7 C 69/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Malého a přísedících Ing. Miroslava Slámy a RNDr. Soni Berouškové v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení , titul , titul se sídlem adresa , poštovní směrovací číslo obec a číslo o zaplacení náhrady mzdy ve výši 1 386 000 Kč <b>I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 386 000 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 113 280 Kč, k rukám právní zástupkyně žalovaného [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul], advokátky se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou ze dne 9. 3. 2021 se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení částky 1 386 000 Kč jako náhrady mzdy. Tvrdí, že dne 21. 5. 1997 byl u žalovaného jmenován do funkce výkonného ředitele [název žalovaného] [anonymizována tři slova] (dále též„ [zkratka žalovaného] či zaměstnavatel“), a byl tak založen jeho pracovní poměr jmenováním k žalovanému v souladu s tehdy platným zákoníkem práce č. 65/1965 Sb., v platném znění, a to podle § 27 odst. 4 cit. zákona (dále jen„ ZP“). Jako další byla uzavřena dohoda o podmínkách pracovního poměru a sjednán plat dle platového výměru z 21. 5. 1997 na částku 35 000 Kč měsíčně, který byl po vzájemné dohodě dne 17. 2. 1998 upraven na částku 38 000 Kč měsíčně. Rozhodnutím představenstva [zkratka žalovaného] byl žalobce dne 15. 8. 2012 odvolán z funkce výkonného ředitele. Podle ustanovení § 73a odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, pracovní poměr žalobce neskončil, neboť zaměstnavatel je povinen zaměstnanci navrhnout změnu dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Tato povinnost žalovaného jako zaměstnavatele však nebyla nikdy splněna a nedošlo ani k jinému ujednání účastníků. Žalobce má tak za to, že jeho pracovní poměr nadále trvá a nebyl ukončen, žalovaného na toto opakovaně upozorňoval, když mezi účastníky probíhají i jiná soudní řízení. V důsledku shora uvedeného žalobce nemohl a nemůže konat práci pro jiné překážky na straně žalovaného, tedy zaměstnavatele, podle § 208 ZP. S ohledem na uvedené uplatnil žalobce náhradu mzdy za poslední 3 roky ve výši průměrného výdělku, tj. v nyní žalované částce, žalovaný však nárok na náhradu mzdy neuznal, a proto žalobce požaduje přiznání svého nároku rozhodnutím soudu.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhnul její zamítnutí v plném rozsahu. Podle jeho stanoviska byl žalobce od 21. 5. 1997 jeho zaměstnancem, nicméně dne 28.6.2001 uzavřely obě strany pracovněprávního vztahu dohodu o rozvázání pracovního poměru a pracovní poměr žalobce u žalovaného byl tak ke dni 30. 6. 2001 ukončen. Skutečnost, že se tak stalo, vyplývá i z vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze 7. 2. 2005, kdy byl takto Finančnímu úřadu pro [územní celek] nahlášen počet zaměstnanců ke dni 1. 12. 2004 v počtu„ 0“. Dále to vyplývá i z potvrzení odhlášky zaměstnance provedené vůči [správě sociálního zabezpečení] dne 1. 8. 2001, kterou i žalovaný sám podepsal, a vyplývá to dále i z potvrzení o zaměstnání žalobce ze dne 30. 6. 2001, které potvrzuje shora uvedená tvrzení žalovaného. Žalobce nikdy nenamítal, že by jeho pracovní poměr byl ukončen neplatně (srov. ustanovení § 61 odst. 3 i § 64 ZP platného v rozhodné době). Nikdy také žalovanému neoznámil, že trvá na tom, aby jej dále zaměstnával, naopak se po ukončení pracovního poměru přestal chovat jako zaměstnanec žalovaného a nikdy nevyužil práva k rozporování způsobu skončení pracovního poměru. Po datu 30. 6. 2001 žalobce nemohl vykonávat funkci výkonného ředitele na základě pracovního poměru, nicméně mezi účastníky byly následně uzavřeny dvě mandátní smlouvy, a z data jejich uzavření (29. 6. 2001) je zřejmé, že se tak stalo v souvislosti a v návaznosti na dohodu o skončení pracovního poměru. Byly uzavřeny dvě mandátní smlouvy, jedna mezi žalobcem jako podnikající fyzickou osobou ([IČO]) a žalovaným pro výkon funkce výkonného ředitele a druhá mezi [právnickou osobou], [anonymizováno], ([IČO]), přičemž společníkem a jednatelem této společnosti byl ke dni 30. 6. 2001 žalobce. Od tohoto data, tedy od 30. 6. 2001, fakturovala žalovanému za konzultační služby a poradenskou činnost žalobce [právnická osoba], [anonymizováno], a to až do odvolání žalobce z funkce výkonného ředitele, tedy do srpna 2012. Žádnou fakturaci na základě mandátní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako podnikající fyzickou osobou (OSVČ) a žalovaným žalobce neprováděl, toto vyplývá mj. i ze závěrečného vyúčtování, které žalobce zaslal žalovanému po odvolání z funkce výkonného ředitele v roce 2012. Jednoznačně se však nejednalo o žádný pracovněprávní vztah, už jen proto, že faktury vystavovala pouze společnost s ručením omezeným. Navíc mandátní smlouva nijak nenaplňovala znaky závislé práce podle zákoníku práce, neboť byla uzavřena podle § 566 obchodního zákoníku (zák. č. 513/1991 Sb. platného v rozhodné době). Dne 15. 8. 2012 bylo žalobci zasláno oznámení o odvolání z funkce výkonného ředitele, a to zejména z důvodu nespokojenosti členů žalovaného s jeho výkony. V okamžiku, kdy žalobce své působení v rámci žalovaného ukončil, vyplatil svévolně určité částky ve prospěch své osoby na své IČO, dále ve prospěch své osoby jako pronajímatele a konečně i ve prospěch [právnické osoby], [anonymizováno] aniž by bylo zřejmé, z jakého titulu tak učinil. O této věci je pak vedeno samostatné řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] (do doby rozhodnutí v této věci řízení není skončeno – pozn. soudu). Současně s výpovědí mandátních smluv byl žalovaný vyzván k předání všech dokumentů, ukončení mandátních smluv prokazuje žalovaný výpověďmi datovanými 24. 8. 2012, které žalobce převzal. O ukončení činnosti žalobce ve funkci výkonného ředitele svědčí i děkovný dopis ze dne 22. 8. 2012, který žalobce obdržel za činnost výkonného ředitele při odchodu z této funkce. Ani v tomto případě žalobce žádným způsobem na ukončení mandátních smluv a tedy i ukončení práce výkonného ředitele od roku 2012 nereagoval, nijak je nezpochybňoval a žádné nové či související mzdové nároky nevznášel.

