9 C 239/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupené Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 54 929,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 23 700 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 229,48 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 578,69 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 859,97 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 8 672,16 Kč od 28. 9. 2023 do 1. 3. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 272,16 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 18,34 % ročně z částky 8 672,16 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 308,85 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 944,16 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 18 012,77 Kč od 28. 9. 2023 do 1. 3. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 2 712,77 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 18 012,77 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala částky 54 929,48 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejprve dne 22. 6. 2021 uzavřeli smlouvu, na základě níž se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 20 000 Kč, a žalovaný se tuto spolu s úrokovou sazbou 20,94 % ročně (pokud by bylo řádně spláceno činil by úrok 16 118 Kč), poplatkem za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, poplatkem za komfortní a flexibilní splácení 5 524 Kč zavázal vrátit v 78 týdenních splátkách po 584 Kč. Poslední splátka byla splatná 20. 12. 2022. Žalovaný naposledy uhradil splátku splatnou 3. 8. 2021. Dluh žalovaného k 24. 12. 2021 činil 18 012,77 Kč na jistině a 19 657,23 Kč na poplatcích. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, o čemž byl žalovaný vyrozuměl. Žalobkyně z této smlouvy požadovala jistinu 18 012,77 Kč, poplatky 19 657,23 Kč, kapitalizované úroky 2 944,16 Kč, kapitalizované zákonné úroky 3 308,85 Kč, úrok 20,94 % ročně z částky 18 012,77 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 012,77 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Následně dne 3. 8. 2021 právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky 10 000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s úrokovou sazbou 18,34 % ročně (pokud by bylo řádně spláceno činil by úrok 5 101 Kč), poplatkem za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, poplatkem za komfortní a flexibilní splácení 2 316 Kč v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Poslední splátka byla splatná 2. 8. 2022. Žalovaný naposledy uhradil splátku splatnou 10. 8. 2021. Ke dni 24. 12. 2021 činil dluh 8 672,16 Kč na jistině a 8 587,32 Kč na poplatku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek 21. 9. 2023, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně z této smlouvy požadovala jistinu 8 672,16 Kč, poplatky 8 587,32 Kč, kapitalizované úroky 1 859,97 Kč, kapitalizované zákonné úroky 1 578,69 Kč, úrok 18,34 % ročně z částky 8 672,16 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 672,16 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Ve vztahu k oběma závazkům žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím finančních prostředků právní předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného poskytnuté prostředky splácet. Uvedla, že vycházela zejména z dokladů ověřených dle zákaznické karty. Dále argumentovala zásadou poctivosti v právních jednáních, a že případné neprověření uvedeného nezpůsobovalo absolutní neplatnost smluv. Žalovaný měl čestně prohlásit, že disponuje použitelným příjmem, který uvedl v zákaznické kartě. Současně žalobkyně argumentovala zásadou poctivosti v právním styku a že neprokázání splnění prověřit schopnost žadatele spotřebitelský úvěr splácet nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Dále odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 – 97.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání dne 11. 9. 2024 se žalovaný, leč řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, odročení jednání nenavrhl. Soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), kdy věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Ke smlouvě ze dne 22. 6. 2021:

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 6. 2021 se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 20 000 Kč. Žalovaný měl tuto vrátit spolu s úrokem ve výši 16 118 Kč, poplatkem 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, a částkou 5 524 Kč za komfortní poskytnutí a splácení a flexibilní splácení, v 78 týdenních splátkách po 584 Kč. Úroková sazba byla ujednána 88 % ročně. Ze zákaznické karty ze dne 21. 6. 2021 vyplynulo, že žalovaný pracuje jako skladový operátor s příjmy 25 000 Kč, což mělo být ověřeno podle výplatnice ze dne 4. 5. 2021. Celkové čisté příjmy domácnosti byly 46 000 Kč. Žalovaný neměl mít kreditní kartu a neměl mít zápůjčku u jiné společnosti. Podle Tabulky umoření uhradil žalovaný dne 29. 6. 2021 částku 2 400 Kč, dne 26. 7. 2021 částku 700 Kč a dne 3. 8. 2021 částku 1 600 Kč, tj. celkem 4 700 Kč.

