9 C 213/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 82 184,52 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 412,95 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 32 712,95 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 771,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 82 184,52 Kč od 20. 2. 2024 do 25. 3. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 49 771,57 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 82 184,52 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o dluh vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 19. 4. 2024, na základě níž byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr, kterou uzavřela s žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, (následně „, Anonymizováno, “; dále jen „právní předchůdkyně“). Žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 82 184,52 Kč, který měl být splacen 19. 2. 2024. Prostředky měly být žalovanému poskytnuty po prověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, kdy vycházela z doložitelných příjmů a deklarovaných výdajů; žalovaného lustrovala také v ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že smlouvu uzavřel v obtížné finanční situaci pod nátlakem, mohlo se tak jednat o lichevní smlouvu. Úroková sazba byla v rozporu s dobrými mravy.

3. Podle listiny loan application info „loan number 6054796“ žalovaný žádal po poskytnutí úvěru 23 000 Kč. Bankovní účet žalovaného byl 123-6041390217/0100. Podle úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřené s klientem dne 19. 4. 2023 se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový limit 40 000 Kč s tím, že částka prvního čerpání úvěru bude 25 000 Kč. Úroková sazba byla 0,4026 % denně, resp. 146,949 % ročně. Úvěr měl žalovaný splácet v měsíčních splátkách buď splátkou ve výši 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo 1 000 Kč podle toho, která z částek je vyšší. Poplatek z prodlení byl ujednán ve výši 250 Kč. Tyto skutečnosti vyplývaly také ze standardní informace o spotřebitelském úvěru. Součástí smlouvy byly standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice.

4. Podle listiny „64a49ea1-c9d8-4c1a-ba9d-6859170d635b“ byla dne 19. 4. 2023 poskytnuta žalovanému částka 25 000 Kč na jeho účet. Podle listiny „5a7c4dfe-4362-4f73-a4b8-6d74b3777829“ byla žalovanému dne 20. 4. 2023 vyplacena částka 15 000 Kč na jeho účet. Podle listiny „6bd22f2a-00d8-4eca-a83c-8bd6293f02fe“ byla žalovanému dne 1. 5. 2023 vyplacena částka 500 Kč na jeho účet. Podle listiny „d492d4d7-b42c-4bee-92a8-d4b69e12c364“ byla žalovanému dne 5. 10. 2023 vyplacena částka 23 000 Kč na jeho účet. Podle listiny „c4873a24-88c6-415c-9ef8-a52e89ef5d59“ byla žalovanému dne 23. 6. 2023 poskytnuta částka 12 200 Kč na jeho účet.

5. Z listiny „Data from Ledger“ soud zjistil tyto skutečnosti: 1/Žalovanému byly dne 19. 4. 2023 poskytnuty finanční prostředky 25 000 Kč, dne 20. 4. 2023 ve výši 15 000 Kč, dne 1. 5. 2023 ve výši 500 Kč, dne 23. 6. 2023 ve výši 12 200 Kč, dne 5. 10. 2023 ve výši 23 000 Kč. 2/Žalovaný uhradil dne 25. 4. 2023 částku 1 500 Kč, dne 20. 6. 2023 částku 1 100 Kč, dne 23. 6. 2023 částku 10 924,05 Kč, dne 7. 9. 2023 částku 1 000 Kč, dne 20. 9. 2023 částku 7 031 Kč, dne 2. 10. 2023 částku 7 500 Kč, dne 4. 10. 2023 částku 400 Kč, dne 10. 5. 2023 částku 7 500 Kč, dne 19. 10. 2023 částky 6 000 Kč, 293 Kč, dne 22. 10. 2023 částku 39 Kč.

6. Fakturou s variabilním symbolem , var. symbol, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 38 841,17 Kč do 19. 2. 2024.

