkyně vypověděla, že se odstěhovala s tím, že doufala, že postupem doby navrhovatel přijde k rozumu, uvědomí si, že rodina je důležitější a k rodině se vrátí, nicméně se toto nestalo. Soud konstatoval, že účastníci ve společné domácnosti nežijí od března 1987, tj. od doby, kdy se odpůrkyně ze společné domácnosti odstěhovala, nicméně i před tímto datem bylo jejich manželství nefunkční. Od doby svého odstěhování sama manželka nijak neprojevila zájem o udržení manželství a nepokoušela se tedy manželské soužití obnovit. -) z výpisu [úřad] a jeho archivu má soud za prokázané, že žalobkyně po rozvodu s [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení] uzavřela druhé manželství s [jméno] [příjmení], narozeným [datum]. Trvalé bydliště má od 17. 12. 1979 dosud na adrese [adresa, přechodné bydliště pak bylo od 23. 1. 1980 do 31. 12. 1985 na] adrese [ulice a číslo popisné] v [obec] – [katastrální území] a od 25. 10. 1985 do 31. 12. 1990 na adrese [ulice a číslo popisné jednotky] v [obec a číslo] Poslední přechodné bydliště bylo v době od 20. 2. 1996 do 31. 12. 2001 na adrese [obec a číslo popisné] v okrese [okres]. -) z katastru nemovitostí vedeného [katastrálním úřadem, kat.] [anonymizována tři slova] [část Prahy]. území [katastrální území] na [list vlastnictví] je zapsán [celé jméno býalého manžela žalobkyně] [příjmení], [datum narození] jako vlastník bytové jednotky [číslo] v budově [číslo popisné a číslo popisné] v [katastrální území] na parcele [parcelní číslo a parcelní číslo] s podílem na těchto pozemcích ve výši 531/7622, nabývacím titulem je pak kupní smlouva a smlouva o zřízení věcného předkupního práva ze dne 10. 6. 2004, právní účinky vkladu práva vznikly ke dni 29. 7. 2004. -) z výpisu z katastru nemovitostí pro kat. území [katastrální území] [list vlastnictví] ze dne 27. 5. 2010, že i k tomuto datu je [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení] zapsán jako výlučný vlastník předmětné bytové jednotky. -) z rozhodnutí o schválení výměny bytu MNV v [obec a číslo] - [část obce] ze dne 3. 5. 1985 [číslo jednací], že tím byla schválena dohoda o výměně bytů mezi [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení], který se nastěhuje do bytu o velikosti 2+1 na adrese [ulice a číslo popisné jednotky] v [obec] - [katastrální území] a [jméno] [příjmení] do bytu 1+1 na adresu [ulice a číslo popisné přechodného bydliště žalobkyně od 23. 1. 1980 do 31. 12. 1985] v [obec] - [katastrální území]. -) ze smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky dle zák. č. 72/1994 v platném znění ze dne 10. 6. 2004, že tímto bylo převedeno vlastnictví k bytové jednotce [číslo] blíže identifikované ve smlouvě z Městské části [obec a číslo] na [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení], [datum narození], ten je ve smlouvě označen rodinným stavem jako„ rozvedený“. [Katstrální úřad] [anonymizováno 5 slov] pak povolil vklad práva dne 11. 11. 2004 s tím, že právní účinky vkladu vznikly dnem 29. 7. 2004. -) z informace o bytové jednotce [číslo] získané z katastru nemovitostí, že je jako výlučný vlastník zapsán žalovaný [celé jméno žalovaného] s tím, že nejsou evidována žádná omezení vlastnického práva. -) z dopisů žalobkyně žalovanému zaslaného dne 24. 12. 2020, že tímto vyzvala žalovaného k vyklizení a vrácení bytu a z dopisů adresovaným [katastrálnímu úřadu] [anonymizováno 5 slov] ze dne 7. 5. 2018, 25. 9. 2018, 17. 10. 2018, 14. 11. 2018, 7. 1. 2019, jakož i 22. 2. 2010, že tímto se domáhala„ opravy vlastnického práva k předmětnému bytu“ s tím, že má být zapsána jako spoluvlastník bytu k jeho ideální jedné polovině. -) ze smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce uzavřené mezi [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] dne 28. 6. 2010 má soud za prokázané, že došlo k převodu vlastnického práva k předmětné bytové jednotce a spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku na nyní žalovaného a jeho manželku. Notářským zápisem ze dne 21. 6. 2016 pak v případě nových vlastníků [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] došlo k zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů a předmětná bytová jednotka se stala výlučným vlastnictvím žalovaného [titul] [celé jméno žalovaného].

