9 C 136/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupené Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 18 260 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 207 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 3 207 Kč od 15. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 053 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 810,97 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 15 283,93 Kč od 1. 8. 2023 do 14. 9. 2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 12 076,93 Kč od 15. 9. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 2 976,07 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 260 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , , adresa, , adresa, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 10. 11. 2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalovanému byl poskytnut úvěr 25 382 Kč k úhradě zakoupeného zboží. Žalovaným bylo ujednáno i pojištění. Žalovaný byl povinen dluh hradit 48 měsíčními splátkami po 887 Kč, z toho 845 Kč na úvěr a 42 Kč na pojistné. Celkem měl uhradit 42 576 Kč, z toho 40 560 Kč na úvěr, 2 016 Kč na pojistné. Roční úroková sazba činila 25,24 % ročně. Úvěr byl žalovanému poskytnut po prověření jeho úvěruschopnosti, když právní předchůdkyně měla žalovaného lustrovat v interních i externích databázích třetích subjektů, a vycházela z žalovaným uvedených údajů. Žalovaný uhradil celkem 22 175 Kč; jistina byla úhradami ponížena o částku 10 098,07 Kč. Právní předchůdkyně od úvěru odstoupila dopisem a prohlásila jej za splatný ke dni 31. 7. 2023. Právní předchůdkyně mohla požadovat smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 16. 8. 2023 s účinností k 21. 8. 2023. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalovaného 18 365,71 Kč, z toho 15 283,93 Kč na jistině, 1 758,97 Kč na dlužném nesplaceném úroku, 252 Kč na neuhrazeném pojištění, 2 976,07 Kč na smluvní pokutě, 800 Kč na nesplacených poplatcích za upomínky. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z nesplacené jistiny v době od 1. 8. 2023 do zaplacení. Požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání 482 Kč. Tyto účtovala konkrétně za 1 odeslaný dopis v částce 48 Kč a 2 osobní návštěvy vždy po 217 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, zabýval se soud nejprve otázkou své mezinárodní příslušnosti. Soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a čl. 17 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když v dané věci se jednalo o závazek ze smlouvy, jíž měla být poskytnutím půjčky návratné ve splátkách financována koupě movité věci; žalovaný má přitom od 3. 5. 2022 povolený a hlášený pobyt na adrese uvedené v záhlaví, a příslušným jsou tak české soudy. Rozhodné právo soud určil v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, neboť obvyklé bydliště žalovaného je od 3. 5. 2022 na území české republiky, a rozhodným právem je právo české.

