7 C 457/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Malým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení se sídlem adresa , poštovní směrovací číslo obec a číslo o zaplacení 333 485,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 333 485,84 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 333 485,84 Kč od 11. 8. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 31 340 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 částku 52 352,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 8. 2016 se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 333 485,84 Kč s příslušenstvím a náhrada nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že při kontrole odběrného místa na adrese [adresa žalovaného byl dne 2. 2. 2016 jejími pracovníky zjištěn a zdokumentován neoprávněný odběr elektřiny], který byl realizován tak, že z neměřené části elektrického vedení byla vyvedena třífázová odbočka, která vedla mimo elektroměr do elektroinstalace nemovitosti. Neoprávněný odběr umožňoval odběr elektrické energie bez měření, jímž žalobkyni vznikala škoda. Podle § 28 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ energetický zákon“), nesmí být prováděny žádné zásahy na odběrných elektrických zařízeních, kterými prochází neměřená elektřina, bez předchozího souhlasu provozovatele distribuční soustavy. Odběr elektřiny bez měřícího zařízení je pak v § 51 odst. 1 písm. c) energetického zákona kvalifikován jako neoprávněný odběr elektřiny. Skutečnost, zda zásah do elektrické instalace provedl žalovaný nebo jiná osoba, je pro posouzení věci bez významu. Žalobkyně má dvě možnosti jak stanovit škodu způsobenou realizací neoprávněného odběru., a to určit skutečně vzniklou škodu nebo tuto stanovit výpočtem. Vzhledem k tomu, že skutečnou škodu se žalobkyni zjistit nepodařilo, přistoupila k jejímu výpočtu podle vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, ve znění účinném do 31. 5. 2016 (dále jen„ vyhláška č. 82/2011 Sb.“). Absentující měřící zařízení a skutečnost, že s žalovaným nedošlo k dohodě, vedlo žalobkyni ke stanovení náhrady škody výpočtem z prokazatelně zjištěných a zdokumentovaných údajů. Žalobkyně vyzývala žalovaného opakovaně k úhradě škody za neoprávněný odběr, případně ke sdělení informací rozhodných pro stanovení její výše, kdy poslední výzvou mu byla stanovena dodatečná lhůta k úhradě do 10. 8. 2016. K uhrazení škody ani ke sdělení relevantních informací však ze strany žalovaného nedošlo.

2. Žalovaný nárok žalobkyně odmítl s odůvodněním, že se neoprávněného odběru nedopustil. Následně se žalovaný obsáhle vyjadřoval ke způsobu, jakým pracovníci žalobkyně„ vtrhli“ neoprávněně do domu žalovaného, který nezákonně prohledávali, dále činili zásahy do elektroinstalace domu, k čemuž neměli svolení žalovaného ani jeho manželky, a taktéž se žalovanému nikterak neprokázali. Výsledkem takového konání pak byla poškozená elektroinstalace, odstranění elektroměru a pojistek ve sloupku u plotu, poškození rozvodné desky uvnitř domu, jakož i přerušení dodávky elektrické energie, čímž v zimním období ponechali žalovaného a jeho manželku bez vytápění, neboť i plynový kotel potřebuje ke svému provozu elektřinu. Žalobkyní předložené důkazní prostředky, fotodokumentace, videozáznam a svědecké výpovědi byly pořízeny nezákonně a nelze je použít v její prospěch. Nad to žalovaný namítal, že pracovníci žalobkyně jsou osobami ekonomicky závislými na žalobkyni. Nárok žalobkyně považoval žalovaný za nepřiměřený, když běžná spotřeba elektrické energie rodinného domu s dvoutarifovou sazbou, v němž trvale bydlí 2 osoby, se pohybuje mezi 15 000 Kč až 30 000 Kč ročně. Žalovaný a jeho manželka jsou starobní důchodci, tedy se jedná spíše o dolní hranici průměrných hodnot. Vyhlášku č. 82/2011 Sb. nelze aplikovat mechanicky, nýbrž musí zohledňovat specifické okolnosti případu, k čemuž žalovaný odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13, a dále na nález Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2018, sp. zn. I. ÚS 668/15.

