7 C 67/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Malým v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalovaného zastoupené advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresa žalovaného zastoupeného advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na odklad zrušení spoluvlastnictví, <b>I. Návrh žalovaného na odklad zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitostem, a to pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m² - ostatní plocha, pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m² - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek] a katastrální území [část obce], pro katastrální území [anonymizováno] [část Prahy] zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 534 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta [titul] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Ve shora označené věci probíhá mezi účastníky spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí, žalobkyně je spoluvlastnicí id. 3/5, žalovaný je rovněž podílový spoluvlastník těchto nemovitostí, co do výše id. 2/5. Žalobkyně užívá předmětné nemovitosti spolu s žalovaným, přičemž ona se svou rodinou obývá prostory v I. patře rodinného domu (II. nadzemní podlaží), žalovaný užívá spolu se svojí manželkou prostory v přízemí (I. nadzemní podlaží). Již mnoho let se snaží s žalovaným uzavřít dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, dosud k této dohodě nedošlo, proto i dne 22. 7. 2016 podala u zdejšího soudu žalobu na zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví. Navrhuje, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví a aby byla povinna zaplatit žalovanému hodnotu jeho podílu stanovenou znaleckým zkoumáním. Toto řízení je vedeno pod sp. zn. 7 C 287/2016, byla provedena řada znaleckých posudků, dosud však nebylo rozhodnuto. Ve věci není možno ani rozhodnout o reálném rozdělení věci a samostatném užívání části nemovitosti a pozemku každým ze spoluvlastníků, technický stav nemovitosti to vylučuje. Žalobkyně dále tvrdí, že v průběhu trvání spoluvlastnického vztahu realizovala ve společné nemovitosti řadu rekonstrukčních a udržovacích prací, žalovaný se na tom však odmítá podílet a i to je důvodem dlouhodobých a bohužel i intenzivních neshod mezi spoluvlastníky a jejich rodinnými příslušníky.

2. Podáním datovaným 16. 12. 2020 pak žalovaný navrhl, aby soud rozhodl o odkladu zrušení podílového spoluvlastnictví, když má za to, že jeho nárok je dán podle ustanovení § 1155 zák. č. 89/2012 Sb., v platném znění (dále jen „o. z.“), že je dán důvod vzhledem k jeho vysokému věku a velmi vážnému zdravotnímu stavu. Žalovaný ve věku [anonymizováno] let se léčí s řadou vážných nemocí, v květnu 2019 mu byl implantován kardiostimulátor, v říjnu 2020 mu byl implantován stent do Ria cévy, dne [datum] byl operován s významnou aortální stenózou ve fázi srdečního selhání a nyní podstupuje trojkombinační antitrombotickou terapii. Po absolvování této terapie jej čeká další operační zákrok. Pokud by soud rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem shora uvedeným, dojde tím k vážnému ohrožení jeho oprávněného zájmu, který spatřuje především v ochraně svého zdraví a také v plnění potřeby bydlení. V současné době není schopen vůbec absolvovat náročné řízení před soudem a už vůbec není schopen v případě, že bylo soudem žalobě vyhověno, nemovitost, ve které trvale žije od roku [rok] a kterou sám vystavěl, vyklidit a opustit. K rodinnému domu má také značnou citovou vazbu. Eventuální realizace žalobního návrhu by pak pro žalovaného znamenala nesmírnou emoční a fyzickou zátěž, se kterou by bylo logicky spojeno i prudké zhoršení jeho zdravotního stavu a z toho plynoucí přímé ohrožení na životě. Navíc nemá jinou možnost bydlení a vzhledem k jeho zdravotnímu stavu ani není v jeho silách si odpovídající bydlení opatřit. Protože není možno dosáhnout odkladu zrušení spoluvlastnictví dohodou, navrhuje, aby rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo odloženo na dobu dvou let.

