9 C 180/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , advokátem, sídlem adresa – Jméno advokáta B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 40 776 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení o zaplacení částky 929,93 Kč se zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 39 846,07 Kč,kapitalizovaný úrok z prodlení 3 439,83 Kč,kapitalizovaný úrok 1 780,35 Kč,úrok z prodlení 15 % ročně z částky 15 381,25 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení,úrok 8 % ročně z částky 14 969,23 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 40 776 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 26. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem 1 522 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěrového případu 4 154 Kč, a úhradou za umožnění splácet v místě bydliště 5 400 Kč, tj. celkem 55 776 Kč, vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Úroková sazba úvěru byla 8 % ročně. Poslední splátka byla splatná 26. 6. 2023. Žalovaný naposledy uhradil splátku splatnou 10. 5. 2023 ve výši 3 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 s účinností k 25. 10. 2024, o čemž byl žalovaný informován. Dluh žalovaného činí dlužná jistina 14 969,23 Kč, úrok 412,02 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6 300 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 780,46 Kč, úhrada za umožnění splácet splátky v místě bydliště 2 314,29 Kč, smluvní pokuta 15 000 Kč, úrok 8 % ročně z částky 14 969,23 Kč za dobu od 27. 6. 2023 do 1. 9. 2024 ve výši 1 780,35 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 1. 9. 2024 ve výši 3 439,83 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % z dlužné jistiny 14 969,23 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% z částky 15 381,25 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 14 969,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 412,02 Kč, od 2. 9. 2024 do zaplacení (jistina a úrok úvěru).

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 7. 2025, č.j. , spisová značka, byla žalobkyně vyzvána k doplnění žaloby, což učinila podáním doručeným soudu dne 15. 7. 2025, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výměrem starobního důchodu žalovaného, jež činil 21 293 Kč, dále sdělením žalovaného o tom, že jeho měsíční výdaje činí 11 000 Kč, pročež použitelný příjem byl vypočten částkou 10 293 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil ve splátkách celkovou částku 30 000 Kč (dne 27. 4. 2022 částku 4 000 Kč, dne 18. 5. 2022 částku 4 000 Kč, dne 21. 6. 2022 částku 4 000 Kč, dne 13. 7. 2022 částku 4 000 Kč, dne 19. 8. 2022 částku 4 000 Kč, dne 16. 9. 2022 částku 4 000 Kč, dne 14. 3. 2023 částku 3 000 Kč a dne 10. 5. 2023 částku 3 000 Kč). Po započtení těchto splátek zůstal žalovaný povinen uhradit žalobkyni na neuhrazené jistině částku 14 969,23 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 412,02 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 6 300 Kč, na nákladech za vyhodnocení úvěru 1 780,46 Kč a na inkasním poplatku částku 2 314,29 Kč, celkem tedy částku 25 776 Kč. Nadále žalobkyně požadovala po žalovaném uhrazení částky 39 846,07 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 439,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 780,35 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 381,25 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, dále úrok 8 % ročně z částky 14 969,23 od 2. 9. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně dále tímto podáním vzala svoji žalobu částečně zpět, a to co do částky 929,93 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., když žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně učiněný v podání ze dne 11. 7. 2025 soud řízení v části zaplacení částky 929,93 Kč zastavil (§ 96 odst. 1 až 4 o.s.ř.), a to bodem I. výroku tohoto rozsudku.

