80 C 126/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Primusovou ve věci žalobkyně: Česká republika – Jméno žalobkyně A adresa pro doručování: Adresa žalobkyně A Anonymizováno za kterou jedná Jméno žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno o zaplacení regresní náhrady ve výši 26 375,20 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyničástku 26 375,20 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 074,70 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení a z částky 8 300,50 Kč od 18. 11. 2024 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši z částky 18 074,70 Kč od 18. 11. 2024 do 29. 11. 2024, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro , adresa, soudní poplatek ve výši 1 319 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 26 375,20 Kč a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“ nebo zákon č. 82/1998 Sb.), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 3 písm. b/ zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"). Dle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním a nesprávným úředním postupem. Dle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobkyně stanoviskem ze dne 2. 1. 2024, č. j. , Anonymizováno, , zčásti vyhověla žádosti pana , jméno FO, , nar. 1. 11. 1950, bytem , adresa, (dále jen „, jméno FO, “ nebo „poškozený“), který požadoval zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně uhradila poškozenému zadostiučinění ve výši 93 375 Kč. Žalobkyně stanoviskem ze dne 1. 7. 2024, č. j. , Anonymizováno, dále zčásti vyhověla žádosti společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „, právnická osoba, .“ nebo „poškozená“), která požadovala zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně uhradila poškozené zadostiučinění ve výši 165 333 Kč. , právnická osoba, byl posuzován dle zákona. Výše odškodnění poskytnutého poškozeným byla stanovena v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (mimo jiné sjednocující stanovisko ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010), aktuální a ustálenou judikaturou soudů týkající se poskytování odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Vyřizující soudkyní ve věci vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „věc , spisová značka, “) a pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „věc , spisová značka, “) byla žalovaná. Podle § 17 odst. 2 zákona má stát právo požadovat regresní úhradu po soudci, pokud škoda vznikla z nesprávného úředního postupu, na němž se podílel, pouze tehdy, pokud byla jeho vina zjištěna v kárném nebo trestním řízení. Rozhodnutím kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2020, č. j. , spisová značka, (dále jen „rozhodnutí kárného senátu“), bylo v bodě I. rozhodnuto podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), že žalovaná vědomě porušila své povinnosti vyplývající z § 158 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), ve spojení s § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 6/2002 Sb.“), tím, že ve věci , spisová značka, usnesení ve věci samé, vyhlášené dne 31. 1. 2020, vyhotovila a předala k vypravení účastníkům až dne 15. 4. 2020, čímž překročila zákonnou lhůtu k jeho vypravení o 44 dnů. Dále v bodě IV. rozhodnutí kárného senátu Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalovaná vědomě porušila své povinnosti vyplývající z § 6 a § 114a odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., tím, že nevedla řízení koncentrovaně a hospodárně, čímž zapříčinila nepřiměřenou délku řízení ve věci , spisová značka, tak, že poté, co odvolací soud dne 24. 9. 2018 zrušil usnesení ve věci, konala dne 30. 11. 2018 jednání, při kterém za 35 minut žalovaná pouze vyzvala navrhovatele podle § 118a o. s. ř. v intencích závazného právního názoru odvolacího soudu k doplnění tvrzení a jednání odročila na 8. 1. 2019, kdy se jednání konalo a za 35 minut pouze navrhovatel přednesl své podání, písemně založené do spisu již 20. 12. 2018, přičemž žalovaná jednání odročila na 26. 2. 2019 za účelem výslechu svědka, který byl navržen již v podání z 20. 12. 2018, následně žalovaná předem odročila 4 nařízená jednání, jedno z důvodu dovolené soudce, dvě z důvodu omluvy účastníků a poslední z důvodu nemoci soudce, přičemž pracovní neschopnost žalovaná ukončila dne 9. 5. 2019 a jednání nařídila až dne 7. 8. 2019 na 27. 8. 2019, které trvalo 10 minut a bylo bez dalšího bezdůvodně odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o návrhu účastníka na přerušení řízení, který došel soudu již dne 20. 8. 2019; poté, co žalovaná dne 7. 9. 2019 návrh na přerušení řízení zamítla, nařídila až dne 15. 11. 2019 jednání na 3. 12. 2019, u kterého žalovaná vyslechla jednoho svědka, konstatovala, že při příštím jednání provede k důkazu 3 listiny, které záhy předtím založil do spisu zástupce účastníka, a jednání odročila na 17. 1. 2020 za účelem pokračování v provádění důkazů a zhodnocení dosud provedeného dokazování; při jednání dne 17. 1. 2020 během 30 minut žalovaná pouze přečetla ony 3 listiny a odročila jednání na 24. 1. 2020 za účelem poskytnutí lhůty účastníkům k závěrečným návrhům a k vyčíslení nákladů řízení, přičemž při jednání dne 24. 1. 2020, kterému nebyl nikdo přítomen, protože všichni účastníci zaslali své závěrečné návrhy předem písemně, žalovaná odročila jednání za účelem vyhlášení konečného rozhodnutí na 31. 1. 2020, k čemuž nakonec došlo. Z tohoto období byla žalované k regresní náhradě započítána doba od 10. 5. 2019 do 7. 8. 2019, dále od 27. 8. 2019 do 15. 11. 2019 a od 3. 12. 2019 do 17. 1. 2020, celkem tedy , hodnota, dnů. Dále v bodě II. rozhodnutí kárného senátu Nejvyšší správní soud rozhodl, že podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. žalovaná vědomě porušila své povinnosti vyplývající z § 100 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., tím, že ve věci , spisová značka, způsobila neodůvodněný průtah v období od 10. 