3. Žalobkyně následně reagovala podáním ze dne 4. 1. 2017, v němž odkázala na § 49 odst. 6 energetického zákona, podle něhož je zákazník povinen umožnit provozovateli distribuční soustavy přístup k měřícímu zařízení a neměřeným částem odběrného elektrického zařízení pro účely provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřícího zařízení, nemohlo se tak jednat o neoprávněný vstup. K námitce žalovaného stran nezákonnosti získání důkazních prostředků a podjatosti navržených svědků žalobkyně uvedla, že tuto považuje za zcela bezpředmětnou. K odkazům žalovaného na judikaturu pak uvedla, že při neoprávněném odběru se množství skutečně odebrané elektřiny určí na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny. V daném případě byl neoprávněný odběr zjištěn a zdokumentován měřením ve všech 3 fázích, přičemž i po odebrání elektroměru a znemožnění placeného odběru nemovitost elektřinu odebírala. Skutečnou výši neoprávněného odběru v kWh nelze přesně určit, když elektřina je svým charakterem zbožím zvláštního druhu a množství odebrané elektřiny je možné stanovit pouze za pomoci elektroměru, jenž však na„ černé“ odbočce nebyl instalován. Neoprávněný odběratel může množství spotřebované elektřiny měnit za pomoci množství využívaných spotřebičů a způsobu jejich užití, skutečně odebranou elektřinu tudíž nelze přesně stanovit ani znalecky. Relevantní pak není ani žalovaným namítaná předchozí spotřeba, když nebyla prokázána doba trvání neoprávněného odběru. Žalobkyně proto při stanovení výše náhrady škody použila zákonnou fikci a vzhledem k hodnotám naměřeným při zjištění neoprávněného odběru lze tuto výši považovat za přiměřenou.

4. K projednání věci soud nařídil jednání na 30. 5. 2017, na 25. 10. 2017, na 2. 3. 2018, na 5. 6 2018, na 24. 9. 2019, na 13. 12. 2019, na 3. 7. 2020 a na 9. 4. 2021, při nichž provedl dokazování.

5. Ze záznamu o zjištění neoprávněného odběru ze dne 2. 2. 2016, [číslo] [rok] bylo zjištěno, že při kontrole odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], u níž byl přítomen žalovaný, bylo zjištěno před elektroměrem č. [číslo] neměřené třífázové odbočení z přívodního vedení. V době kontroly byl naměřen aktuální odběr mimo elektroměr, a to L1 – 18 A, L2 – 19A a L3 – 17 A. Předřazené pojistky neměřenému odbočení na fasádě objektu v SPO 3 × 25 A. Opatřením žalobkyně odběrné místo odpojeno v SP5 na hranici pozemku a zajištěno. Záznam je pak podepsán přítomnými zaměstnanci žalobkyně, pány [celé jméno svědka 2]. [příjmení], [celé jméno svědka 1] [příjmení], [jméno]. [příjmení] a [celé jméno svědka 3] [příjmení].

6. Ze záznamu o odebrání elektroměru ze dne 2. 2. 2016 bylo zjištěno, že dne 2. 2. 2016 byl na adrese místa spotřeby, a to [celé jméno žalovaného], [adresa žalovaného] [katastrální území], smluvní účet [číslo], odebrán elektroměr sériové číslo [číslo], typ 310D4 s napětím 230/400 z důvodu neoprávněného odběru. Jako konečný stav je uvedeno T1 s 9 428 a T2 s 4 423.

7. Z výzvy žalovanému k úhradě náhrady škody ze dne 3. 2. 2016, bylo zjištěno, že žalovaný byl písemně vyrozuměn o zjištěném neoprávněném odběru při kontrole dne 2. 2. 2016, přičemž žalovanému byla za zjištěný neoprávněný odběr účtována částka 333 485,84 Kč. Součástí vyúčtování náhrady škody byl i přesný výpočet, kdy celková výše náhrady škody se skládá z částky 269 596,56 Kč zjištěné výpočtem: 3 · 230 V · 25 A (předřazené jištění) · 24 h/den · 730 dnů (od 2. 2. 2014 do 2. 2. 2016) · 0,2 · 0,000 001 · 4 460,27 Kč = 60,444 MWh · 4 460,27 Kč = 269 596,56 Kč, dále z daně z elektřiny ve výši 1 710,57 Kč určené výpočtem 60,444 MWh · 28,30 Kč, z nákladů na zjištění neoprávněného odběru ve výši 4 301 Kč a 21% DPH. Cena za MWh elektřiny se skládá z pevné ceny pro zúčtování odchylek ve výši 2 350 Kč, ceny systémových služeb ve výši 99,71 Kč, ceny na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie ve výši 495 Kč a platu za distribuované množství elektřiny v souladu s cenovým rozhodnutím ERÚ. K výzvě byla přiložena i faktura [číslo] vystavená dne 3. 2. 2016 znějící na částku 333 485,84 Kč se splatností dne 20. 2. 2016, z níž dále vyplývá, že náklady na zjištění neoprávněného odběru se skládají z hodinové sazby 1 050 Kč za 4 hodiny a náhrady nákladů na provedení fotodokumentace spojené s pořízením důkazních materiálů pro prokazování neoprávněného odběru ve výši 101 Kč.

8. Z výzev žalovanému k úhradě ze dne 22. 2. 2016 a ze dne 20. 7. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě škody ve výši 333 485,84 Kč, kdy mu byla nejprve dopisem ze dne 22. 2. 2016 stanovena náhradní lhůta k plnění do 7. 3. 2016 a poté výzvou ze dne 20. 7. 2016 lhůta do 10. 8. 2016. V dopise ze dne 20. 7. 2016 žalobkyně současně vyzvala žalovaného ke sdělení a doložení relevantních informací k posouzení výpočtu náhrady škody v téže lhůtě.

