80 C 173/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Primusovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce, advokátem sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 15 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 300 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od 27. 9. 2022 do zaplacení, z částky 1 530 Kč od 24. 10. 2022 do zaplacení, z částky 1 530 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, z částky 1 530 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, z částky 1 530 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, z částky 1 530 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1 530 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1 530 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 530 Kč od 9. 12. 2024 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 530 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení 2 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v souhrnné výši 15 300 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný ve dnech 26. 9. 2022, 23. 10. 2022, 31. 10. 2022, 13. 2. 2023, 23. 2. 2023, 8. 6. 2023, 20. 6. 2023, 30. 6. 2023, 8. 12. 2024 a 13. 2. 2025 cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní, a uzavřel tak s ní v každém z těchto dní smlouvu o přepravě osob. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný ani v jednom případě neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl vyhotoven zápis. Žalovaný naplnil zákonné podmínky, na jejichž základě žalobkyni vzniklo právo na zaplacení jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou z výše uvedených přeprav dopravním prostředkem, avšak žalovaný požadovanou částku na místě nezaplatil. Žalovaný následně ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud jeho souhlas s takovým postupem předpokládat. Soud proto se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání a na základě předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný ve dnech 26. 9. 2022, 23. 10. 2022, 31. 10. 2022, 13. 2. 2023, 23. 2. 2023, 8. 6. 2023, 20. 6. 2023, 30. 6. 2023, 8. 12. 2024 a 13. 2. 2025 cestoval dopravním prostředkem provozovaným Dopravním podnikem hl. m. Prahy a na výzvu osoby pověřené dopravcem se neprokázal jízdním dokladem (zápisy o provedené přepravní kontrole č. hodnota. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu (předžalobní výzvy ze dne 3. 3. 2025 a 23. 7. 2025, potvrzení o odeslání písemností). Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 15 300 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Nastoupením žalovaného do veřejného dopravního prostředku provozovaného žalobkyní byla mezi ním a žalobkyní uzavřena konkludentně smlouva o přepravě (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, § 3 odst. 1 a odst. 2 vyhl. č. 175/2000 Sb.), na jejímž základě vzniklo žalovanému právo, aby jej dopravce přepravil do místa určení řádně a včas a zároveň mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni stanovené jízdné. Žalovaný však porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy o přepravě, neprokázal se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem (§ 37 odst. 5 písm. b/ zák. č. 266/1994 Sb.), a je tak povinen zaplatit dlužné jízdné, v každém případě ve výši 30 Kč (§ 2550 o. z., čl.

III. Tarifu PID), a přirážku k jízdnému, vždy ve výši 1 500 Kč (§ 2048 o. z., čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek). Soud tedy žalobě po provedeném dokazování v plném rozsahu vyhověl a současně s ohledem na prodlení s plněním peněžitého dluhu žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V rámci náhrady nákladů řízení soud ve věci úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 452 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy k plnění a sepsání žaloby podle § 14b odst. 6 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky, neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Celkem byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 615 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.