9 C 102/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A , bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B , bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni Jméno žalobce C , advokátem, sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného vyplacení dědického povinného dílu v penězích

I. Žalovaný je povinen vyplatit žalobci a) na zákonném dědickém podílu částku 211 593,667 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen vyplatit žalobci b) na zákonném dědickém podílu částku 211 593,667 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 98 296,45 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobců , Jméno žalobce C, , advokáta.

1. Žalobci se žalobou domáhali, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit každému z žalobců částku ve výši 211 593,667 Kč. Žalobu odůvodnili tím, že žalobci spolu se svojí matkou byli v první zákonné dědické třídě po zůstaviteli, kterým byl , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelý , datum, (dále jen „zůstavitel“). Zůstavitel pořídil závěť a listinu o vydědění ve formě notářského zápisu, v důsledku které se jediným a univerzálním dědicem zůstavitele stal žalovaný, bratr zůstavitele. Účast žalobců v pozůstalostním řízení byla ukončena usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo pravomocně rozhodnuto, že žalobci nejsou dědici po zůstaviteli. Žalobci se tedy domáhají vyplacení povinného dílu, který jim náleží jako nepominutelným dědicům. V rámci pozůstalostního řízení byl zjištěn nemovitý majetek v hodnotě 2 539 124 Kč, který tvořil hodnotu pozůstalosti. Zákonný dědický podíl každého z žalobců činil 1/3 z pozůstalosti, a každý z nich měl nárok na ¼ jeho zákonného dědického podílu. Byl to přitom sám zůstavitel, který o žalobce, své potomky, neprojevoval zájem. Zájem žalobců o zůstavitele přitom není pro rozhodnutí o jejich nároku relevantní. Přesto měli za to, že důvod pro vydědění nebyl řádně dán, když o kontakt se zůstavitelem projevovali zájem, nechali po něm vyhlásit pátrání, a dokonce bylo vedeno řízení o prohlášení za mrtvého. Právě proto, že jim závětí nebyl odkázán žádný majetek, aniž by napadali platnost závěti, domáhají se výplaty povinného dílu; není potřeba přitom platnost závěti rozporovat.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal její předčasnost. Uvedl, že žalobci byli vyděděni proto, že o zůstavitele neprojevovali dostatečný zájem. Nepředložili jediný důkaz, že se pokoušeli se zůstavitelem zkontaktovat jakýmkoli způsobem. Bylo pravomocně určeno, že žalovaný je jediným dědicem po zůstaviteli. Vyplacení povinného dědického dílu by se mohli domáhat pouze za splnění zákonných podmínek, tj. zpochybnění závěrů vydědění a závěti. Nároky žalobců bylo možné řešit pouze v případě zrušení závěti.

3. Soud se nejprve zabýval otázkou mezinárodního příslušnosti a rozhodného práva s ohledem na přeshraniční prvek (zůstavitel byl občanem Slovenské republiky). Soud shledal, že je nadán mezinárodní pravomocí ve věci jednat a rozhodnout, když ke dni svého úmrtí měl žalovaný pobyt na území České republiky v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne , datum, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (dále jen „ND“). Rozhodné právo soud určil jako české v souladu s čl. 21 odst. 1 ve spojení s čl. 23 odst. 1, odst. 2 písm. d) a h) ND.

4. K jednání nařízenému na den , datum, se žalovaný nedostavil, svou neúčast omluvil, souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti (č. l. 42 spisu). Soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Zůstavitel zemřel dne , datum, v , adresa, . Zůstavitel byl ženatý s paní , jméno FO, , nar. , datum, . Pohřeb vypravil jeho bratr – žalovaný. Zůstavitel měl dva syny, a to , Jméno žalobce A, , nar. dne , Datum narození žalobce A, , - žalobce a) a , Jméno žalobce B, , nar. dne , Datum narození žalobce B, , - žalobce b) (úmrtní list, rodné listy žalobců).

7. Zůstavitel povolal žalovaného – svého bratra jediným a univerzálním dědicem, a oba žalobce vydědil, neboť o zůstavitele neměli projevovat opravdový zájem (Notářský zápis ze dne , datum, – závěť a listina o vydědění, sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Nz , č. účtu, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , č. účtu, , vypracovaný notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , se sídlem v , Anonymizováno, ).