3. K těmto námitkám žalovaného pak žalobce tvrdí, že předmětem projednávané věci je jen a pouze pracovní vztah, který se řídil pracovní smlouvou z 21. 5. 1997. Jestliže od 29. 6. 2001 byl založen jiný vztah, než pracovní a řídící se mandátními smlouvami, je pro tento spor irelevantní. Veškeré platby na základě mandátních smluv odpovídaly poskytovaným službám a ujednaným podmínkám, vše bylo vedením žalovaného kontrolováno a následně schvalováno bez připomínek. Tvrdil dále, že [právnické osobě] [anonymizována tři slova], nebyly vyplaceny ze strany žalovaného žádné částky a tato společnost ani nikdy nebyla v žádném vztahu s žalovaným (v tomto případě se však jedná o tvrzení žalobce zcela liché, neboť ten se vyjadřuje k podnikání společnosti„ [jiný název právnické osoby], [jiné IČO]“, což je však společnost zcela odlišná od společnosti„ [právnická osoba] [IČO]“, jak o tom svědčí i listiny předložené žalovaným – pozn. soudu).

4. Žalobce dále tvrdí, že byl osobou, která se starala o činnost žalovaného na každodenní bázi, činil tak v souladu se stanovami žalovaného, dle pokynu jeho vedení a nikdy s ním nebyly žádné problémy či pochybnosti. Kancelář žalovaného byla přenesena do rodinného domu žalobce na základě požadavku a plného souhlasu vedení žalovaného z úsporných důvodů, první dva roky dokonce zdarma a pak pod obvyklou tržní cenou ve výši 3 850 Kč měsíčně a za 5 měsíců (včetně tříměsíční výpovědní doby) byla provedena jediná platba ve prospěch žalobce jako nepodnikající fyzické osoby ve výši 19 250 Kč.

5. Odvolání žalovaného z výkonu funkce výkonného ředitele (na základě mandátní smlouvy uzavřené s jeho osobou jako OSVČ – pozn. soudu) bylo zcela účelové, nicméně žalobce toto respektoval.

