9 C 19/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená anonymizováno jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa , Slovensko o zaplacení 14 135,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 135,10 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9% z částky 14 135,10 Kč od 8. 12. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 260 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 9.

1. Žalobou ze dne 5. 10. 2020 se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 135,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 9. 11. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 7 000 Kč, který měl být splacen do 7. 12. 2018. Žalovaný se taktéž zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru v částce 7 135,10 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového portálu právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], a úvěr v částce 7 000 Kč byl žalovanému poskytnut na bankovní účet č. [bankovní účet]. Úvěr byl žalovanému poskytnut po prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný však úvěr v den splatnosti neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenska a nemá na území ČR bydliště. soud se proto zabýval otázkou, zda je dána jeho mezinárodní pravomoc (příslušnost) k rozhodnutí této věci. Pravomoc českých soudů k rozhodnutí v této věci je třeba posoudit dle Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen "nařízení"). Předmětem sporu je dluh ze spotřebitelského úvěru. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů toho členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 26 odst. 1 nařízení se soud, pokud již není příslušným podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle čl. 24 výlučně příslušný.

4. Žalovanému byla soudem doručena žaloba a byl vyzván, aby se k ní ve stanovené lhůtě vyjádřil. Žalovaný soudu sice vyjádření nepodal, nepříslušnost zdejšího soudu však nenamítl. Soud tak má za to, že se dle [číslo] odst. 1 nařízení stal příslušným k rozhodnutí této věci. Věc byla posouzena dle českého právního řádu v souladu s § 87 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém 5. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č.l. 4 p.v. spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

6. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

7. Dne 9. 11. 2018 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě byl žalovanému poskytnutý úvěr ve výši 7 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen převodem na účet, a který se zavázal splatit do 7. 12. 2018 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Poplatek za poskytnutí úvěru před slevou byl ve výši 7 135,10 Kč, po slevě ve výši 2 725,10 Kč (smlouva o úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh do uvedeného data neuhradil (nerozporované tvrzení žalobkyně), byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 (smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh).

8. Dopisem ze dne 22. 9. 2020 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni, a dopisem z téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (oznámení o postoupení pohledávky, výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek z téhož dne).

9. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 14 135,10 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč prostřednictvím platby na bankovní účet žalovaného, na základě uzavřené smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“), a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 7 135,10 Kč do 7. 12. 2018. V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil.

10. S ohledem na shora uvedené byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 135,10 Kč, jakožto dlužné jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru v částce 7 135,10 Kč (§ 2395 a násl. o.z.). S ohledem na prodlení s plněním peněžní povinnosti (§ 1970 o.z.) soud žalovanému rovněž uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z žalované částky ode dne následujícího po dni splatnosti, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 5 100 Kč (tři úkony právní služby po 1700 Kč dle § 7 bodu 3. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a/, d/ citované vyhlášky: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), třemi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 citované vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 1 260 Kč. Celková výše nákladů řízení činí 8 260 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalované uložena povinnost zaplatit tyto náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

12. Výrok o povinnosti žalobkyně k doplacení soudního poplatku se opírá o ust. 4 odst. 1 písm. i/ zák. č. 549/1991 Sb., soudních poplatcích, v platném znění. V daném případě žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a na soudním poplatku zaplatila částku 800 Kč (pol. 2. bod 1. písm. c/ Sazebníku soudních poplatků, přílohy k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění). Vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl soudem platební rozkaz vydán a soud pokračoval v řízení, pak dle pol. 2. bodu 2. Sazebníku soudních poplatků, byl žalobkyni doměřen poplatek do výše položky 1 (podle pol. 1. bodu 1. Sazebníku poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, je soudní poplatek 1 000 Kč), tj. byl doměřen soudní poplatek ve výši 200 Kč.

13. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.