80 C 152/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Primusovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce, advokátem sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 710 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 710 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení - ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od 7. 2. 2023 do zaplacení, - ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od 13. 2. 2023 do zaplacení, - ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od 14. 5. 2023 do zaplacení, - ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení, - ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od 25. 5. 2023 do zaplacení, - ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od 25. 6. 2023 do zaplacení, - ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení 2 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v souhrnné výši 10 710 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný ve dnech 6. 2. 2023, 12. 2. 2023, 13. 5. 2023, 17. 5. 2023, 24. 5. 2023, 24. 6. 2023 a 1. 8. 2023 cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní, a uzavřel tak s ní v každém z těchto dní smlouvu o přepravě osob. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný ani v jednom případě neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl vyhotoven zápis. Žalovaný naplnil zákonné podmínky, na jejichž základě žalobkyni vzniklo právo na zaplacení jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou z výše uvedených přeprav dopravním prostředkem, avšak žalovaný požadovanou částku na místě nezaplatil. Žalovaný následně ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud jeho souhlas s takovým postupem předpokládat. Soud proto se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání a na základě předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný ve dnech 6. 2. 2023, 12. 2. 2023, 13. 5. 2023, 17. 5. 2023, 24. 5. 2023, 24. 6. 2023 a 1. 8. 2023 cestoval dopravním prostředkem provozovaným Dopravním podnikem hl. m. Prahy a na výzvu osoby pověřené dopravcem se neprokázal jízdním dokladem (zápisy o provedené přepravní kontrole č. hodnota). Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu (předžalobní výzva ze dne 3. 3. 2025, potvrzení o odeslání písemnosti). Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 10 710 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Nastoupením žalovaného do veřejného dopravního prostředku provozovaného žalobkyní byla mezi ním a žalobkyní uzavřena konkludentně smlouva o přepravě (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, § 3 odst. 1 a odst. 2 vyhl. č. 175/2000 Sb.), na jejímž základě vzniklo žalovanému právo, aby jej dopravce přepravil do místa určení řádně a včas a zároveň mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni stanovené jízdné. Žalovaný však porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy o přepravě, neprokázal se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem (§ 37 odst. 5 písm. b/ zák. č. 266/1994 Sb.), a je tak povinen zaplatit dlužné jízdné, v každém případě ve výši 30 Kč (§ 2550 o. z., čl.

III. Tarifu PID), a přirážku k jízdnému, vždy ve výši 1 500 Kč (§ 2048 o. z., čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek). Soud tedy žalobě po provedeném dokazování v plném rozsahu vyhověl a současně s ohledem na prodlení s plněním peněžitého dluhu žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 452 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy k plnění a sepsání žaloby podle § 14b odst. 6 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky, neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Celkem byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 615 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.