8. Majetek zůstavitele představovala ½ nemovitostí zapsaných v Katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, pro , adresa, – okolí, obec , adresa, , a sice 1) ½ pozemku parc. č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 800 m2 v katastrálním území , adresa, , a 2) ½ rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , postaveného na pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území , adresa, vše celkem v obvyklé ceně 2 000 000 Kč. Jiná aktiva v pozůstalosti nebyla zjištěna. Pasiva pozůstalosti tvoři dluh na výživném na syny zůstavitele – žalobce a) a b) ve výši 1 249,05 EUR a náklady exekuce na vymáhání výživného 482,29 EUR. , adresa, hodnota pozůstalosti činila 1 957 582,17 Kč. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo potvrzeno nabytí pozůstalosti po zůstaviteli žalovaným (citované usnesení, protokol ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

9. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla ukončena účast žalobců a jejich matky v pozůstalostním řízení.

10. Ve věci vedené před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. , spisová značka, se žalobci společně se svou matkou, paní , jméno FO, , nar. , datum, , domáhali žalobou podanou dne , datum, vůči žalovanému určení, že jsou dědici po zůstaviteli (žaloba ve znění doplnění žaloby ze dne , datum, ). Žalovaný uplatněný nárok odmítl. Mj. uvedl, že nemovitosti zůstavitel nabyl v rámci pozůstalostního řízení po jeho zemřelém otci (stanovisko ze dne , datum, ). Žalobci s matkou mj. uvedli, že sám zůstavitel neplnil vyživovací povinnost, o žalobce se on sám nikdy nezajímal (replika ze dne , datum, ).

11. Ve věci sp. zn. , spisová značka, byli dne , datum, vyslechnuti matka žalobců a žalobce b). Matka žalobců vypověděla, že rodina zůstavitele několikrát hledala, když natrvalo rodinu opustil v roce 2001. Nikdy rodině netelefonoval, ničeho neplatil. Matka žalobců zahajovala řízení o prohlášení zůstavitele za mrtvého, avšak zůstavitel byl posléze nalezen v , Anonymizováno, , kde pracoval jako správce ubytovny. Matka žalobců se zůstavitele snažila kontaktovat i po roce 2010. Trestním příkazem byl zůstavitel odsouzen pro neplacení výživného, avšak výživné zůstavitel přesto na syny – žalobce a) i b), nehradil. Žalobce b) vypověděl, že , citlivý osobní údaj, . , citlivý osobní údaj, . , spisová značka, ).Anonymizovaný odstavec13. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobci jsou dědici po zůstaviteli. Takto bylo rozhodnuto, když žalobci, jako nepominutelní dědici, se mohli domáhat vůči dědicům zůstavitele plnění spočívajícího ve vyplacení povinného dílu v penězích; soud se v takovém řízení má jako předběžnou otázkou zabývat tím, zda byli potomci zůstavitele vyděděni po právu či nikoli. V prvostupňovém rozhodnutí bylo přitom shledáno, že důvody pro vydědění žalobců dány nebyly. , citlivý osobní údaj, , když bylo zjištěno, že žije v České republice, a to v rámci řízení o prohlášení zůstavitele za mrtvého vedeném v roce 2008 – 2009 u Okresního soudu , adresa, - okolí. , citlivý osobní údaj14. Zůstavitel byl vlastníkem 1) ½ pozemku parc. č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 800 m2 v katastrálním území , adresa, , a 2) ½ rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , postaveného na pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území , adresa, (Výpis z katastru nemovitostí ze dne , datum, pro katastrální území , adresa, ).

15. Podle stanoviska o tržní hodnotě nemovitosti ze dne , datum, vypracované společností , právnická osoba, , adresa, , IČO , IČO, byla hodnota vlastnického práva zůstavitele stanovena ve výši 2 539 124 Kč, resp. 106 000 EUR.

16. Soud se nejprve zabýval posouzením prokázání tvrzení účastníků:

17. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

18. Zůstavitel byl otcem žalobců. , citlivý osobní údaj, . Zůstavitel nehradil výživné na syny – žalobce. Vzhledem k tomu, že s ním nebylo možné navázat kontakt, bylo zahájeno řízení o prohlášení zůstavitele za mrtvého, které bylo v důsledku toho, že zůstavitel byl nalezen živý v , Anonymizováno, , zastaveno. Přes tyto skutečnosti k navázání kontaktu nedošlo, a to ani později. Žalobce b) nikdy neměl ani telefonní kontakt na zůstavitele. V roce 2017 zůstavitel žalobce vydědil, neboť o něj neměli projevovat vážný zájem. Zůstavitel dne , datum, zemřel a jako jediného dědice povolal svého bratra - žalovaného. Žalovaný tak v rámci pozůstalostního řízení nabyl spoluvlastnický podíl na nemovitosti, uvedené odst. 14, jehož hodnota byla ke dni , datum, určena částkou 2 539 124 Kč.