3. K situaci navozené podáním návrhu na odklad rozhodnutí se vyjadřovala i judikatura, ze které soud vycházel při svém rozhodnutí o vyloučení tohoto návrhu k samostatnému řízení. O návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví je třeba vždy rozhodnout samostatným výrokem a v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je takový návrh třeba posoudit jako vzájemnou žalobou, o níž je nutné rozhodnout před, případně zároveň s rozhodnutím o žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019 sp. zn. 22 Cdo 2816/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. 22 Cdo 4604/2016). Soud tak rozhodl o vyloučení návrhu na odklad rozhodnutí o zrušení spoluvlastnictví k samostatnému řízení podle ustanovení § 112 odst. 2 o.s.ř. a věc je nyní vedena pod sp. zn. 7 C 287/2016.

4. Svůj velmi vážný zdravotní stav pak žalovaný dokládá lékařskou zprávou [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ze dne 7. 12. 2020, dále 15. 12. 2020, 4. 1. 2021 a 12. 4. 2021. Z těchto lékařských zpráv má soud ohledně zdravotního stavu za prokázané, že žalovaný se skutečně léčí s řadou závažných chorob, má i rozsáhlou medikaci. Podle názoru soudu je tento těžký a závažný zdravotní stav zcela uvěřitelný a není důvodu jej prokazovat i jiným způsobem.

5. Žalobkyně pak k tomuto návrhu sdělila, že s ním zásadně nesouhlasí. Návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví o dva roky ve smyslu ustanovení § 1155 o. z., je nedůvodný a ve své podstatě i obstrukční, je podáván jen a pouze s cílem znemožnit žalobkyni výkon jejího práva, který je garantován každému spoluvlastníku v ustanovení § 1140 o. z. Návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podávala žalobkyně již v roce 2016 a z průběhu řízení je zřejmé, že žalovaný se po celou dobu zrušení podílového spoluvlastnictví brání, nechce umožnit vyvázání žalobkyně z tohoto spoluvlastnického vztahu, byť na tom má žalobkyně nezadatelné a nezpochybnitelné právo. Takřka po pěti letech od zahájení řízení požaduje žalovaný nyní odklad zrušení podílového spoluvlastnictví o další dva roky, argumentuje svým věkem ([anonymizováno] let) a špatným zdravotním stavem, důvodem odkladu je tedy to, že kdyby došlo ke zrušení podílového spoluvlastnictví, došlo by v důsledku tohoto zrušení k vážnému ohrožení oprávněného zájmu žalovaného a vedlo by to k dalšímu až například fatálnímu zhoršení jeho zdravotního stavu. Argumentace žalovaného není důvodná. Žalobkyně chápe, že situace žalovaného s ohledem na jeho věk a zhoršený zdravotní stav je složitá, není to však důvodem k tomu, aby se žalovaný z těchto důvodů mohl úspěšně domáhat soudního rozhodnutí, na základě něhož by došlo k odložení zrušení podílového spoluvlastnictví o dva roky. Chybí zde totiž základní předpoklad k tomu, aby návrh žalovaného na odklad mohl být důvodný a to dočasnost špatné situace žalovaného. Je jednoznačné, že za dva roky bude žalobci [anonymizováno] let a pokud jde o jeho zdravotní stav, je zde bohužel tendence spíše k jeho zhoršení, než s přibývajícím věkem zlepšení. Pokud by soud návrhu žalovaného vyhověl a o dva roky odložil zrušení spoluvlastnického vztahu, za dva roky nebude žalovaný v situaci, kdy by z jeho pohledu byla doba příznivější a to tedy ani pro svůj věk, ani pro svůj zdravotní stav. Pokud by soud tomuto návrhu vyhověl, pouze by tím poškodil právo žalobkyně nechat se soudem vyvázat ze spoluvlastnictví a řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví by se prodloužilo nejméně o další dva roky, aniž by bylo ve věci rozhodnuto.