7. Právní předchůdkyně a žalobkyně dne 27. 1. 2020 uzavřely smlouvu na opakovaném postoupní pohledávek, podle níž právní předchůdkyně prodávala žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, a žalobkyně za tyto hradila ujednanou cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců. Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla smlouva prodloužena do 20. 1. 2024 s tím, že po uplynutí této doby bude automaticky obnovena na dalších 24 měsíců, nebude-li předem oznámeno jinak. Z listiny žalobkyní pojmenované jako „seznam:Ferratum_A_A_st I.pdf“ vyplynulo, že pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Dopisem ze dne 16. 3. 2024 bylo žalovanému právní předchůdkyní oznámeno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Dopisem zástupce žalobce ze dne 16. 3. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů. Dopis byl podle podacího lístku podán na poště týž den.

8. Po takto provedeném řízení soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

9. Právní předchůdkyně žalovanému poskytla finanční prostředky, a to dne 19. 4. 2023 ve výši 25 000 Kč, dne 20. 4. 2023 ve výši 15 000 Kč, dne 1. 5. 2023 ve výši 500 Kč, dne 23. 6. 2023 ve výši 12 200 Kč, dne 5. 10. 2023 ve výši 23 000 Kč, tj. celkem 75 700 Kč. Tyto měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 0,4026 % denně, resp. 146,949 % ročně v měsíčních splátkách. Žalovaný vrátil právní předchůdkyni dne 25. 4. 2023 částku 1 500 Kč, dne 20. 6. 2023 částku 1 100 Kč, dne 23. 6. 2023 částku 10 924,05 Kč, dne 7. 9. 2023 částku 1 000 Kč, dne 20. 9. 2023 částku 7 031 Kč, dne 2. 10. 2023 částku 7 500 Kč, dne 4. 10. 2023 částku 400 Kč, dne 10. 5. 2023 částku 7 500 Kč, dne 19. 10. 2023 částky 6 000 Kč, 293 Kč, dne 22. 10. 2023 částku 39 Kč, tj. celkem 43 287,05 Kč. Prostředky byly žalovanému poskytnuty, aniž by byla ověřena jeho schopnost tyto prostředky splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní na žalobkyni.

10. Při svém rozhodování soud vycházel z této právní úpravy:

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 19. 4. 2023 (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k 19. 4. 2023 (dále jen „z.s.ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o. z., § 2 odst. 1 z.s.ú.), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta celkem částka 75 700 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu s úrokem 146,949 % ročně v měsíčních splátkách. Tuto smlouvu však soud shledal za absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.).

18. Soud při závěru absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vycházel z toho, že úroková sazba 146,949 % ročně je v rozporu s dobrými mravy.

19. Jak vyplývá z Databáze časových řad ARAD, týkající se úrokových sazeb bank k úvěrům, které byly bankami poskytnuté domácnostem (dostupné z: https://www.cnb.cz/), v dubnu 2023 byla úroková sazba u úvěrů 7,8 % ročně (Statistika úrokových sazeb - stavy obchodů - úvěry v CZK: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské a ostatní úvěry, CZK); 7,25 % ročně (Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Ostatní úvěry, CZK, Čisté nové úvěry včetně navýšení, Banky včetně stavebních spořitelen); 8,59 % ročně (Statistika úrokových sazeb - stavy obchodů - úvěry v CZK: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (včetně KTK, BÚ a karet), CZK); 9,43 % ročně (Klientské úrokové sazby: Úroková sazba ze nových spotřebitelských úvěrů, Míra v %, Procenta, Měsíční); 9,31 % ročně (Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Nefinanční podniky, Kontokorentní a DZ na BÚ, CZK, Banky včetně stavebních spořitelen).

20. Ve smlouvě uvedená úroková sazba 146,949 % ročně je pak více než patnáctinásobná, než činila nejvyšší z uvedených úrokových sazeb v dubnu 2023 (146,949 / 9,43 = 15,583). Jedná se tak o úrokovou sazbu, jež zcela jednoznačně odporuje dobrým mravům (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, ), jak ostatně argumentoval i žalovaný.

21. Z uvedených důvodů soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 4. 2023 absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně je profesionálem na trhu poskytování nebankovních úvěrů. Musí jí být známo, že poskytuje úvěry s vysokou úvěrovou sazbou.

22. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 4. 2023 je taktéž neplatná pro nesplnění povinnosti řádně prověřit schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyní.

