80 C 171/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Primusovou ve věci žalobce: Hlavní město Praha, IČO: 00064581 sídlem Mariánské náměstí č. 2/2, Praha 1 proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit bytovou jednotku č. , Anonymizováno, o třech pokojích a kuchyni s ústředním vytápěním všech obytných místností a s příslušenstvím, ve , Anonymizováno, . podlaží domu č.p. , adresa, , katastrální území , adresa, , a vyklizený jej žalobci předat do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou soudu došlou dne 19. 6. 2025 domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit byt specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku a vyklizený jej žalobci odevzdat. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem a pronajímatelem bytové jednotky č. , Anonymizováno, domě č. p. , adresa, , který je veden u , právnická osoba, pro hlavní město Prahu na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, . Žalovaný se stal uživatelem a později nájemcem výše uvedeného bytu na základě Rozhodnutí o přidělení podnikového bytu ze dne 12. 9. 1990. Jelikož žalovaný hrubým způsobem porušoval základní povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména nezaplatil nájemné a náklady na služby za dobu více než tří měsíců, dal mu žalobce dopisem zn. S-MHMP 1767492/202, č. j. MHMP , č. účtu, ze dne 10. 10. 2024 výpověď z nájmu předmětného bytu, a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 2288 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovanému byla předmětná zásilka obsahující výpověď doručena fikcí – uložením na poště dne 15. 10. 2024. Nájem bytu na dobu neurčitou byl vypovězen v tříměsíční výpovědní době, a zanikl tedy jejím uplynutím k 31. 1. 2025. Ačkoliv byl žalovaný povinen byt k poslednímu dni doby nájmu odevzdat, do dnešního dne jej neopustil a nevyklidil, a proto se nyní žalobce domáhá vyklizení u soudu. Žalovaný nevznesl proti výpovědi námitky a nepodal žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, ačkoliv byl o tom ve výpovědi poučen.

2. Žalovaný vyjádřením ze dne 13. 8. 2025 navrhl žalobu na vyklizení bytu zamítnout. Označil za nesporné, že je oprávněn užívat byt č. , hodnota, v budově na adrese , adresa, , a to na základě rozhodnutí podnikového ředitele státního podniku , právnická osoba, ze dne 12. 9. 1990, ve znění pozdějšího rozhodnutí ze dne 31. 5. 1993. Výpověď z nájmu nemá dle žalovaného právní účinky, neboť podle § 3028 odst. 3 o. z. ve spojení s § 3074 odst. 1 o. z. se veškeré otázky související s výpovědí z nájmu řídí zákonem č. 40/1964 Sb. Žalobcem zvolený výpovědní důvod dle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. se tedy mezi účastníky řízení nepoužije. Dále je výpověď neplatná z důvodu nesprávného označení předmětu nájmu, neboť žalovanému byl do užívání přidělen nejen předmětný byt, ale i garáž č.

2. Částečná výpověď nájmu není podle právních předpisů přípustná. Navíc byl byt ve výpovědi označen nesprávně jako bytová jednotka č. , hodnota, . Žalovaný rovněž namítl, že není zjevné, z čeho žalobce dovozuje výši předpisu úhrad, jelikož nepodepsaný evidenční list považuje žalovaný za zcela nedostatečný. Pokud vznikly na straně žalovaného nějaké dluhy z nájemní smlouvy vůči žalobci, bylo to způsobeno tím, že žalovaný z opatrnosti zvýšil zálohové platby vůči žalobci, nicméně již nezvýšil limit inkasa, kterým platby byly žalobci hrazeny. Ze strany žalobce bylo žalovanému dne 11. 8. 2025 vystaveno potvrzení, že žalovaný neměl k 31. 7. 2025 vůči němu žádné dluhy. Z předložených důkazů dále vyplývá, že žalovaný dlužnou částku ve výši 89 802 Kč zaplatil dne 15. 1. 2025. Nadto je žalovaný názoru, že nemohl být v roce 2025 v prodlení s úhradou předpisů úhrad za období od června do října 2024 ve výši 73 680 Kč, protože minimálně část ve výši 32 050 Kč tvořily zálohy na plnění spojených s užíváním jednotky, které musely od 1. 1. 2025 podléhat zúčtování. V rámci zúčtovacího období roku 2025 již nejsou zálohové platby za rok 2024 vymahatelné, neboť bylo povinností žalobce nejdříve služby žalovanému řádně vyúčtovat. Mimo jiné žalovaný zpochybnil oprávnění zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, k podepsání výpovědi.

