9 C 143/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 220 553,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 220 553,13 Kč spolu se smluvním úrokem 0,5 % denně z částky 146 235,42 Kč od 14. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 65 935 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno Zástupce, , advokátky.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 220 553,13 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jako úvěrující uzavřela s žalovaným jako úvěrovaným dne 28. 11. 2023 smlouvu o úvěru , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena se žalovaným jako podnikatelem a smluvní vztah se tak neřídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému účelový úvěr na nákup zařízení ve výši 100 000 Kč na účet žalovaného sjednaný ve smlouvě o úvěru, a to dne 28. 11. 2023. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s příslušnými poplatky v 6 měsíčních splátkách splatných vždy do 28. dne kalendářního měsíce, počínaje 28. 12. 2023 a konče 28. 5. 2024. Nedílnou součástí smlouvy jsou parametry úvěru a sazebník, které jsou obsaženy v samotné smlouvě. Dle článku III. smlouvy o úvěru je žalobkyně oprávněna požadovat na žalovaném za své služby poplatky dle parametrů úvěru a sazebníku. Žalovaný se zavázal dle článku III. smlouvy splatit poskytnutou částku úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 31 368,26 Kč a dále s poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. V případě dodržení termínu splatnosti tak měl žalovaný uhradit žalobkyni celkem částku 131 668,26 Kč. Podle článku VIII.6. smlouvy, v případě prodlení se splacením kterékoliv splátky stává se úvěr a příslušné poplatky splatnými 15. kalendářním dnem od počátku prodlení (zesplatnění úvěru). Žalovaný neuhradil žalobkyni řádně a včas první splátku splatnou dne 28. 12. 2023. Dluh se tak stal splatným 15. kalendářním dnem od počátku prodlení, tj. dne 13. 12. 2024 (článek VIII.6. smlouvy). Podle článku VIII.1. smlouvy (následky porušení smlouvy a sankce) má žalobkyně v případě prodlení žalovaného nárok na: a) smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z celkové dlužné částky až do zaplacení (článek VIII.1.a. smlouvy), b) náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky z úvěru (článek VIII.1.b. smlouvy), kdy tyto náklady jsou specifikovány v sazebníku, c) smluvní pokutu ve výši 50% z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení (článek VIII.1.c smlouvy). Žalovaný do data podání žaloby neuhradil na dlužnou částku ničeho. Žalovaný tak dluží žalobkyni k dnešnímu dni částku 220 553,13 Kč sestávající z: a) dlužná jistina 100 000 Kč, b) poplatek za poskytnutí úvěru (bez slevy) 45 935,42 Kč, c) poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr 300 Kč, d) smluvní pokuta ve výši 50% z dlužné částky a) až c) ve výši 73 117,71 Kč, e) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z částky 146 235,42 Kč (z části dluhu ad a) až c) od 14. 1. 2024 do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak dluh nebyl uhrazen.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal odpor.