6. Žalobkyně odkazuje i na rozhodnutí, a to usnesení NS ČR ze dne 13. 5. 2020 č. j. 22 Cdo 880/2020-298, které mj. uvádí: <i>„ V posuzovaném případě dospěl odvolací soud k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví podle § 1155 odst. 1 o. z., zejména podmínka dočasnosti. Žalovaný návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví odůvodňuje především věkem své matky jako osoby jemu blízké (která užívá část nemovitosti k bydlení), jejím vztahem k nemovitosti a zdravotním stavem, o němž ani netvrdí, že jeho zhoršení je dočasného charakteru. Odvolací soud dovodil, že nelze reálně předpokládat, že by došlo povolením odkladu ve lhůtě dvou let k vyřešení ochrany oprávněného zájmu matky žalovaného jakožto osoby blízké spoluvlastníka, jestliže sám dovolatel poukazuje na to, že jeho matka má v úmyslu v nemovitosti tzv. dožít.</i> <i>Nejvyšší soud se s touto úvahou odvolacího soudu ztotožňuje a nepovažuje ji za zjevně nepřiměřenou. V projednávané věci je zřejmé, že vyšší věk matky žalovaného, její blízký citový vztah k nemovitosti, setrvale zhoršený zdravotní stav ani nutnost zajistit si náhradní bydlení nejsou důvody dočasnými a neměnnými, jimiž by mohlo být zasaženo do oprávněných zájmů osoby blízké žalovaného, a proto ani důvody, pro které by mohlo být zrušení spoluvlastnictví odloženo.</i> <i>V rozsudku ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, Nejvyšší soud připustil, že zrušení spoluvlastnictví může být odloženo i z důvodů trvalého charakteru, avšak pouze za předpokladu, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví může objektivně dojít k vyřešení ochrany oprávněného zájmu spoluvlastníka, resp. spoluvlastníkovi osoby blízké. Z provedeného dokazování a obsahu spisu se podává, že matka žalovaného se odmítá z nemovitosti přestěhovat a rovněž žalovaný není ochoten se za těchto okolností na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodnout. Je tedy zřejmé, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví nemůže v poměrech posuzované věci dojít k vyřešení ochrany zájmu osoby blízké spoluvlastníkovi, a proto nemůže být zrušení spoluvlastnictví odloženo ani z těchto důvodů trvalého charakteru.</i> <i>Opodstatněná není námitka žalovaného, že se soudy nezabývaly okolnostmi vzniku spoluvlastnictví a rovněž nehodnotily míru zavinění jednotlivých spoluvlastníků na konfliktních vztazích mezi nimi. Předně je třeba poznamenat, že odvolací soud se s těmito námitkami žalovaného ve svém rozhodnutí vypořádal (srov. odst. 9 rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 17. 12. 2019, č. j. 69 Co 294/2019-265). A - jak již bylo uvedeno shora - soud v řízení o odklad zrušení spoluvlastnictví hodnotí veškeré okolnosti věci s ohledem na to, zda se jedná o důvody dočasného charakteru, příp. charakteru trvalého za předpokladu, že ve lhůtě pro odklad spoluvlastnictví může objektivně dojít k vyřešení ochrany zájmu spoluvlastníka, potažmo osoby blízké spoluvlastníku. Nejvyšší soud se ztotožňuje s úvahou odvolacího soudu, že v poměrech projednávané věci okolnosti vzniku spoluvlastnictví ani míra zavinění jednotlivých spoluvlastníků na konfliktních vztazích nepředstavují (s přihlédnutím k dalším zjištěným okolnostem) důvody pro odložení zrušení spoluvlastnictví.</i> <i>Z uvedeného se podává, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání tak není podle § 237 o.s.ř. přípustné.“</i> 7. Žalobkyně jednoznačně navrhuje, aby návrh žalovaného na odklad zrušení podílového spoluvlastnictví o dva roky byl jako zcela nedůvodný zamítnut. Podle ustanovení § 1155 o. z., může soud na návrh spoluvlastníka odložit zrušení spoluvlastnictví, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky. Zrušení spoluvlastnictví může být též odloženo také pořízením pro případ smrti. Podle ustanovení § 1156 o. z., může odklad zrušení spoluvlastnictví být později změněn dohodou spoluvlastníků a nedojde-li k ní, rozhodnutím soudu vydaným na návrh spoluvlastníka, který prokáže, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve spoluvlastnictví setrval, anebo že se podstatně změnily okolnosti, pro něž k odkladu spoluvlastnictví došlo.

8. Smyslem citovaného zákonného usnesení je umožnit soudu, aby v určitých taxativně vymezených případech dovolil časově omezené prodloužení existence spoluvlastnictví, které jinak mohlo být k návrhu kteréhokoli spoluvlastníka zrušeno. S ohledem na povahu odkladu, jakožto výjimky z oprávnění domáhat se kdykoli zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je nutno § 1155 o. z., vykládat spíše restriktivně (k tomu například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4755/2015).

