80 C 305/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Primusovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 388 952 Kč s příslušenstvím

I. Co do částky 23 251 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 251 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení, co do částky 124 002 Kč a úroku ve výši 38,29 % ročně z částky 230 285,29 Kč od 23. 5. 2024 do 15. 6. 2024 se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 65 760 Kč s úrokem z prodlení z částky 65 760 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci předem, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Co do částky 175 939 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 241 699 Kč od 23. 5. 2024 do 8. 10. 2025, co do zákonného úroku z prodlení z částky 175 939 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení, co do úroku ve výši 20 % ročně z částky 230 285,29 Kč od 23. 5. 2024 do 15. 6. 2024, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 230 285,29 Kč od 16. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 5. 2024 dosáhne částky 852 768 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 890,40 Kč.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 10. 2025, ve znění jejího doplnění ze dne 29. 10. 2025, domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 388 952 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 11. 2022 byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě níž byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 250 000 Kč (dále jen „úvěr“). K vyplacení úvěru žalované došlo dne 30. 11. 2022. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 58,29 % ročně splácet v 54 měsíčních splátkách ve výši 13 160 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2023, a to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaná celkem uhradila částku 184 240 Kč, tedy 14 splátek po 13 160 Kč v termínech blíže uvedených v žalobě. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 988 Kč. Žalobkyně v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. , hodnota, a 16, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 × 499 Kč. Tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (dle smlouvy 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, žalovaná byla v prodlení se splátkou č. , hodnota, a 16, celkem tedy , hodnota, × 200 Kč). Následně došlo v důsledku prodlení žalované automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. , hodnota, splatné dne 17. 3. 2024. K datu 21. 5. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 263 552,31 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné splátky. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 23. 5. 2024 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Na základě shora citované smlouvy tak žalovaná žalobkyni dluží na nové jistině úvěru částku ve výši 263 552,31 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy kapitalizovanou k datu vyhotovení žaloby ve výši 124 002 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 Smlouvy ve výši 400 Kč a příslušenství (smluvní a zákonné úroky). Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 28. 11. 2025. Namítla, že ze strany žalobkyně nebyla posouzena řádně její úvěruschopnost, veškeré údaje o finanční situaci a parametrech smlouvy vyplnil úvěrový specialista žalobkyně. Žalobkyně zneužila tíživé situace žalované, kdy úvěr žalovaná shledala jako poslední možnost jejího řešení, a uzavřela s žalovanou úvěr za nápadně nevýhodných podmínek; z toho důvodu je smlouvy neplatná podle § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná poukázala na nemravnou výši sjednaných úroků (58,29 %), RPSN (76,68 %) a sjednané smluvní pokuty. Vzhledem k uvedenému je žalovaná názoru, že žalobkyně může mít nárok pouze na bezdůvodné obohacení ve výši 65 760 Kč, neboť jistina činila 250 000 Kč a žalovaná v průběhu smluvního vztahu zaplatila celkem 184 240 Kč; žalovaná požádala o možnost uhradit dluh ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, neboť v současné době je evidována na Úřadu práce a příjmy po odečtení výdajů jí neumožňují dlužnou částku zaplatit jednorázově. Žalovaná též namítla, že žalobkyní nebyla odeslána předžalobní výzva podle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Dne 14. 1. 2026 obdržel soud repliku žalobkyně k vyjádření žalované. Žalobkyně vzala žalobu co do částek specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku zpět, neboť se rozhodla nepožadovat smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy, jakož i smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy a náhradu nákladů dle bodu 6.2 smlouvy; nadále též požaduje pouze sníženou výši smluvního úroku ve výši 20 % ročně, namísto původních 58,29 % ročně. Žalobkyně souhlasila s hrazením ve splátkách, avšak v minimální výši 6 580 Kč.

4. Duplikou ze dne 26. 1. 2026 žalovaná namítla, že dodatečné snížení nároku nemůže zhojit neplatnost smlouvy a částečné zpětvzetí žaloby pouze potvrzuje argumentaci žalované, že úrok a RPSN byly ujednány v nepřiměřené výši.

