9 C 211/2022

Plný text

název soudu rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobkyně, žalovaného a žalované b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce, žalobkyně, žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , 2) celé jméno žalované , datum narození oba bytem adresa žalovaného a žalované o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba na určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra], jehož součástí je stavba (budova) [adresa], rodinný dům, část [územní celek] a pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře [výměra], vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí], [územní celek], jsou žalobci, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 143 022 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného 1).

III. Ve vztahu žalobců a žalované 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se žalobou domáhali určení, že jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 143 m2, jehož součástí je stavba (budova) [adresa], rodinný dům (dále jen„ dům [adresa]“), část [územní celek] (dále jen„ pozemek parc. [číslo]“) a pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře 787 m2 (dále jen„ pozemek parc. [číslo]“), vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí], [územní celek] (společně jen„ nemovitost“).

2. Žalobu odůvodnili tím, že s žalovanými jako kupujícími uzavřeli dne 23. 2. 2006 kupní smlouvu, na jejímž základě převedli na žalované spoluvlastnický podíl ve výši id. ½ nemovitosti. Žalovaní nabyli vlastnické právo do společného jmění manželů (dále jen„ SJM“). Druhá id. ½ nemovitosti byla v SJM žalobců. Kupní smlouva byla uzavřena na nátlak žalovaného 1). Žalovaní neuhradili kupní cenu ve výši 400 000 Kč ani přes jejich opakované přísliby a uznání dluhu. Kupní cena navíc byla pouze symbolická, neboť hodnota nemovitosti byla v roce 2006 minimálně 7 500 000 Kč. Dopisem ze dne 20. 4. 2022 vyzvali žalobci žalované k úhradě částky 400 000 Kč s tím, že od smlouvy jinak odstoupí. Žalovaní ničeho neuhradili, žalobci proto od smlouvy dopisem ze dne 3. 6. 2022 odstoupili. Odstoupením od smlouvy zaniklo vlastnické právo žalovaných a bylo obnoveno vlastnické právo žalobců. Naléhavý právní zájem žalobců na určení je odůvodněn tím, že stav zápisu v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu a žalovaná 1 odmítá poskytnout součinnost k napravení rozporu.

3. Podáním ze dne 8. 12. 2022 žalobci namítali, že pohledávka z titulu kupní ceny promlčena není, není promlčeno ani právo k odstoupení ze smlouvy. Námitka promlčení vznesena žalovaným 1) byla v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný 1) opakovaně přislíbil, že uznání dluhu podepíše, a neučinil tak. Vznesení námitky promlčení může být považováno za výkon práva v rozporu s dobrými mravy například mezi nejbližšími příbuznými s ohledem na specifické vztahy uvnitř rodiny, a nebo pokud jejím účelem bylo pouze poškodit jiného účastníka vztahu. Dále uvedli, že financování výměny střešní krytiny zajišťoval žalobce a). Žalovaný 1) si od žalobců půjčil další prostředky ve výši 450 000 Kč, které použil na úhradu svých dluhů a exekucí, a nevrátil. Žalovaný 1) v roce 2006 dotlačil žalobce k tomu, aby si vzali půjčku 100 536 Kč a použili ji k financování opravy podkroví. V roce 2015 žalovaný 1) přesvědčil žalobce k tomu, aby si vzali půjčku 180 000 Kč, kterou žalovaný 1) použil zcela ve svůj prospěch. Uvedené půjčky zcela hradili žalobci, žalovaný 1) se i přes opakované přísliby na jejich úhradě nepodílel. Účastníci uzavřeli dohodu o prodloužení splatnosti kupní ceny. Kupní smlouva neobsahovala ujednání, že by její změny byly možné pouze v písemné formě. Žalobce měl v domě [adresa] pouze obývané patro pouze rozkopat a zanechat v dezolátním stavu.

