9 C 189/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 9. 2022 do 12. 12. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 923,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 26 206,58 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím, a to konkrétně jistiny 20 000 Kč, smluvní pokuty 10 000 Kč, nesplatného poplatku za poskytnutí úvěru 21 842 Kč, smluvní úroků úvěru za dobu od 22. 6. 2021 do 19. 12. 2021 kapitalizovaných částkou 3 955,62 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 923,53 Kč (byť tyto za období od 23. 7. 2021 do 9. 9. 2022, resp. k postoupení pohledávky, byly výši 2 750,67 Kč), nákladů na vymožení pohledávky 408,96 Kč, a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení, když se jednalo o dluh žalované vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], kterou žalovaná uzavřela s původní věřitelkou, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdkyně), dne 22. 6. 2021 Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Náklady na vymožení pohledávky byly představovány náklady právní předchůdkyně žalobkyně za výzvy, SMS zprávy, e-maily a tel. hovory. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně vycházela z údajů, které uvedla žalovaná v rámci kontraktačního procesu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K nařízenému jednání dne 4. 10. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, leč byla řádně a včas předvolána, odročení jednání nenavrhla. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), kdy věc rozhodl a projednal v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] soud zjistil, že dne 22. 6. 2021 se právní předchůdkyně zavázala žalované poskytnout v uvedený den úvěr 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala tento do 22. 7. 2021 jednou splátkou vrátit spolu s poplatkem 8 342 Kč po slevě/ 21 842 Kč před slevou, zápůjční úrokovou sazbou 40 % ročně, a celkem tak měla žalovaná zaplatit 28 999,53 Kč po slevě/ 42 499,53 Kč před slevou. RPSN bylo 9 088,10 %. Podle čl. VIII, bodu VIII.1 Smlouvy byla v případě prodlení žalované právní předchůdkyně oprávněna požadovat zaplacení jistiny úvěru, účelně vynaložené náklady za výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory, úroky, úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet žalované [číslo].

5. Ze standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že RPSN 9 088,1 % bylo po započtení slevy, před slevou pak 961 089,7 %. Jistina tvořila 20 000 Kč, úroky za dobu do splatnosti úvěru 657,53 Kč, při úrokové sazbě 40 % ročně. V případě, že žalovaná neuhradila úvěr včas, mohla právní předchůdkyně požadovat smluvní úrok v plné výši bez slevy.

6. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně dne 23. 6. 2021 zadala příkaz k úhradě – výplata 20 000 Kč ve prospěch účtu [číslo].

7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně se zavázala postupovat pohledávky za dlužníky žalované, proti zaplacení ceny. Postoupení pohledávek bylo účinné zaplacením ceny.

8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022 včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek v listinné podobě soud zjistil, že právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že částka za postoupení byla uhrazena dne 29. 9. 2022.

9. Z dopisu ze dne 24. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně tímto dopisem žalované oznámila, že její pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a současně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Z dopisu dále vyplývá, že žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 3. 10. 2022, avšak tento obsahoval chybné údaje. Z podacího archu soud zjistil, že dopis ze dne 24. 11. 2022 byl na poště podán dne 28. 11. 2022.

10. Z dopisu ze dne 31. 1. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 57 521,36 Kč, do 14. 2. 2023. Z podacího archu soud zjistil, že uvedený dopis byl podán na poště dne 2. 2. 2023.

11. Z projektu vnitrostátní fúze sloužením a výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud nezjistil ničeho podstatného pro rozhodnutí ve věci.

12. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, a učinil tento závěr o skutkovém stavu:

13. Právní předchůdkyně se dne 22. 6. 2021 zavázala poskytnout žalované prostředky formou spotřebitelského úvěru 20 000 Kč, a žalovaná se tyto zavázala vrátit do 22. 7. 2021 spolu s poplatkem 8 342 Kč po slevě/ 21 842 Kč před slevou, zápůjční úrokovou sazbou 40 % ročně, a celkem tak měla žalovaná zaplatit 28 999,53 Kč po slevě/ 42 499,53 Kč před slevou. Schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr nebyla prověřena. Žalovaná z poskytnutých finančních prostředků nevrátila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni s účinností k 29. 9. 2022. K úhradě dluhu byla žalovaná poprvé vyzvána dopisem ze dne 24. 11. 2022, který byl podán na poště dne 28. 11. 2022, do 10 dnů od doručení dopisu.