6. Po takto provedeném dokazování soud již další dokazování neprováděl, zamítl i návrh žalobkyně na doplnění dokazování vyžádáním domovního seznamu, neboť má skutkový stav za dostatečně jasný a prokázaný.

7. Žalobkyně se domáhá vydání identifikované bytové jednotky v ulici [ulice] [číslo popisné] v [obec] – [katastrální území]. Za trvání manželství s [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení] (26. 10. 1979 až 15. 5. 1989) vzniklo oběma manželům právo společného nájmu k předmětnému bytu. Manželství účastníků se postupně stalo problematickým a nefunkčním, rozsudkem OS pro Prahu 2 dne 5. 11. 1987 sp. zn. [spisová značka] bylo jejich bezpodílové spoluvlastnictví vzniklé uzavřením manželství zrušeno. V předmětném bytě zůstal bydlet rozvedený manžel a žalobkyně se v březnu 1987 i se společným synem účastníků odstěhovala na adresu [adresa, kde má hlášen platný trvalý pobyt od 17. 12. 1979]. Přechodné bydliště je pak u žalobkyně evidováno v době od 25. 10. 1985 do 31. 12. 1990 na adrese předmětného bytu ve [ulice] ulici [číslo popisné] v [obec] [katastrální území]. Další údaj o přechodném bydlišti je v době od 20. 2. 1996 do 31. 12. 2001 na adrese [adresa]. Manželství [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně], uzavřené dne 26. 10. 1979 bylo rozvedeno zdejším soudem dne 10. 11. 1988 pod sp. zn. [spisová značka], rozsudek nabyl právní moci dne 15. 5. 1989. Sama žalobkyně v žalobě uvádí, že až na základě náhodného nahlédnutí do internetu zjistila začátkem roku 2010, že je byt, ve kterém žila původně s [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení], nabízen k prodeji. Začala se obracet na katastr nemovitostí s řadou žádostí, aby byla uvedena jako spoluvlastník tohoto bytu a v zásadě po dobu 10 let se uvedeného domáhala u [katastrálního úřadu] [anonymizováno 5 slov]. Bývalý manžel žalobkyně zemřel 3. 2. 2018, když předtím převedl vlastnické právo k bytové jednotce (nabyté od MČ [obec a číslo] smlouvou ze dne 10.6.2004) žalovanému a jeho manželce smlouvou ze dne 28. 6. 2010. Soud nemá sice prokázané okolnosti opuštění společné domácnosti v předrozvodové době žalobkyní z předmětného bytu, nicméně je zřejmé, že od března 1987, kdy k opuštění bytu žalobkyní došlo, zůstala – pokud jde o nyní její tvrzený nárok – zcela nečinná po dobu 34 let, než podala tuto žalobu. V mezidobí pak došlo dnem 31. 12. 1990 i ke zrušení přechodného bydliště na adrese předmětné bytové jednotky ve [ulice] [číslo popisné] v [obec] [katastrální území]. Žalobkyně ani neprokázala, že by se v průběhu více jak třech desetiletí o byt jakýmkoli způsobem zajímala, že by zjišťovala i před datem převodu vlastnického práva stav bytu, že by jakkoli na něj přispívala či chtěla jeho osud dále řešit. Přinejmenším do roku 2010, tj. po dobu 23 let neměla o byt absolutně žádný zájem a svou bytovou potřebu zjevně řešila jinak, jiným způsobem.

8. Nárok žalobkyně je především promlčen. Podle ustanovení § 3028 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), se řídí právní úprava společného nájmu bytu manžely promlčení (i vydržení) předpisy dosavadními, tj. zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“). Jestliže se žalobkyně domáhá relativní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 28. 6. 2010, může tak činit podle ustanovení § 40a obč. zák., tj. ve znění platném do 31. 12. 2013. Jestliže tvrdí, že kupní smlouva byla uzavřena bez jejího vědomí jako manželky ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák., je toto její právo promlčeno, když promlčecí doba v tomto případě je tříletá podle ustanovení § 101 obč. zák. a běží ode dne, kdy toto právo mohlo být vykonáno poprvé. Jak uvedla sama žalobkyně, o prodeji předmětného bytu se dozvěděla naprostou náhodou na počátku roku 2010, žalobu však podala až 27. 1. 2021. Ustanovení § 40a pak odkazuje výslovně na ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák., když obvyklou správu majetku náležícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů, nicméně v ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný, považuje se však za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Právo dovolat se neplatnosti právního úkonu podle § 40a obč. zák. pak bylo z hlediska ustanovení § 100 odst. 1 věta prvá obč. zák. vykonáno, jak tehdy, bylo-li uplatněno žalobou podanou u soudu nebo námitkou v rámci obrany proti uplatněnému právu v řízení jak před soudem, tak i v případě, že bylo vykonáno vůči ostatním (všem) účastníkům právního úkonu jen mimosoudně.

