7 C 299/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Malým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátkou titul jméno příjmení se sídlem adresa o zaplacení 77 797 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 797,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 58 655 Kč od 23. 11. 2019 do 25. 11. 2019 kapitalizovaným částkou 32,59 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57 655 Kč od 26. 11. 2019 do 26. 6. 2020 kapitalizovaným částkou 3 427,27 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57 555 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 75,92 % ročně z částky 49 003 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 11. 2019 dosáhne částky 192 326 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 25 403,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokátky.

1. Žalobou podanou dne 18. 11. 2020 se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 57 555 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 20 242,30 Kč a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 14. 3. 2019 smlouva o úvěru číslo. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem (efektivní úroková sazba) ve výši 108,79 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 3 339 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje dubnem 2019. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobkyní prověřena. Žalovaný neplnil řádně podmínky splácení úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalovaným uhrazena částka celkem ve výši 17 695 Kč. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle něhož platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky č. 6 splatné dne 17. 9. 2019. K datu 21. 11. 2019 tak došlo k zesplatnění úvěru podle bodu 6.4. smlouvy, čímž se stala splatná dosud nezaplacená jistina úvěru, nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, s tím, že zesplatněnou částku 57 257,35 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byla mu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Podle bodu 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká mu tím povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky úvěru za každý den prodlení, tj. v daném případě od 23. 11. 2019. Po zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny částky v celkové výši 1 100 Kč. Žalovaná částka se skládá z nové jistiny úvěru 56 157,35 Kč (tj. původní nesplacená jistina 49 003 Kč a úrok přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 8 254,35 Kč snížené o platby po zesplatnění), smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny v celkové výši 20 242,30 Kč. Kromě uvedených nároků požadovala žalobkyně po žalovaném rovněž zaplacení úroku z úvěru ve výši 75,92 % ročně z částky 49 033 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 11. 2019 dosáhne částky 192 326 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 58 655 Kč od 23. 11. 2019 do 25. 11. 2019, z částky 57 655 Kč od 26. 11. 2019 do 26. 6. 2020 a z částky 57 555 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení. Pro úplnost žalobkyně uvedla, že úroková sazba 75,92 % představuje nominální roční úrokovou sazbu, která odpovídá efektivní roční úrokové sazbě sjednané ve smlouvě.

2. K projednání věci soud nařídil jednání na 30. 4. 2021, 18. 5. 2021, 25. 5. 2021 a 29. 6. 2021.

3. Žalovaný se k žalobě poprvé vyjádřil až při jednání dne 18. 5. 2021, kdy soudu krátkou cestou předložil své písemné vyjádření z téhož dne. Nárok uplatněný v žalobě žalovaný neuznal. Namítl, že žalobkyně nesplnila své povinnosti podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a žalovanému neposkytla část obchodních podmínek týkajících se smlouvy tak, aby velikost písma byla stejná jako ve smlouvě. Žalovaný neobdržel písemné vyhotovení smlouvy. Dále namítl, že RPSN nebyla stanovena v souladu s právní úpravou. Výši smluvní pokuty žalovaný považoval za nepřiměřenou. Za odporující dobrým mravům žalovaný považoval kumulaci smluvní pokuty a úroku po zesplatnění úvěru. Konečně žalovaný namítl, že žalobkyně nedostatečně posoudila jeho schopnost splácet úvěr.

4. K podání žalovaného se žalobkyně vyjádřila písemně dne 24. 5. 2021. Uvedla, že sjednaná úroková sazba nedosahuje ani čtyřnásobku nejvyšších úrokových sazeb uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v předmětném období. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobkyní prověřena v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, kterým se předmětný úvěr správně řídí, a to podle dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení a prohlášení žalovaného. Tímto postupem bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 20 000 Kč a jeho měsíční náklady činily 8 210 Kč, přičemž od rozdílu těchto částek byla pro účely zjištění volných zdrojů dále odečtena rezerva ve výši 1 000 Kč. Výše příjmu byla ověřena podle pracovní smlouvy s dodatkem, výplatních pásek a příchozích plateb. Výdaje pak byly určeny součtem částky životního minima, nákladů na bydlení a nákladů na děti uvedených žalovaným, přičemž podle registrů NRKI a SOLUS neměl žalovaný jiné dluhy. Smlouva po podepsání biometrickým podpisem a připojení akceptační doložky byla žalovanému doručena dopisem s dodejkou. Smluvní pokutu a její kumulaci s úrokem z prodlení považovala žalobkyně za oprávněné.