4. Žalovaný 1) s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že kupní smlouvou ze dne 23. 2. 2006 došlo k převodu id. ½ ke každému z pozemků z žalobců na žalované. Právní účinky vkladu nastaly dne 28. 2. 2006. Kupní cena mezi účastníky však byla vypořádána, nebylo tak důvodu k odstoupení od smlouvy. K vypořádání kupní ceny došlo prostřednictvím realizace stavebních úprav, a to výměnou střešní krytiny a klempířských prvků při zachování výšky hřebene a tvaru střechy ze strany žalovaného 1). Žalovanému 1) nebylo známo podepsání uznání dluhu ze dne 19. 2. 2009 a ze dne 14. 3. 2018 žalovanou 2), sám dluh vůči žalobcům nikdy neuznal. Otázka uznání dluhu se začala řešit až po rozvodu manželství žalovaných. Uznání dluhu považoval za účelově vytvořená až v reakci žalovaného 1) na žalobci zaslané odstoupení, i s ohledem na námitku promlčení. Uznání dluhu dle žalovaného 1) byly antedatovanými padělky, které žalovaný 1) nikdy nepodepsal a pokud byly podepsány žalovanou 2), nikoli s datací obsaženou v těchto uznáních. S uznáními dluhu byl žalovaný 1) seznámen až po podání žaloby, když tvořily její přílohu. Uznání dluhu tak byla žalovanému 1) prezentována až po vznesení námitky promlčení. Uvedená uznání dluhu nemohly navíc zasáhnout do právního postavení žalovaného 1), neboť žalovaný 1) s podpisy uznání dluhu žalovanou 2) nevyslovil souhlas, a nejedná se o běžnou dispozici ve vztahu k tvrzené pohledávce žalobců na úhradu kupní ceny. Právo žalobců na odstoupení od smlouvy bylo promlčeno, když promlčecí lhůta počala běžet v březnu 2006. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému 1) zasláno až po 16 letech od podpisu kupní smlouvy, zjevně v návaznosti na rozvod manželství žalovaných a v souvislosti s vypořádáním SJM. Žalobcům nevadilo, že po dobu 16 let nebyla kupní cena uhrazena, byť dle smlouvy měla být uhrazena neprodleně po podpisu, sám žalovaný 1) právní jednání k prodloužení splatnosti kupní ceny neučinil. Žalovaný 1) nikdy nepřislíbil, že uznání dluhu podepíše, žalobci tyto skutečnosti ani neprokazují. Tvrzení o zapůjčení prostředků žalobci ve prospěch žalovaného 1) jsou nepravdivá, nesouvisí ani s meritem věci, nemají relevanci. Posouzení námitky promlčení jako v rozporu s dobrými mravy má být zvažováno velmi restriktivně a pouze v ojedinělých případech, kdy by důsledky promlčení znamenaly pro konkrétní stranu sporu zcela zásadní nespravedlnosti a současně tato strana promlčení nezavinila. Námitku promlčení žalovaný vznesl jako obranu proti úmyslnému poškození ze strany žalobců.

5. Žalovaná 2) se vyjádřila tak, že žalovaný 1) je její bývalý manžel. Částku 400 000 Kč žalovaní nikdy neuhradili. Žalovaný 1) si od žalobců – rodičů žalované 2) zapůjčil další finanční prostředky, které nikdy neuhradil. Dlužní úpisy podepsala pouze žalovaná 2), žalovaný 1) toto odmítal. Proti žalobnímu návrhu ničeho nenamítala. Dále uvedla, že stavební úpravy byly hrazeny ze stavebního spoření žalobců. V domě [adresa] žalovaný 1) vše pouze rozkopal, a nic neopravil.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 01. 02. 2023 pro [list vlastnictví], [katastrální uzemí] a seznamu nemovitostí na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] soud zjistil, že účastníci jsou spoluvlastníky nemovitosti - pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] součástí pozemku parc. [číslo] je stavba [adresa], objekt bydlení. Spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ každého z pozemků parc. [číslo] vlastní žalobci v SJM, druhý o velikosti id. ½ vlastní žalovaní v SJM. Vlastnické právo k spoluvlastnickému podílu id. ½ nemovitosti nabyli žalovaní na základě kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006 s účinky vkladu práva k 28. 2. 2006.