9. Na videozáznamu předloženém žalobkyní je zachyceno, že v odběrném místě žalovaného docházelo k odběru elektřiny na všech 3 fázích v hodnotách vyšších než 17 A při měření v domovní kabelové skříni i u hlavního jističe, ačkoliv elektroměr nezaznamenával žádnou aktuální spotřebu. Po odebrání elektroměru zůstaly spotřebiče v provozu a nemovitost odebírala elektřinu v hodnotách vyšších než 17 A na všech 3 fázích při měření v domovní kabelové skříni u pojistek 3 × 40 A. Následně došlo k odpojení odběrného místa a odebrání pojistek z domovní pojistkové skříně (3 × 25 A). Kontrole byli přítomni 4 pracovníci žalobkyně, žalovaný, jeho manželka a jejich vnuk. V průběhu kontroly telefonoval vnuk žalovaného se svým otcem. Z videozáznamu není patrné násilné chování žádné z přítomných osob.

10. Svědek [celé jméno svědka 1] [příjmení] při jednání dne 25. 10. 2017 vypověděl, že kamerový záznam je pořizován k okamžikům, které jsou důležité k postupnému odkrývání neoprávněného odběru. Záznam je chronologický, žádné sekvence přehazovány nebyly, hluchá místa tam nejsou, neboť v opačném případě by byl záznam příliš dlouhý, k dodatečnému stříhání nedošlo. Na kontrolu odběrného místa vyjeli vzhledem k tomu, že se prováděla plošná kontrola všech objektů a v daném místě se ztrácelo poměrně dost vysoké proudové zatížení, které však nebylo vykazováno na elektroměru uvnitř objektu. Klešťovým ampérmetrem byl naměřen proud 17 A odpovídající zatížení elektrického kotle v suterénu, přesto podle registrů načtených z elektroměru do zařízení PDA byl aktuální proud nulový. Při kontrole tak bylo zjištěno neměřené napojení někde před elektroměrem na domovní přípojce, jehož odkrytí jim nebylo umožněno, proto pouze odpojili odběrné místo a odešli. Žalovaný pracovníkům žalobkyně otevřel a vše probíhalo bez problémů, nikdo jim vstoupit nezakazoval. S neměřenou částí nikdo z kolegů nemanipuloval, neboť vše bylo zazděné v omítce. K neoprávněnému odběru jim žalovaný neposkytl žádné informace. Byli žalovaným vpuštěni do sklepa, dále pak zdokumentovali spotřebiče v kuchyni a elektrický kotel v suterénu, nikam jinam nebyli vpuštěni. V závěru byl on a jeho kolegové vykázáni, tak odpojili elektřinu na sloupku a odešli.

11. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka 2] [příjmení] bylo zjištěno, že tento svědek pořizoval výše uvedený kamerový záznam, k jehož zastavování se používalo pouze tlačítko start a stop. Záznam nebyl dále stříhán. Při jeho pořizování se podle situace dokumentují hodnoty, provedení neoprávněného odběru, spotřebiče a demontáž elektroměru. Záznam zachycuje nejprve dobu od vystoupení z auta, otevření skříně a umístění klešťových ampérmetrů za současného pořízení dokumentace. Kolega svědkovi telefonoval, že už je v domě, a svědek mu sděloval, že spotřebiče zapínají a vypínají a hodnoty kolísají. Žalovaný svědkovi na jeho žádost elektricky odsunul bránu a proti jeho vstupu do domu nic nenamítal. Po odhalení místa napojení a vzhledem k vysokým hodnotám odebíraného proudu žalovaného požádali, zda by jim ukázal, kde je elektrický kotel. Svědek šel ke kotli, přičemž hodnoty byly po celou dobu stejné, případně se měnily v závislosti na sepnutí a vypnutí kotle. S neměřenou částí svědek nemanipuloval a žádný nátlak na žalovaného nečinil. I po odpojení elektroměru při rozpojených vodičích elektřina odcházela v neměnných hodnotách, světlo svítilo a kotel byl v provozu. Po vykázání z nemovitosti přerušili dodávku elektřiny a odešli. Žádnou dřívější výzvu k odchodu svědek neslyšel. [obec] hodnoty, které byly důvodem vstupu do objektu, byly zaznamenány již před vstupem. Žalovaný se mezi přítomnými pracovníky žalobkyně pohyboval. K podpisu závěrečného protokolu žalovaného nenutili a během kontroly bylo několikrát sděleno, že byl zjištěn neoprávněný odběr.

12. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka 3] [příjmení] bylo zjištěno, že při kontrole byl téměř celou dobu u přípojkové skříňky na hranici pozemku, kde byly na začátku klešťové ampérmetry. Dovnitř šel až ke konci pro již odebraný elektroměr a úplně na konci odebíral pojistky na fasádě domu.