5. Soud provedl dokazování při jednání dne 29. 6. 2021. Z listin předložených žalobkyní, když žalovaný žádné listiny k důkazu nepředložil, soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 14. 3. 2019 smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč s tím, že celková částka úvěru, kterou měl žalovaný žalobkyni vrátit v 48 měsíčních splátkách po 3 339 Kč, činila 160 272 Kč. Mezi stranami bylo ujednáno, že splátky budou žalovaným hrazeny nejpozději do 17. dne příslušného kalendářního měsíce. Současně byla ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 108,79 % ročně a RPSN ve výši 108,79 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru číslo). Pro případ prodlení žalovaného byť s částí splátky přesahující 65 dnů se stává celá částka automaticky splatnou (čl. 6 smlouvy). Rovněž bylo sjednáno, že pokud žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (čl. 6 smlouvy). Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky vzniká žalobkyni právo za každou takovou splátku na náhradu nákladů ve výši 200 Kč při prodlení 15 dnů (čl. 6 smlouvy) a dále na smluvní pokutu ve výši 499 Kč při prodlení 30 dnů (čl. 6 smlouvy). Dne 14. 3. 2019 obdržel žalovaný předsmluvní formulář se standardními informacemi o úvěru (zjištěno z předsmluvního formuláře ze dne 14. 3. 2019) Žalovaný převzal smlouvu dne 19. 3. 2019 (zjištěno z oznámení o schválení úvěru ze dne 18. 3. 2019 včetně dodejky). Před uzavřením smlouvy bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného, který prohlásil, že výše jeho příjmu ze zaměstnání činí 20 000 Kč a jeho výdaje sestávají z částky životního minima ve výši 3 410 Kč, výdajů na 2 děti po 3 500 Kč a výdajů na bydlení ve výši 1 300 Kč, když bydlí u rodičů, přičemž bylo dále počítáno s rezervou na výdaje ve výši 1 000 Kč (zjištěno z hodnocení klienta ze dne 14. 3. 2019). V registrech se o žalovaném nevyskytoval žádný záznam (zjištěno z výpisu záznamů z registru SOLUS, výpisu z NRKI). Výši příjmu žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy s dodatkem, výplatních pásek za prosinec 2018 a leden 2019 a detailů příchozích plateb mzdy v únoru a březnu 2019 (zjištěno z uvedených dokladů). Částka ve výši 50 000 Kč byla žalovanému vyplacena dne 15. 3. 2019 a žalovaným byla žalobkyni uhrazena postupnými splátkami za období od 11. 4. 2019 do 26. 6. 2020 částka 18 795 Kč (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru a karty klienta). Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, proto byl v průběhu trvání smluvního vztahu žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužných splátek (zjištěno z výzvy k zaplacení ze dne 18. 10. 2019 a 18. 11. 2019). Žalovaný již dále žalobkyni ničeho na sjednané splátky nezaplatil, proto došlo k automatickému zesplatnění dluhu z úvěru ke dni 21. 11. 2019 (zjištěno oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 11. 2019). Žalovaný byl předžalobně upomenut výzvou žalobkyně ze dne 13. 5. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2020 včetně poštovního podacího archu). Efektivní úroková sazba 108 % ročně odpovídá nominální úrokové sazbě 75,5178 % ročně (zjištěno z vyjádření znalce).

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“),„ (s ) mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“.

7. Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. o. z, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný povinnosti z této úvěrové smlouvy neplnil, došlo proto k zesplatnění úvěru a žalobkyně oprávněně požaduje na žalovaném upravenou jistinu ve výši 56 157 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, jakož i smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 20 242,30 Kč v souladu s § 2048 o. z. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal, že by na vzniklý dluh cokoli uhradil před podáním žaloby nebo po něm.

