9 C 257/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 3 464 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 464 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% z částky 3 464 Kč od 04. 06. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 3 464 Kč spolu s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná byla na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 23. 5. 2013 odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese adresa, žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaná se zavázala zejména elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaná tuto svoji povinnost porušila, když za období od 23. 5. 2018 do 13. 5. 2019 neuhradila ve lhůtě splatnosti vyúčtování spotřeby elektřiny dle faktury číslo ze dne 15. 5. 2019, splatné 3. 6. 2019 ve výši 10 435 Kč, když uhradila pouze částku 6 971 Kč. O zaplacení spotřeby elektřiny byla žalovaná žalobkyní opakovaně upomínána, naposledy upomínkou před žalobou ze dne 21. 10. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č.l. 4 spisu), žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřila (§ 101 odstavec 4 o.s.ř.) a ve věci soud mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako zákazníkem byla dne 23. 5. 2013 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese adresa, PSČ obec, byt číslo jakož i závazek žalované platit cenu odebrané elektřiny. Tato smlouva byla uzavřena podle zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon. Dodatkem si strany ujednaly změnu ceny elektřiny, změnu obchodních podmínek a změnu dobu trvání smlouvy (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 23. 5. 2013, dodatek ke smlouvám o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 24. 11. 2014).

6. Cenu elektřiny odebrané v období od 23. 5. 2018 do 13. 5. 2019 neuhradila žalovaná ve lhůtě splatnosti vyúčtování spotřeby elektřiny dle faktury číslo ze dne 15. 5. 2019, splatné 3. 6. 2019 ve výši 3 464 Kč (citovaná faktura). Žalované byla zaslána písemná upomínka k zaplacení ceny elektřiny, ve které byla vyzvána k úhradě nedoplatku ve výši 3 464 Kč (upomínka ze dne 1. 7. 2019). Žalobkyně zaslala žalované výzvu před podáním žaloby, ve které žalovanou upozornila na dosud nezaplacený dluh za elektrickou energii ve výši 3 464 Kč (výzva ze dne 21. 10. 2020, podací arch, doručení).

7. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 3 464 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny do shora citovaného odběrného místa (§ 588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění k 23. 5. 2013), a spotřeba elektřiny za období od 23. 5. 2018 do 13. 5. 2019 byla žalované řádně vyúčtována shora citovanou fakturou číslo znějící na částku 3 464 Kč. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by na úhradu dlužné částky něčeho zaplatila. O úhradu dlužné částky byla žalovaná žalobkyní upomínána.

8. S ohledem na shora uvedené byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 464 Kč jakožto kupní cenu spotřebované elektřiny (§588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“) byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to za období od splatnosti žalované částky do zaplacení.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni vznikly v souvislosti s tímto řízením náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náhrada nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů řízení podle § 2 odstavec 1 vyhlášky, neboť žalobkyně podala žalobu ve standardizovaném znění, jež žalobkyně podává v obdobných věcech opakovaně, její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních faktur a dlužných částek. Celkem soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč. Dle § 149 odst. 3 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám žalobkyně.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat návrhem na provedení exekuce.