9 C 258/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupené Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 132 368 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 381 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 63 381 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v té části, kde se žalobkyně domáhala, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 68 987 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 12 516,32 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 156,18 Kč, zákonný úrok ve výši 8,5 % ročně z prodlení z částky 68 400,38 Kč od 28. 9. 2023 do 12. 4. 2024, z částky 5 019,38 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, a úrok ve výši 20,94 % ročně z částky 68 400,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 132 368 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) se dne 1. 6. 2021 zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 67 487 Kč (úroková sazba 20,94 % ročně) a poplatkem za zpracování zápůjčky 1 500 Kč v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 6 619 Kč s poslední splátkou splatnou 6. 3. 2023. Poslední splátku žalovaný uhradil 14. 7. 2021. K 3. 12. 2021 žalovaný dlužil na jistině 68 400,38 Kč a na úroku a poplatcích 63 967,62 Kč, tj. celkem uhradil 6 619 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 s účinností k 27. 9. 2023; o tomto byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení dlužní jistiny 68 400,38 Kč, úroku s poplatky ve výši 63 967,62 Kč, kapitalizovaných úroků 8 156,18 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 12 516,32 Kč, úroků ve výši 20,94 % ročně z částky 68 400,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 68 400,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným, a jím doložených dokumentů, kterými měla být pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. Dále argumentovala zásadou presumpce poctivosti právních jednání. Uvedla, že právní předchůdkyně se žalovaného dotazovala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto skutečnosti ověřovala, což zanesla do zákaznické karty. Majetkový situace žalovaného byla ověřena z pracovní smlouvy a faktur za leden, únor, březen 2021. Z veřejně dostupných rejstříků bylo zjištěno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Bylo povinností žalovaného jednat v právním styku poctivě. Dále žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j.5 Co 231/2020 – 97. Případné nedostatečné ověření schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet bylo důvodem relativní neplatnosti, nikoli absolutní neplatnosti právního jednání.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (č. l. 7 p. v. spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 1. 6. 2021 se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 70 000 Kč; žalovaný tyto měl vrátit spolu s poplatkem 68 987 Kč (67 487 Kč úrok; 1 500 Kč částka za zpracování spotřebitelského úvěru) v 21 měsíčních splátkách po 6 619 Kč (poslední splátka 6 607 Kč). Úroková sazba byla 86 % ročně. Účelem smlouvy bylo refinancování předchozího úvěru, kdy z částky 70 000 Kč byla částka 30 540 Kč na jeho úhradu a zbývající část (39 460 Kč) byla vyplacena žalovanému. Podle zákaznické karty žil žalovaný v rodinném domě, byl svobodný, měl středoškolské vzdělání, neměl žádnou vyživovací povinnost, vlastnil auto, byl podnikatelem. Žalovaný uvedl pravidelný čistý měsíční příjem 257 318 Kč, další čisté příjmy 25 000 Kč; neměl mít žádné kreditní karty a zápůjčky u jiné společnosti. Příjmy měly být ověřeny z žalovaným předložených faktur za období 1/2021 – 3/2021 a pracovní smlouvy. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly 20 000 Kč. Podle tabulky umoření byla žalovanému požadovaná částka vyplacena 1. 6. 2021. Dne 14. 7. 2021 žalovaný uhradil celkem 6 619 Kč, ničeho dalšího neuhradil.

5. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, když pohledávka za žalovaným byla uvedena v příloze č. , hodnota, – Seznam postoupených pohledávek, konkrétně na listině označené žalobkyní jako „seznam_PP_10619676_20_fib.pdf“. Dopisem právní předchůdkyně ze dne 29. 9. 2023 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Podle podacího lístku byl dopis podán na poště 27. 10. 2023. Dopisem žalobkyně ze dne 29. 9. 2023 byl žalovaný informován o zpracování osobních údajů. Dopisem zástupce žalobkyně ze dne 28. 3. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 12. 4. 2024; dopis byl podle podacího lístku podán na poště dne 2. 4. 2024.

6. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

7. Právní předchůdkyně se dne 1. 6. 2021 zavázala žalovanému poskytnout částku 70 000 Kč a žalovaný se tuto společně s úrokem 67 487 Kč a poplatkem 1 500 Kč zavázal vrátit v 21 měsíčních splátkách po 6 619 Kč. Úroková sazba byla 86 % ročně. Žalovaný celkem uhradil 6 619 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. K úhradě do 12. 4. 2024 byl vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 28. 3. 2024 podaným 2. 4. 2024.

8. Při svém rozhodování soud vycházel z této právní úpravy:

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 1. 9. 2021 (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k 1. 9. 2021 (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o. z., § 2 odst. 1 ZSÚ), na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr 70 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu s úrokem 86 % ročně ve 21 měsíčních splátkách po 6 619 Kč. Tuto smlouvu však soud shledal za absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.).

16. Soud při závěru absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vycházel z toho, že úroková sazba 88 % ročně je v rozporu s dobrými mravy.

17. Jak vyplývá z Databáze časových řad ARAD, týkající se úrokových sazeb bank k úvěrům, které byly bankami poskytnuté domácnostem (dostupné z: https://www.cnb.cz/), v prosinci 2021 byla úroková sazba z nových spotřebitelských úvěru 7,31 % ročně (Klientské úrokové sazby: Úroková sazba ze nových spotřebitelských úvěrů, Míra v %, Procenta, Měsíční nebo také Klientské úrokové sazby: Úroková sazba ze spotřebitelských úvěrů, Míra v %, Procenta, Měsíční), 6,98 % ročně [Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Nad 1 rok a do 5 let včetně, Banky včetně stavebních spořitelen].