5. 2019 do 4. 8. 2020. V souvislosti s průtahy zapříčiněnými žalovanou v řízení ve věcech , spisová značka, a , spisová značka, bylo poškozeným vyplaceno výše uvedené odškodnění. Jsou tedy splněny všechny podmínky pro uplatnění regresního nároku vůči osobě odpovědné, kterou je žalovaná. Dle § 17 odst. 4 zákona výše regresní úhrady se řídí zvláštními předpisy, zde zákonem č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoník práce“). Podle ust. § 257 odst. 2 zákoníku práce nesmí výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým tuto škodu způsobil. V ust. § 352 zákoníku práce je stanoveno, že průměrným výdělkem se rozumí průměrný hrubý výdělek, který se zjišťuje z hrubé mzdy v rozhodném období (§ 353 odst. 1), přičemž dle ust. 354 odst. 1 není-li stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Dle ustálené soudní praxe se odškodňuje za celou délku řízení, ve kterém dochází k průtahům, nikoli pouze za samotné průtahy. Délka řízení činila ve vztahu k poškozenému panu , jméno FO, 7 let a 11 měsíců. Doba, po kterou docházelo k průtahům jdoucím k tíži žalované, se váže na průtahy v období od 10. 5. 2019 do 7. 8. 2019, dále od 27. 8. 2019 do 15. 11. 2019 a od 3. 12. 2019 do 17. 1. 2020, celkem , hodnota, dnů, a na průtah v souvislosti s usnesením ve věci samé, vyhlášeném dne 31. 1. 2020, které žalovaná vyhotovila a předala k vypravení účastníkům až dne 15. 4. 2020, čímž překročila zákonnou lhůtu k jeho vypravení o 44 dnů, celkem jde tedy k tíži žalované 257 dnů, viz rozhodnutí kárného senátu. Poškozenému byla vyplacena částka 93 375 Kč, což rozpočítáno na dny, odpovídá částce 32,30 Kč jakožto odškodnění za jeden den řízení, v němž k průtahům docházelo. Z výše uvedeného lze dovodit, že pokud jde o 257 dnů průtahů k tíži žalované, byla v důsledku jejího pochybení vyplacena celková částka 8 300,50 Kč. Délka řízení činila ve vztahu k poškozené společnosti , právnická osoba, . 11 let a 4 měsíce. Doba, po kterou docházelo k nečinnosti jdoucí k tíži žalované, se váže na období v trvání 453 dnů, viz rozhodnutí kárného senátu. Poškozené byla vyplacena částka 165 333 Kč, což rozpočítáno na měsíce, odpovídá částce 39,90 Kč jakožto odškodnění za jeden den řízení, kdy k nečinnosti docházelo. Z výše uvedeného lze dovodit, že pokud jde o 453 dnů nečinnosti k tíži žalované, byla v důsledku jejího pochybení vyplacena celková částka 18 074,70 Kč. Celkem bylo tedy v důsledku pochybení žalované vyplaceno žalobkyní odškodnění ve výši 26 375,20 Kč. Výše požadované náhrady škody je pak omezena, jak uvedeno výše, částkou rovnající se čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku žalované. Pro případ, že by soud považoval za potřebné znát výši průměrného výdělku žalované, žalobkyně navrhuje, aby soud učinil dotaz na bývalého zaměstnavatele žalované, tj. na Městský soud v Praze (na předsedu soudu) ke sdělení výše průměrného výdělku žalované. Žalobkyně však toto považuje za nadbytečné vzhledem k výši žalované částky. Žalovaná byla mimosoudně vyzvána k úhradě dlužné regresní náhrady, a to dopisy ze dne 25. 6. 2024, 12. 8. 2024, 17. 10. 2024. Dne 18. 11. 2024 byla žalobkyni doručena reakce žalované prostřednictvím právního zástupce, přičemž požadavek na úhradu regresní náhrady žalovaná odmítla.

2. V podání ze dne 29. 1. 2025 žalovaná podala odpor proti vydanému platebnímu rozkazu s odůvodněním, že žalobkyně vychází z ust. § 17 zákona, který upravuje okruh povinných, a ust. § 17 odst. 2, podle něhož má stát právo požadovat regresní úhradu po soudci, pokud škoda vznikla z nesprávného úředního postupu, na němž se podílel, pouze tehdy, pokud byla jeho vina zjištěna v kárném nebo trestním řízení. Žalobkyně však pomíjí skutečnost, že žalovaná již od 1. 7. 2021 není soudcem. V požadavku na zaplacení celkové částky 26 735,20 Kč (8 300,50 Kč + 18 074,70 Kč) se žádným způsobem nepromítá skutečnost, že žalovaná již byla za pochybení sankcionována, když jí bylo rozhodnutím kárného senátu uloženo opatření snížení platu o 15 % na dobu 1 roku. Požadavek na regresní náhradu se jeví jako nepřípustné dvojí trestání za stejné pochybení. Žalovaná z opatrnosti vznesla námitku promlčení, když rozhodnutí kárného senátu nabylo právní moci dne 2. 12. 2020 a k průtahům ve věci , spisová značka, mělo dojít dle žalobkyně naposledy 17. 1. 2020 a k průtahům ve věci , spisová značka, mělo dojít dle žalobkyně naposledy 4. 8. 2020, tedy téměř čtyři roky před tím, než byla žalobkyní , jméno FO, a společnosti , právnická osoba, . poskytnuta zadostiučinění nemajetkové újmy. Dále se žalovaná z opatrnosti vyjádřila i k dílčím nárokům uplatněným v žalobě. Pokud se týká dílčího nároku ve výši 8 300,50 Kč, který žalobkyně uplatňuje v návaznosti na odškodnění vyplacené poškozenému , jméno FO, v souvislosti s délkou řízení ve věci , spisová značka, , tak zde existují pochybnosti o tom, zda poskytnutá náhrada byla, s přihlédnutím ke všem aspektům věci, stanovena správně. Je tedy sporný samotný základ ve výši 93 375 Kč, z něhož byla vypočtena výše denní sazby ve výši 32,30 Kč, použitá pro výpočet regresní náhrady. Nesprávná je dle názoru žalované i úvaha žalobkyně při stanovení počtu dnů průtahů přičítaných k tíži žalované. Pokud se týká dílčího nároku ve výši 18 074,70 Kč, který žalobkyně uplatňuje v návaznosti na odškodnění vyplacené poškozené společnosti , právnická osoba, . v souvislosti s délkou řízení ve věci , spisová značka, , tak zde existují pochybnosti o tom, zda náhrada poskytnutá poškozené , právnická osoba, . byla s přihlédnutím ke všem aspektům věci, stanovena správně. Je tedy sporný samotný základ ve výši 165 333 Kč, z něhož byla vypočtena výše denní sazby ve výši 39,90 Kč, použitá pro výpočet regresní náhrady. Nesprávná je dle názoru žalované i úvaha žalobkyně při stanovení počtu dnů průtahů přičítaných k tíži žalované.