8. Z kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006 soud zjistil, že žalobci, jako prodávající, se zavázali žalovaným, jako kupujícím, převést vlastnické právo k id. ½ nemovitosti. Kupní cena byla ve výši 400 000 Kč, a dle čl. V. smlouvy byla splatná bezprostředně po podpisu smlouvy. Součástí byla i dohoda o způsobu užívání nemovitosti, včetně rodinného domu [adresa]. V čl. VII smlouvy si strany sjednaly právo odstoupení od smlouvy pro případ převodu vlastnického práva k nemovitosti žalovanými třetím osobám bez písemného souhlasu žalobců.

9. Ze znaleckého posudku ze dne 23. 2. 2006 resp. z jeho poslední strany soud zjistil, že cena nemovitosti (včetně rodinného domu) v roce 23. 2. 2006 činila dne Ing. [jméno] [příjmení] 7 506 916,93 Kč. Vlastnické právo k id. ½ nemovitosti bylo oceněno 3 753 460 Kč.

10. Z ohlášení opravy stavby ze dne 20. 3. 2006 soud zjistil, že žalobci i žalovaní dne 20. 3. 2006 oznámili [anonymizována tři slova] [obec a číslo] opravu střechy domu [adresa]. Oprava spočívala ve výměně střešní krytiny a nefunkčních střešních světlíků.

11. Ze sdělení k ohlášení stavebních úprav ze dne 14. 4. 2006 soud zjistil, že [anonymizována tři slova] [obec a číslo] neměl námitek proti ohlášeným opravám stavby.

12. Z uznání dluhu ze dne 19. 2. 2009 soud zjistil, že žalovaná 2) podepsala uznání dluhu ze dne 19. 2. 2009. V uznání dluhu bylo uvedeno, že uznává dluh ve výši 400 000 Kč jako neuhrazené kupní ceny z titulu kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006. Dluh se žalovaná 2) zavázala uhradit do 10 let. Žalovaný 1) uznání dluhu nepodepsal.

13. Z uznání dluhu ze dne 14. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaná 2) podepsala uznání dluhu ze dne 19. 2. 2009. V uznání dluhu bylo uvedeno, že uznává dluh ve výši 400 000 Kč jako neuhrazené kupní ceny z titulu kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006. Dluh se žalovaná 2) zavázala uhradit do roku 2021. Žalovaný 1) uznání dluhu nepodepsal.

14. Z výzvy k uhrazení dluhu ze dne 20. 4. 2022 soud zjistil, že žalobci vyzvali žalované k úhradě částky 400 000 Kč, jako neuhrazené kupní ceny vyplývající z kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006. Ve výzvě byli žalovaní poučení, že pokud částka nebude uhrazena nejpozději do 10 dnů od obdržení výzvy, žalobci od kupní smlouvy odstoupí.

15. Z odstoupení ze dne 3. 6. 2022 soud zjistil, že žalobci prostřednictvím svého zástupce vyrozuměli žalované, že od kupní smlouvy odstupují z důvodu podstatného porušení. Současně byli žalovaní vyzváni k podpisu souhlasného prohlášení připraveného podle § 66 vyhlášky č. 357/2013 Sb., nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy.

16. Z návrhu na souhlasné prohlášení soud zjistil, že účastníci měli shodně prohlásit, že žalobci z důvodu neuhrazení kupní ceny dle kupní smlouvy od 23. 2. 2006 ve výši 400 000 Kč žalovanými od smlouvy odstoupili dne 3. 6. 2022. Došlo tak ke zrušení kupní smlouvy od jejího počátku. Kupní cena neměla být uhrazena přes opakované přísliby a výzvy.

17. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, resp. první a čtvrtá strana úvěru č. [bankovní účet] ze dne 4. 9. 2006 soud zjistil, že žalobci uzavřeli dne 4. 6. 2006 smlouvu [ulice] spořitelny [obec] pojišťovny o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, který měl být ve výši 100 536 Kč. Ostatní strany smlouvy nebyly doloženy.

