7 C 315/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu JUDr Jiřím Malým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec - ulice zastoupeného advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec a číslo - část obce o zaplacení 93 616 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 93 616 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 93 616 Kč od 1. 9. 2010 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 475,80 Kč k rukám právního zástupce žalobce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhá proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s tím, že že žalovaný uzavřel dne 21. 5. 2009 s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen "Předchůdce") smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva), dle které byla dlužníku půjčena částka 76 000 Kč za účelem koupě motocyklu, kterou se žalovaný zavázal ve splátkách vrátit. Dle smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr vrátit celkem v 45 splátkách. Výše jedné splátky činila 2 774 Kč, přičemž první splátka měla být žalovaným uhrazena dne 15. 6. 2009 a každá další splátka k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, za který byla splátka splatná. V rámci smlouvy bylo sjednáno pojištění ve variantě Super, tj. 0,20% z původní výše úvěru měsíčně (152 Kč).

2. Smlouva odkazovala na Obchodní podmínky, které obsahovaly: -) rozhodčí doložku, dle které měla všechny spory ze Smlouvy vzniklé rozhodovat [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]; -) ustanovení o zesplatnění (v okamžiku, kdy se klient dostane do prodlení s úhradou tři měsíčních splátek, stávají se splatnými veškeré závazky klienta vyplývající ze Smlouvy vůči společnosti, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky, jakož i další případné nároky vyplývající ze Smlouvy, Obchodní podmínek nebo Sazebníku); -) ustanovení o nároku společnosti požadovat vůči klientovi v prodlení smluvený úrok z prodlení 0,1 % za každý den prodlení s placením zesplatněného úvěru a smluvní pokutu 10% z dlužné částky dle Sazebníku.

3. Žalovaný úvěr nesplácel, proto Předchůdce po prodlení se 3,5 po sobě jdoucími splátkami úvěr na základě čl. VI, odst. 2 a 3 obchodních podmínek zesplatnil ke dni 16. 6. 2010 a skrze výzvu, zaslanou žalovanému dne 29. 7. 2010 požadoval jeho úhradu ve výši 102 006 Kč (sestávající se ze 3,5 dlužných splátek ke dni zesplatnění ve výši 9.712 Kč, zbývajících 32 budoucích splátek, které by měl dlužník do konce úvěrové smlouvy zaplatit (ponížených o splátku pojištění) ve výši 83 904 Kč a příslušenství v podobě administrativního poplatku za upomínání dlužníka, úroku z prodlení a smluvní pokuty, ve výši 8 390 Kč), to vše splatno ke dni 8. 8. 2010.

4. Žalovaný přesto úvěr nezaplatil, proto podal Předchůdce žalobu ke [právnická osoba] a ta prostřednictvím svého rozhodce, [titul]. [jméno] [příjmení] vydala dne 27. 6. 2011 rozhodčí nález, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], který nabyl právní moci 22. 7. 2011. Tímto rozhodčím nálezem byla dlužníku uložena povinnost zaplatit Předchůdci částku ve výši 93 616 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 93 616 Kč ode dne 1. 9. 2010 až do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 8 390 Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 35 200,80 Kč, a to vše do 3 dnů od jeho právní moci. Žalobce požaduje zaplacení všech dlužných splátek v celkové výši 93 616 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne 1. 9. 2010.

5. Rozhodčí doložka, jež byla součástí Všeobecných obchodních podmínek Smlouvy uzavřené mezi Žalobcem a Žalovaným je ve smyslu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, či ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 absolutně neplatná dle ust. § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník pro rozpor se zákonem. Zejména pak z důvodu, že rozhodčí řízení měla probíhat podle jednacího řádu (rozhodčího řádu) [právnická osoba], která však zmíněný řád nesměla vydávat, jelikož nebyla rozhodčím soudem zřízeným dle ust. § 13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení.

6. Z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky neměl rozhodce, který vydal rozhodčí nález, k jeho vydání pravomoc a jeho rozhodčí nález je tak nicotným. Nicméně, jak dovodil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014 o překážku věci rozhodnuté nejde, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc. Totéž dovozuje i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. III ÚS 199/13, jež obdobně konstatuje, že pokud byl rozhodčí nález vydán mimo pravomoc rozhodce, překážku rozsouzené věci takový rozhodčí nález samozřejmě nezakládá. Překážka věci rozsouzené dle ust. § 159a odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, případně věci zahájené dle ust. § 83 stejného zákona tedy není dána.

7. Zahájení rozhodčího řízení mělo, dle ust. § 403, odst. 1 obchodního zákoníku, účinky přerušení běhu promlčecí lhůty, ve vztahu k promlčení Předchůdcova práva na zaplacení jeho pohledávky za žalovaným s čímž se rovněž ztotožnil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo 19/2015. Jelikož nicotný rozhodčí nález nenabyl nikdy právní moci, která by způsobila opětovné rozběhnutí promlčecí doby, běžela by následkem zmíněného přerušení promlčecí lhůta donekonečna, což by vedlo ke zcela absurdní situaci, popírající smysl a účel existence institutu promlčení. Z tohoto důvodu se uplatní nejdelší možná, objektivní promlčecí doba dle ust. § 408, odst. 1 obchodního zákoníku a k promlčení dojde uplynutím 10 let ode dne původního počátku běhu promlčecí lhůty, tedy konkrétně ode dne splatnosti zesplatněného úvěru.

8. Dne 22. 3. 2017 uzavřel Předchůdce s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobce postoupil i výše specifikovanou pohledávku za žalovaným. Od 22. 3. 2017 je tedy žalobce novým věřitelem žalovaného z předmětné pohledávky.

9. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky, avšak do dne podání tohoto návrhu žalovaný neuhradil ničeho.

10. Vzhledem k tomu, že účastníci shodně souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání (v žalobě nebo konkludentně), postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř.

11. Z listinných důkazů předložených žalobcem pak má soud za prokázané, že: -) žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 3. 2017 -) původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 21. 5. 2009 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] když mu byl poskytnout úvěr ve výši 76 000 Kč, který se zavázal splácet, jak v žalobě uvedeno -) ve smlouvě pak byla uvedena ustanovení o jejím zesplatnění a o sjednání smluvní pokuty rozhodčí doložky, tak jak shora v žalobě uvedeno -) v důsledku neplacení úvěru žalovaným byla podána žaloba ke [právnická osoba] a že byl vydán rozhodčí nález, jak shora v žalobě uvedeno.

12. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce předloženými listinnými důkazy dostatečně prokázal, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 76 000 Kč podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku (zák. č. 513/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, platného do 31.12.2012). Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku žalobci, který pohledávku za žalovaným získal na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, neuhradil, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, kdy žalovaný ani netvrdil a tím méně neprokázal, že by řádně dostál svým závazkům, byť jen částečně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobci požadovaný zákonný úrok z prodlení.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný a přísluší mu náhrada vynaložených nákladů. Tyto pak sestávají z částky 3 745 Kč na zaplaceném soudním poplatku a dále z nákladů právního zastoupení. Náklady právního zastoupení tvoří podle ustanovení § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů odměna za 3 úkony právní služby po 4 860 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 citovaného předpisu. S připočtením 21 % DPH činí náklady řízení procesně úspěšného žalobce celkem částku 22 475,80 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.