3. V podání ze dne 10. 2. 2025 žalobkyně k jednotlivým námitkám žalované uvedla následující. Skutečnost, že žalovaná od 1. 7. 2021 není soudcem, nemá na odpovědnost žalované za regresní úhradu žádný vliv. Je nepochybné, že žalobkyně se ve funkci soudce podílela na nesprávném úředním postupu v podobě průtahů a nepřiměřené délky řízení v předmětných věcech. Vina žalobkyně na nesprávných úředních postupech byla zjištěna rozhodnutím kárného senátu. Jsou tak splněny všechny podmínky pro aplikaci ust. § 17 odst. 2 zákona a pro uložení povinnosti žalované k regresní úhradě. Důvodná není ani námitka žalované, týkající se údajného dvojího potrestání za stejné pochybení. Účelem regresní úhrady dle ust. § 17 zákona je náhrada způsobené škody a nikoliv potrestání žalované. Pokud bylo žalované ve smyslu ust. § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. uloženo kárné opatření za kárné provinění, pak to žalovanou nijak nezbavuje odpovědnosti za regresní úhradu. Žalobkyně nepovažuje vznesenou námitku promlčení za důvodnou. Dle ust. § 34 odst. 1 zákona činí promlčecí lhůta pro uplatnění regresního nároku jeden rok od dne, kdy byla náhrada škody (nemajetkové újmy) poškozenému vyplacena. Ve věci poškozeného , jméno FO, bylo zadostiučinění vyplaceno dne 16. 1. 2024. Ve věci poškozené , právnická osoba, . bylo zadostiučinění vyplaceno dne 2. 7. 2024. Nárok uplatnila žalobkyně žalobou dne 17. 12. 2024, tj. před uplynutím promlčecí lhůty. K namítanému špatnému výpočtu výše zadostiučinění, které žalobkyně poskytla , jméno FO, a , právnická osoba, ., žalobkyně v plném rozsahu odkázala na svá tvrzení, obsažená v žalobě. Výše odškodnění poskytnutého poškozeným byla žalobkyní stanovena v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, aktuální a ustálenou judikaturou soudů, týkající se poskytování odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Rozhodnutím kárného senátu ve věci kárného navrhovatele předsedy Městského soudu v Praze proti kárně obviněné žalované o návrhu na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce ze dne 1. 7. 2020 bylo rozhodnuto tak, že na návrh kárného navrhovatele byla schválena dohoda o vině a kárném opatření uzavřená v Praze dne 1. 9. 2020 mezi kárným navrhovatelem a kárně obviněnou a žalovaná byla uznána vinnou podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., že mimo jiné vědomě porušila své povinnosti vyplývající z § 100 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., tím, že způsobila nedůvodné průtahy mj. ve věci , spisová značka, v období od 10. 5. 2019 do 4. 8. 2020 (výrok II., bod 34) a dále, že vědomě porušila své povinnosti vyplývající z § 6 a § 114a odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., tím, že nevedla řízení koncentrovaně a hospodárně, čímž zapříčinila nepřiměřenou délku řízení mj. ve věci , spisová značka, tak, že poté, co odvolací soud dne 24. 9. 2018 zrušil usnesení ve věci, konala dne 30. 11. 2018 jednání, při kterém za 35 minut pouze vyzvala navrhovatele podle § 118a o. s. ř. v intencích závazného právního názoru odvolacího soudu k doplnění tvrzení a jednání odročila na 8. 1. 2019, kdy se jednání konalo a za 35 minut pouze navrhovatel přednesl své podání, písemně založené do spisu již 20. 12. 2018, přičemž jednání odročila na 26. 2. 2019 za účelem výslechu svědka, který byl navržen již v podání v podání z 20. 12. 2018, následně předem odročila 4 nařízená jednání, jedno z důvodu dovolené soudce, dvě z důvodu omluvy účastníků a poslední z důvodu nemoci soudce, přičemž pracovní neschopnost ukončila dne 9. 5. 2019 a jednání nařídila až dne 7. 8. 2019 na 27. 8. 2019, které trvalo 10 minut a bylo bez dalšího bezdůvodně odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o návrhu účastníka na přerušení řízení, který došel soudu již dne 20. 8. 2019; poté, co dne 7. 9. 2019 návrh na přerušení řízení zamítla, nařídila až dne 15. 11. 2019 jednání na 3. 12. 2019, u kterého pouze vyslechla jednoho svědka, konstatovala, že při příštím jednání provede k důkazu 3 listiny, které záhy předtím založil do spisu zástupce účastníka, a jednání odročila na 17. 1. 2020 za účelem pokračování v provádění důkazů a zhodnocení dosud provedeného dokazování; při jednání dne 17. 1. 2020 během 30 minut pouze přečetla ony 3 listiny a odročila jednání na 24. 1. 2020 za účelem poskytnutí lhůty účastníkům k závěrečným návrhům a k vyčíslení nákladů řízení, přičemž při jednání dne 24. 1. 2020, kterému nebyl nikdo přítomen, protože všichni účastníci zaslali své závěrečné návrhy předem písemně, odročila jednání za účelem vyhlášení konečného rozhodnutí na 31. 1. 2020, k čemuž nakonec došlo, tedy zaviněně porušila povinnost soudce rozhodovat na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem vyplývající z § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., čímž ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů, tím spáchala kárné provinění dle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., za což jí bylo uloženo kárné opatření snížení platu o 15 % na dobu 1 roku. Dle odůvodnění tohoto rozhodnutí se kárný senát zabýval podrobněji zejména povahou skutků, jichž se dohoda týká. Jde převážně o průtahy (v desítkách věcí) a nekoncentrovaný postup v řízení s tím, že obecně lze hodnotit pochybení jako středně závažná.Dle stanoviska , právnická osoba, (dále jen „MS“) ze dne 2. 1. 2024 ve věci žadatele , jméno FO, o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup podle zákona podáním, doručeným MS dne 8. 7. 2023, žadatel uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 124 687,50 Kč jako náhradu nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení , spisová značka, vedeného u Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně, jakož i v řízení před soudy vyšších stupňů. Předmětné podání bylo MS podle svého obsahu posouzeno jako žádost podle zákona. Podle zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, ). MS bylo po provedeném šetření ohledně průběhu řízení , spisová značka, zjištěno následující. Řízení bylo zahájeno dne 5. 2. 2015, žadatel vystupuje v řízení v procesním postavení žalobce (navrhovatele). Dne 12. 3. 