6. Ke smlouvě ze dne 3. 8. 2021:

7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 8. 2021 se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 10 000 Kč. Žalovaný měl tuto vrátit spolu s úrokem ve výši 5 101 Kč, poplatkem 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, a částkou 2 316 Kč za komfortní poskytnutí a splácení a flexibilní splácení, v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Úroková sazba byla ujednána 88 % ročně. Ze zákaznické karty ze dne 3. 8. 2021 vyplynulo, že žalovaný pracuje jako skladový manipulant s příjmy 25 000 Kč, což mělo být ověřeno podle výplatnice ze dne 5. 6. 2021. Celkové čisté příjmy domácnosti byly 45 100 Kč. Žalovaný neměl mít kreditní kartu a neměl mít zápůjčku u jiné společnosti. Podle Tabulky umoření uhradil žalovaný dne 10. 8. 2021 částku 1 600 Kč, ničeho dalšího neuhradil.

8. Společně k oběma:

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupila právní předchůdkyně žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze smlouvy. Pohledávky za žalovaným byly v příloze č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uvedeny.

10. Dopisem právní předchůdkyně ze dne 29. 9. 2023 bylo žalovanému oznámeno, že pohledávky za ním byly postoupeny na žalobkyni. Současně byl vyzván k jejich úhradě do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Dopis byl podle podacího lístku podán na poště dne 27. 10. 2023. Dopisem žalobkyně ze dne 29. 9. 2023 byl žalovaný informován o zpracování osobních údajů. K úhradě pohledávek byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 15. 2. 2024, a to do 1. 3. 2024. Podle podacího lístku byl dopis podán na poště 15. 2. 2024.

11. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když učinil tento závěr o skutkovém stavu:

12. Právní předchůdkyně se žalovanému dne 22. 6. 2021 zavázala poskytnout částku 20 000 Kč, kterou měl žalovaný spolu s úrokem 16 118 Kč, poplatkem 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, a částkou 5 524 Kč za komfortní poskytnutí a splácení a flexibilní splácení, splácet v 78 týdenních splátkách po 584 Kč. Úroková sazba byla ujednána 88 % ročně. Z této částky žalovaný vrátil 4 700 Kč.

13. Dne 3. 8. 2021 se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 10 000Kč, kterou měl žalovaný s úrokem ve výši 5 101 Kč, poplatkem 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, a částkou 2 316 Kč za komfortní poskytnutí a splácení a flexibilní splácení, vrátit v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Úroková sazba byla ujednána 88 % ročně. Celkem uhradil 1 600 Kč.

14. Před poskytnutím těchto částek žalobkyně ohledně zjištění schopnosti žalovaného poskytnuté částky splatit vycházela z jím předložených výplatnic, v nichž byl příjem cca 25 000 Kč; celkový příjem domácnosti žalovaný uvedl 45 000 Kč. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. K úhradě do 1. 3. 2024 byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 15. 2. 2024, podaným na poště v posledně uvedený den.

15. Po právní stránce soud vycházel z této právní úpravy:

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 1. 9. 2021 (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k 1. 9. 2021 (dále jen „z.s.ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřely ve dnech 22. 6. 2021 a 3. 8. 2021 smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o. z., § 2 odst. 1 z.s.ú.). Na základě těchto byly žalovanému poskytnuty částky 20 000 Kč a 10 000 Kč, které měl žalovaný v souladu s ujednanými podmínkami vrátit. V obou případech byla ujednána úroková sazba 88 % ročně, nikoli 20,94 % ročně, resp. 18,34 % ročně, jak argumentovala žalobkyně. Takto ujednanou úrokovou sazbu soud shledal za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.