9. Ustanovení dopadá v zásadě na dvě skutkové podstaty, a to jednak na případy, kdy odklad zrušení spoluvlastnictví je odůvodněn požadavkem na zabránění majetkové ztráty některého spoluvlastníka a dále pak na případy, kdy se má předejít vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého ze spoluvlastníků, k jehož ohrožení by došlo likvidací spoluvlastnického vztahu. Samotná existence námitek směřujících k uvedeným skutkovým podstatám nemůže bez dalšího vést k vyhovění návrhu na odklad vypořádání. Je třeba zohlednit také okolnost, na kolik lze po ostatních spoluvlastnících spravedlivě požadovat setrvání ve spoluvlastnictví, jakož i předpokládaný stav, který by nastal po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví či, který by naopak nastal, pokud by ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nedošlo. Pokud by totiž po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vznikl stav, který by nebylo možné považovat za majetkovou újmu nebo vážné ohrožení oprávněného zájmu některého ze spoluvlastníků, stěží by bylo možno uvažovat o splnění podmínek pro odklad zrušení spoluvlastnictví.

10. Pokud jde o prvou hypotézu, a to sice, že by mělo být zabráněno majetkové ztrátě žalovaného, pak tuto námitku nebo tento důvod pro odklad zrušení spoluvlastnictví soud neshledává. Žalovaný se nemůže domáhat vyššího podílu ze spoluvlastnictví či navýšení jeho hodnoty. V případě samotného zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je i ze znaleckých posudků nepochybné, že žalovanému se dostane poměrně značné finanční hodnoty a bezpochyby podle názoru soudu bude v situaci, kdy bude schopen najít si vhodné a třeba i nájemní bydlení tak, aby mohl vhodným a konečně i důstojným způsobem zajistit bytovou potřebu pro sebe i svou manželku. Že by žalovaným prokazovaný nepříznivý zdravotní stav mu bránil v obstarání takového bydlení, soud neshledává. Z vystupování samotného žalovaného před soudem je zřejmé, že je plně orientován v problematice a dokáže tak bezpochyby posoudit účelnost i vhodnost případného náhradního bydlení. Konečně žalovaný sám ani výrazně neakcentuje tyto důvody, podle názoru soudu nejsou ani dány. Je třeba též přihlédnout i k tomu, že takové důvody by nebyly ani dočasné a odklad zrušení spoluvlastnictví by jejich řešení ani nemohl přinést.

11. Pokud by se mělo předejít vážnému ohrožení oprávněného zájmu žalovaného spoluvlastníka, týká se tedy jiného, než zájmu majetkového (hypotéza druhá). V úvahu by tak připadaly i akcentované závažné zdravotní problémy žalovaného, které - jak soud vyložil shora - má za prokázané. Současně je však soud jednoznačně toho názoru, že se nejedná o zdravotní problémy přechodné. Tvrzení žalovaného o reálné šanci na výrazné zlepšení jeho zdravotního stavu do budoucna je v rozporu s jeho dřívějšími tvrzeními i v rámci řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, kde vždy akcentoval svůj velmi špatný zdravotní stav a toto (nové) tvrzení ani nevyplývá z předložených lékařských zpráv. Již jen vzhledem k věku žalovaného podle názoru soudu existuje předpoklad, že žalovaný nebude v budoucnu ve stavu, kdy by mu zdravotní problémy nečinily žádné problémy nemovitost opustit a hledat si jiné vyhovující bydliště. Jednoznačně se tedy jedná o důvody trvalého charakteru, a to není okolnost, která by zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se kdykoli zrušení spoluvlastnictví ospravedlnila. Odklad vypořádání spoluvlastnictví totiž nemá jako takový sloužit k zachování a pokračování stavu trvajícího spoluvlastnictví bez dalšího, nýbrž by měl především chránit oprávněné zájmy dotčeného spoluvlastníka, které převáží nad právem spoluvlastníka domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Nemělo by tedy jít pouze o„ konzervaci“ dosavadního stavu a požadavek dočasnosti je v tomto případě skutečně výrazně akcentován. Takovými důvody není spatřován ani vyšší věk spoluvlastníka, ani jeho blízký citový vztah k nemovitosti, setrvale zhoršený zdravotní stav, ani nutnost zajištění náhradního bydlení (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 661/2018 přihlíží též k tomu, že spoluvlastník po celou dobu trvání spoluvlastnického vztahu užíval společnou věc bez jakékoliv finanční kompenzace ve větší míře, než představoval jeho spoluvlastnický podíl a vztahy spoluvlastníků byly po celou dobu trvání spoluvlastnického vztahu značně narušené).