2015 bylo vydáno usnesení, kterým se žalobce vyzývá k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Dne 30. 3. 2015 byla žalované (účastníkovi) doručena žaloba. Dne 17. 4. 2015 vyjádření žalovaného k žalobě. Dne 17. 6. 2015 návrh žalobce na vydání předběžného opatření. Dne 18. 6. 2015 bylo vydáno usnesení, kterým se návrh na vydání předběžného opatření odmítá. Dne 16. 10. 2015, 30. 10. 2015 ústní jednání. Dne 30. 12. 2015 návrh žalobce na vydání předběžného opatření. Dne 31. 12. 2015 usnesení, kterým se návrh na vydání předběžného opatření odmítá. Dne 8. 1. 2016 odvolání žalobce. Dne 15. 1. 2016 zpětvzetí odvolání. Dne 26. 1. 2015 spis doručen k rozhodnutí o odvolání. Dne 8. 2. 2016 bylo vydáno usnesení, kterým se odvolací řízení zastavuje. Dne 11. 4. 2016 návrh žalobce na vydání předběžného opatření. Dne 11. 4. 2016 vydáno předběžné opatření. Dne 19. 4. 2016 odvolání žalované proti předběžnému opatření. Dne 17. 5. 2016 spis doručen k rozhodnutí o odvolání. Dne 16. 8. 2016 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým se napadené usnesení ze dne 11. 4. 2016 mění tak, že se návrh na vydání předběžného opatření zamítá. Dne 27. 12. 2016 bylo vydáno usnesení, kterým se určuje, že rozhodnutí valné hromady je neplatné. Dne 10. 1. 2017 odvolání žalobce proti usnesení ze dne 27. 12. 2016. Dne 21. 3. 2017 opravné usnesení. Dne 8. 6. 2017 spis doručen k rozhodnutí o odvolání. Dne 18. 9. 2018 ústní jednání před odvolacím soudem. Dne 24. 9. 2018 bylo vyhlášeno usnesení odvolacího soudu, kterým se napadené usnesení zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne 30. 11. 2018, 8. 1. 2019, 27. 8. 2019, 3. 12. 2019, 17. 1. 2020, 24. 1. 2020 ústní jednání. Dne 31. 1. 2020 bylo vyhlášeno usnesení, kterým se určuje, že usnesení valné hromady je neplatné. Dne 4. 5. 2020 odvolání žalované proti usnesení ze dne 31. 1. 2020. Dne 4. 6. 2020 byl spis doručen k rozhodnutí o odvolání. Dne 10. 5. 2021 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým se napadené usnesení soudu I. stupně zrušuje (nerespektování právního názoru odvolacího soudu, věc bude projednávat jiný soudce) a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 11. 1. 2022 ústní jednání, vyhlášeno usnesení, kterým se návrh na určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady zamítá. Dne 1. 3. 2022 odvolání žalobce proti usnesení ze dne 11. 1. 2022. Dne 14. 4. 2022 spis předložen k rozhodnutí o odvolání. Dne 29. 11. 2022 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým se napadené usnesení soudu I. stupně potvrzuje, usnesení nabylo právní moci dne 9. 1. 2023. Dle české právní úpravy stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (§ 13 odst. 1 zákona). Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 zákona), a to v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující (§ 31 odst. 2 zákona). Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. 12. 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. 3. 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. 7. 2001, § 28). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. MS konstatovalo, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona. V činnosti soudu byla místy shledána nekoncentrovanost a prodlevy, zejména od doručení spisu k rozhodnutí o odvolání dne 8. 6. 2017 do nařízení jednání ve věci dne 4. 7. 2018. O odvolání bylo odvolacím soudem rozhodnuto dne 24. 9. 2018. V důsledku uvedeného je délka řízení hodnocena jako nepřiměřená. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii ze dne 29. března 2006, § 93). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Podle § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je zároveň třeba zohlednit i relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. výše uvedený rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95). Při stanovení výše zadostiučinění MS vycházelo ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, a konstantní judikatury. MS vycházelo ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě pro žadatele trvalo 7 let a 11 měsíců. MS shledalo důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 20 %, a to z důvodu složitosti řízení. Předmětem posuzovaného řízení byl návrh na vydání rozhodnutí, že rozhodnutí valné hromady je neplatné. Řízení se vyznačuje určitým stupněm skutkové, právní a především procesní složitosti. Bylo provedeno dokazování prostřednictvím listin. Procesně bylo rozhodováno o několika návrzích na vydání předběžného opatření, kdy rozhodoval i odvolací soud. Dále bylo rozhodováno např. o návrhu na přerušení řízení. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. , spisová značka, , má řešení procesních otázek vliv na složitost řízení, a tudíž na celkovou délku řízení. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, soud II. stupně také třikrát. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Současně však z důvodu postupu soudu byla základní výše zadostiučinění zvýšena o 10 %, a to vzhledem k tomu, že v posuzovaném řízení došlo dvakrát ke zrušení rozhodnutí soudu I. stupně soudem odvolacím, kdy v jednom případě to bylo z důvodu nerespektování závazného právního názoru, bylo i nařízeno, aby věc rozhodoval jiný soudce. Význam řízení pro žadatele MS shledalo jako standardní. Podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Po zhodnocení všech okolností případu dospělo MS na základě aplikace výše uvedených zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona závěru, že žadatel má nárok na zadostiučinění ve výši 93 375 Kč.Dle stanoviska MS ze dne 1. 7. 2024 ve věci žadatele , právnická osoba, . o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup podle zákona podáním, doručeným MS dne 5. 1. 2024, žadatel uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 285 000 Kč jako náhradu nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení , spisová značka, vedeného u Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně, jakož i v řízení před soudy vyšších stupňů. MS bylo po provedeném šetření ohledně průběhu řízení , spisová značka, zjištěno následující. Řízení bylo zahájeno dne 22. 6. 2012, žadatel vystupuje v procesním postavení žalobce. Dne 3. 7. 