18. Ze standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 1. 2015 soud zjistil, že žalobkyni 2) byl poskytnut úvěr ve výši 180 000 Kč, úvěr mel být vyplacen do 17. 2. 2015. Měl být splacen v celkem 49 měsíčních splátkách po 4 937 Kč do 18. 2. 2019. Celková částka, kterou měla žalobkyně 2) uhradit, byla 243 665 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 8. 1. 2015.

19. Z listiny označené„ Rady, se kterými můžete být v klidu“ soud zjistil, že s [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o úvěru. Úvěr byl poskytnut ve výši 180 000 Kč. Žalovaní se pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 937 Kč počínaje dnem 18. 2. 2019 zavázali uhradit celkovou částku 243 665 Kč. Úroková sazba byla 11,68 %.

20. Z 5ks fotodokumentace soud zjistil, že ze zdí byly vytahané kabely, omítka ze zdí byla shozena, ve zdech byly díry. Z fotodokumentace však nebylo patrné, kdy byla pořízena, jakých částí domu se týká.

21. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že manželství žalovaných bylo rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci dne 26. 2. 2020.

22. Z e-mailové komunikace soud zjistil, že zástupce žalovaného 1) navrhl žalobcům smírné řešení, s ohledem na vyslovený předběžný právní názor soudu tak, že by došlo k zastavení řízení a žalovaný 1) by se vzdal nákladů řízení (e-mail ze dne 16. 11. 2022). Zástupce žalobců sdělil, že žalobci se zastavením řízení souhlasili, navrhovali by však uzavřít soudní smír (e-mail ze dne 21. 11. 2022). Zástupce žalovaného 1) sdělil, že s tímto řešením žalovaný 1) souhlasí (e-mail ze dne 22. 11. 2022 v 9:30 hodin). Zástupce žalobců odvětil, že žalobci svůj postoj změnili, věc vnímají jako velkou nespravedlnost ze strany žalovaného 1 (e-mail ze dne 22. 11. 2022 ve 14:51 hodin).

23. Další dokazování soud neprováděl, neboť na základě shora provedeného dokazování zjistil skutkový závěr v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci samé. Soud zamítl návrh na dokazování exekučními příkazy či rozhodnutími v rámci exekucí vůči žalovanému 1), neboť exekuční řízení žalovaného 1) nikterak nesouvisí s meritem věci. Dále soud zamítl návrh na výslech účastníků řízení, neboť jej shledal nadbytečným.

24. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

25. Na základě kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006 žalovaní nabyli do SJM spoluvlastnický podíl na nemovitosti o velikosti id. ½ vzhledem k celku. Žalobcům se zavázali uhradit částku 400 000 Kč, jako kupní cenu. Podíl id. ½ na nemovitosti byl oceněn 3 753 460 Kč. Kupní cena nebyla více než 16 let uhrazena, byť dle čl. V kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006 měla být uhrazena bezodkladně. Žalovaná 2) dne 19. 2. 2009 podepsala uznání dluhu, ve kterém uznala dluh ve výši 400 000 Kč jako neuhrazené kupní ceny z titulu kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006. Žalovaná 2) opětovně podepsala uznání dluhu dne 14. 3. 2018, které mělo totožný obsah. Žalovaný 1) uznání dluhu nikdy nepodepsal. Dopisem ze dne 20. 4. 2022 byli žalovaní vyzváni k úhradě částky 400 000 Kč; současně byli upozorněni, že pokud částku neuhradí, žalobci od kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006 odstoupí. Žalovaní kupní cenu neuhradili, žalobci proto dopisem ze dne 3. 6. 2022 od smlouvy odstoupili.

26. Po právní stránce soud vycházel z § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“), § 588, § 133 odst. 2, § 48 odst. 1, § 517 odst. 1, § 558, § 100 odst. 1, 2, § 101, § 110 odst. 1 věta druhá zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění k 23. 2. 2006 (dále jen„ obč. zák.“), a § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“).

27. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobci měli naléhavý právní zájem na podané žalobě. Soud shledal, že žalobcům svědčí naléhavý právní zájem na podání žaloby, neboť tvrdí, že jsou vlastníky nemovitosti, zatímco v katastru nemovitostí jsou žalobci vedeni pouze jako vlastníci id. ½ nemovitosti v režimu SJM, zatímco zbývající id. ½ nemovitosti vlastní v režimu SJM žalovaní. Naléhavý právní zájem žalobců na určení vlastnického práva je dán (§ 80 o.s.ř., přiměřeně také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4593/2010).

28. Následně se soud zabýval samotným předmětem řízení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobci, jako prodávajícími a žalovanými, jako kupujícími, byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě se žalobci zavázali žalovaným odevzdat id. ½ vlastnického práva na nemovitosti, a žalovaní se zavázali tuto převzít a zaplatit žalobcům kupní cenu 400 000 Kč (§ 588 obč. zák.). Vlastnické právo žalovaní nabyli s účinky vkladu ke dni 28. 2. 2006 (§ 133 odst. 2 obč. zák.). Dle smlouvy (čl. V) byli žalovaní povinni zaplatit kupní cenu bezodkladně, avšak neučinili tak.

29. Po dobu více než 16 let takovýto stav trval, tedy že žalovaní byli spoluvlastníky id. ½ nemovitosti, aniž by žalobcům byla kdy uhrazena kupní cena. Žalovaní se dostali s úhradou kupní ceny do prodlení, žalobci byli oprávněni od kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006 odstoupit (§ 48 odst. 1 ve spojení s § 517 odst. 1 obč. zák.).

30. Právo na odstoupení od kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006 je však právem majetkovým (§ 100 odst. 2 obč. zák.), a promlčuje se v tříleté promlčecí době (§ 101 obč. zák.) (pozn. soudu – dle terminologie NOZ se jedná o lhůtu, obč. zák. však používá pojem promlčecí doba, soud proto nadále bude používat„ promlčecí doba“ ve smyslu úpravy obč. zák.). Pokud dlužník namítne promlčení tohoto práva, účinky odstoupení od smlouvy vůči němu nenastanou (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2047/2006). K promlčení soud přihlédne pouze k námitce dlužníka (§ 100 odst. 1 věta druhá obč. zák.). Jelikož žalovaný 1) vznesl námitku promlčení práva žalobců od smlouvy odstoupit, zabýval se tím, zda námitka byla důvodná, tj. zda právo žalobců bylo skutečně promlčeno, a zda se nejednalo o námitku učiněnou v rozporu s dobrými mravy.

31. S ohledem na tyto skutečnosti se soud zabýval tím, zda skutečně došlo k uznání dluhu, kterým by počala běžet promlčecí doba 10 let ode dne, kdy k uznání došlo; pokud uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty (§ 110 odst. 1 věta druhá obč. zák.).

32. Uznání dluhu ve dnech 19. 2. 2009 a 14. 3. 2018 učinila pouze žalovaná 2), manželka žalovaného 1), kdy se uznával závazek žalovaných vyplývající z kupní smlouvy, kterou žalovaní nabyli id. ½ nemovitosti do SJM. Tato uznání dluhu soud shledal jako platné, neboť bylo učiněno písemně, a vyplývá z něj, že žalovaná se zavazuje zaplatit dluh ve výši 400 000 Kč, který vznikl z kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006 (uznání dluhu ze dne 19. 2. 2009 podle § 558 obč. zák., uznání dluhu ze dne 14. 3. 2018 podle § 2053 o.z.).