3. Žalovaný dále zdůraznil, že ani jedna z listin, vč. výpovědi, se nedostala do dispozice žalovaného, a to ani vhozením do poštovní schránky. Veškeré písemnosti byly adresovány žalovanému tak, aby byly v případě nevyzvednutí vráceny žalobci, a tedy bylo žalovanému znemožněno se s nimi seznámit. Kromě toho žalobce se žalovaným jako s nájemcem po celý rok 2025 jednal, např. když zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, vyzval žalovaného, aby uhradil doplatek v souvislosti s garáží. S ohledem na výše uvedené se žalovaný domnívá, že je výpověď v rozporu s dobrými mravy. A to i s ohledem na skutečnost, že žalobce podal žalobu až po pěti měsících po tvrzeném skončení nájmu, přičemž do té doby jednal s nájemcem dle nájemní smlouvy, aby od něj získával nadále příjem z nájemného. Žalovaný zpochybňuje doručování fikcí, což je institut, který hmotné právo nezná. Závěrem žalobce nepředložil důkazy k obsahu nájemní smlouvy, tudíž není prokázáno, že žalovaný byl povinen vrátit jednotku k poslednímu dni nájmu, neboť si strany mohly otázku v nájemní smlouvě upravit odlišně.

4. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou ze dne 11. 9. 2025, ve kterém vyjádřil nesouhlas s posouzením, že by se podání výpovědi mělo řídit předchozí právní úpravou, neboť podle § 3074 odst. 1 o. z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Ke zpochybnění oprávnění ředitele odboru bytového fondu MHMP žalobce uvedl, že Rada hl. m. Prahy v souladu se zákonnou úpravou delegovala svou pravomoc v samostatné působnosti v oblasti správy bytového fondu na odbor bytového fondu MHMP. Ohledně námitky nesprávného označení předmětu nájmu žalobce dodal, že vzhledem ke všem údajům obsaženým ve výpovědi se jedná o určitý a srozumitelný projev vůle. Žalobce ve výpovědi označil bytovou jednotku číslem popisným a číslem bytu v podobě , Anonymizováno, , dále též uvedením podlaží, adresou domu a dalšími údaji. Jedná se navíc o jediný byt, který měl žalovaný od žalobce pronajatý. Ke garáži pak má žalovaný uzavřenou samostatnou smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne 14. 12. 1999, proto nebyla předmětem výpovědi. K rozporu předpisu úhrad sdělil, že probíhající řízení se netýká přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu; po uplynutí zákonem stanovené lhůty žalovaný již nemůže v řízení zpochybnit uplatněný výpovědní důvod. V rámci doručování zdůraznil, že zásilky s hmotněprávním jednáním je třeba považovat za doručené okamžikem, kdy se adresát měl možnost s jejich obsahem seznámit, a nikoliv okamžikem, kdy tomu tak byl ochoten učinit. Pokud si žalovaný zásilky na poště nevyzvedl a neseznámil se s nimi, nemůže se tato skutečnost přičítat k tíži žalobce.

5. Žalobce považuje za podstatnou skutečnost, že k datu podání výpovědi žalovaný dlužil na nájemném a nákladech na služby, vč. nedoplatku z vyúčtování zálohy na služby za rok 2023, což žalovaný nijak nezpochybňuje – naopak uvádí, že dluh uhradil v průběhu výpovědní doby či po jejím uplynutí. Výpověď dle žalobce nemůže být v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný je vlastníkem rodinného domu a další jednotky. Byty ve vlastnictví žalobce jsou určeny především pro občany, kteří se nezaviněně dostali do tíživé bytové a finanční situace. Žalovaný však má objektivní možnost uspokojit svou bytovou potřebu jiným způsobem. Nadto byla výpověď podána z důvodu nezodpovědného chování žalovaného, který včas nájemné neplatil. K námitce žalovaného, že žalobce jednal s žalovaným jako s nájemcem, odkázal žalobce na § 2295 o. z., dle kterého má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce by v den skončení nájmu. Nepožadoval-li by žalobce po žalovaném nájemné po dobu, kdy nájemce dobrovolně byt neopustil, dopustil by se nájemce bezdůvodného obohacení. Nájemní smlouvy mezi stranami nebyla nikdy uzavřena, nájemní vztah se tak řídí výlučně podpůrnou zákonnou úpravou.