2012 byl žalobcem složen soudní poplatek. Dne 17. 7. 2012 byl vydán platební rozkaz, který byl dne 30. 7. 2012 doručen žalovanému do datové schránky. Dne 3. 8. 2012 byl soudu doručen odpor proti platebnímu rozkazu. Dne 23. 8. 2012 bylo soudu doručeno odůvodnění odporu. Dne 7. 6. 2013, 19. 7. 2013 jednání před soudem. Dne 6. 3. 2014 bylo vydáno usnesení, kterým se ustanovuje znalec k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika – ceny a odhady. Dne 13. 5. 2014 bylo vydáno usnesení, kterým se znalci prodlužuje lhůta k podání znaleckého posudku. Dne 6. 2. 2015, 3. 4. 2015, 25. 8. 2015, 17. 1. 2017 jednání před soudem. Dne 31. 1. 2017 byl vyhlášen rozsudek, kterým se žaloba zamítá. Žalobce podal proti rozsudku odvolání. Dne 10. 8. 2017 byl spis doručen odvolacímu soudu. Dne 8. 2. 2018 bylo vyhlášeno usnesení, kterým se napadený rozsudek zrušuje (nepřezkoumatelnost) a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne 17. 7. 2018 jednání před soudem. Dne 5. 9. 2018 bylo vydáno usnesení, kterým soud ustanovuje znalce k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika – ceny a odhady. Dne 10. 5. 2019 jednání před soudem. Dne 4. 8. 2020 bylo vydáno usnesení, kterým soud ustanovuje znalce k podání revizního znaleckého posudku z oboru ekonomika. Dne 28. 6. 2022, 10. 2. 2023 jednání před soudem. Dne 17. 2. 2023 byl vyhlášen rozsudek. Proti rozsudku bylo podáno žalovaným odvolání. Dne 30. 5. 2023 byl spis doručen odvolacímu soudu. Dne 31. 10. 2023 bylo vyhlášeno usnesení odvolacího soudu, kterým se napadený rozsudek soudu I. stupně mění tak, že soud schvaluje soudní smír. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 11. 2023. V předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona. V činnosti soudu byla shledána nekoncentrovanost a prodlevy, například od 30. 9. 2012 do 30. 4. 2013. Délka posuzovaného řízení, která činí 11 let a 4 měsíce, již neodpovídá složitosti řízení, a proto je hodnocena jako nepřiměřená. Při stanovení výše zadostiučinění MS vycházelo ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, a konstantní judikatury. MS vycházelo ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Vzhledem k délce řízení, které v posuzovaném případě trvalo celkem , hodnota, let a 4 měsíců, byl shledán důvod pro navýšení základní částky na 16 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 333 Kč za měsíc trvání řízení. MS shledalo důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 10 %, a to z důvodu složitosti řízení. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zaplacení částky ve výši 2 589 170 Kč s přísl. z titulu náhrady škody. Řízení se vyznačuje určitým stupněm skutkové složitosti, bylo provedeno širší dokazování prostřednictvím listin a několika znaleckých posudků z oboru ekonomika – ceny a odhady. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, jednou platebním rozkazem a dvakrát rozsudkem, soud II. stupně dvakrát. Současně však z důvodu postupu soudu byla základní výše zadostiučinění zvýšena o 10 %, a to vzhledem k tomu, že došlo ke zrušení rozsudku soudu I. stupně pro nepřezkoumatelnost. Dále byly v řízení shledány průtahy během roku 2015 a 2016. Význam řízení pro žadatele MS shledalo jako běžný. Podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Po zhodnocení všech okolností případu dospělo MS na základě aplikace výše uvedených zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona k závěru, že žadatel má nárok na zadostiučinění ve výši 165 333 Kč.Ve výzvě k regresní úhradě ze dne 25. 6. 2024 a 12. 8. 2024 MS sdělilo žalované, že MS dne 2. 1. 2024 stanoviskem č.j. , Anonymizováno, vyhovělo žádosti žadatele pana , jméno FO, , který požadoval finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení , spisová značka, . MS uhradilo žadateli dne 16. 1. 2024 na bankovní účet odškodnění ve výši 93 375 Kč. Vyřizující soudkyní byla žalovaná. Dne 2. 12. 2020 rozhodl kárný senát o vině žalované (jak výše uvedeno) v bodě I. -překročení zákonné lhůty k vypravení usnesení o 44 dnů, a IV. - z tohoto období byla žalované k regresní náhradě započítána doba od 10. 5. 2019 do 7. 8. 2019, dále od 27. 8. 2019 do 15. 11. 2019 a od 3. 12. 2019 do 17. 1. 2020, celkem tedy , hodnota, dnů. V souvislosti s průtahy v řízení , spisová značka, bylo vyplaceno výše uvedené odškodnění. Jsou tedy splněny všechny podmínky pro uplatnění regresního nároku vůči žalované jako odpovědné osobě. Dle ustálené soudní praxe se odškodňuje za celou délku řízení, ve kterém dochází k průtahům, nikoli pouze za samotné průtahy. Žadatel byl odškodněn za délku řízení 7 let a 11 měsíců peněžitým zadostiučiněním v celkové výši 93 375 Kč. Doba nečinnosti žalované čítá dle rozhodnutí kárného senátu celkem , hodnota, dnů. Dle přiznaného zadostiučinění činí denní částka 32,29 Kč. Pokud jde 257 dnů průtahů k tíži žalované, byla v důsledku jejího pochybení žadateli vyplacena částka 8 300,50 Kč. Žalovaná byla vyzvána k regresní náhradě ve lhůtě do 30 dnů. Uvedené zásilky byly připraveny k vyzvednutí dne 28. 6. 2024, resp. 15.8.2024, a byly vráceny z důvodu nevyzvednutí (doručenky).Ve výzvě k regresní úhradě ze dne 17. 10. 2024 MS sdělilo žalované, že MS dne 1. 7. 2024 stanoviskem č.j. , Anonymizováno, vyhovělo žádosti společnosti , právnická osoba, ., která požadovala finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení , spisová značka, . MS uhradilo žadateli dne 2. 7. 2024 na bankovní účet odškodnění ve výši 165 333 Kč. Vyřizující soudkyní byla žalovaná. Dne 2. 2. 2020 rozhodl kárný senát o vině žalované (jak výše uvedeno) v bodě II. -neodůvodněný průtah v období od 10. 5. 2019 do 4. 8. 2020. V souvislosti s průtahy v řízení , spisová značka, bylo vyplaceno výše uvedené odškodnění. Jsou tedy splněny všechny podmínky pro uplatnění regresního nároku vůči žalované jako odpovědné osobě. Dle ustálené soudní praxe se odškodňuje za celou délku řízení, ve kterém dochází k průtahům, nikoli pouze za samotné průtahy. Žadatel byl odškodněn za délku řízení 11 let a 4 měsíce peněžitým zadostiučiněním v celkové výši 165 333 Kč. Doba nečinnosti žalované čítá dle rozhodnutí kárného senátu celkem , hodnota, dnů. Dle přiznaného zadostiučinění činí denní částka 39,90 Kč. Pokud jde 53 dnů průtahů k tíži žalované, byla v důsledku jejího pochybení žadateli vyplacena částka 18 074,70 Kč. Žalovaná byla vyzvána k regresní náhradě ve lhůtě do 30 dnů. Uvedenou zásilku žalovaná osobně převzala dne 30. 