3. Podáním ze dne 20. 5. 2024 žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že ujednání úvěrové smlouvy o poplatku, úrocích z prodlení a smluvní pokutě jsou absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Své vyjádření odůvodnil tím, že žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník dne 28. 11. 2023 uzavřeli smlouvu , Anonymizováno, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, a to s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši nejprve 31 368 Kč s tím, že tento má být v případě prodlení navýšen o 14 567 Kč na částku 45 935 Kč. Úvěr měl být splacen v 6 měsíčních splátkách á 21 894 Kč. S ohledem na skutečnost, že poplatek za poskytnutí úvěru v daném případě zjevně supluje jednání o řádném úroku (článek VIII. odst. 1 písm. a), které na ujednání o smluvním úroku odkazuje, ačkoliv tento ve smlouvě technicky ujednán vlastně není, je na něj dle názoru žalovaného nutno i takto nahlížet. Řádný úrok (ve formě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 31 368 Kč), sjednaný ve smlouvě tak procentuálně odpovídá více než 60 % p.a., resp. 90 % p.a. Žalovaný namítal, že tato sazba překračuje průměrnou výši úrokové sazby více než šestinásobně. Dále namítal, že navýšení poplatku o částku 14 567 Kč v případě prodlení, pak má charakter sankční a je tedy nutno jej dle názoru žalovaného považovat za smluvní pokutu pro případ prodlení. Dle článku VIII. odst. 1 písm. a) smlouvy, dále žalobkyni vzniká nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky denně, přičemž za dlužnou částku se považuje součet jistiny úvěru a poplatku za její poskytnutí. Dle článku VIII. odst. 1 písm. c) smlouvy dále žalobkyni vzniká nárok na zaplacení smluvní pokuty z celkové dlužné částky ve výši 50 %, přičemž za dlužnou částku se opět považuje součet jistiny úvěru a poplatku za její poskytnutí. V daném případě pak žalobkyně uplatnila částku ve výši 71 117,71 Kč. Žalobkyně uplatnila vůči žalovanému v rámci sankcí za nesplacení úvěru a) smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % p.a. z dlužné částky a b) smluvní pokutu ve výši 85 684 Kč, tj. paušální smluvní pokutu přesahující 85,6 % částky jistiny úvěru. Dle žalovaného ujednání o sankcích za prodlení se splacením úvěru v podobně navýšení poplatku za poskytnutí úvěru smluvní úrok ve výši 0,5 % p.a. a paušální smluvní pokutě tvoří jeden celek a jsou jako taková neplatná pro rozpor s dobrými mravy. V dané situaci se navíc žalovaný, přestože uzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti cítí býti stranou slabší, kdy žalobkyně zcela nepřiměřeným ustanovením o výši poplatku z prodlení, i zejména pak sankčních ustanovení, vytvořila mezi právy a povinnostmi stran nedůvodnou rovnováhu.