23. Jak vyplývá z Databáze časových řad ARAD, týkající se úrokových sazeb bank k úvěrům, které byly bankami poskytnuté domácnostem (dostupné z: https://www.cnb.cz/), úroková sazba u nových úvěrů včetně navýšení poskytnutých bankami a stavebními spořitelnami byla v červnu 2021 7,58 % ročně, v srpnu 2021 7,86 % ročně [Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Čisté nové úvěry včetně navýšení, Banky včetně stavebních spořitelen], u dalších úvěrů v červnu 2021 6,45 % ročně, v srpnu 2021 6,44 % ročně (Statistika úrokových sazeb - stavy obchodů - úvěry v CZK: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské a ostatní úvěry, CZK).

24. Ve smlouvě uvedená úroková sazba 88 % ročně je pak téměř jedenáctinásobná, než činila nejvyšší z uvedených úrokových sazeb (, Anonymizováno, ). Jedná se tak o úrokovou sazbu, jež zcela jednoznačně odporuje dobrým mravům (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

25. Z uvedených důvodů soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 6. 2021 a smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 8. 2021 za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.). Soud doplňuje, že zde nebyla možnost pro aplikaci § 577 o. z., neboť smlouva o spotřebitelském úvěru jako celek závisela právě na ujednané úrokové sazbě. Právní předchůdkyně žalobkyně je profesionálem na trhu poskytování nebankovních úvěrů. Musí jí být známo, že poskytuje úvěry s vysokou úvěrovou sazbou.

26. Soud dále žalobkyni vyzval k doložení tvrzení stran prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní. Žalobkyně argumentovala zejména s odkazem na zákaznické karty, podle nichž měly být právní předchůdkyni předložené výplatní pásky žalovaného. Ty však, společně se zákaznickými kartami nedokládají, zda byly zjišťovány i další informace, například o celkové výši příjmů domácnosti žalovaného, na než se on sám odvolával. Dále vůbec nebylo zjišťováno, zda a vůbec byly ověřovány výdaje domácnosti na živobytí a běžnou potřebu. Nelze se odvolávat na povinnost žalované neuvádět nepravdivé a hrubě nezkreslené údaje, resp. zásadu presumpce poctivosti právních jednání. Je právě povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru skutečnosti tvrzené žadatelem/žadatelkou náležitě ověřit.

27. V rámci kontraktačního procesu byla právní předchůdkyně povinna prověřit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 86 [Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 428, marg. č. 7.). Posouzení schopnosti žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet právní předchůdkyní však zůstalo pouze v rovině tvrzení.

28. Ověření schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet toliko dle zákaznické karty a výplatních pásek (které nebyly soudu ani doloženy) však nepostačuje k naplnění smyslu a účelu § 86 z.s.ú. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy).

29. Žalobkyně žádným způsobem, ani na výzvu, nedoložila, že by shora popsaným způsobem (tj. s řádnou péčí) právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, například kontrolou v systémech SOLUS, BRKI a NRKI, rejstříku exekucí, apod. Ze zákaznické karty není totiž zřejmé, zda vyjádření, že žalovaný nemá mít kreditní kartu a ani úvěr u jiné společnosti bylo zjištěno z těchto databází či nikoli. Tato skutečnost tedy zůstala pouze v rovině tvrzení. Neověření těchto skutečností je pak porušením povinnosti právní předchůdkyně, jako profesionálního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, řádně ověřit schopnost věřitele spotřebitelské úvěry splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 246/2022). Součástí řádného procesu ověření úvěruschopnosti je nespoléhání se jen na údaje tvrzené spotřebitelem, ale i jejich prověření. Prověření úvěruschopnosti se činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž žádné porovnání a ani ověření dalších závazků žalované právní předchůdkyní nebylo žádným způsobem doloženo. Přípravou obecného formuláře prohlášení spotřebitele (a zajištěním jeho podpisu dlužníkem) se samozřejmě poskytovatel úvěru své povinnosti nezprostí a nemůže se následně odvolávat jen na „nepoctivost“ spotřebitele ve smyslu § 6 o. z., jak se o to pokusila žalobkyně. Nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 27 Co 327/2020). V tomto případě tak měla žalobkyně alespoň ověřit, jaké má žalovaný měsíční výdaje na bydlení a znovu se pouze jen nespoléhat na jeho tvrzení. Na tom ničeho nezmění odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 – 97. Žalobkyně totiž nedoložila, že by poměry žalované byly skutečně ověřovány ve veřejných a i neveřejných databázích, například doložením výpisů žalovaného z registrů SOLUS, BRKI a NRKI (viz výše).