10. 2024 (doručenka).Dle bankovního výpisu ze dne 16. 1. 2024 byla vyplacena částka 96 375 Kč jakožto odškodnění panu , jméno FO, . Dle bankovního výpisu ze dne 2. 7. 2024 byla vyplacena částka 165 333 Kč jakožto odškodnění společnosti , právnická osoba, .Dopisem ze dne 18. 11. 2024 doručeným MS téhož dne právní zástupce žalované reagoval na výzvu k regresní náhradě ve výši 18 074,70 Kč týkající se společnosti , právnická osoba, . tak, že požadavek považuje za neoprávněný z následujících důvodů:1) Ustanovení § 17 zákona upravuje okruh povinných, kdy § 17 odst. 2 upravuje podmínky regresní náhrady ve vztahu k soudci nebo státnímu zástupci. Žalovaná však již od 1. 7. 2021 soudcem není.2) Žalovaná není seznámena s obsahem stanoviska MS ze dne 1. 7. 2024 a existují tak pochybnosti o tom, zda náhrada poskytnutá společnosti , právnická osoba, . byla, s přihlédnutím ke všem aspektům věci, stanovena správně. Je tedy nejistý samotný základ, z něhož Váš výpočet regresní náhrady vychází. Nesprávný je i postup výpočtu, ve kterém není zohledněna souvislost mezi celkovou délkou řízení , spisová značka, a délkou průtahů, když pro celkovou délku řízení měly průtahy ze strany žalované pouze okrajový význam a použitý výpočet se tak jeví jako nespravedlivý.3) Ve výzvě k regresní náhradě se žádným způsobem nepromítá skutečnost, že žalovaná již byla za pochybení sankcionována, když jí bylo rozhodnutím kárného senátu uloženo opatření snížení platu o 15 % na dobu 1 roku a požadavek na regresní náhradu se jeví jako nepřípustné dvojí trestání za stejné pochybení.Z obsahu spisu , spisová značka, soud zjistil, že:- řízení bylo zahájeno dne 5. 2. 2015, kdy žadatel o poskytnutí zadostiučinění , jméno FO, vystupoval v procesním postavení žalobce,- dne 12. 3. 2015 bylo vydáno usnesení (výzva k úhradě soudního poplatku)- dne 30. 3. 2015 byla žaloba doručena žalovanému dle referátu soudce z téhož dne- dne 17. 4. 2015 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného- dne 17. 6. 2015 byl soudu doručen návrh na vydání předběžného opatření z téhož dne- dne 18. 6. 2015 bylo vydáno usnesení ze kterým byl návrh na vydání předběžného opatření odmítnut- dne 16. 10. 2015, 30. 10. 2015 jednání před soudem prvního stupně- dne 30. 12. 2015 byl soudu doručen návrh na vydání předběžného opatření- dne 31. 12. 2015 bylo vydáno usnesení, kterým byl návrh na vydání předběžného opatření odmítnut- dne 8. 1. 2016 bylo soudu doručeno odvolání žalobce z téhož dne- dne 15. 1. 2016 bylo soudu doručeno zpětvzetí odvolání- dne 26. 1. 2016 byla odvolacímu soudu předložena věc k rozhodnutí o odvolání- dne 8. 2. 2016 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolací řízení zastaveno- dne 11. 4. 2016 byl soudu doručen návrh na vydání předběžného opatření ze dne 6. 4. 2016- dne 11. 4. 2016 bylo vydáno usnesení, kterým bylo vydáno předběžné opatření- dne 19. 4. 2016 bylo soudu doručeno odvolání žalovaného proti předběžnému opatření- dne 17. 5. 2016 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání- dne 16. 8. 2016 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým bylo napadené usnesení změněno tak, že se návrh na vydání předběžného opatření zamítá- dne 27. 12. 2016 bylo vydáno usnesení, kterým bylo určeno, že rozhodnutí valné hromady je neplatné- dne 10. 1. 2017 bylo soudu doručeno odvolání žalobce- dne 21. 3. 2017 bylo vydáno opravné usnesení- dne 8. 6. 2017 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání- dne 18. 9. 2018 jednání před odvolacím soudem- dne 24. 9. 2018 vyhlášení rozhodnutí před odvolacím soudem, kterým bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení- dne 30. 11. 2018 jednání před soudem prvního stupně (trvající 25 minut), při kterém žalovaná pouze zrekapitulovala věc, přečetla podstatný obsah usnesení odvolacího soudu a vyzvala navrhovatele podle § 118a o. s. ř. v intencích závazného právního názoru odvolacího soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů a jednání odročila na 8. 1. 2019- dne 20. 12. 2018 bylo soudu doručeno podání žalobce z téhož dne s návrhem na výslech svědka- dne 8. 1. 2019 jednání před soudem prvního stupně (trvající 35 minut), při němž navrhovatel pouze přednesl své podání založené do spisu již 20. 12. 2018- dne 22. 2. 2019, 18. 3. 2019, 28. 3. 2019 a 29. 4. 2019 postupně odročena 4 nařízená jednání – první z důvodu dovolené soudce, další dvě z důvodu omluvy účastníků a poslední z důvodu nemoci soudce- dne 7. 8. 2019 jednání bylo nařízeno na 27. 8. 2019- dne 20. 8. 2019 soudu doručeno podání žalovaného ze dne 19. 8. 2019 – návrh na přerušení řízení- dne 27. 8. 2019 jednání před soudem prvního stupně (trvající 10 minut), které bylo bez dalšího odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o návrhu účastníka na přerušení řízení, který došel soudu již dne 20. 8. 2019- dne 7. 9. 2019 vydáno usnesení, kterým byl návrh na přerušení řízení zamítnut- dne 15. 11. 2019 jednání nařízeno na 3. 12. 2019- dne 3. 12. 2019 jednání před soudem prvního stupně, u kterého žalovaná pouze vyslechla jednoho svědka, konstatovala, že při příštím jednání provede k důkazu 3 listiny, které při tomto jednání založil do spisu zástupce účastníka, a jednání odročila na 17. 1. 2020 za účelem pokračování v provádění důkazů a zhodnocení dosud provedeného dokazování- dne 17. 1. 2020 jednání před soudem prvního stupně (trvající 30 minut), při němž žalovaná pouze přečetla výše uvedené 3 listiny a odročila jednání na 24. 1. 2020 za účelem poskytnutí lhůty účastníkům k závěrečným návrhům a k vyčíslení nákladů řízení- dne 19. 1. 2020 soudu doručen závěrečný návrh žalovaného- dne 21. 2. 2020 soudu doručen závěrečný návrh žalobce- dne 24. 1. 2020 jednání před soudem prvního stupně, kterému nebyl nikdo přítomen, žalovaná odročila jednání za účelem vyhlášení konečného rozhodnutí na 31. 1. 2020- dne 31. 1. 