33. Uznání dluhu žalovanou 2) však nezavazuje žalovaného 1). I když dluh žalovaných spadal do SJM (§ 143 odst. 1 písm. b/ obč. zák.), a žalovaní jej měli plnit společně a nerozdílně (§ 145 odst. 3 obč. zák.), tak v případě, že došlo k uznání dluhu pouze jedním ze společně a nerozdílně zavázaných dlužníků, vztahují se účinky uznání dluhu pouze na tohoto dlužníka (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1538/2013). Jinými slovy, pokud žalovaná 2) sama uznala dluh vyplývající z kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006, nemohla tímto uznáním dluhu„ zavázat“ žalovaného 1), který dluh neuznal. Tyto závěry platí jak pro uznání dluhu ze dne 19. 2. 2009 (§ 558 obč. zák.), tak pro uznání dluhu ze dne 14. 3. 2018 (§ 2053 o.z.).

34. S ohledem na uvedené tak ve vztahu k žalovanému 1) nedošlo k prodloužení promlčecí doby ve smyslu § 110 odst. 1 věta druhá obč. zák. Žalovaný 1) závazek vůči žalobcům nikdy neuznal. Právo žalobců na odstoupení od kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006 se ve vztahu k žalovanému 1) promlčuje v „ běžné“ tříleté době (§ 101 obč. zák.).

35. Žalovaní byli povinni uhradit částku 400 000 Kč bezodkladně po podpisu smlouvy. Byť se jedná o neurčité časové určení, lze vycházet z toho, že vyjádřením„ bezodkladně po podpisu smlouvy“ byl myšlen pouze krátký časový úsek v řádu několika málo dnů (přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012). Kupní smlouva byla podepsána dne 23. 2. 2006, proto za konec doby k zaplacení kupní ceny lze považovat konec měsíce února 2006, případně několik prvních dnů měsíce března 2006. Od počátku měsíce března 2006 tak běžela tříletá promlčecí doba, neboť od tehdy mohli žalobci své právo na odstoupení od kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006 uplatnit vůči žalovaným poprvé (§ 102 obč. zák.). Tato uplynula počátkem měsíce března 2009 (§ 122 odst. 2 obč. zák.). Právo odstoupit od kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006 tak žalobci mohli vůči žalovanému 1) uplatnit pouze do počátku března 2009. Jestliže od smlouvy žalobci odstoupili až dne 3. 6. 2022, bylo jejich právo na odstoupení od smlouvy více než 13 let promlčeno. S ohledem na uplatnění námitky promlčení žalovaným 1) účinky odstoupení od smlouvy vůči žalovanému 1) nenastaly (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 633/2003).

36. S ohledem na shora uvedené soud považoval za nadbytečné se zabývat tím, zda uznání dluhu podepsaná žalovanou 2) byla skutečně antidatována, neboť žalovaného 1) stejně nemohla zavazovat. Taktéž soud shledal za nadbytečné zkoumat, zda skutečně došlo či nedošlo k úhradě částky 400 000 Kč realizací stavebních úprav v roce 2006. Stejně tak bylo jakkoli nadbytečné se zabývat tím, zda si žalovaný 1) půjčil od žalobců další finanční prostředky, které nesplatil, a nebo zda smlouvy o úvěru, které v roce 2006 uzavřeli žalobci a v roce 2015 žalobkyně b), byly uzavřeny ve prospěch žalovaného 1), když případné bezdůvodné obohacení nebylo předmětem tohoto sporu. Uvedené skutečnosti by navíc nebyly schopny zvrátit závěr soudu o tom, že nárok žalobců na odstoupení od smlouvy byl již dávno promlčen.