19. Po právní stránce soud věc posuzoval podle těchto ustanovení § 1642 a násl., § 1646 a § 1650 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

20. V posuzovaném případě soud shledal, že notářský zápis ze dne , datum, – závěť a listina o vydědění, sp. zn. , spisová značka, , vypracovaný notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , se sídlem v , adresa, je kromě platné závěti (§ 1494 a násl. o. z.) rovněž platnou listinou o vydědění (§ 1649 odst. 1 o. z.). Platnost těchto listin nebyla namítána; namítána byla pouze skutečnost, že k vydědění mělo dojít neplatně, resp. pro vydědění nebyly dány důvody.

21. Žalobci, synové zůstavitele, byli v důsledku vydědění (kromě toho, že nenabyli dědictví v důsledku povolání žalovaného jako jediného a univerzálního dědice zůstavitele) jako nepominutelní dědici vyloučeni z jejich práva na povinný díl (§ 1642 ve spojení s § 1643 odst. 1 a § 1646 odst. 1 o. z.). Z notářského zápisu ze dne , datum, – závěť a listina o vydědění vyplývá, že důvodem vydědění žalobců byla skutečnost, že žalobci o zůstavitele neprojevovali opravdový zájem (§ 1646 odst. 1 písm. b) o. z.).

22. Pro posouzení nároků žalobců bylo dále třeba zkoumat existenci zákonných důvodů vydědění na straně žalobců. K tomu soud zjistil, že zůstavitel v roce 2001 opustil rodinu, tj. manželku , právnická osoba, – žalobce. Zůstavitel poté byl zcela nekontaktní, z tohoto důvodu bylo v roce 2008 zahájeno řízení o prohlášení zůstavitele za mrtvého. V roce 2009 bylo řízení zastaveno, neboť bylo zjištěno, že zůstavitel žije v , Anonymizováno, . Ani poté však k navázání kontaktů zůstavitele s žalobci nedošlo. Bylo také prokázáno, že zůstavitel svou vyživovací povinnost k dětem ani po roce 2010 řádně neplnil, když byl odsouzen trestním příkazem. Tyto skutečnosti vyplývají z protokolu o jednání ze dne , datum, a protokolu o výslechu žalovaného , Jméno žalovaného, ze dne , datum, , když v těchto částech výpovědi matky žalobců, žalobce b) a žalovaného v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, nebyl v rozporu. Výpovědi matky žalobců a žalovaného se však rozcházely co do důvodu opuštění domácnosti zůstavitelem, a stejně ohledně kontaktování žalobců ze strany zůstavitele. Zde se však k výpovědi matky žalobců připojila výpověď žalobce b), kdy lze mít skutečně za to, že ze strany zůstavitele nedošlo k řádnému projevení zájmu o žalobce. Stejně tak nelze mít za to, že by zůstavitel plnil vyživovací povinnost, a to ani pokud na výživu žalobců přispívala jeho matka – babička žalobců. Dále je nutno přihlédnout při posouzení, zda byl dán důvod k vydědění žalobců zůstavitelem, i k tomu, že podle výpovědi žalovaného sám zůstavitel v roce 2015 nechtěl, aby žalobci věděli, že je zůstavitel naživu.

23. Opravdový zájem, který by nepominutelný dědic jako potomek měl o zůstavitele projevovat, je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Je významné, zda nepominutelný dědic měl vůbec reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, tj. zda měl zůstavitel vůbec zájem se s nepominutelným dědicem stýkat a udržovat s ním blízký příbuzenský vztah, zda o tento vztah stojí. Nezájem nepominutelného dědice se zůstavitele musí osobně citově dotýkat, vadit mu, a nikoliv mu být lhostejný. Nezájem nelze nepominutelnému dědici přičítat k tíži, jestliže k němu svým chováním podstatně přispěl i sám zůstavitel (srovnej rozsudek Krajského soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jestliže potomek trvale neprojevuje o zůstavitele zájem proto, že zůstavitel neprojevoval zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který byl publikován v časopisu Soudní judikatura pod č. , hodnota, , ročník 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