2020 jednání před soudem prvního stupně, při němž došlo k vyhlášení usnesení, kterým bylo rozhodnutí valné hromady určeno za neplatné- dne 15. 4. 2020 bylo toto usnesení vypraveno k doručení účastníkům- dne 4. 5. 2020 soudu doručeno odvolání žalovaného- 4. 6. 2020 věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání- dne 10. 5. 2021 vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým bylo napadené usnesení zrušeno (nerespektování právního názoru odvolacího soudu, věc bude projednávat jiný soudce) a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení- dne 11. 1. 2022 jednání před soudem prvního stupně, při němž bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl návrh na určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady zamítnut- dne 1. 3. 2022 soudu doručeno odvolání žalobce- dne 21. 4. 2022 věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání- dne 29. 11. 2022 vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým bylo napadené usnesení potvrzeno, usnesení nabylo právní moci dne 9. 1. 2023.Z obsahu spisu , spisová značka, soud zjistil, že:- řízení bylo zahájeno dne 22. 6. 2012, kdy žadatel o poskytnutí zadostiučinění , právnická osoba, . vystupoval v procesním postavení žalobce- dne 3. 7. 2012 byl žalobcem složen soudní poplatek- dne 17. 7. 2012 vydán platební rozkaz, který byl doručen žalovanému do datové schránky dne 30. 7. 2012- dne 3. 8. 2012 byl soudu doručen odpor proti platebnímu rozkazu- dne 23. 8. 2012 bylo soudu doručeno odůvodnění odporu- dne 7. 6. 2013, 19. 7. 2013 jednání před soudem prvního stupně- dne 6. 3. 2014 bylo vydáno usnesení, kterým byl ustanoven znalec k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika - ceny a odhady- dne 13. 5. 2014 bylo vydáno usnesení, kterým byla znalci prodloužena lhůta k podání znaleckého posudku- dne 6. 2. 2015, 3. 4. 2015, 25. 8. 2015 jednání před soudem prvního stupně- dne 6. 9. 2015 soudu doručeno podání žalobce - vyjádření žalobce k doplňujícím otázkám na znalce- dne 8. 6. 2016 soudu doručeno podání žalobce, kterým žádá o nařízení jednání- dne 8. 11. 2016 soudu doručeno podání žalobce, kterým žádá o nařízení jednání- dne 17. 1. 2017 jednání před soudem prvního stupně- dne 31. 1. 2017 jednání před soudem prvního stupně, při němž byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta- dne 25. 5. 2017 soudu doručeno odvolání žalobce- dne 10. 8. 2017 věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání- dne 8. 2. 2018 vydáno usnesení odvolacího soudu ze kterým byl napadený rozsudek zrušen (nepřezkoumatelnost) a věc byla vrácena prvního stupně k dalšímu řízení- dne 17. 7. 2018 jednání před soudem prvního stupně- dne 5. 9. 2018 vydáno usnesení, kterým byl ustanoven znalec k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika - ceny a odhady- dne 10. 5. 2019 jednání před soudem prvního stupně- dne 4. 8. 2020 vydáno usnesení, kterým soud ustanovil znalce k podání revizního znaleckého posudku- dne 27. 8. 2021 vyhotoven referát soudce– založení spisu na lhůtu a po rozhodnutí místopředsedy předložení novému soudci- dne 28. 6. 2022, 10. 2. 2023 a 17. 2. 2023 jednání před soudem prvního stupně s tím, že při jednání dne 17. 2. 2023 byl vyhlášen rozsudek- dne 25. 4. 2023 soudu doručeno odvolání žalované- dne 30. 5. 2023 věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání- dne 31. 10. 2023 vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým byl napadený rozsudek soudu prvého stupně změněn tak, že byl schválen smír, usnesení nabylo právní moci dne 15. 11. 2023.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána, vyjma části požadovaného úroku z prodlení, po právu.

6. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Dle § 3 odst. 1 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona (dále jen "úřední osoby").Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobenaa) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním,b) nesprávným úředním postupem.Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Dle § 17 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. nahradil-li stát škodu, která vznikla z nezákonného rozhodnutí nebo z nesprávného úředního postupu, na nichž se podílel soudce nebo státní zástupce, nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu pouze tehdy, pokud byla vina soudce nebo státního zástupce zjištěna v kárném nebo trestním řízení.Dle § 17 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. je-li podle tohoto ustanovení uplatněn nárok na regresní úhradu proti osobě, u níž účast na výkonu veřejné moci náležela k povinnostem vyplývajícím z pracovního poměru nebo z poměru mu na roveň postaveného anebo z poměru služebního, řídí se výše regresní úhrady zvláštními předpisy.Dle § 257 odst. 2 zákoníku práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu.Dle § 18 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti.Dle § 18 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu.Dle § 18 odst. 5 zákona č. 82/1998 Sb. soud může regresní úhradu přiměřeně snížit zejména s přihlédnutím k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.Dle § 34 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok státu podle § 16 a § 17 odst. 1 a nárok územního celku v samostatné působnosti podle § 23 a 24 na regresní úhradu se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody.

7. V daném případě se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 26 375,20 Kč s příslušenstvím jakožto regresního nároku dle § 17 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Úprava regresní úhrady dle §§ 16 až 18 tohoto zákona zajišťuje, aby důsledky způsobené škody mohly dopadnout na ty subjekty, jež škodu skutečně způsobily, zaplatí-li ti, kdo za škodu odpovídají, poškozenému náhradu. Zákon dává oprávněnému z nároku na náhradu škody možnost své právo uplatnit u příslušného úřadu jednajícího jménem státu a státu je dána možnost požadovat regresní úhradu po těch, kteří vydali nezákonné rozhodnutí nebo se dopustili nesprávného úředního postupu, ze kterých vznikla škoda, tedy po právnických a fyzických osobách, jímž byl svěřen výkon státní správy. Ve vztahu k soudcům oprávnění vymáhat regresní nárok vyplývá z § 3 odst. 1 písm. b) cit. zákona.