14. Po právní stránce soud vycházel z následující právní úpravy:

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k 22. 6. 2021 (dále jen„ z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

22. V posuzovaném případě se soud nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru č. [anonymizováno]. Soud uzavřel, že uvedená smlouva je absolutně neplatná. Uvedená smlouva byla smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o.z., § 2 odst. 1 z.s.ú.), neboť právní předchůdkyně, jako podnikající subjekt, se zavázala poskytnout žalované, jako spotřebiteli, peněžní prostředky 20 000 Kč a žalovaná se tyto zavázala vrátit spolu s úroky v dohodnuté době.

23. V rámci kontraktačního procesu byla právní předchůdkyně povinna prověřit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Posouzení schopnosti žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet právní předchůdkyní však zůstalo pouze v rovině tvrzení. Žalobkyně byla vyzvána již usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], aby doložila, jakým způsobem byla prověřena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ničeho na výzvu nedoložila.

24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohlo jí být dáno procesní poučení k nutnosti prokázání splnění povinnosti řádného posouzení schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání (popř. při přípravném jednání, nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (21 Cdo 4314/2008). Takové chování účastníka řízení pak znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky. Lze tak uzavřít, že žalobkyně předně dostatečně a jednoznačně netvrdila a tudíž ani řádného posouzení schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet; takové okolnosti přitom nevyplynuly ani z provedeného dokazování. V tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

25. S ohledem na závěry rozsudku SDEU ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, ve spojení s § 87 odst. 1 z.s.ú. tak soud uzavřel že smlouva o úvěru č. B0009695403283301 je absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 246/2022).

26. V důsledku absolutní neplatnosti pak má žalobkyně, na níž byla pohledávka za žalovanou postoupena (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.), toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení, když částka 20 000 Kč byla právní předchůdkyní poskytnuta žalované dne 23. 6. 2021 bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 o.z.), a z této částky žalovaná nevrátila ničeho. Žalovaná tak je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, jako bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1 o.z.), přičemž měla nárok pouze na nezaplacenou jistinu a úrok podle § 1970 o.z. (srovnej bod 17 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

27. Soud se nadále zabýval otázkou, kdy se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (§ 1970 o.z.). Ustanovení § 87 z.s.ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srovnej bod 17 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

28. Podle § 87 odst. 1 věty druhé z.s.ú. ve znění k 22. 6. 2021 je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. K vrácení poskytnuté částky byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána dopisem ze dne 24. 11. 2022, který byl podán na poště dne 28. 11. 2022, a to do 10 dnů od doručení dopisu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Jelikož nebylo doloženo, kdy výzva byla doručena žalované, uplatní se vyvratitelná právní domněnka podle § 573 o.z., podle které pokud byl dopis podán na poště dne 28. 11. 2022, byl doručen žalované dne 1. 12. 2022. V souladu s § 605 odst. 1 o.z. počala lhůta běžet 2. 12. 2022, a uplynula dnem 12. 12. 2022. Ode dne 13. 12. 2022 se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 18 Co 283/2020).

30. Lhůta stanovená žalované do 12. 12. 2022 k vrácení bezdůvodného obohacení je dle názoru soudu lhůtou přiměřenou možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 z.s.ú., když žalovaná proti takto stanovené lhůtě nijak neprotestovala a neuplatnila ani námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty (k tomuto srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 24 Co 40/2022). Od poskytnutí částky 20 000 Kč, tj. od 23. 6. 2021, uplynula do 12. 12. 2022 dostatečně dlouhá lhůta, aby žalovaná byla schopna uvedenou částku zcela vrátit.

31. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč jako bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o.z.). Jelikož se žalovaná dostala od 13. 12. 2022 do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o.z. ve spojení s § 87 odst. 1 z.s.ú.) uložil soud žalované rovněž povinnost k úhradě úroků v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), přičemž byl limitován uplatněnou výší nároku (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

32. Ve zbývající části (smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 26 206,58 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 923,56 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 30. 9. 2022 do 12. 12. 2022) soud žalobu výrokem II zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž úspěch účastníků řízení soud poměřoval i s ohledem na rozsah přiznaného, resp. zamítnutého příslušenství (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).

34. Předmětem řízení byla jistina úvěru 20 000 Kč, smluvní pokuta 10 000 Kč a příslušenství kapitalizované částkou 28 130,14 Kč. Fakticky se v řízení jednalo o částku 58 130,14 Kč, kdy příslušenství tvořilo téměř 50 % celkové požadované částky. Z této byla žalobkyni přiznána částka 20 000 Kč, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Vycházeje z částky 58 130,14 Kč, byla žalobkyně úspěšná pouze z 34,41 %, z 65,59 % byla neúspěšná. Náhradu nákladů řízení by tak měla hradit žalobkyně žalované, avšak žalované žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

35. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.