37. Pokud ze strany žalobců, potažmo i žalované 2) bylo tvrzeno, že žalovaní, resp. žalovaný 1 opakovaně sliboval, že dluh 400 000 Kč uhradí, podepíše uznání dluhu, avšak svůj slib nedodržel. I pokud by žalovaný 1) přislíbil úhradu kupní ceny, nemá tento příslib účinky uznání dluhu, pokud nesplňuje zákonem předepsané náležitosti (§ 558 obč. zák.). Pokud žalobci tvrdili, že byla uzavřena dohoda o prodloužení splatnosti kupní ceny, o čemž svědčí uznání dluhu žalovanou 2). Uznání dluhu žalovanou 2) nezavazuje žalovaného 1), jak je uvedeno výše, a také nesvědčí o tom, že takovou dohodu uzavřel i žalovaný 1). Nerozhodné je také tvrzení o tom, že žalovaný 1) dům [adresa] pouze rozkopal, a nechal v dezolátním stavu. K tomuto, dle názoru soudu, žalobci neunesli důkazní břemeno, když z fotografií není možné zjistit, kdy byly pořízeny, a kdo na nich vyobrazený stav způsobil. Konečně, nerozhodným pak je také tvrzení o tom, že kupní cena byla stanovena značně pod cenou, když kupní smlouvu ze dne 23. 2. 2006 uzavřeli účastníci z jejich svobodné vůle; ostatně to, že by žalovaný 1) žalobce k uzavření smlouvy jakkoli donutil, nebylo prokázáno.

38. Námitku promlčení soud neshledal jako soud v rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že kupní cena byla neuhrazena, trvala více než 16 let. Žalobci se mohli kdykoli po uzavření kupní smlouvy zaplacení kupní ceny 400 000 Kč domáhat, leč tak neučinili. I pokud se této částky nedomáhali pro zachování dobrých rodinných vztahů, nejedná se dle soudu o okolnost, kvůli které by bylo nutné považovat námitku promlčení za v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy se podle § 3 odst. 1 obč. zák. rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Těmto normám zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. V řízení nikterak nevyplynulo, že by se žalovaný 1) snažil uplatněním námitky promlčení poškodit ostatní účastníky, zatímco by ochrana jeho vlastnického práva k nemovitosti zůstala bez povšimnutí. Ostatně, okolnosti, z nichž by bylo možné dovozovat rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, by bylo nutné prokázat v tak výjimečné intenzitě, aby zásah do principu právní jistoty byl odůvodněn. Rozpor uplatnění námitky promlčení s dobrými mravy totiž nelze dovozovat z okolností a důvodů spojených pouze s uplatněným nárokem, ale z okolností, za nichž byla tato námitka uplatněna (srovnej unesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003). Žádné okolnosti, které by při uplatnění námitky promlčení žalobcem způsobovaly její rozpor s dobrými mravy, nebyly zjištěny. Nadto to byli právě žalobci, kteří se podíleli na tom, že promlčecí doba k uplatnění jejich nároku uplynula, když svůj nárok neuplatňovali aktivněji, a k odstoupení od kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2006 přistoupili až po více než 16 letech. Pokud žalovaný 1) skutečně odmítal podepsat uznání dluhu v roce 2009, měli se již tehdy svého nároku domáhat, jinak riskovali, že jejich právo bude promlčeno. Stejně tak nelze tvrdit, že námitka promlčení byla uplatněna pouze s úmyslem poškodit žalobce. Toto konkrétní poškození nebylo v řízení zjištěno a žalobci nebylo ani tvrzeno, jak konkrétně měla námitka promlčení sloužit k jejich poškození.

39. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobu zcela zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

41. Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1) soud uložil žalobcům žalovanému zaplatit náklady právního zastoupení ve výši 143 022 Kč, které se sestávají z odměny advokáta ve výši 116 700 Kč (5 úkonů právní služby po 23 340 Kč: příprava a převzetí zastoupení, podání ze dne 29. 8. 2022 a ze dne 23. 1. 2023, účast na jednání ve dnech 16. 11. 2022 a 1. 2. 2023 podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen„ AT“, kdy tarifní hodnotu dle § 8 odst. 1 AT představuje částka 3 753 460 Kč odpovídající hodnotě spoluvlastnického podílu žalovaného na nemovitosti), paušální náhrady hotových výdajů 1 500 Kč (5 * 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT), to vše včetně 21 % DPH v částce 24 822 Kč. Soud nepřiznal odměnu za zástupcem žalovaného 1) účtovaný úkon„ kvalifikovaná reakce na předžalobní výzvu ze dne 21/7/2022“, neboť tato nebyla doložena.

42. O místě plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

43. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

44. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 2) soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení., neboť žalované žádné náklady řízení nevznikly.