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný dne 26. 4. 2022 požádal právní předchůdkyni o úvěr 30 000 Kč, který by splácel 14 měsíců po 3 984 Kč. Uvedl, že jeho jediným příjmem je starobní důvod ve výši 21 293 Kč, což doložil výměrem , Anonymizováno, , celkové měsíční výdaje 11 000 Kč. Použitelný měsíční příjem žalovaného tak byl stanoven na 10 293 Kč. Dále uvedl, že má další závazky vůči společnosti , Anonymizováno, , kde zbývá doplatit 20 000 Kč a vůči společnosti , Anonymizováno, , kde zbývá doplatit 24 000 Kč (Žádost o úvěr ze dne 26. 4. 2022). Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně se dne 26. 4. 2022 zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný měl poté tuto částku vrátit spolu s úrokem 1 522 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 4 154 Kč, inkasním poplatkem 5 400 Kč. Celkem měl vrátit 55 776 Kč ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. V případě prodlení se splátkou byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, nejvíce však 500 Kč. Zápůjční úroková sazba byla 8 % ročně, RPSN 272,44 %. V případě nezaplacení splátek ve 30denní lhůtě od výzvy právní předchůdkyně byl úvěr zcela zesplatněn. V případě zaslání upomínky, v níž bude žalovaný vyzván k úhradě, byl povinen uhradit částku 1 500 Kč, sestávající se z nákladů 250 Kč, nákladů inkasního pracovníka 750 Kč a smluvní pokuty 500 Kč. Zákonný úrok v případě prodlení byl dle smlouvy počítán z dlužné jistiny a nezaplaceného úroku. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný celkem uhradil 30 000 Kč s tím, že poslední splátka byla žalovaným uhrazena 10. 5. 2023 ve výši 3 000 Kč. Ze Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 10. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne pohledávky 14. 10. 2024, a to včetně pohledávky za žalovaným (Příloha č. , hodnota, Seznam pohledávek v listinné podobě). Oznámení o postoupení pohledávky zaslala žalobkyně žalovanému Dopisem ze dne 11. 11. 2024. Z dopisu ze dne 24. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do 8. 2. 2025. Z podacího lístku soud zjistil, že dopis byl podán na poště 24. 1. 2025.

7. Na základě skutkových zjištění z provedených důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku 30 000 Kč. Tuto měl žalovaný spolu s úroky a dalšími poplatky vrátit v 14 měsíčních splátkách, přičemž celkem měl takto vrátit 55 776 Kč. Žalovaný uhradil celkem 30 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při zjišťování schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet měla vycházet z žalovaným tvrzených příjmů a výdajů, přičemž příjmy byly doloženy výměrem starobního důchodu. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 14. 10. 2024.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k 25. 2. 2020 (dále jen „z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

15. V posuzovaném případě se soud nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Soud shledal smlouvu absolutně neplatnou. Uvedená smlouva byla smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o.z., § 2 odst. 1 z.s.ú.), neboť právní předchůdkyně, jako podnikající subjekt, se zavázala poskytnout žalovanému, jako spotřebiteli, peněžní prostředky 30 000 Kč a žalovaný se tyto zavázal vrátit spolu s úroky v dohodnuté době.

16. V rámci kontraktačního procesu byla právní předchůdkyně povinna prověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet právní předchůdkyní však bylo nedostatečné. Právní předchůdkyně sice vycházela z výměru starobního důchodu žalovaného, nikterak však neověřila výši jeho výdajů, když žalovaný uvedl, že za bydlení a energie měsíčně vynaloží částku 2 000 Kč, což je údaj značně nepravděpodobný, spíše zkreslený. Dále žalovaný uvedl, že na dopravu, jídlo a osobní náklady vynaloží měsíčně 3 000 Kč a za splátky ostatních úvěrů 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 7. 2025, č. j. , spisová značka, vyzvána, aby doložila, jakým způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně na výzvu doložila toliko údaje uvedené žádosti o úvěr a výměrem starobního důchodu žalovaného. Ověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet toliko touto listinou však nepostačuje k naplnění smyslu a účelu § 86 z.s.ú. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy).

17. Žalobkyně žádným způsobem, ani na výzvu, nedoložila, že by shora popsaným způsobem (tj. s řádnou péčí) právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, například kontrolou v insolvenčním rejstříku, kontrolou v systémech SOLUS, BRKI a NRKI, rejstříku exekucí, apod. Z kontraktačního procesu nevyplývá, že by právní předchůdkyně vůbec ověřila výdaje žalovaného, přičemž tyto nebyly ani dle žádosti o úvěr ověřeny žádnou předloženou listinou. Lze skutečně těžko uvěřit tomu, že žalovaný, který bydlí na území , Anonymizováno, má měsíční výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč. Toho si musela být právní předchůdkyně při sepisování žádosti o úvěr vědoma. Neověření těchto skutečností je pak porušením povinnosti právní předchůdkyně, jako profesionálního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, řádně ověřit schopnost věřitele spotřebitelské úvěry splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí řádného procesu ověření úvěruschopnosti je nespoléhání se jen na údaje tvrzené spotřebitelem, ale i jejich prověření. Prověření úvěruschopnosti se činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž žádné porovnání a ani ověření dalších závazků žalovaného právní předchůdkyní nebylo žádným způsobem doloženo. Přípravou obecného formuláře prohlášení spotřebitele (a zajištěním jeho podpisu dlužníkem) se samozřejmě poskytovatel úvěru své povinnosti nezprostí a nemůže se následně odvolávat jen na „nepoctivost“ spotřebitele ve smyslu § 6 o.z., jak se o to pokusila žalobkyně. Nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). S ohledem na závěry rozsudku SDEU ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, ve spojení s § 87 odst. 1 z.s.ú. tak soud uzavřel že smlouva o úvěru č. , hodnota, je absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).