13. Z faktur [právnická osoba], bylo zjištěno, že za období 25. 5. 2011 až 14. 5. 2012 činila spotřeba zemního plynu 3,954 MWh, účtováno bylo 7 470,49 Kč a přeplatek činil 22 768 Kč. Za období od 15. 5. 2012 do 14. 5. 2013 činila spotřeba 2,213 MWh, účtováno bylo 5 385,21 Kč a přeplatek činil 15 140 Kč. Za období od 15. 5. 2013 do 15. 5. 2014 činila spotřeba 2,531 MWh, účtováno bylo 6 184,87 Kč a nedoplatek činil 905 Kč. Za období od 16. 5. 2014 do 19. 5. 2015 činila spotřeba 2,958 MWh, účtováno bylo 6 966,30 Kč, nedoplatek činil 786 Kč. Za období od 20. 5. 2015 do 12. 5. 2016 činila spotřeba 5,258 MWh, účtováno bylo 10 993,71 Kč, nedoplatek činil 4 154 Kč. Za období od 13. 5. 2016 do 16. 5. 2017 pak činila spotřeba 30,284 MWh, účtováno bylo 41 076,75 Kč, nedoplatek činil 24 007 Kč.

14. Z výslechu znalce [celé jméno znalce 1], při jednání dne 2. 3. 2018 bylo zjištěno, že posudek zpracoval na základě informací, které mu dodal žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce, a před zpracováním posudku na místě samém nebyl. Za primární zdroj tepla považoval kotel na zemní plyn, částka 6 000 Kč by však zřejmě k vytápění objektu prostřednictvím zemního plynu nepostačovala. Místo samé navštívil až v době svého předvolání k jednání, a to jen z vlastního zájmu. Naměřený odběr klešťovými ampérmetry představuje příkon 12,4 kW.

15. Svědkyně [celé jméno svědkyně 4] [příjmení] vypověděla, že před kontrolou přijela s žalovaným jako svým manželem z nákupu. Jelikož se může pohybovat jen na vozíku, čekala, než jí žalovaný otevře dveře do domu. Mezitím na dvůr vstoupili 2 muži, sdělili, že jdou něco dělat kvůli elektřině, a prošli kolem svědkyně. Žalovaný a svědkyně„ vyhazovali“ tyto muže, kteří byli nakonec 4, ze svého domu a pozemku, ale muži na to nereagovali a do domu vešli. Muži chtěli, aby jim žalovaný, který ani neměl brýle, něco podepsal. Jeho vnuk, který během této doby přišel ze školy, mu radil, ať nic nepodepisuje. Muži prohlásili, že tam budou tak dlouho, dokud to žalovaný nepodepíše. Žalovaný listinu podepsal, aniž věděl, co na ní bylo. Policii nevolali. K žádnému bourání v domě nedošlo, muži však vyrvali celou přístrojovou desku, odstrojili dráty a vzali elektroměr. Elektroměr je asi 6 metrů od vchodových dveří.

16. Z výslechu svědka [celé jméno svědka 5] [celé jméno žalovaného] soud zjistil, že dne 2. 2. 2016 přišel k dědečkovi a babičce, u nichž tehdy bydlel, přičemž chodil do školy v [katastrální území]. Babička mu řekla, že tam jsou nějací lidé od elektriky, kteří nechtějí pryč. Svědek opakovaně žádal muže, aby dům opustili, ti však říkali, že„ na to mají právo“. Otec, jemuž svědek volal, mu radil, ať zavolá policii. Když později s prarodiči o celé situaci mluvil, tak děda nevěděl, co podepisoval.

17. Ze znaleckého posudku č [číslo] [rok] bylo zjištěno, že připojení domu k distribuční síti není v souladu s aktuálně platnou technickou normou ČSN 33 3320 ed. 2 – Elektrotechnické předpisy – Elektrické přípojky z důvodu instalace dvou přípojkových skříní za sebou, přestože podle normy vedení mezi hlavní domovní kabelovou skříní a hlavním jističem má být pokud možno nepřerušené, navíc v případě odbočení neoprávněného odběru v pravděpodobnější variantně mezi hlavní domovní pojistkovou skříní a hlavním jističem by hodnota jištění v hlavní domovní pojistkové skříni a hodnota jističe neoprávněného odběru byla v rozporu s normou shodná. Množství spotřebované energie lze odhadnout na základě instalovaných spotřebičů, jejich typického příkonu a doby používání včetně zohlednění sezónnosti používání a počtu uživatelů. Podle naměřených hodnot okamžité spotřeby elektřiny L1-18 A, L2-19 A, L3-17 A by při napětí 230 V a činitele výkonu rovného 1 denní spotřeba činila 298,08 kWh. V případě vytápění přízemí domu na vnitřní teplotu 20 °C pomocí elektrokotle Protherm Rejnok 12K by roční spotřeba energie na vytápění domu činila 22,1 MWh. Za stejných podmínek, avšak při použití plynového kotle Dakon Unical DUA by roční spotřeba plynu činila 23,7 MWh. Při vytápění celého domu pomocí elektrokotle Protherm Rejnok 12K by roční spotřeba energie činila 32 MWh, při vytápění celého domu pomocí plynového kotle Dakon Unical DUA by roční spotřeba plynu činila 34,2 MWh. Pokud by bylo přízemí domu vytápěno na vnitřní teplotu 25 °C, pak by roční spotřeba energie činila 25,2 MWh při použití elektrokotle Protherm Rejnok 12K a 27 MWh při použití plynového kotle Dakon Unical DUA. Instalovaný zděný krb na tuhá paliva by k vytápění domu nepostačoval, dům ani nemá skladovací kapacity pro množství dřeva, kterého by bylo k takovému vytápění potřeba.