6. Na jednání ze dne 17. 3. 2025 strany setrvaly na svých procesních návrzích a své předchozí vyjádření o nové skutečnosti nedoplňovaly.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkových zjištěním:

8. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , bytový dům (výpis z katastru nemovitostí ke dni 18. 6. 2025, list vlastnictví č. , hodnota, , pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, ).

9. Žalovaný se stal na základě Rozhodnutí o přidělení podnikového bytu ze dne 12. 9. 2020, č. j. 004/10/90/Ná, uživatelem jednotky č. , Anonymizováno, v domě č. p. , adresa, (citované rozhodnutí, shodná tvrzení účastníků). Rozhodnutím podnikového ředitele , právnická osoba, . ze dne 31. 5. 1993 bylo žalovanému sděleno, že v případě ukončení pracovního poměru dohodou nebude zrušeno nájemní právo k bytu, přičemž toto rozhodnutí se stává nedílnou součástí rozhodnutí o přidělení podnikového bytu č. j. 004/10/90/Ná (citované rozhodnutí). Dne 31. 5. 1993 uzavřel žalovaný se státním podnikem , právnická osoba, . dohodu o rozvázání pracovního poměru (citovaná dohoda).

10. Účastníci řízení uzavřeli dne 14. 12. 1999 Smlouvu o nájmu nebytových prostor, ve znění dodatku ze dne 28. 2. 2005, na základě které žalobce přenechal žalovanému k užívání nebytové prostory pro účely garážování osobního motorového vozidla (Smlouva o nájmu nebytových prostor č. , právnická osoba, , Dodatek č. 1 ze dne 28. 2. 2005).

11. Dopisem ze dne 12. 9. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 75 066 Kč a upozornil jej, že v případě neuhrazení veškeré dlužné částky do 15 dnů přistoupí žalobce k výpovědi z nájmu bytu v souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. Výzva byla připravena k vyzvednutí na poště dne 19. 9. 2024, o čemž bylo ve stejný den žalovanému zanecháno na adrese jeho bydliště, resp. pronájmu, poučení (Výzva k odstranění protiprávního stavu – úhradě dluhu před podáním výpovědi ze dne 12. 9. 2024, doručenka).

12. Dnem 10. 10. 2024 je datována Výpověď z nájmu bytové jednotky, kterou žalobce odůvodnil hrubým porušením povinnosti žalovaného dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., neboť žalovaný nezaplatil nájemné a náklady na služby a vyúčtování služeb řádně a včas, konkrétně neuhradil nedoplatek ve výši 89 802 Kč. Jako předmět nájmu je označena bytová jednotka č. , hodnota, o velikosti 3+1, která se nachází ve 3. podlaží v domě č. p. , adresa, . Žalovanému bylo ve výpovědi sděleno, že je povinen po skončení nájmu byt vyklidit a vyklizený byt odevzdat po skončení výpovědní doby. Zároveň byl žalovaný poučen, že má právo vznést proti výpovědi námitky a v souladu s § 2290 o. z. podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, a to do dvou měsíců ode dne doručení výpovědi. Výpověď byla připravena k vyzvednutí na poště dne 15. 10. 2024, o čemž bylo ve stejný den žalovanému zanecháno na adrese jeho bydliště, resp. pronájmu, poučení (Výpověď z nájmu bytové jednotky ze dne 10. 10. 2024, doručenka).

13. Dopisem ze dne 5. 2. 2025 byl žalovaný vyzván ze strany žalobce k úhradě stávajícího dluhu 4 992 Kč, a to do 30 kalendářních dnů. Výzva byla připravena k vyzvednutí na poště dne 12. 2. 2025, o čemž bylo ve stejný den žalovanému zanecháno na adrese jeho bydliště, resp. skončeného pronájmu, poučení (Výzva ke zjednání nápravy – úhradě dluhu před podáním žaloby na vyklizení bytu ze dne 5. 2. 2025, doručenka).