8. V daném případě dle ust. § 17 cit. zákona stát nahradil zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu panu , jméno FO, jakožto žalobci v řízení , spisová značka, a společnosti , právnická osoba, . jakožto žalobci v řízení , spisová značka, , a to za nesprávný úřední postup soudu ve formě nepřiměřeně dlouhého řízení, které trvalo v případě řízení , spisová značka, 7 let a 11 měsíců a v případě řízení , spisová značka, 11 let a 4 měsíce (viz též shora cit. obsah daných spisů). Žalovaná, která byla vyřizující soudkyní Městského soudu v Praze v daných věcech, byla rozhodnutím kárného senátu uznána vinnou, že: 1/ ve věci , spisová značka, porušila povinnosti vyplývající z § 158 odst. 4 o. s. ř. a § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. tím, že překročila zákonnou lhůtu k vypravení rozhodnutí o 44 dnů a dále povinností vyplývajících z § 6 a 114a odst. 1 o. s. ř. tím, že nevedla řízení koncentrovaně a hospodárně, čímž zapříčinila nepřiměřenou délku řízení, 2/ ve věci , spisová značka, porušila povinnosti vyplývající z § 100 odst. 1 o. s. ř. a § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. tím, že způsobila nedůvodné průtahy v řízení. Stát tak byl oprávněn požadovat regresní úhradu vůči žalované za dobu nečinnosti zjištěné citovaným rozhodnutím kárného senátu, která trvala v případě řízení , spisová značka, celkem , hodnota, dní a v případě řízení , spisová značka, 453 dní (viz shora cit. obsah daných spisů, výzvy k regresní úhradě). Výše této regresní náhrady vyplývá z ust. § 17 odst. 4 zákona za použití § 257 odst. 2 zákoníku práce.

9. S ohledem na námitky žalované se soud zabýval rovněž tím, zda výše náhrady nemajetkové újmy poskytnuté žalobkyní poškozeným byla přiměřená. Vzhledem k výše uvedené celkové délce daných řízení odpovídá výše poskytnutého plnění stanovisku kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 206/2010 i konstantní soudní praxi. Ze soudní judikatury i citovaného stanoviska plyne, že pro poměry České republiky je přiměřené, aby základní částka zadostiučinění při náhradě nemajetkové újmy vycházela z rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok řízení, s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 cit. zákona. Vzhledem k tomu, že výši náhrady nemajetkové újmy, jak vyplývá ze shora cit. stanovisek MS, poskytnutou poškozeným lze považovat i ze strany tohoto soudu za přiměřenou, žalobkyně nepochybila, když požadovala regresní úhradu vůči žalované. Ta v rozhodné době vykonávala funkci soudkyně ve shora specifikovaných řízeních a je tedy ve věci regresní náhrady pasivně legitimována. V souvislosti s průtahy řízení bylo vyplaceno poškozeným odškodnění, a to za celkovou délku řízení, ve kterém dochází k průtahům s tím, že žalované byla regresní náhrada přepočtena podle počtu dní průtahů jdoucí k její tíži, jak výše uvedeno, s tím, že tento nárok jistě nepřekračuje částku rovnající se čtyřapůlnásobku jejího průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobila škodu. Příčinná souvislost, tedy vztah příčiny a následku mezi výše uvedeným porušením povinnosti žalované a vznikem nemajetkové újmy (§§ 17 – 18 zákona), jde zde bezpochyby dána, když žalovaná se na nepřiměřené délce soudního řízení podílela, když v řízení , spisová značka, překročila zákonnou lhůtu k vypravení usnesení ve věci samé o 44 dnů, nevedla řízení hospodárně a koncentrovaně v období od 10. 5. 2019 do 7. 8. 2019, od 27. 8. 2019 do 15. 11. 2019 a od 3. 12. 2019 do 17. 1. 2020 (tj. celkem , hodnota, dnů) a v řízení , spisová značka, způsobila nedůvodný průtah v řízení v období od 10. 5. 2019 do 4. 8. 2020 (tj. celkem , hodnota, dnů), a přímo se tak podílela na vzniku nesprávného úředního postupu a je tak dle § 17 odst. 2 zákona povinna nahradit státu regresní náhradu za poskytnuté plnění. Pokud jde o jednotlivé úkony učiněné soudkyní v daných řízeních ve výše uvedeném období, z nichž soud dovozuje nedůvodné průtahy jdoucí k její tíži, odkazuje soud na shora cit. zjištění kárného senátu, MS (viz cit. stanoviska a výzvy k úhradě) a zdejšího soudu (viz obsah daných spisů). Okolnosti pro možné přiměřené snížení regresní náhrady dle § 18 odst. 5 zákona v řízení nebyly žalovanou tvrzeny, a tedy ani prokazovány.

10. Pokud jde o ostatní námitky žalované (žalovaná není od 1. 7. 2021 soudcem a není tak osobou povinnou k regresní náhradě, požadavek na regresní náhradu představuje dvojí trestání za stejné pochybení, námitka promlčení uplatněného nároku), soud v plném rozsahu odkazuje na vyjádření žalobkyně k těmto námitkám v jejím podání ze dne 10. 2. 2025, s nímž se plně ztotožňuje.

11. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud žalované uložil dlužnou částku v celkové výši 26 375,20 Kč zaplatit a vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu uložil žalované rovněž povinnost k zaplacení úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když počátek prodlení je dán nejdříve dnem následujícím po uplynutí 30 denní lhůty poskytnuté žalobkyní žalované v příslušné výzvě k její úhradě (1/ částka 8 300, 50 Kč – výzva ze dne 25. 6. 2024, která byla připravena k vyzvednutí dne 28. 6. 2024, a tohoto dne se tak dostala do dispozice žalované, avšak žalobkyně požadovala úroky z prodlení až od 18. 11. 2024, 2/ 18 074,70 Kč – výzva ze dne 17. 10. 2024, kterou žalovaná převzala dne 30. 10. 2024 – počátek prodlení je dán dnem 30. 11. 2024, ve zbytku požadovaných úroků z prodlení z této částky byla žaloba zamítnuta).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zásadně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč. Tyto náklady sestávají z pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (sepis žaloby, výzva k plnění ze dne 25. 6. 2024, resp. 12. 8. 2024, a ze dne 17. 10. 2024, účast na jednání dne 25. 4. 2025 a 2. 5. 2025) dle § 1 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a/, c/ § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

13. Výrok o povinnosti žalované k úhradě soudního poplatku je odůvodněn § 2 odst. 3, § 4 odst. 1 písm. i/ zákona č. 549/1991 Sb., pol. 1.1. b/ Sazebníku poplatků.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.