9. Podle ustanovení § 703 obč. zák., platí, že jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely. Zákon dále stanovil, že toto ustanovení neplatí, jestliže manželé spolu trvale nežijí. Podle ustanovení § 705 obč. zák., nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu a současně určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce. K takovému postupu a rozhodnutí soudu v dané věci nikdy nedošlo. Soud má naopak za prokázané, že nejméně v březnu 1987 opustila žalobkyně společnou domácnost s [celé jméno bývalého manžela žalobkyně] [příjmení] a k obnovení společného soužití poté již nikdy nedošlo, naopak neuspokojivé vztahy mezi manžely byly vyřešeny jejich rozvodem. I evidenční údaj o přechodném pobytu žalobkyně na adrese sporného bytu byl na konci roku 1990 zrušen. Od 20. února 1996 do 31. 12. 2001 pak byla žalobkyně přechodně hlášena na adrese [adresa, trvale od 17. 12. 1979 až dosud na] adrese [ulice, číslo popisné a číslo orientační] v [obec a číslo]. Jestliže došlo k zániku společného nájmu bytu opuštěním domácnosti a oddělenému žití, ať už manželů či manželů rozvedených, přestal existovat i společný nájem bytu manžely a zaniklo tedy i právo žalobkyně jakkoli do dalšího osudu bytu zasahovat. Nastupuje tak režim § 707 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 708 obč. zák. Jediným nájemcem bytu se tak stal bývalý manžel žalobkyně [příjmení] [příjmení] a ten převedl vlastnická práva k bytu dne 28. 6. 2010 mj. i na žalovaného, když výlučné vlastnické právo k předmětné bytové jednotce nabyl na základě smlouvy o převodu vlastnictví k této bytové jednotce smlouvou ze dne 10. 6. 2004, uzavřenou s Městskou částí [obec a číslo].

10. Konečně soud dodává, že má ve shodě s žalovaným za prokázané i to, že vlastnické právo v tomto případě jim bylo vydrženo. Je nepochybné, že kupní smlouva ze dne 28. 6. 2010 byla uzavírána žalovaným v dobré víře jako s výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky, a to podle nabývacího titulu, tj. kupní smlouvy ze dne 10. 6. 2004, kde byl označen jednoznačně za osobu rozvedenou. Předmětnou bytovou jednotku má ve vlastnictví žalovaný nepřetržitě již od 28. 6. 2010, kdy nastaly i právní účinky vkladu kupní smlouvy do katastru nemovitostí, a to až do 27. 1. 2021, kdy byla podána žalobkyní i tato žaloba, jde tedy o dobu více jak 10 let. Podle § 1089 ve spojení s ustanovením § 1091 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění ve spojení s ustanovením § 3036 o.z. tak žalovaný bezpochyby vlastnické právo k předmětné bytové jednotce i řádně vydržel.

11. Jak vyplývá ze shora učiněného výkladu, nemohla být žaloba z více důvodů úspěšná, především však s ohledem na žalovaným vznesenou námitku promlčení. Proto jí soud v plném rozsahu zamítl.

12. O povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci procesně zcela úspěšný a přísluší mu náhrada nákladů spojených s bráněním se proti neúspěšné žalobě. V daném případě má žalovaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na své právní zastoupení. Tarifní hodnotou je v tomto případě podle ustanovení § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění částka 35 000 Kč a z ustanovení § 7 pak vyplývá, že odměna za 1 úkon právní služby činí částku 2 500 Kč. Soud přiznal žalovanému náhradu pěti těchto úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, dvě vyjádření k žalobě a 2× účast zástupce žalobce při jednání u soudu) a přiznal mu i 5 režijních paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 13 citovaného předpisu. S připočtením 21 % DPH pak činí náklady řízení procesně úspěšného žalovaného částku celkem 16 940 Kč.