8. Obranu žalovaného soud neshledal důvodnou. Namítal-li žalovaný, že žalobkyně nesplnila povinnost zkoumat jeho úvěruschopnost jen proto, že si neověřila prohlášení žalovaného o jeho bydlení u rodičů a nákladech na bydlení ve výši 1 300 Kč, je třeba v prvé řadě odkázat na § 6 o. z., podle něhož je každý povinen jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Rovněž podle § 84 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen poskytovateli úvěru poskytnout informace pravdivé a úplné. Nelze klást k tíži žalobkyně, pokud předpokládala, že informace sdělené žalovaným jsou pravdivé a úplné, neboť nebyl zjevný důvod se domnívat, že by žalovaný o svém bydlení lhal. Z hlediska posouzení úvěruschopnosti považuje soud za rozhodující zkoumání výše příjmu spotřebitele a ověření existence jeho případných jiných dluhů. Žalobkyně doložila, že řádně prostřednictvím pracovní smlouvy, výplatních pásek a detailů přijatých plateb ověřila výši pravidelného příjmu žalovaného ze zaměstnání, přičemž takto ověřená výše odpovídala výši příjmu prohlášené žalovaným. Rovněž žalobkyně doložila, že prostřednictvím příslušných databází dlužníků zkoumala, zda v nich ohledně žalovaného nejsou vedeny jakékoliv záznamy. V kontextu takto ověřených zjištění stran úvěruschopnosti, kdy žalovaný měl stálé zaměstnání s pravidelným příjmem odpovídající prohlášené výši a nebyly zjištěny žádné jeho dluhy, nebyl důvod pochybovat o pravdivosti sdělení žalovaného o způsobu jeho bydlení a požadovat jeho další doložení. Podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel úvěru povinen ověřit informace poskytnuté spotřebitelem způsobem přiměřeným dané situaci a jen, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. V poměrech projednávané věci bylo přiměřené vycházet ohledně způsobu bydlení žalovaného a nákladů na něj jen z jeho prohlášení, když prohlášení ohledně příjmu bylo ověřeno jako pravdivé a nebyly zjištěny jiné dluhy žalovaného. Nelze ani pominout, že zákon ukládá v nutných případech poskytovateli úvěru provést ověření použitím údajů ověřitelných nezávisle, což lze v případě informací o bydlení na rozdíl právě od výše příjmu či zaměstnání splnit jen obtížně, zvlášť má-li spotřebitel společné bydliště s osobami blízkými, jejichž případné prohlášení by se dalo jen obtížně považovat za nezávisle ověřitelné údaje. Pro úplnost zbývá dodat, že žalovaný ani netvrdil, že jeho prohlášení stran bydlení nebylo pravdivé, a dovolává se z ryze formalistických důvodů skutečnosti, že toto jeho prohlášení na rozdíl od zbylých nebylo podloženo jiným dokladem. Neplatnost smlouvy tak soud neshledal.

9. Pokud pak jde o výši ujednané úrokové sazby, soud nejprve konstatuje, že žalovaný tuto počal okrajově zpochybňovat poprvé až v závěrečné řeči na konci řízení, aniž by ji označil jako nepřiměřenou kdykoliv dříve v průběhu řízení. Soud přesto sjednanou úrokovou sazbu posoudil a dospěl k závěru, že námitka žalovaného není důvodná, neboť daná sazba byla řádně smluvně ujednána a vzhledem ke své výši ani není v rozporu s dobrými mravy. Rovněž pak soud neshledal důvodnou obecnou námitku žalovaného o nepřiměřené výši smluvní pokuty, neboť ta byla uplatněna plně v souladu se zákonem.

10. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství tvořeného úrokem z nesplacené jistiny podle § 2395 o. z. a úrokem z prodlení v zákonné výši podle § 970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 403,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 890 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 77 797 Kč sestávající z částky 4 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 220 Kč za účast na jednání před soudem dne 29. 6. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t, dále ze 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a z náhrady za promeškaný čas z dostavení se k jednáním dne 30. 4. 2021 a 18. 5. 2021, která byla odročena bez projednání věci, po 2 110 Kč podle § 14 odst. 2 části věty před středníkem a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 780 Kč ve výši 3 733,80 Kč.

12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.