6. Žalobce dále tvrdí, že k rozvázání pracovního poměru nedošlo, neboť pokud byl žalovaný povinen navrhnout zaměstnanci změnu dalšího pracovního zařazení u žalovaného na jinou práci odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci, těžko mohl žalobce oznamovat žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání. Žalobce nicméně po svém odvolání z funkce výkonného ředitele upozornil ústně i písemně vedení žalovaného, že je třeba provést příslušné právní kroky, avšak neuspěl, jakákoli další diskuze byla ze strany žalovaného odmítnuta.

7. Z relevantních listin vztahujících se k předmětu sporu má soud za prokázané následující.

8. Usnesením představenstva sdružení žalovaného ze dne 21. 5. 1997, že byl žalobce podle § 7 zák. č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších změn a doplňků s účinností od 1. 6. 1997 jmenován do funkce výkonného ředitele výboru sdružení žalovaného, s tím, že tímto dnem vzniká pracovní poměr k žalovanému a bude mu vyplácen plat dle platových výměrů. Z dohody o podmínkách pracovního poměru vzniklého jmenováním v souvislosti s předchozí listinou z 21. 5. 1997, že byl uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou od 1. 6. 1997, dohoda odkazuje na platový výměr, kdy s účinností od 1. 6. 1997 byl tento stanoven na částku 35 000 Kč a s účinností a podle dalšího platového výměru ze dne 17. 2. 1998 na částku 38 500 Kč.

9. Mandátní smlouvou uzavřenou podle § 566 a násl. obchodního zákoníku ze dne 29. 6. 2001 mezi žalovaným a podnikající fyzickou osobou (žalobcem pod [IČO]), že byla uzavřena pro výkon funkce výkonného ředitele žalovaného a byly dohodnuty mzdové podmínky práva a povinnosti obou stran.

10. Dále soud zjistil z mandátní smlouvy uzavřené též dne 29. 6. 2001 mezi žalovaným a [právnickou osobou], kdy žalobce vystupoval jako jednatel a mandatář, jednatel této společnosti a mandatář smlouvy, že se takto zavázal pro žalovaného zajišťovat konzultační a poradenskou činnost v oblasti obchodu a služeb, účastníci si také dohodli výši odměny a další práva a povinnosti obou stran.

11. Dále má soud za prokázané, že při jednání dne 15. 8. 2012 představenstva žalovaného, byl žalobce odvolán z funkce výkonného ředitele žalovaného, což má soud za prokázané dopisem ze dne 15. 8. 2012, kterým bylo žalobci sděleno, že byl odvolán z funkce výkonného ředitele a vyzván k předání veškeré dokumentace.

12. Dále má soud za prokázané dopisy žalovaného žalobci ze dne 24. 8. 2012, že byly vypovězeny obě shora uvedené mandátní smlouvy.

13. Konečně výzvou zástupce žalobce ze dne 10. 2. 2021 žalovanému, že tímto byl vyzván předžalobní výzvou podle ustanovení § 142a o.s.ř. k výplatě náhrady mzdy za poslední tři roky ve výši průměrného výdělku v celkové částce 1 386 000 Kč.

14. Mezi další listiny, jež soud shledává za relevantní vzhledem k předmětu sporu, patří zejména dohoda o rozvázání pracovního poměru předložená žalovaným, a to podle ustanovení § 43 zákoníku práce ze dne 28. 6. 2001, kterou se účastníci dohodli, že pracovní poměr sjednaný pracovní smlouvou ze dne 1. 6. 1997 končí dnem 30. 6. 2001, důvodem je změna stanov žalovaného ze dne 26. 6. 2001.

15. Dále má soud za prokázané z podání Finančnímu úřadu [územní celek] ze dne 9. 2. 2005, že byl nahlášen počet zaměstnanců ke dni 1. 12. 2004 v nulovém počtu.

16. Z potvrzení přihlášky zaměstnance podané u ČSSZ, že byl žalobce se svým podpisem ke dni 30. 9. 1997 nahlášen jako zaměstnanec v hlavním pracovním poměru od 1. 6. 1997 s platem ve výši 35 000 Kč a z potvrzení odhlášky [správy sociálního zabezpečení], že došlo ke skončení zaměstnání dnem 30. 6. 2001, přičemž i toto potvrzení obsahuje podpis žalobce.

17. Z potvrzení o zaměstnání vydaného žalovaným je pak konstatováno, že žalobce byl zaměstnán od 1. 6. 1997 do 30. 6. 2001, kdy došlo k ukončení pracovního poměru dohodou a toto potvrzení o zaměstnání převzal žalobce (patrně dne 30. 6. 2001).

18. Ostatní skutková tvrzení účastníků či jimi založené listiny nemohou přispět k objasnění skutkového stavu, který má po takto provedeném řízení za zcela jasně prokázaný.

19. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná ani co do části vzneseného nároku.

20. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce byl jmenován dnem 1. 6. 1997 do funkce výkonného ředitele výboru sdružení [zkratka žalovaného], nynějšího žalovaného. Stalo se tak podle ustanovení § 27 dobového zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Ke dni usnesení představenstva žalovaného 21. 5. 1997 stanovil tehdy platný § 27 odst. 4 zákoníku práce, že jmenováním se zakládá pracovní poměr u vedoucích zaměstnanců, jmenovaných do funkce podle zvláštních předpisů a u vedoucích zaměstnanců, které do funkce jmenuje u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, statutární orgán, a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel. Tímto platně vznikl pracovněprávní vztah, ostatně o tom není mezi účastníky sporu. Soud má dále za prokázané, že dnem 28. 6. 2001 došlo podle ustanovení § 43 zákoníku práce v tehdy platném znění k dohodě o rozvázání pracovního poměru shora sjednané pracovní smlouvy ke dni 30. 6. 2001. Tato dohoda je podepsána jak zaměstnavatelem, tak i žalobcem. Soud má tedy za jednoznačně prokázané, a to mj. i hlášením počtu zaměstnanců ke dni 1. 12. 2004 Finančnímu úřadu pro [územní celek] i přihláškou a odhláškou zaměstnance vůči [správě sociálního zabezpečení] (obojí podepsáno i žalobcem), tak i převzatým potvrzení, o zaměstnání, že tímto byl jeho pracovní poměr bezpochyby a jednoznačně skončen. Podle ustanovení § 43 ZP platného ke dni sjednané dohody platí, že dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem, dohodu je třeba uzavřít písemně a musí zde být uvedeny důvody rozvázání pracovního poměru, požaduje-li to zaměstnanec a jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru vydá zaměstnavatel zaměstnanci. V tomto případě se pak neuplatní ustanovení § 65 odst. 3 ZP, jak žalobce argumentuje.

21. Soud též konstatoval, že žalobce nevyužil žádné z možností dané mu ZP v ustanovení § 61 tohoto zákona v době uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. Je také jednoznačné, resp. nebylo žalobcem prokázáno, že by využil ustanovení § 64 ZP a že by neplatnost rozvázání pracovního poměru jakýmkoli způsobem uplatnil u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit takovým rozvázáním (žalobce dokonce dokladoval před soudem podání jiné žaloby datované 14.8.2015 a to na určení neplatnosti odvolání jeho osoby z funkce výkonného ředitele učiněné dne 15.8.2012 – řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] u zd. soudu bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku – pozn. soudu) a uvedl, že takovou žalobu nepodával. Z obou mandátních smluv uzavřených žalovaným se žalobcem jako podnikající fyzickou osobou, tak i [právnickou osobou] [anonymizováno], jejímž byl žalobce dobovým jednatelem, pak vyplývá, že obě tyto dohody byly zcela zjevně uzavřeny v návaznosti na ukončení pracovního poměru, o čemž svědčí i předmět činnosti mandátní smlouvy uzavřené s žalobcem jako fyzickou podnikající osobou, kdy se zavázal zajišťovat pro žalovaného výkon funkce výkonného ředitele [název žalobce] [anonymizována tři slova], když tato smlouva byla uzavřena bezprostředně následující den po uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. Zjevně se však nejednalo o žádný zastřený pracovní poměr, konečně ani na základě mandátní smlouvy žalobce žalovanému nefakturoval ničeho, absentuje zde tedy i jakákoli složka odměny za výkon takové činnosti.

21. Na základě provedeného dokazování mohl soud tedy uzavřít, že žaloba není v žádném případně důvodná, žalobce neprokázal žádná ze svých skutkových tvrzení, která by jej opravňovala spravedlivě žádat po žalovaném jakékoli plnění z údajného trvajícího pracovněprávního vztahu. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

22. O povinnosti žalobce zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a přísluší mu náhrada nákladů řízení, když byl zastoupen advokátem. Náklady právního zastoupení pak stanovil soud podle ustanovení § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za celkem 8 úkonů právní služby po 13 860 Kč (příprava a převzetí věci, vyjádření ze dne 4. 5. 2021, 29. 12. 2021, 20. 1. 2022 a 14. 2. 2022 a dále pak za účast právního zástupce žalovaného při jednání dne 7. 12. 2021 a 1.2.2022 a účast na soudem nařízeném mediačním řízení). Celkem takto činí náklady procesně úspěšného žalovaného částku 113 280 Kč.