14. Dopisem ze dne 4. 3. 2025 byl žalovaný vyzván ze strany žalobce, aby na základě výpovědi ze dne 10. 10. 2024 byt vyklidil a odevzdal správci domu , právnická osoba, ., a to nejpozději do 30. 4. 2025. Žalovanému bylo sděleno, že žalobce nemá zájem uzavřít novou nájemní smlouvu, neboť je žalovaný vlastníkem jiných nemovitostí, a to rodinného domu č. p. 101 v k. ú. , adresa, a bytové jednotky č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Výzva byla připravena k vyzvednutí na poště dne 11. 3. 2025, o čemž bylo ve stejný den žalovanému zanecháno na adrese jeho bydliště, resp. skončeného pronájmu, poučení (Výzva k vyklizení a odevzdání bytu ze dne 4. 3. 2025, doručenka).

15. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, který nabyl darovací smlouvou ze dne 3. 11. 2006 (výpis z katastru nemovitostí ke dni 4. 3. 2025, list vlastnictví č. , hodnota, , pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, ).

16. Žalovaný je vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, vymezený dle zákona o vlastnictví bytů v budově č. p. , Anonymizováno, , bytový dům, postavený na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , k níž náleží spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy a pozemcích, kterou nabyl v rámci dědictví na základě usnesení ze dne 20. 11. 2024, č. j. , spisová značka, (výpis z katastru nemovitostí ke dni 4. 3. 2025, list vlastnictví č. , hodnota, , pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, ; usnesení ze dne 20. 11. 2024, č. j. , spisová značka, ).

17. Žalovaný ke dni 31. 7. 2025 neměl dluh vůči žalobkyni na nájemném a na příslušenství (evidenční list vystavený správcem nemovitostí CENTRA a.s. ze dne 11. 8. 2025). Dne 6. 8. 2025 žalovaný uhradil žalobkyni prostřednictvím správce nemovitostí CENTRA a.s. částku 2 049 Kč (příjmový doklad č. 2025/PP22).

18. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba na vyklizení předmětného bytu byla podána po právu.

19. V řízení nebylo sporné, že se žalovaný stal na základě Rozhodnutí o přidělení podnikového bytu ze dne 12. 9. 2020 uživatelem jednotky č. , Anonymizováno, v domě č. p. , adresa, . Zákonem č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, bylo do novelizovaného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, vloženo ust. § 872, dle kterého se osobní užívání bytů mění na nájem. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), dle jehož přechodného ust. § 3074 se nájem řídí novým občanským zákoníkem ode dne nabytí jeho účinnosti, přestože ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem. Nelze tak přisvědčit námitce žalovaného, že žalobce postupoval nesprávně, když zvolil postup při podání výpovědi dle současného občanského zákoníku, a nikoliv dle občanského zákoníku předešlého. Jelikož mezi účastníky nebyla sjednána nájemní smlouva, smluvní vztah se řídí podpůrnou zákonnou úpravou.

20. V řízení bylo žalobcem prokázáno, že žalovanému dal dopisem ze dne 10. 10. 2024 výpověď nájmu předmětného bytu pro hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu, když ani po předchozí výzvě žalovaný dlužný nedoplatek v celkové výši 89 802 Kč neuhradil. Soud se neztotožňuje s argumentací žalovaného, že se výpověď nedostala do jeho dispozice. Pro účinnost výpovědi jakožto jednostranného právního jednání postačilo, pokud se dostala sféry dispozice žalovaného. Nebylo přitom nezbytné, aby se žalovaný skutečně seznámil s obsahem výpovědi, postačovalo, že měl objektivně příležitost tak učinit. Pokud bylo zanecháno žalovanému oznámení o uložení zásilky v místě jeho bydliště, pak žalovaný měl objektivní příležitost se s obsahem výpovědi seznámit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 979/2020). Skutečnost, že si žalovaný výpověď nevyzvednul, nemůže jít k tíži žalobce. Lze tedy uzavřít, že výpověď se dostala do sféry dispozice žalovaného nejpozději v den následující po dni oznámení o uložení na poště, tedy 16. 10. 2024. Soud v daném případě přistoupil též k posouzení povahy doručenky od zásilky obsahující výpověď nájmu bytu. Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné a od listin soukromých se liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§ 134 o.s.ř.). Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, a toho, co obsahově potvrzuje, je tedy ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že stanovený postup doručování dodržen nebyl nebo že se v místě doručování nezdržoval, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal; na tomto účastníku tedy spočívá tzv. důkazní břemeno (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2537/2000, sp. z. 29 Cdo 173/2003, 29 Odo 166/2002, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3835/19). Pokud jde o náležitosti doručenky v daném případě, všechny údaje byly řádně vyplněny, včetně dat, razítka a podpisu pracovníka pošty, v důsledku čehož byla dána vyvratitelná právní domněnka řádného doručení, kterou žalovaný nikterak nevyvrátil a ve svých skutkových tvrzeních ani nepopíral.

21. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že výpověď nájmu předmětného bytu byla žalovanému řádně doručena a splňovala po formální stránce veškeré náležitosti vyžadované zákonem. Žalovaný byl ve výpovědi poučen o právu vznést proti výpovědi námitky a o právu navrhnout přezkoumání výpovědi soudem (§ 2286 odst. 2 o.z.). V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný před doručením výpovědi byl žalobcem dopisem ze dne 12. 9. 2024 vyzván k odstranění protiprávního stavu – k úhradě dluhu na nájemném, zálohách na služby a vyúčtování služeb. Soud tedy uzavřel, že v daném případě byly splněny veškeré náležitosti výpovědi nájmu bytu tak, aby se jednalo o právní jednání, které vyvolává po formální stránce zákonem předjímané právní následky, tj. ukončení nájmu bytu, a to po uplynutí výpovědní doby.

22. Předmětem přezkumu ze strany soudu v tomto řízení nemohla být oprávněnost výpovědi, tedy zda žalovaný nájemné, náklady na služby a vyúčtování služeb řádně a včas uhradil, když návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem mohl žalovaný podat dle § 2290 o. z. do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla, o čemž byl ve výpovědi poučen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2423/2012). Z toho důvodu soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , který měl prokázat neoprávněnost výpovědi. Přesto se soud zabýval tím, zda výpověď nebyla zdánlivá či nebyla stižena absolutní neplatností pro rozpor s dobrými mravy. Soud uzavřel, že jen pro označení předmětného bytu jako jednotky č. , hodnota, se nejedná v případě předmětné výpovědi o zdánlivé právní jednání pro nesrozumitelnost či neurčitost. Jednak označení se skládá z čísla popisného budovy, ve které je jednotka vymezena, a čísla jednotky, jednak nemůže tato skutečnost sama o sobě vést ke zdánlivosti výpovědi, neboť z ostatních údajů je zcela zřejmé, o kterou jednotku se jedná, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že mezi účastníky žádný další nájem ohledně jiné jednotky o velikosti 3+1 sjednán nebyl. Soud dále neshledává námitku žalovaného v posouzení výpovědi jako neplatné, jelikož se netýkala celého předmětu nájmu, jako relevantní, neboť ke garáži byla sjednána samostatná nájemní smlouva. Soud neshledal ani neplatnost výpovědi pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný je vlastníkem dvou nemovitostí, které může pro účely bydlení využít, avšak ani absence takového vlastnictví by nemohla sama o sobě rozpor s dobrými mravy založit. Rozpor s dobrými mravy nespatřuje soud ani ve skutečnosti, že žalobce podal žalobu až po pěti měsících po účinnosti výpovědi, neboť záleží zcela na jeho uvážení, zda a kdy žalobu podá, a dále ani ve skutečnosti, že od žalovaného vybíral po skončení nájmu nájemné. Dopisem ze dne 4. 3. 2025 byl žalovaný žalobcem vyzván, aby byt vyklidil a vyklizený mu jej předal; pokud tak žalovaný neučinil, nemůže přičítat k tíži žalobci, že od něj nadále vybíral nájemné, když by na toto nájemné měl žalobce následně v rámci bezdůvodného obohacení stejně nárok.

23. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že po 31. 1. 2025 žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu a žalobce se po právu domáhá ochrany svého vlastnického práva cestou žaloby na vyklizení předmětné bytové jednotky (§ 1040 o.z.). S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobci předat. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšnému žalobci v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a dále náklady řízení ve výši 1 200 Kč za čtyři právní úkony (předžalobní výzva, podaná žaloba, vyjádření ze dne 11. 9. 2025 a účast na jednání dne 17. 9. 2025), v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle kterého účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon. Celkem tedy byla žalobci přiznána na náhradě nákladů řízení částka 6 200 ‬Kč.