5. Vzhledem k dispozitivnímu úkonu žalobkyně ze dne 14. 1. 2026, která vzala žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o. s. ř.; souhlas žalované s částečným zpětvzetím se v této fázi řízení podle odst. 4 citovaného ustanovení nevyžadoval.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako klientem byla uzavřena dne 30. 11. 2022 Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč s tím, že celková částka, kterou měla žalovaná žalobkyni vrátit v 54 měsíčních splátkách po 13 160 Kč, činila částku 710 640 Kč, kdy sjednaný úrok za poskytnutí úvěru byl ve výši 58,29 % a roční procentuální sazba nákladů (RPSN) dosahovala výše 76,68 %. Mezi stranami bylo ujednáno, že splátky budou žalovanou hrazeny nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce (část A. smlouvy – základní parametry úvěru). V části B. smlouvy je upraven proces uzavření smlouvy, úročení úvěru, splácení úvěru. Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátkou, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů (čl. 6.1. smlouvy). Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k automatickému zesplatnění celého úvěru (čl. 6.3 smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí Nové jistiny úvěru (čl. 4.2. smlouvy). V případě, že klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z Nové jistiny úvěru za každý den prodlení (čl. 6.5 smlouvy) (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu - registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, předsmluvní formulář, listina „Podpis na dálku - smlouva o spotřebitelském úvěru“, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 30. 11. 2022, dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru ze dne 1. 12. 2022 včetně splátkového kalendáře, dodejka). Úvěr v částce 143 816 Kč byl použit na uhrazení dosavadních dvou úvěrů žalované a v částce 106 184 Kč byl vyplacen žalované na její bankovní účet (Dohoda o konsolidaci ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 11. 2022, doklad o vyplacení úvěru). Před poskytnutím úvěru byla žalobkyni poskytnuta transakční historie žalované, podle které v období září až listopad 2022 činila průměrná mzda žalované kolem 32 000 Kč, dále žalobkyně osobu žalované lustrovala v externích databázích, vyžádala si její průkaz totožnosti a výpisy z bankovního účtu (export transakční historie, kopie průkazu totožnosti, výpis z NRKI, výpis záznamů z registru SOLUS, Hodnocení klienta, karta klienta, score klienta, e-mailová korespondence mezi účastníky ze dne 29. 11. 2022 a 30. 11. 2022, výpisy z účtu za období srpen, září a říjen 2022). Dopisy ze dne 17. 4. 2024 a 20. 5. 2024 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužných splátek a byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru (citované dopisy). Dopisem ze dne 21. 5. 2024 byla žalovaná informována žalobkyní o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z výše citované smlouvy o úvěru, a to z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru s tím, že zbývající dlužná původní jistina úvěru činí 230 285,29 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění činí 33 267,02 Kč, neuhrazené smluvní pokuty činí 998 Kč, náklady vzniklé v souvislosti k prodlením činí 400 Kč a celková dlužná částka činí 264 950 Kč (oznámení ze dne 21. 5. 2024). Dne 3. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána právní zástupkyní žalobkyně k úhradě částek, které se shodují s částkami specifikovanými v žalobě (předžalobní výzva ze dne 3. 10. 2025, podací arch, čestné prohlášení pracovníka České pošty, s.p. ze dne 24. 11. 2021). Ohledně předmětné smlouvy ze dne 30. 11. 2022 a ohledně jiné úvěrové smlouvy ze dne 9. 11. 2023 probíhal spor před finančním arbitrem, v jehož rámci žalobkyně nabídla smírné řešení sporu z předmětné smlouvy, podle kterého by žalovaná uhradila částku 118 860,87 Kč v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 4 000 Kč. Návrh tohoto smíru žalovaná odmítla, neboť podle jejího názoru je smlouva neplatná z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a nepřiměřené výše úroku a RPSN (oznámení o zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne 11. 12. 2024, usnesení o spojení řízení ze dne 10. 12. 2024, výzva k vyjádření k návrhu smírného řešení sporu ze dne 27. 8. 2025, dopis žalobkyně v reakci na přípis ze dne 4. 12. 2024, výzva k vyjádření k návrhu smírného vyřešení sporu ze dne 29. 8. 2025). Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 184 240 Kč (shodná tvrzení účastníků). K osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům žalované soud zjistil, že žalovaná je vedena od 1. 11. 2025 jako uchazeč o zaměstnání u Úřadu práce ČR, přičemž od tohoto data byla žalované přiznána podpora v nezaměstnanosti v průměru okolo 22 000 Kč měsíčně po podpůrčí dobu 5 měsíců. Žalovaná nemá jiný příjem, vlastní byt v osobním vlastnictví, který je zatížen hypotečním úvěrem; na jiných úvěrech má předepsané splátky ve výši 20 906 Kč měsíčně, měsíční příspěvky SVJ a zálohy na energie činí v souhrnu 4 300 Kč (Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, rozhodnutí Úřadu práce ze dne 10. 11. 2025, Potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne 10. 11. 2025).

8. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Dle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Dle § 2291 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 30. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.), na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 250 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úroky ve výši 58,29 % ročně, přičemž RPSN činila 76,68 % ročně.

14. Soud se v daném případě, s ohledem na sjednanou výši úroku za poskytnutí finančních prostředků, zabýval otázkou platnosti předmětné smlouvy o úvěru.

15. V posuzované věci byla mezi účastníky ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 58,29 % ročně. V měsíci listopadu 2022, kdy byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle veřejně dostupné databáze ARAD České národní banky činil úrok u bankami poskytovaných spotřebitelských úvěrů vyjma kontokorentních úvěrů a kreditních karet průměrně 9,63 % ročně. Sjednaný úrok v předmětné úvěrové smlouvě ve výši 58,29 % ročně tedy dosahuje zhruba šestinásobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Roční procentuální sazba nákladů vyjadřující celkové náklady úvěru pak v daném případě činila dokonce 76,68 %. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Ke stejnému závěru došel i Finanční arbitr ve svém nálezu ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. FA/SU/707/2016, kdy dovodil, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně. Soudu náleží zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si žalobkyně a žalovaná ujednaly roční úrokovou sazbu ve výši 58,29 % ročně a tato výše úroku z úvěru dosahuje šestinásobku průměrné úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru (dle statistiky České národní banky), dospěl soud k závěru, že takové ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 588 o. z.). Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogických věcech (úvěrujícím byla nebankovní společnost a spor se týkal úvěrových smluv, u nichž byla zkoumána kolize s dobrými mravy z důvodu nepřiměřeně vysoké roční úrokové sazby), vyjádřené např. v rozsudcích Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019, sp. zn. 30 Co 61/2019, sp. zn. 70 Co 74/2021, sp. zn. 35 Co 345/2022, sp. zn. 53 Co 92/2022, a to i vzhledem k požadavku jednotného rozhodování dle § 13 o. z. S ohledem na skutečnost, že ujednání o úroku z úvěru a jeho výši je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru a takové ujednání nelze od smlouvy oddělit, soud shledává celou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 116/2022-66, č. j. 22 Co 197/2019-99, č. j. 19 Co 102/2022-61, č. j. 22 Co 61/202240, č. j. 70 Co 256/2021- 64, č. j. 30 Co 61/2019-90, č. j. 14 Co 100/2021-126).

16. Soud tak uzavírá, že převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V daném případě žalovaná čerpala jistinu ve výši 250 000 Kč a podle shodných tvrzení účastníků žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 184 240 Kč. Soud proto výrokem II. rozsudku uložil žalované zaplatit zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 65 760 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) s tím, že počátek prodlení soud vztáhl k dopisu ze dne 3. 10. 2025, kdy za aplikace § 573 o. z. a při zohlednění lhůty k plnění v této výzvě určené byla žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení počínaje dnem 9. 10. 2025. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 o. s. ř. na základě osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalované a přihlížeje k výši jistiny v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, když sama žalovaná soudu sdělila, že je splátky v této výši schopna hradit. Zároveň soud pro případ, že žalovaná nebude řádně stanovené splátky hradit, stanovil ztrátu výhody splátek a v této souvislosti žalované připomíná, že nezaplacení byť jediné splátky včas může vést k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky.

17. V rozsahu zbylého požadovaného nároku soud výrokem III. rozsudku žalobu zamítl.

18. Výrok IV. o vrácení části zaplaceného soudního poplatku je odůvodněn § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.

19. Výrok V. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byla převážně procesně úspěšná žalovaná, avšak náhradu nákladů řízení nepožadovala.