30. Nesprávně pak žalobkyně v žalobě uvádí, že neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost spotřebitelské smlouvy. Byť smlouva byla uzavřena v době, kdy § 87 odst. 1 z.s.ú. s porušením uvedené povinnosti spojoval pouze relativní neplatnost, je nutno dané ustanovení vykládat v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C-679/18. V případě neprověření schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet by tak smlouva byla absolutně neplatná.

31. Pokud by žalobkyně naopak prokázala, že by schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet byla prověřena, soud by dané smlouvy shledal přesto neplatnými s ohledem na ujednanou úrokovou sazbu. Na závěru o neplatnosti spotřebitelských smluv nezmění ničeho ani skutečnost, že žalobkyně v žalobě uvedla, že úroková sazba byla 20,94 % ročně, resp. 18,34 % ročně, a tuto měla požadovat k úhradě. Toto tvrzení žalobkyně je zcela v rozporu s ní odkazovanými a doloženými smlouvami o spotřebitelském úvěru.

32. Nárok žalobkyně, na níž byla pohledávka za žalovaným postoupena (§ 1879, § 1880 o. z.) je tak nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný se měl obohatit tím, že získal majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalovanému byla právní předchůdkyní poskytnuta částka 30 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaný vrátil právní předchůdkyni celkem 6 300 Kč (na absolutně neplatnou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 6. 2021 uhradil 4 700 Kč; na absolutně neplatnou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 8. 2021 uhradil 1 600 Kč), jak vyplývá z tabulek umoření. Výše bezdůvodného obohacení činí 23 700 Kč (8 400 Kč z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 6. 2021, 15 300 Kč absolutně neplatnou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 8. 2021).

33. K vrácení dlužné částky byl žalovaný vyzván zástupce žalobkyně ze dne 15. 2. 2024 a to do 1. 3. 2024. Tento dopis byl podle podacího lístku odeslán 15. 2. 2024. V souladu s § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání došlo k doručení výzvy (tj. dne 20. 2. 2024). Žalované byla podle názoru soudu poskytnuta dostatečná lhůta k úhradě dluhu ve smyslu § 87 odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Do prodlení (§ 1970 o. z.) se tak žalovaná dostala dnem 2. 3. 2024, a proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně (v souladu s žalobním návrhem podle § 153 odst. 2 o.s.ř.) z částky 23 700 Kč, od 2. 3. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

34. Co se týče zamítnutí žaloby, byly pro absolutní neplatnost smluv o spotřebitelském úvěru zamítnuty nároky žalobkyně na smluvní úroky; ve vztahu k zákonným úrokům soud vycházel z toho, že žalovaný byl k vrácení dlužných částek 8 400 Kč a 15 300 Kč vyzván až dopisem zástupce žalobkyně ze dne 15. 2. 2024. Proto soud zákonný úrok přiznal pouze z těchto dvou částek, nikoli z částek 18 012,77 Kč (tj. rozdíl 2 712,77 Kč) a 8 672,16 Kč (tj. rozdíl 272,16 Kč), a to až od 2. 3. 2024, kdy se žalovaný s vrácením celkové částky 23 700 Kč dostal do prodlení. Nebylo tudíž možno žalobkyni přiznat ani jí kapitalizované úroky z prodlení.

35. Ze všech těchto důvodů soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I a II tohoto rozsudku.

36. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., když z procesního hlediska měl žalovaný v řízení větší úspěch než žalobkyně (z žalobou uplatněné částky 54 929,48 Kč bylo žalobkyni přiznána pouze částka 23 700 Kč, tedy méně než polovina). Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

37. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.