4. Podáním ze dne 21. 6. 2024 žalobkyně uvedla, že úvěr byl sjednán jako podnikatelský a nedopadá na něj tak právní úprava na ochranu spotřebitele. Žalovaný je advokátem působícím u , Anonymizováno, se specializací na insolvence, s ohledem na tuto skutečnost lze konstatovat, že žalovaný není standardním dlužníkem, na kterého by se koukalo jako na slabší smluvní stranu. Žalovaný je profesionálem s detailní znalostí závazkových vztahů a pohledávek, již při uzavírání úvěrové smlouvy si tak zcela jistě musel být vědom obsahu smlouvy, včetně všech důsledků z ní plynoucích. Žalobkyně pokládá sankční ujednání za přiměřené a oprávněné, smluvní úrok z prodlení je běžně uplatňován v rámci smluvní dokumentace, kdy jeho funkce může být utvrzovací, zajišťovací, sankční, kompenzační nebo prevenční. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný dobrovolně, kdy měl postupovat s řádnou a odbornou péčí, se sjednanými smluvními sankcemi byl žalovaný obeznámen a výsledně s nimi souhlasil. Sankce jsou obsaženy přímo v těle smlouvy, nikoliv například v obchodních podmínkách, poznámkách pod čarou a podobně. Podle příslušné judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu lze i úrok ve výši 0,5 % denně považovat za souladný s dobrými mravy vzhledem k okolnostem konkrétního případu. Při stanovení výše smluvního úroku z prodlení vycházela žalobkyně z následujících předpokladů: 1) rizikovost obchodu – úvěr byl poskytnut bez jakéhokoliv zajištění nebo jeho vrácení a je tedy vysoce rizikový, 2) výše předpokládané škody – žalobkyně je podnikatelem poskytujícím podnikatelské úvěry fyzickým osobám podnikatelům. Pokud nedojde ze strany klienta žalobkyně (tj. žalovaného) k řádnému zaplacení dlužné částky, nemůže žalobkyně tuto částku použít ke svému podnikání, tedy poskytnout tuto částku jako úvěr dalšímu klientovi. Nevrácením dlužné částky žalobkyni řádně a včas vzniká žalobkyni škoda spočívající v ušlém zisku z nevrácené částky. Pokud by žalovaný žalobkyni částku úvěru ve výši 100 000 Kč vrátil řádně a včas, mohla by žalobkyně z této částky realizovat zisk ve výši průměrně 7 655,90 Kč měsíčně, jak vyplývá ze smlouvy o úvěru (úvěr byl poskytnut za poplatek 45 935,42 Kč na dobu 6 měsíců). Pokud kromě funkce uhrazovací bere žalobkyně v potaz i funkci prevenční a sankční, kterou smluvní úrok z prodlení nepochybně má, pak se výše úroku 0,5 % denně jeví jako zcela adekvátní, a dokonce pouze pokrývající škodu vzniklou žalobkyni pro případ prodlení. Jsou tedy splněna hlediska, z nichž vychází Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 22. 9. 2020 č.j. 32 Cdo 1490/2019-175 pro souladnost sjednaného smluvního úroku z prodlení s dobrými mravy. V případě smluvního úroku z prodlení lze na jeho posouzení stáhnout závěry týkající se smluvní pokuty, poukázal na ustálenou rozhodovací praxi, například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007 sp. zn. 33 Odo 438/2005. Dále uvedl, že soud má možnost smluvní pokutu moderovat dle § 2051 o. z., a to na návrh dlužníka, ovšem nelze se domáhat úplného zrušení smluvní pokuty pro její nepřiměřenou výši, která by byla v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů, je nutno vzít v úvahu zejména výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (viz. rozsudek sp. zn. 33 Odo 236/2005). Nejvyšší soud však v řadě svých rozhodnutí rovněž dovodil, že i smluvní pokutu sjednanou ve formu úroku převyšujícího i několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně, lze s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu považovat za přiměřenou a tudíž v souladu s dobrými mravy (viz. usnesení sp. zn. 33 Odo 204/2001) a také, že i smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den (tj. 182,5 % ročně), je vzhledem ke všem okolnostem případu přiměřená, neboť konečná výše smluvní pokuty je plně závislá na době, po kterou žalovaný nedostál své povinnosti. Nelze tak uzavřít, že výše smluvního úroku z prodlení je v nepřiměřené výši a v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně uvedla, že poskytnutý úvěr není zajištěn, nebyl sepsán například notářský zápis a podobně, a proto sjednání smluvní pokuty není v tomto případně zcela nepřiměřené.Žalobkyně k přiměřenosti poplatku za poskytnutí úvěru dále uvedla, že v přezkoumávané věci je úrok sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (6 měsíců), a je vyjádřen pevnou částkou), jinými slovy, v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase tak, jak je tomu u poskytování úvěrů u bank. , adresa, doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že s půjčenou částkou jsou spojené určité náklady a poskytovatel (žalobkyně) by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 100 000 Kč a vrátit měl 131 668,26 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Poplatek v plné výši však měl být uhrazen jen v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení, jelikož mu byla poskytnuta sleva na poplatek ve výši cca 32 %, jak vyplývá ze smlouvy o úvěru. Je tak jen vinou žalovaného, že mu byl poplatek naúčtován v celé výši. Nárok na doplatek zlevněného poplatku nelze posuzovat jako smluvní pokutu. Ohledně výše poplatku za poskytnutí úvěru žalobkyně namítá, že nelze tento přepočítávat na roční procentuální výši a srovnávat tento úrok s bankovními subjekty. Tento poplatek v sobě zahrnuje odměnu za poskytnutí úvěru, včetně všech dalších nákladů, které s poskytováním úvěru žalobkyně má. Žalobkyni nemůže jít k tíži ani to, že žalovanému zaslala několik výzev k uhrazení pohledávky. Je vinou žalovaného, že svůj závazek neuhradil řádně a včas a narůstající příslušenství a smluvní pokuta je jen důsledkem plynutí času, respektive prodlením žalovaného., právnická osoba, jednání dne 4. 9. 2024 se žalovaný omluvil a požádal o projednání věci v jeho nepřítomnosti, soud tedy věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Dne 28. 11. 2023 uzavřela žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný smlouvu o úvěru , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento poskytnutí úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 31 368,26 Kč a s poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč v šesti měsíčních splátkách po 21 894,71 Kč, splatných vždy do 28. dne kalendářního měsíce počínaje dnem 28. 12. 2023, poslední splátky byla splatná dne 28. 5. 2024. Úvěr byl poskytnut bezhotovostním bankovním převodem na účet uvedený ve smlouvě. Strany si dále sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru bez slevy ve výši 45 935,41 Kč. V článku VIII. si strany sjednaly následky porušení smlouvy a sankce. Za dlužnou částku se pro účely tohoto článku považuje dlužná jistina úvěru a poplatek za poskytnutí úvěru. Podle čl. VIII.

1. Smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalovaného nárok na: a) smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení (čl. VIII.1.a. Smlouvy), b) náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v důsledku prodlení žalovaného s úhradu dlužné částky z úvěru (čl. VIII.1.b. Smlouvy), kdy tyto náklady jsou specifikovány v Sazebníku, c) smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení (čl. VIII.1.c. Smlouvy). Podle čl. V.

1. Smlouvy má žalobce v případě prodlení žalovaného nárok na poplatek za poskytnutí úvěru (bez slevy), neboť žalovaný v důsledku prodlení nárok slevu na poplatku ztrácí. Úvěrující má právo na náhradu újmy a škody bez ohledu na zaplacení smluvních pokut dle této smlouvy, tj. úvěrující je oprávněn se domáhat vedle smluvní pokuty plné náhrady újmy a vzniklé škody (článek VIII.4). Smluvní strany si sjednaly trvání tohoto článku VIII. a nároku na základě tohoto ustanovení vzniklých bez ohledu na zánik závazkového vztahu z této smlouvy (článek VIII.5). Pokud je sjednáno splacení úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru ve více splátkách, pak v případě prodlení s úhradou jakékoliv dlužné částky úvěru a poplatku za poskytnutí úvěrů, stává se zbytek úvěru a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru za celé období poskytnutí úvěru splatným 15. kalendářním dnem od počátku prodlení (zesplatnění úvěru). Úvěrovaný je pak povinen v případě zesplatnění úvěru zaplatit úvěrujícímu zbytek celkové částky ke splacení úvěrovaným uvedenou v parametrech úvěru. Úvěrujícímu zesplatněním úvěru vznikají vůči úvěrovanému nároky dle článku VIII.1 této smlouvy (článek VIII.6). V případě podstatného porušení této smlouvy ze strany úvěrovaného vzniká úvěrujícímu právo s okamžitou účinností odstoupit od této smlouvy, podstatným porušením smlouvy jsou mimo jiné případy uvedené v článku VIII.2 a 3 této smlouvy (smlouva o úvěru , Anonymizováno, .

8. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, (potvrzení o provedení transakce ze dne 28. 11. 2023). Žalovaný byl žalobkyní opakovaně upozorněn na nehrazení splátek úvěru a vyzýván k jejich zaplacení (kniha odeslaných sms a kniha odchozí pošty). Dopisem ze dne 12. 1. 2024 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 27 467,79 Kč (výzva k úhradě dlužné částky a doručenka). Dopisem ze dne 2. 2. 2024 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 259 397 Kč (výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka ze dne 2. 2. 2024, průvodní dopis k dopisu ze dne 2. 2. 2024 zaslaný emailem).