18. Z výslechu znalce [titul] [celé jméno znalce 2] [příjmení], [titul], při jednání dne 24. 9. 2019 bylo zjištěno, že v době zjištění neoprávněného odběru byla nemovitost zateplená a chybějící omítka nemá pro věc žádný větší význam. Rozsah užívání neřešili. Ohledně přípravy teplé vody lze podle zjištění znaleckého ústavu a fakturace konstatovat, že odpovídá realizaci pomocí plynu. S velikostí spotřeby elektřiny vypočtené znalcem [příjmení znalce 1] na 3,65 MWh nesouhlasí, neboť je k ní nutné přičíst spotřebu myčky o velikosti 0,4 MWh a elektrokotle, který se pohybuje mezi 44,2 a 50 MWh za 2 roky v závislosti na teplotě, na niž byl dům vytápěn. O vytápění prostřednictvím klimatizace nebylo uvažováno, neboť výrazně pohodlnější je vytápění elektrokotlem. V případě zjištění neoprávněného odběru by měla být spotřebovaná energie násobena sazbou D02, jež činí něco mezi 5 a 6 Kč za kWh.

19. Podle § 51 odst. 1 písm. c) energetického zákona je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy„ odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán,“ a podle písmena d)„ připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina“. Podle § 51 odst. 2 energetického zákona„ (n) eoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje.“ Podle § 51 odst. 3 energetického zákona„ (p) ři neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.“ 20. Podle § 98a odst. 1 písm. a) energetického zákona stanoví Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhláškou způsob stanovení výše náhrady skutečně vzniklé škody a způsob určení výše náhrady škody, nelze-li zjistit skutečně vzniklou škodu při neoprávněném odběru elektřiny.

21. Podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb.„ (p) ři neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny.“ 22. Podle § 9 odst. 2 vyhlášky č. 82/2011 Sb.„ (v ) případech, kdy nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny podle odstavce 1, stanoví provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny pro stanovení výše náhrady škody výpočtem podle odstavců 3 až 8.“ 23. Podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 82/2011 Sb. se u neoprávněného odběru elektřiny ze sítě nízkého napětí v případě neoprávněného připojení před hlavním jističem pro stanovení technicky dosažitelného elektrického příkonu hodnota jmenovitého napětí 230 V vynásobí počtem fází, z nichž se neoprávněný odběr elektřiny uskutečnil, a takto vypočítaná hodnota se vynásobí jmenovitým proudem jištění umístěného v hlavní domovní pojistkové skříni nebo v hlavní domovní kabelové skříni sníženým o jednu úroveň typové řady jmenovitých proudových hodnot.

24. Podle § 9 odst. 5 vyhlášky č. 82/2011 Sb.„ (v ) ýše technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za den při neoprávněném odběru elektřiny se vypočítá tak, že se výše elektrického příkonu vypočítaná podle odstavce 3 nebo 4 vynásobí dobou využití 24 hodin a použije se hodnota účiníku rovna jedné.“ 25. Podle § 9 odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 82/2011 Sb. se hodnota technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za dobu trvání neoprávněného odběru stanoví tak, že výše technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za den, vypočítaná podle odstavce 5, se vynásobí počtem dnů, po které neoprávněný odběr elektřiny trval. Pokud provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy nezjistí dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny, má se za to, že neoprávněný odběr elektřiny u odběru elektřiny ze sítě nízkého napětí trval od předposledního pravidelného odečtu provedeného za účelem zúčtování spotřeby elektřiny, maximálně však 24 měsíců, přičemž samoodečet spotřeby elektřiny není v takovém případě považován za pravidelný odečet.