4. K nařízenému jednání dne 3. 7. 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavila, leč byl řádně a včas předvolán, odročení jednání nenavrhl. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), kdy věc rozhodl a projednal v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z žádosti/smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku 25 382 Kč na zakoupení tzv. černé techniky. Roční úroková sazba byla ujednána ve výši 25,24 % ročně. Žalovaný měl úvěr uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 845 Kč (bez pojištění). Smlouvou bylo ujednáno taktéž pojištění úvěru, a měsíční splátky úvěru tak byly 887 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit 40 560 Kč. Splátky byly splatné k 17. dni v měsíci počínaje 17. 12. 2020. Pro případ prodlení s úhradou splatné splátky byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splatné v prodlení. Dále byl povinen hradit částku 600 Kč na náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku, a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč. Ze smlouvy vyplynulo, že žalovaný měl mít čistý příjem 34 000 Kč měsíčně, žil v domácnosti s partnerkou , právnická osoba, , celkový příjem domácnosti činil 49 000 Kč, celkové náklady domácnosti činily 9 500 Kč, a žalovaný měl závazky ve výši 13 000 Kč měsíčně. Ve smlouvě dále uvedl svou adresu , adresa, . Informace o úvěru byly shrnuty v dopise ze dne 12. 11. 2020, a ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Z listiny „platební historie“ vyplynulo, že žalovaný celkem uhradil 22 175 Kč; finanční prostředky ve výši 25 382 Kč byly žalovanému poskytnuty již 11. 11. 2020. Dopisem ze dne 27. 6. 2023 právní předchůdkyně odstoupila od závazku, když žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Splatnost úvěru nastala ke dni 31. 7. 2023. Pohledávka za žalovaným byla úplatně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023 včetně přílohy z právní předchůdkyně na žalobkyni. Podle potvrzení o provedení transakce byla úplata provedena dne 21. 8. 2023. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem právní předchůdkyně ze dne 28. 8. 2023, a dopisem žalobkyně ze dne 28. 8. 2023; v tomto byl vyzván k úhradě žalované částky do 14. 9. 2023, a také byl informován o výši nákladů mimosoudního vymáhání, které může žalobkyně účtovat, a to mj. za odeslaný dopis ve výši 48 Kč a za osobní návštěvu ve výši 217 Kč. Podle podacího archu byl dopis podán na poště dne 29. 8. 2023, a byl posílán na adresu , Anonymizováno, . Dopisem ze dne 2. 10. 2023 byl žalovaný informován o předání pohledávky advokátní kanceláři, a současně byl vyzván k úhradě dluhu. Dopisem zástupce žalobkyně ze dne 11. 1. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě před podáním žaloby. Podle podacího archu byl dopis podán na poště dne 15. 1. 2024. Podle listiny „výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“ žalobkyně zaslala žalovanému dne 2. 10. 2023 obyčejný dopis, a ve dnech 31. 10. 2023 a 25. 9. 2023 jej měla osobně navštívit na kontaktní adrese. Z listiny „GPS Kontrola“ vyplynulo, že dne 25. 9. 2023 se měl terénní poradce žalobkyně nacházet na adrese , Anonymizováno, , v době od 14:01:52 hodin do 14:18:25 hodin. Na téže adrese se měl nacházet i dne 31. 10. 2023 v době od 12:31:58 hodin do 12:53:11 hodin. Adresa , Anonymizováno, je adresou Městského úřadu , adresa, .

7. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, a učinil tento závěr o skutkovém stavu:

8. Právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalovanému prostředky formou spotřebitelského úvěru na koupi movitých věcí 25 382 Kč, a žalovaný se tyto zavázala vrátit ve formě 48 měsíčních splátek po 845 Kč bez pojištění úvěru; 887 Kč s pojištěním úvěru, které bylo ujednáno. Schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nebyla prověřena. Žalovaný z poskytnutých finančních prostředků vrátil částku 22 175. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností k 21. 8. 2023. K úhradě dluhu byl žalovaný poprvé vyzván dopisem ze dne 28. 8. 2023, který byl podán na poště dne 29. 8. 2023, do 14. 9. 2023.

9. Po právní stránce soud vycházel z následující právní úpravy:

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k 11. 11. 2020 (dále jen „z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. V posuzovaném případě se soud nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Soud uzavřel, že uvedená smlouva je absolutně neplatná. Uvedená smlouva byla smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o.z., § 2 odst. 1 z.s.ú.), neboť právní předchůdkyně, jako podnikající subjekt, se zavázala poskytnout žalovanému, jako spotřebiteli, peněžní prostředky 25 382 Kč a žalovaný se tyto zavázal vrátit spolu s úroky v dohodnuté době.

18. V rámci kontraktačního procesu byla právní předchůdkyně povinna prověřit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 86 [Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 428, marg. č. 7.). Posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet právní předchůdkyní však zůstalo pouze v rovině tvrzení. Žalobkyně byla vyzvána již usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 5. 2024, č. j. 9 C 136/2024 - 17, aby doložila, jakým způsobem byla prověřena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ničeho na výzvu nedoložila, a v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno.

19. Ohledně naplnění povinnosti věřitele prověřit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, pokud vychází z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, i když dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy). Žalobkyně žádným způsobem, ani na výzvu, nedoložila, že by shora popsaným způsobem (tj. s řádnou péčí) posoudila úvěruschopnost žalovaného, resp. že by k uvedenému dni například provedla jeho lustraci v obchodním rejstřík, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku, v registrech NRKI a BRKI, registru SOLUS, vyžádala si jeho výpisy z účtu za účelem ověření příjmů a výdajů apod.