18. Vyjma shora uvedených závěrů ohledně absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru soud uvádí, že by předmětná smlouva byla neplatná i pro to, že se zjevně příčí dobrým mravům, když byl sjednán nemravně vysoký úrok, resp. náklady spotřebitelského úvěru. Náklady úvěru byly ve výši 25 776 Kč, tedy téměř dosahovaly výše poskytnuté částky 30 000 Kč. Podle judikátu Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. , spisová značka, za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. Na tomto stanovisku setrvává Nejvyšší soud i nadále – např. sp. zn. , spisová značka, .

19. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že výše úvěru činila 30 000 Kč a veškeré poplatky spolu s úrokem činily 25 776 Kč. Dle smlouvy o úvěru při 14 měsíčních splátkách je RPSN ve výši 272,44 % ročně. Z veřejně dostupných informací České národní banky soud zjistil, že obvyklá RPSN v bankovním sektoru v dubnu 2022 byla 13,59 %. V daném případě RPSN ve výši 272,44 % přesahuje RPSN v bankovním sektoru nikoliv třikrát, ale téměř 20x. Z toho lze tedy učinit závěr, že sjednané souhrnné poplatky včetně úroku jsou z důvodu své nepřiměřené výše neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o.z. Soud se dále zabýval oddělitelností tohoto ujednání (o výši poplatků a úroků) od ostatních ujednání a dospěl k závěru, že toto ujednání není oddělitelné od ostatních částí smlouvy, naopak je jeho integrální součástí. K tomuto závěru vede soud zejména skutečnost, že z předtištěného formuláře smlouvy o úvěru vyplývá, že byla pevně stanovena (právním předchůdcem žalobkyně) výše úrokové sazby, resp. RPSN (v případě 14ti měsíčních splátek ve výši 272,44 %), když jiná možnost připuštěna nebyla. Tedy bez sjednání tohoto nepřiměřeného úroku, resp. roční procentní sazby nákladů, by nedošlo k poskytnutí úvěru žalovanému. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvě byla uvedena celková dlužná částka včetně souhrnného poplatku, kterou byl žalovaný povinen právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit. Po vypočtení všech poplatků byl tedy žalovaný povinen zaplatit jednu nedělitelnou částku. A konečně splátky byly nastaveny tak, že byly z části započitatelné na částku odpovídající úroku a dalším souhrnným poplatkům a z části na částku odpovídající jistině. Bez placení souhrnných poplatků by tedy nedošlo ke splacení samotné jistiny, to znamená, že zaplacení úvěru je podmiňováno zaplacením uvedených poplatků a úroku. Z těchto okolností lze podle soudu jednoznačně uzavřít, že neplatně sjednané souhrnné poplatky činí absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o.z.

20. V důsledku absolutní neplatnosti pak má žalobkyně, na níž byla pohledávka za žalovaným postoupena (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.), toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení, když částka 30 000 Kč byla právní předchůdkyní poskytnuta žalovanému bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 o.z.). V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, tak žalobkyně nemá právo na zaplacení úroku úvěru, úhrady za poskytnutí úvěru, úhrady za administrativní činnosti a vyhodnocení úvěrového případu, úhrady za umožnění splácet splátky v místě bydliště a ani na smluvní pokutu; nárok má toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nevrácené poskytnuté částky. Žalovaný však částku představující bezdůvodné obohacení již právní předchůdkyni vrátil, když k 10. 5. 2023 uhradil celkem 30 000 Kč, což je výše poskytnutého plnění., jak ostatně vyplývá z transakční historie.

21. S ohledem na tyto skutečnosti, je pak žalobce zcela nedůvodná, a proto ji soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný. Náklady však žalovanému nevznikly, a proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.