26. Podle § 9 odst. 7 vyhlášky č. 82/2011 Sb.„ (v ) případě, že došlo k neoprávněnému zásahu do elektroměru, se od spotřeby elektřiny vypočítané podle odstavce 6 odečte spotřeba elektřiny naměřená provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy.“ 27. Podle § 9 odst. 8 písm. a) vyhlášky č. 82/2011 Sb. se množství neoprávněně odebrané elektřiny pro účely výpočtu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny ze sítí nízkého napětí vypočte jako rozdíl mezi hodnotou technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny stanovenou podle odstavce 6 a hodnotou zjištěnou podle odstavce 7 v případě neoprávněného zásahu do elektroměru vynásobený součinitelem 0,2.

28. Podle § 9 odst. 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. se výše náhrady škody se stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny zjištěné podle odstavce 1 nebo vypočtené podle odstavce 8 cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu platného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny, přičemž cena neoprávněně odebrané elektřiny je složena z ceny za silovou elektřinu, která se ocení pevnou cenou stanovenou pro zúčtování odchylky za dodávku kladné regulační energie, ceny za distribuci elektřiny, a to v síti nízkého napětí v sazbě C 02d nebo D 02d podle kategorie odběru elektřiny, ceny za systémové služby, ceny na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných zdrojů, ceny za činnost zúčtování operátora trhu, daně z přidané hodnoty a daně z elektřiny.

29. Podle § 9 odst. 12 vyhlášky č. 82/2011 Sb.„ (s ) oučástí náhrady škody vzniklé provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy je i právo na úhradu prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, neoprávněné dodávky elektřiny, neoprávněného přenosu elektřiny nebo neoprávněné distribuce elektřiny, jejich přerušení a přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny nebo za distribuci elektřiny.“ 30. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že v odběrném místě žalovaného na adrese [adresa žalovaného docházelo k neoprávněnému odběru elektrické energie z neměřené části elektrického vedení nejméně od topné sezóny 2011/2012 do dne 2. 2. 2016]. Soud přitom vycházel ze spotřeby zemního plynu v odběrném místě za období od 25. 5. 2011 do 16. 5. 2017 uvedené ve fakturách [právnická osoba], zajištěných soudem postupem podle § 129 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k návrhu žalobkyně (č. l. 30 a 62). Tato spotřeba činila v období od 25. 5. 2011 do 19. 5. 2015 v průměru 2,914 MWh ročně. V období od 20. 5. 2015 do 12. 5. 2016 činila spotřeba plynu 5,258 MWh (dne 2. 2. 2016 došlo k odpojení elektřiny). V období od 13. 5. 2016 do 16. 5. 2017 pak činila spotřeba plynu 30,284 MWh. Podle závěrů znaleckého ústavu by přitom pro vytápění přízemí předmětného domu plynovým kotlem na vnitřní teplotu 20 °C bylo potřeba nejméně 23,7 MWh energie ročně (č. l. 130), včetně ohřevu teplé vody pak 30,3 MWh (č. l. 144). Je tedy zřejmé, že po převážnou část období od 25. 5. 2011 do 2. 2. 2016 nebyl k vytápění domu využíván plynový kotel a žalovaný jej začal k tomuto účelu využívat až v první části roku 2016. Znalecký ústav současně vyloučil možnost vytápění domu za pomoci zděného krbu na tuhá paliva s ohledem na jeho nízkou účinnost, nedostatečný prostor domu pro uskladnění dřeva a míru opotřebení krbu, která neodpovídá dennímu užívání (č. l. 133, 134 a 148). Měřená spotřeba elektřiny podle údajů poskytnutých žalovaným pro účely znaleckého posudku v období 25. 5. 2011 do 19. 5. 2015 činila v průměru 1,003 MWh ročně (č. l. 121). Za období od 20. 5. 2015 do 1. 2. 2016 činila spotřeba elektřiny 3,588 MWh (č. l. 121). Znalecký ústav vypočetl, že roční spotřeba energie potřebné pro vytápění domu na vnitřní teplotu 20 °C (bez ohřevu vody) pomocí elektrokotle by činila 22,1 MWh. Závěry znaleckého ústavu žádný z účastníků nezpochybnil. Je přitom nespornou skutečností, že dům v odběrném místě byl trvale obýván nejméně 2 osobami a vytápěno bylo nejméně přízemí domu. Jelikož souhrnná průměrná měřená spotřeba elektřiny a plynu v období od 25. 5. 2011 do 19. 5. 2015 činila 3,917 MWh, nedosáhla tato ani pětinového množství energie potřebné byť jen pro samotné vytápění domu. V období následujícím po provedení kontroly odběrného místa žalovaného spotřeba zemního plynu v tomto místě skokově vzrostla až na hodnotu 30,284 MWh odpovídající spotřebě vypočtené znaleckým ústavem jako potřebné pro vytápění domu plynovým kotlem včetně ohřevu vody. Soud proto uzavřel, že neoprávněný odběr elektřiny byl prokázán.