20. S ohledem na závěry rozsudku SDEU ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, ve spojení s § 87 odst. 1 z.s.ú. tak soud uzavřel že žádost/smlouva o úvěru č. , hodnota, je absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 246/2022). Vzhledem k tomu, že ujednání o pojištění se týkalo pojištění úvěru jako takového, přičemž úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, je v souladu s § 1727 o.z. neplatná i takto uzavřená pojistná smlouva.

21. V důsledku absolutní neplatnosti pak má žalobkyně, na níž byla pohledávka za žalovaným postoupena (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.), toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení, když částka 25 382 Kč byla právní předchůdkyní poskytnuta žalovanému dne 11. 11. 2020 bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 o.z.), a z této částky žalovaný vrátil pouze 22 175 Kč. Žalovaný tak je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 207 Kč, jako bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1 o.z.), přičemž žalobkyně měla nárok pouze na nezaplacenou jistinu a úrok podle § 1970 o.z. (srovnej bod 17 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Soud se nadále zabýval otázkou, kdy se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (§ 1970 o.z.). Ustanovení § 87 z.s.ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srovnej bod 17 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

23. Podle § 87 odst. 1 věty druhé z.s.ú. ve znění k 11. 11. 2020 je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. K vrácení poskytnuté částky byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván dopisem žalobkyně ze dne 28. 8. 2023, který byl podán na poště dne 29. 8. 2023, a to do 14. 9. 2023 (§ 1958 odst. 2 o.z.). Jelikož nebylo doloženo, kdy výzva byla doručena žalované, uplatní se vyvratitelná právní domněnka podle § 573 o.z., podle které pokud byl dopis podán na poště dne 29. 8. 2023, byl doručen žalovanému dne 13. 9. 2023. Ode dne 15. 9. 2023 se žalovaný dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 18 Co 283/2020).

25. Lhůta stanovená žalovanému do 14. 9. 2023 k vrácení bezdůvodného obohacení je dle názoru soudu lhůtou přiměřenou možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 z.s.ú., když žalovaný proti takto stanovené lhůtě nijak neprotestoval a neuplatnil ani námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty (k tomuto srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 24 Co 40/2022); stejně tak i s přihlédnutím k výši bezdůvodného obohacení se lhůta nejeví nepřiměřená.

26. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 207 Kč jako bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o.z.). Jelikož se žalovaný dostal od 15. 9. 2023 do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o.z. ve spojení s § 87 odst. 1 z.s.ú.) uložil soud žalovanému taktéž povinnost k úhradě úroků v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

27. Ve zbývající části (12 076,93 Kč na jistině, kapitalizované úroky ve výši 2 810,97 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 482 Kč, smluvní pokuta 2 976,07 Kč, včetně příslušenství, tj. zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 283,93 Kč od 1. 8. 2023 do 14. 9. 2023, ve výši 15 % ročně z částky 12 076,93 Kč od 15. 9. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 2 976,07 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení) soud žalobu výrokem II zamítl.

28. Co se týče částky 482 Kč, kterou žalobkyně požadovala na úhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky, soud uvádí, že odeslání dopisu ze dne 2. 10. 2023 nebylo žalobkyní doloženo; i pokud by byl tento dopis odeslán, jednalo by se dle názoru soudu o zcela nepřiměřené navyšování nákladů, když již z předchozích zaslaných výzev (dopis právní předchůdkyně ze dne 28. 8. 2023 a dopis žalobkyně ze dne 28. 8. 2023) muselo být zjevné, že žalovaný pohledávku neuhradí. Stejně tak osobní návštěvy nebyly vynaloženy jakkoli účelně. Žalobkyně tyto měla provést na adrese , Anonymizováno, což, jak vyplývá z listiny předložené samotnou žalobkyní, je adresou Městského úřadu , adresa, . Těžko se tak může jednat o bydliště žalovaného, a to zvláště za situace, kdy v žádosti/smlouvě o úvěru č. , hodnota, bylo uvedeno, že jeho adrese je , adresa, . Jakákoli další, resp. jiná změna adresy žalovaného nebyla žalobkyní tvrzena, natož prokázána.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V daném řízení měl žalovaný větší úspěch než žalobkyně (úspěch žalobkyně je 17,56 %, úspěch žalovaného 82,44 %), avšak žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.