23. V rámci kontraktačního procesu byla právní předchůdkyně povinna prověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 86 [Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 428, marg. č. 7.).

24. Pokud žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně vycházela z doložitelných příjmů a deklarovaných výdajů a žalovaného lustrovala také v ISIR, CEE, CRKI, EUCB, ničeho k tomuto nedoložila. Uvedené skutečnosti zůstaly pouze v rovině tvrzení. Prověření schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nevyplývá ani z žádné z žalobkyní doložených listin, byť k doložení (nejen) této skutečnosti byla vyzvána již usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 7. 2024, č. j. , spisová značka, . Na toto usnesení žalobkyně nijak nereagovala.

25. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele přitom nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy). Žalobkyně žádným způsobem, ani na výzvu, nedoložila, že by shora popsaným způsobem (tj. s řádnou péčí) právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované, například kontrolou v insolvenčním rejstříku, kontrolou v systémech SOLUS, BRKI a NRKI, rejstříku exekucí, apod. Tato skutečnost zůstala pouze v rovině tvrzení. Neověření těchto skutečností je pak porušením povinnosti právní předchůdkyně, jako profesionálního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, řádně ověřit schopnost věřitele spotřebitelské úvěry splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 246/2022). Součástí řádného procesu ověření úvěruschopnosti je nespoléhání se jen na údaje tvrzené spotřebitelem, ale i jejich prověření. Prověření úvěruschopnosti se činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž žádné porovnání a ani ověření dalších závazků žalované právní předchůdkyní nebylo žádným způsobem doloženo. Přípravou obecného formuláře prohlášení spotřebitele (a zajištěním jeho podpisu dlužníkem, přičemž ve věci samé ani tento nebyl soudu doložen) se samozřejmě poskytovatel úvěru své povinnosti nezprostí a nemůže se následně odvolávat jen na „nepoctivost“ spotřebitele ve smyslu § 6 o. z., jak se o to pokusila žalobkyně. Nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 27 Co 327/2020).

26. S odkazem na § 87 odst. 1 z.s.ú. je pak spotřebitelská smlouva ze dne 19. 4. 2024 absolutně neplatná. Nárok žalobkyně, na níž byla pohledávka za žalovanou postoupena (§ 1879, § 1880 o. z.) je tak nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný se měl obohatit tím, že získal majetkový prospěch bez právního důvodů (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.).

27. Žalovanému byla poskytnuta částka 75 700 Kč, z této vrátil 43 287,05 Kč. Žalovaný se tak obohatil o částku 32 412,95 Kč, kterou je povinen vrátit žalobkyni jako dosud nevydané bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.). Na tomto by ničeho nezměnilo zjištění, pokud se smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 4. 2023 byla skutečně smlouvou lichevní (§ 1796); k tomu, že by se však jednalo o lichevní smlouvu, jak tvrdil žalovaný, však nebylo z jeho strany ničeho doloženo, přičemž samotná úvěrová smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřené s klientem dne 19. 4. 2023 k tomuto zjištění nepostačuje. Žalovaný by musel prokázat, že v rozhodném období skutečně nacházel ve stavu tísně, a že tato jeho tíseň byla žalobkyní zneužita.

28. K vrácení částky 32 412,95 Kč byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobce ze dne 16. 3. 2024. V souladu s § 573 o. z. byl žalovanému dopis doručen 20. 3. 2024. Jelikož byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů, lhůta k plnění uplynula dnem 25. 3. 2024 (§ 605 odst. 1 ve spojení s § 607 o. z.), a ode dne 26. 3. 2024 se tak žalovaný dostal do prodlení (§ 1970 o. z.).

29. Soud proto žalovanému uložil zaplatit částku 32 412,95 Kč (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.), spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 3. 2024 v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývající části soud žalobu zcela zamítl.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci z procesního hlediska úspěšnější, než žalobkyně (úspěch žalobkyně 39,44 %, úspěch žalovaného 60,56 %). Žalovanému však náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto soud rozhodl že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

31. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.