12. Pokud jde o okolnosti vzniku spoluvlastnictví (zjištění převzatá ze spisu sp. zn. 7 C 287/2016), pak na straně žalovaného v jeho širší rodiny existovaly vzájemné neshody, což bylo i řešeno u zd. soudu žalobou (sp. zn. 14 C 330/2005) na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Rozsudkem byl nařízen soudní prodej nemovitostí a poté bylo všemi spoluvlastníky v době odvolacího řízení dohodnuto, že nemovitost prodají sami. V průběhu dalšího jednání bylo jednáno i s nynější žalobkyní a ta projevila zájem o koupi, ale převažujícího podílu ve výši 60%. Na takové ujednání všichni přistoupili, když ani žalovaný neměl zájem řešit situaci jinak. Takto zjištěné okolnosti vzniku spoluvlastnického vztahu nejsou žádnými okolnostmi zvláštními a už vůbec ne okolnostmi, které by mohly být důvodné pro vyhovění návrhu. Není tomu tak ani v případě, kdy soud vyhodnocoval míru zavinění každé ze stran sporu na konfliktních vztazích mezi nimi. Míru zavinění nelze spolehlivě vyhodnotit, obě strany se vzájemně obviňují z neshod, tvrdí, že problémy vyvolává druhý ze spoluvlastníků. Nelze tedy přisvědčit ani jednomu z účastníků, lze však vyjít v zásadě ze shodných tvrzení, že vztahy jsou velmi konfliktní, velmi neutěšené a zjevně bez naděje na jejich uklidnění. Konečně není bez významu ani to, že nemovitost nelze reálně rozdělit, což potvrdily i znalecké posudky vypracované v rámci řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (sp. zn. 7 C 287/2016). Lze tak uzavřít, že v poměrech projednávané věci okolnosti vzniku spoluvlastnictví ani míra zavinění jednotlivých spoluvlastníků na konfliktních vztazích nepředstavují (i s přihlédnutím k dalším zjištěným okolnostem) důvody pro odložení zrušení spoluvlastnictví – viz shora citovaný rozsudek NS ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015.

13. Při rozhodování o tomto návrhu byl soud veden i tou premisou, že vyhověním návrhu by žalobkyně v zásadě výrazně utrpěla na svých právech, neboť vyhověním návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví by se tak stalo v důsledku existence okolností trvalejšího charakteru, kam bezesporu patří vyšší věk, závažný zdravotní stav, který se ve stáří často vyskytuje a žalobkyně by byla ve svém právu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v budoucnu prakticky vyloučena. V zásadě by nastal neměnný stav, ze kterého by profitoval jen menšinově podílový spoluvlastník. Nesporné je i to hledisko, že žalobkyně musí vynakládat vlastní finanční prostředky na uspokojování vlastní potřeby bydlení, a to i při dlouhodobých neshodách s žalovaným, výrazně to snižuje i možnost využívání reálné hodnoty nemovitostí (k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015 sp. zn. 22 Cdo 5159/2014).

14. Jednoznačně lze tedy podle názoru soudu věc možno uzavřít s tím, že žalovaný dostatečně důvody pro odklad zrušení vlastnictví neprokázal a není tak možné jeho návrhu vyhovět. Proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a přísluší jí náhrada nákladů řízení. Ty pak sestávají z nákladů na právní zastoupení, přičemž odměna za zastupování se řídí ustanovením § 9, 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zástupce žalobkyně učinil ve věci 3 úkony právní služby po 1 500 Kč (příprava a převzetí věci, vyjádření k reakci žalovaného a účast při ú.j. 16.4.20212), náleží mu dále 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 cit. předpisu. S připočtením 21% DPH činí náklady procesně úspěšné žalobkyně částku 6 534 Kč.