31. K námitce žalovaného stran údajné nezákonnosti důkazu videozáznamem předloženým žalobkyní soud konstatuje, že z videozáznamu není patrné, že by pracovníkům žalobkyně bylo jakýmkoliv způsobem bráněno byť i jen slovně ve vstupu na pozemek a do domu včetně sklepa a takové skutečnosti nevyplynuly ani z výslechu svědků včetně svědků navržených žalovaným. Po výzvě k opuštění domu tak pracovníci žalobkyně učinili, aniž by v době od výzvy k opuštění do okamžiku opuštění došlo k zaznamenání takových skutečností, o něž by soud opíral svá skutková zjištění. Oprávnění k přístupu k elektroměru, jenž byl umístěn uvnitř domu, plyne pracovníkům žalobkyně z § 49 odst. 6 energetického zákona. Žalovanému a dalším osobám přítomným kontrole přitom nebylo bráněno, aby podle svého uvážení případně přivolali Policii ČR, což však neučinili. Vybavení domu elektrickými spotřebiči plyne z prohlášení žalovaného pro účely znaleckého posudku a z místního šetření provedeného znaleckým ústavem. Namítal-li žalovaný, že videozáznam nezobrazuje celý průběh kontroly, pak nezbývá než odkázat na výslech svědka [příjmení svědka 2], který podle názoru soudu zcela logicky zdůvodnil, že předmětem videozáznamu je zejména dokumentace pro účely zjištění neoprávněného odběru a stanovení výše škody, tedy množství odebírané energie, způsob provedení neoprávněného odběru, instalované spotřebiče a odebrání elektroměru. Pro úplnost však soud zdůrazňuje, že svá skutková zjištění ohledně neoprávněného odběru opírá o závěry znaleckého ústavu a údaje o spotřebě plynu v domě, jak je uvedeno výše.

32. Nejprve soud posoudil, zda množství neoprávněně odebrané elektřiny stanovené výpočtem podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. odpovídá pravděpodobné spotřebě elektřiny v předmětném odběrném místě za shodné období. Žalobkyně ve výzvě ze dne 3. 2. 2016 stanovila množství neoprávněně odebrané elektřiny na hodnotu 60,444 MWh výpočtem podle § 9 odst. 4 písm. b), odst. 5, odst. 6 písm. a) a odst. 8 písm. a) vyhlášky č. 82/2011 Sb. (tj. za 24 měsíců s ohledem na § 9 odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 82/2011 Sb.). Znalecký ústav vypočetl roční spotřebu elektřiny na vytápění domu na vnitřní teplotu 20 °C pomocí elektrokotle na hodnotu 22,1 MWh ročně (č. l. 130), tj. 44,2 MWh za 24 měsíců, spotřeba ostatních spotřebičů pak byla vypočtena na 2,025 MWh ročně, tj. 4,05 MWh za 24 měsíců (č. l. 175). Z uvedených hodnot plyne, že množství neoprávněné odebrané elektřiny stanovené výpočtem podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. převyšuje pravděpodobnou spotřebu podle znaleckého posudku přibližně o pětinu.

33. Jelikož množství neoprávněně odebrané elektřiny stanovené výpočtem podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. neodpovídá pravděpodobné spotřebě za dané období (24 měsíců), vyšel soud při určení množství neoprávněně odebrané elektřiny ze spotřeby energie vypočtené znaleckým ústavem na vytápění přízemí domu elektrokotlem na vnitřní teplotu 20 °C. Tato spotřeba činí 22,1 MWh ročně. Soud zvolil variantu výpočtu s vytápěným přízemím na vnitřní teplotu 20°C, která nejlépe odpovídá spotřebě plynu v domě za zúčtovací období po provedení kontroly. Předpokládanou spotřebu za ostatní elektrospotřebiče soud do množství neoprávněné odebrané elektřiny nezapočítal, když část takové spotřeby zjevně byla měřena a případný neměřený zbytek představuje v daném případě při porovnání se spotřebou elektrokotle zanedbatelné množství.

34. Soud neshledal důvod pro časové omezení při určení množství neoprávněné odebrané elektřiny dobou 24 měsíců podle vyvratitelné domněnky v § 9 odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 82/2011 Sb. Toto časové omezení se v souladu s § 9 odst. 2 vyhlášky č. 82/2011 Sb. uplatní jen při stanovení množství neoprávněně odebrané elektřiny tzv. výpočtem. Postup soudu však směřuje k určení množství skutečně odebrané energie podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb. Jelikož soud nestanovil množství neoprávněné odebrané elektřiny výpočtem podle vyhlášky č. 82/2011 Sb., neaplikoval ani § 9 odst. 6 písm. a) dané vyhlášky jako součást a jeden z postupných kroků takového výpočtu. Z provedeného dokazování je jednoznačně patrné, že neoprávněný odběr trval již od topné sezóny 2011 2012. Soud pro účely určení množství neoprávněně odebrané elektřiny považuje za prokázanou dobu neoprávněného odběru dobu odpovídající 4 rokům, a to roky 2012 až 2015, během nichž se souhrnná spotřeba elektřina a plynu v domě nacházela hluboko pod hodnotou potřebnou pro jeho vytápění, jak je popsáno výše.

