80 C 121/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Primusovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce, advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného t. č. ve výkonu trestu ve Anonymizováno o zaplacení částky 17 598 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 598 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 298 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně vždy k 15. dni v měsíci předem, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 615 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 598 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „Zákon“). Žalobkyně svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovanou odvozuje z ust. § 4 odst. 1 Zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ust. § 4 odst. 6 Zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě dne 11. 3. 2024 a doručila dne 26. 3. 2024. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze Zákonem předepsaného procesu, upraveného v ust. § 15 odst. 1 až 3 Zákona. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, RZ: SPZ, VIN: VIN kód, číslo technického průkazu IBAN (dále pouze „vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby vlastník/provozovatel neměl ode dne 18. 7. 2023 do 19. 1. 2024 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 Zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 186 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak dle ust. § 4 odst. 1 Zákona vznikl nárok na příspěvek. Dle ust. § 4 odst. 3 Zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 Zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 Zákona platí, že: „Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 Zákona zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne 25. 5. 2024. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na předmětnou výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, žalovanému byla dne 3. 9. 2024 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání této upomínky. Žalovaný po zaslání předžalobní upomínky neuhradil ničeho. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 17 598 Kč, která se skládá: ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (dle ust. § 2 odst. 1, písm. l/ vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., konkrétně 93 Kč) – 186 dní krát 93 Kč = 17 298 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 Zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak ničeho uhrazeno nebylo.

2. Žalovaný podal proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu dne 29. 4. 2025 odpor, který v doplnění ze dne 28. 5. 2025 odůvodnil tím, že se v současné době nachází ve výkonu trestu. Ačkoliv je zařazen na pozici kuchaře jako brigádník, nárok na mzdu bude mít až po osvědčení, tedy zhruba do dvou měsíců. Ve výkonu trestu se žalovaný nachází 10 měsíců, avšak dříve nemohl pro vážné zranění pracovat. Na výzvu soudu dodal žalovaný dne 20. 6. 2025 vyplněné prohlášení o osobních a majetkových poměrech. V prohlášení žalovaný uvedl, že aktuálně pracuje jako kuchař ve Vazební věznici jméno FO s měsíčním příjmem 10 400 Kč, což doložil potvrzením o pracovním zařazením a o výši pracovní odměny. Dále žalovaný sdělil, že je v současné době nemajetný, veškerý majetek mu byl exekučně zabrán na pokrytí dluhů. Dluhy, které blíže nespecifikoval, má u věřitelů Všeobecná zdravotní pojišťovna a Jméno žalobkyně.

3. V reakci na odpor žalovaného podáním ze dne 7. 8. 2025 žalobkyně navrhla, aby žalovaný s ohledem na jeho příjem plnil svůj dluh ve splátkách v minimální výši 2 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek.

4. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (č. l. 4 p. v. spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalovaný byl nejméně v období od 13. 3. 2023 do 8. 3. 2024 vlastníkem a provozovatelem vozidla registrační značky SPZ (informace z Registru silničních vozidel). Dopisem ze dne 12. 3. 2024 byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu právnická osoba s odůvodněním, že z informací, které má žalobkyně k dispozici z registru vozidel, vyplývá, že vozidlo, jehož je žalovaný provozovatelem/vlastníkem, nebylo v období od 18. 7. 2023 do 19. 1. 2024 pojištěno s tím, že předpis příspěvku za toto období činí 17 298 Kč (186 dní nepojištění vozidla s denní sazbou 93 Kč = 17 298 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 60 dnů ode dne doručení výzvy (výzva ze dne 12. 3. 2024, doručenka datové zprávy). Žalovaný byl opětovně vyzýván žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu dopisem ze dne 10. 6. 2024 (citovaný dopis, doručenka datové zprávy). Dopisem ze dne 3. 9. 2024 byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky příspěvku do garančního fondu za shora uvedené období spolu s paušálními náklady dle § 4 odst. 4 Zákona ve výši 300 Kč (předžalobní upomínka ze dne 3. 9. 2024, informace o zásilce).

7. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žaloba na zaplacení částky 17 598 Kč s příslušenstvím byla podána po právu.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla byl povinen dle § 1 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, mít uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Bylo tak na žalovaném, aby případně v rámci své procesní obrany vymezil rozhodné skutečnosti a důkazy, kterými by tuto skutečnost vyvrátil. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají, když žalovaný v odporu nárok nijak nepopíral, pouze se vyjadřoval ke svým majetkovým a sociálním poměrům. Žalobkyně tak dle názoru soudu unesla důkazní břemeno k prokázání pasivní legitimace žalovaného v dané věci. Naproti tomu v řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by v období od 18. 7. 2023 do 19. 1. 2024 svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení Zákona (mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla) splnil. Žalobkyně v souladu se Zákonem vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel a o úhradu jej rovněž upomínala. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by v žalobkyní stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy svou povinnost k úhradě zákonného příspěvku splnil či že by prokázal, že na jeho straně nebyla dána povinnost k úhradě tohoto příspěvku. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a v souladu s § 4 odst. 1 Zákona uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 17 598 Kč, která sestává z částky 17 298 Kč jakožto zákonného příspěvku nepojištěných vozidel (§ 4 odst. 1 Zákona, § 2 odst. 1 písm. h/ vyhlášky č. 205/1999 Sb.) a z částky 300 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 Zákona, § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z dlužného příspěvku nepojištěných vozidel úroky z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). S ohledem na sociální a příjmovou situaci žalovaného, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž současný jediný příjem žalovaného tvoří odměna za pracovní činnost ve věznici ve výši 10 400 Kč, soud v souladu s návrhem žalobkyně stanovil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku v minimálních splátkách po 2 000 Kč tak, aby byla pohledávka žalobkyně uspokojena do jednoho roku (§ 160 odst. 1 věty za středníkem o.s.ř.).

9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace ust. § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobkyně domáhá úhrady dlužného příspěvku nepojištěných vozidel, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se nepojištěného vozidla. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupenou její právní zástupkyní řádově ve stovkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný jako provozovatel/vlastník vozidla neměl v určitém období uzavřeno pojištění odpovědnosti a vznikla mu povinnost k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi), tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení jsou tak tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 1 200 Kč (tři úkony právní služby po 400 Kč: příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění - § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ citované vyhlášky) a třemi režijními paušály po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a/ citované vyhlášky). V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost náklady řízení vč. příslušné 21% DPH v celkové výši 2 615 Kč zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně. S ohledem na shora uvedenou sociální a příjmovou situaci žalovaného soud zároveň stanovil delší lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 věty za středníkem o.s.ř.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.