24. V souladu se shora citovanou judikaturou soud uzavřel (ostatně jako již ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, - § 13 o. z.), že důvody pro vydědění žalobců nebyly dány.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalobcům bylo projevení zájmu o zůstavitele samotným jednáním zůstavitele znemožněno. Zůstavitel opustil rodinu a od útlého věku žalobců se tak nijak nepodílel na jejich výchově a péči, nestýkal se s nimi a nehradil na ně výživné. To potvrzuje i skutečnost, že stran zůstavitele bylo již v roce 2008 vedeno řízení o jeho prohlášení za mrtvého, přičemž až v rámci tohoto řízení bylo zjištěno, že se zdržuje v , Anonymizováno, . Vyživovací povinnost zůstavitele vůči žalobcům plnila za něj jeho matka. V roce 2015 výslovně uvedl, že si nepřeje, aby věděli, zda žije či nikoli. Na základě těchto skutečností nelze mít za to, že to byli právě žalobci, kteří neprojevovali o zůstavitele zájem. Pokud zůstavitel k vydědění přistoupil poté, co mu žalobci při pohřbu otce zůstavitele neměli podat ruku, může z toho vinit pouze sebe svým přístupem k nim. Pro vydědění žalobců tak nebyl dán důvod ve smyslu § 1646 odst. 1 písm. b) o. z., tj. že by o zůstavitele neprojevovali opravdový zájem; to jim totiž bylo fakticky znemožněno samotným zůstavitelem. K vydědění žalobců došlo neplatně, a proto mají právo na povinný díl (§ 1650 o. z.).

26. Jediným dědicem po zůstaviteli byl žalovaný a tento má tak povinnost žalobcům, jako nepominutelným dědicům, vyplatit peněžitou částkou odpovídající jejich povinnému dílu (§ 1642 ve spojení s § 1654 odst. 1 o. z.). Na těchto závěrech nezmění ničeho odkaz žalovaného na bod 22 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , když v odůvodnění bylo pouze uvedeno, že soud se v takovém řízení (o vyplacení povinného dílu – pozn. soudu) má jako předběžnou otázkou zabývat tím, zda byli potomci zůstavitele vyděděni po právu či nikoli.

27. Z dokazování dále vyplynulo, že hodnota pozůstalosti činila 2 539 124 Kč (§ 1655 odst. 1 o. z.).

28. Povinný díl každého z žalobců přitom představuje ¼ jeho zákonného dědického podílu (§ 1643 odst. 2 o. z.), přičemž zákonný dědický podíl každého z žalobců činí 1/3 pozůstalosti s ohledem na to, že dědici ze zákona měli být oba žalobci a jejich matka – manželka zůstavitele stejným dílem (§ 1635 odst. 1 o. z.).

29. Na povinný díl tak každému z žalobců náleží 211 593,667 Kč (2 539 124 Kč * 1/3 * 1/4), a tuto částku je žalovaný povinen zaplatit každému z žalobců (§ 1642 ve spojení s § 1654 odst. 1 o. z.). Ve věci nebylo zjištěno, že by se k hodnotě pozůstalosti mělo čehokoli připočítat podle § 1660 a 1661 o. z. (§ 1655 odst. 1 o. z.).

30. Žalovaný se nedostavil k nařízenému prvnímu jednání, soud proto při tomto prvním jednání nemohl žalovaného poučit postupem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k prokázání skutkových tvrzení, zda bylo zůstavitelem reálně umožněno žalobcům projevovat o něj zájem či ohledně hodnoty pozůstalosti a označení tomu korespondujících důkazů. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání nedostavil, nemohlo mu být dáno procesní poučení k nutnosti prokázání splnění všech zákonných předpokladů vydědění žalobců jako nepominutelných dědiců. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje, a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, ). Takové chování účastníka řízení pak znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky. Lze tak uzavřít, že žalovaný dostatečně neprokazoval, že zůstavitel žalobce vydědil po právu; takové okolnosti přitom nevyplynuly ani z provedeného dokazování, neunesl tak břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

31. Ze všech těchto důvodů soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I a II tohoto rozsudku.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobci měli v řízení plný procesní úspěch. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci měli ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení ve výši 98 296,45 Kč představují zaplacené soudní poplatky ve výši 21 160 Kč (2x 10 560 Kč) a náklady právního zastoupení ve výši 77 136,45 Kč. Náklady právního zastoupení žalobců sestávají z odměny advokáta ve výši 58 752 Kč (2x 4 úkony právní služby po 7 344 Kč: příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ve věci, účast na jednání - § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a, d, g, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (4 režijní paušály po 300 Kč - § 13 odst. 4 AT), náhrada za ztrátu času ve výši 900 Kč (9 půlhodin po 100 Kč na trase , adresa, a zpět - § 14 odst. 1 a 3 AT), cestovné ve výši 2 897,14 Kč (náhrada za užití vozidla ve výši 2 307,20 Kč a náhrada za pohonné hmoty ve výši 589,94 Kč - § 13 odst. 5 AT) a daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 13 387,31 Kč. Náhrada nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobců podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

33. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.