35. Podle bodu 51 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15,„ (b) řemeno tvrzení i břemeno důkazní, že výše náhrady škody vypočtená podle prováděcího předpisu k energetickému zákonu je nepřiměřeným zásahem do základních práv škůdce, leží na škůdci. Splnění důkazního břemena může docílit například jako v nyní posuzovaném případě tím, že prokáže, že výše škody podle vyhlášky je mnohonásobně vyšší než platby za elektřinu v předchozích srovnatelných obdobích. Poté je na poškozeném, aby předložil důkazy, že taková výše škody je odpovídající a plní převážně funkci kompenzační. Pokud se to poškozenému prokázat nepodaří, je povinností soudu zhodnotit všechny relevantní okolnosti a provedené důkazy a výši škody stanovit podle spravedlivého uvážení všech jednotlivých okolností případu, aby se výše škody v co největší možné míře blížila skutečně způsobené škodě a představovala spravedlivou rovnováhu mezi ochranou majetku škůdce i poškozeného (viz body 38–41 výše.)“ 36. Soud v daném případě při zohlednění výše citovaného nálezu Ústavního soudu považuje za spravedlivé pro účely stanovení výše náhrady škody za neoprávněně odebranou elektřinu nevycházet z postupu podle § 9 odst. 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., nýbrž použít ocenění průměrnou cenou za MWh, kterou žalovaný v době neoprávněného odběru platil za elektřinu měřenou. Z údajů poskytnutých žalovaným ke zpracování znaleckého posudku (č. l. 121) plyne, že cena za elektřinu, kterou žalovaný platil v období od 25. 5. 2011 do 19. 5. 2015, se pohybovala mezi 5,6 až 7,2 Kč/kWh, v období od 20. 5. 2015 do 1. 2. 2016 pak činila 4,2 Kč za kWh (bez rozlišení vysokého a nízkého tarifu, č. l. 121).

37. S ohledem na výše uvedené se soud přiklonil k užití sazby pro žalovaného nejvýhodnější, tedy z posledního účtovaného období předcházejícího odebrání elektroměru ve výši 4 200 Kč za MWh. Přitom soud zdůrazňuje, že tato sazba nepřevyšuje ani cenu vypočtenou postupem podle § 9 odst. 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., ani cenu předpokládanou pro ocenění neoprávněného odběru znalcem mezi 5 a 6 Kč za kWh (č. l. 175). K platbám za elektřinu v předchozích srovnatelných obdobích nebylo možné přihlédnout, neboť taková srovnatelná období v době do 5 let zpětně, v nichž by z velikosti měřené spotřeby vyplývalo i vytápění domu elektrokotlem, nebyla v tomto případě k dispozici a případné období dále z minulosti by se již stěží dalo označit za srovnatelné období. Za nejlépe srovnatelnou cenu lze proto v daném případě považovat jednotkovou cenu, kterou žalovaný za spotřebovanou a měřenou elektřinu skutečně platil, a to v období, kdy u něj zároveň docházelo i k odběru neoprávněnému.

38. Výši náhrady škody tak soud vypočetl podle nejnižší ceny placené žalovaným za elektřinu měřenou (4 200 Kč/MWh), roční spotřeby energie na vytápění elektrokotlem ve výši 22,1 MWh a doby prokázaného neoprávněného odběru (4 roky) a dospěl k částce 371 280 Kč, přičemž tato částka dokonce převyšuje žalovanou částku.

39. Soud tudíž žalobě s odkazem § 51 odst. 3 energetického zákona na v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal též úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpis (dále jen„ o. z.“), ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný náhradu škody žalobkyni na výzvu nezaplatil, čímž se dostal do prodlení.

40. Důvody pro použití § 2953 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), o snížení náhrady škody soud neshledal, když doba trvání a rozsah neoprávněného odběru svědčí o úmyslném, nikoli nedbalostním způsobení škody.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 340 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 340 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 3 000 Kč představující 300 Kč za každý z deseti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, žaloba, účast na jednáních dne 30. 5. 2017, dne 25. 10. 2017, dne 2. 3. 2018, dne 5. 6. 2018 a dne 24. 9. 2019, písemná podání ze dne 4. 1. 2017, ze dne 14. 8. 2017, ze dne 27. 3. 2018) a dále zálohy na náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku složené dne 3. 10. 2018 podle § 141 odst. 1 o. s. ř. v částce 15 000 Kč.

42. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému, jenž je podle výsledku řízení povinen hradit náklady řízení, aby státu nahradil náklady tvořené znalečným v celkové výši 67 352,18 Kč (č. l. 73, 173 a 186) sníženým o zálohu složenou žalobkyní ve výši 15 000 Kč (č. l. 98).

43. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.