9. Žalovaný , tituly před jménem, , Jméno žalovaného, je advokát, IČO , IČO žalovaného, , sídlem , adresa, (vyhledávání advokátů a koncipientů na stránkách ČAK)).

10. Na základě provedeného dokazování shora citovanými listinnými důkazy soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným (podnikatelem) byla dne 28. 11. 2023 uzavřena smlouva o úvěru , Anonymizováno, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 6 měsíčních splátkách počínaje dnem 28. 12. 2023, kdy byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 31 368,28 Kč a poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalovaný na úhradu svého závazku nezaplatil ničeho a dlužná částka činí celkem 220 553,13 Kč a sestává z jednotlivých dílčích položek specifikovaných v žalobních tvrzeních, tj. z jistiny, poplatku bez slevy a poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr, smluvní pokuty a nákladů spojeným s uplatněním pohledávky.

11. V dané věci se nejedná o spotřebitelskou smlouvu, když žalovaný vystupoval coby podnikající fyzická osoba, soud tudíž nezkoumal parametry požadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o výši poplatku, sjednaného úroku z prodlení a smluvní pokuty soud je s ohledem na argumentaci žalobkyně, kterou hodnotil jako přiléhavou, nepovažoval za nepřiměřenou a ujednání o těchto nárocích nepovažoval za neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

12. Pokud jde o procesní obranu žalovaného, žalovaný namítal neplatnost ujednání o poplatku/řádném úroku pro rozpor s dobrými mravy a neplatnost ujednání o úroku z prodlení a smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy. V dané věci šlo o podnikatelský úvěr, přičemž sjednané podmínky nelze označit za nepřiměřeně přísné. Soud se zabýval i otázkou případné neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, nicméně dospěl k závěru, že v dané věci korektiv dobrých mravů uplatnit nelze. V tomto směru soud poukazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR ve věci sp. zn. 23 ICdo 56/2019, který shledal, že případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů by měl být ve vztahu mezi podnikateli zásahem spíše výjimečným než obvyklým, a vždy by měl být odůvodněn mimořádnými okolnostmi daného případu. V dané věci Nejvyšší soud rovněž uzavřel, že pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy případně i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže, že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. a že je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.

13. Dále se soud zabýval otázkou platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů. K tomu je opět třeba nejprve uvést, že v dané věci jde o úvěrovou smlouvu při podnikatelské činnosti. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů. V posuzované věci byla stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky, tzn. z jistiny, poplatku bez slevy a poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr (celkem 146 235,42 Kč). Takto sjednaná výše smluvní pokuty odpovídá významu a výši utvrzené povinnosti, stejně jako i okolnostem, za nichž byla sjednána. Nejedná se o smlouvu spotřebitelskou, nýbrž o úvěrovou smlouvu při podnikatelské činnosti, ve smlouvě nebyl dohodnut žádný další nepřiměřený úrok ani žádná další významnější sankce, poskytnutý úvěr nebyl nijak zajištěn, nebyl sepsán například notářský zápis apod. Výše zmiňované pevně stanovené částky představující poplatek za poskytnutí úvěru bez slevy a smluvní pokutu nepředstavují v individuálních skutkových poměrech projednávané věci okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

14. Žalovaný se bránil tím, že obchodní vztah mezi ním a žalobkyní byl nevyvážený a v tomto vztahu byl slabší stranou Žalovaný je advokátem, není tedy v daném vztahu slabší stranou, je profesionálem se znalostí závazkových vztahů a pohledávek.

15. Na základě shora uvedeného byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 220 553,13 Kč (§ 2395 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ – jistina, poplatky, § 2048 o. z. smluvní pokuta) a to včetně sjednaného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) a náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 823 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 45 700 Kč (5 úkonů právní služby po 9 140 Kč – příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření ze dne 21. 6. 2024, účast při jednání dne 4. 9. 2024 - § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT) a 5 režijními paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a to včetně 21% daně z přidané hodnoty ve výši 9 912 Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 65 935 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.