18. Ve smlouvě uvedená úroková sazba 86 % ročně je pak více než dvanáctinásobná, než činila nejnižší z uvedených úrokových sazeb v červnu 2021 (86 / 6,98 = 12,32), a více než jedenáctinásobná/téměř dvanáctinásobná, než činila nejvyšší z uvedených úrokových sazeb (86/7,31 = 11,76). Jedná se tak o úrokovou sazbu, jež zcela jednoznačně odporuje dobrým mravům (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

19. Z uvedených důvodů soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 12. 2021 absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.). Soud doplňuje, že zde nebyla možnost pro aplikaci § 577 o. z., neboť smlouva o spotřebitelském úvěru jako celek závisela právě na ujednané úrokové sazbě. Právní předchůdkyně žalobkyně je profesionálem na trhu poskytování nebankovních úvěrů. Musí jí být známo, že poskytuje úvěry s vysokou úvěrovou sazbou.

20. Přestože soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou již pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na tam ujednaný úrok, je daná smlouva taktéž neplatná pro nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně náležitě ověřit schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Zde soud uvádí, že k tomuto byla žalobkyní doložena pouze zákaznická karta. Z této listiny však nebylo možné seznat, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, a zda si právní předchůdkyně zjišťovala další informace o žalovaném, například lustrací v NRKI, BRKI. Nelze se odvolávat na povinnost žalovaného neuvádět nepravdivé a hrubě nezkreslené údaje, resp. zásadu presumpce poctivosti právních jednání. Je právě povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru skutečnosti tvrzené žadatelem/žadatelkou náležitě ověřit.

21. V rámci kontraktačního procesu byla právní předchůdkyně povinna prověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 86 [Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 428, marg. č. 7.). Posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet právní předchůdkyní však zůstalo pouze v rovině tvrzení.

22. Ověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet toliko dle zákaznické karty nepostačuje k naplnění smyslu a účelu § 86 ZSÚ, když z této se například ani žádným způsobem nepodává, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalovaného.

23. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy).

24. Žalobkyně žádným způsobem, ani na výzvu, nedoložila, že by shora popsaným způsobem (tj. s řádnou péčí) právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, například kontrolou v insolvenčním rejstříku, kontrolou v systémech SOLUS, BRKI a NRKI, rejstříku exekucí apod. Tato skutečnost zůstala pouze v rovině tvrzení. Neověření těchto skutečností je pak porušením povinnosti právní předchůdkyně, jako profesionálního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, řádně ověřit schopnost věřitele spotřebitelské úvěry splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 246/2022). Součástí řádného procesu ověření úvěruschopnosti je nespoléhání se jen na údaje tvrzené spotřebitelem, ale i jejich prověření. Prověření úvěruschopnosti se činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž žádné porovnání a ani ověření dalších závazků žalovaného právní předchůdkyní nebylo žádným způsobem doloženo. Přípravou obecného formuláře prohlášení spotřebitele (a zajištěním jeho podpisu dlužníkem) se samozřejmě poskytovatel úvěru své povinnosti nezprostí a nemůže se následně odvolávat jen na „nepoctivost“ spotřebitele ve smyslu § 6 o. z., jak se o to pokusila žalobkyně. Nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 27 Co 327/2020). Na tom ničeho nezmění odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 – 97. Žalobkyně totiž nedoložila, že by poměry žalovaného byly ověřovány ve veřejných a i neveřejných databázích (viz výše).

25. Nesprávně pak žalobkyně v žalobě uvádí, že neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost spotřebitelské smlouvy. Byť smlouva byla uzavřena v době, kdy § 87 odst. 1 ZSÚ s porušením uvedené povinnosti spojoval pouze relativní neplatnost, je nutno dané ustanovení vykládat v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C-679/18. V případě neprověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet by tak smlouva byla absolutně neplatná.

26. Pokud by žalobkyně naopak prokázala, že by schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet byla prověřena, soud by danou smlouvu shledal přesto neplatnou s ohledem na ujednanou úrokovou sazbu. Na závěru o neplatnosti smlouvy nemění ničeho ani skutečnost, že žalobkyně v žalobě uvedla, že úroková sazba byla ujednána 20,94 % ročně. Toto tvrzení žalobkyně je zcela v rozporu s ní odkazovanou a doloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nezvrátí ani skutečnost, že žalobkyně po žalovaném v žalobě požaduje úrok pouze 20,94 % ročně, nikoli (absolutně neplatnou) smlouvou ujednaný úrok 86 % ročně.

27. Nárok žalobkyně, na níž byla pohledávka za žalovaným postoupena (§ 1879, § 1880 o. z.) je tak nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný se měl obohatit tím, že získal majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalovanému byla právní předchůdkyní poskytnuta částka 70 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaný vrátil právní předchůdkyni celkem 6 619 Kč, jak vyplývá z tabulky umoření. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak činí 63 381 Kč. Ve zbývající části je žaloba zcela nedůvodná.

28. K úhradě bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 28. 3. 2024 do 12. 4. 2024; dopis byl podle podacího lístku podán na poště dne 2. 4. 2024. V souladu s § 573 o. z. byl žalovanému doručen 5. 4. 2024. Soud neshledal, že byl lhůta do 12. 4. 2024 poskytnutá žalovanému byla nepřiměřená. Jelikož žalovaný však ničeho dalšího neuhradil, dostal se od 13. 4. 2024 do prodlení (§ 1970 o. z.).

29. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 63 381 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně (v souladu s žalobním návrhem; § 153 odst. 2 o.s.ř.) z částky 63 381 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení.

30. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, tj. zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 68 987 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 12 516,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 156,18 Kč, zákonného úroku ve výši 8,5 % ročně z prodlení z částky 68 400,38 Kč od 28. 9. 2023 do 12. 4. 2024, z částky 5 019,38 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, a úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 68 400,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch než žalobkyně, a to i bez přihlédnutí k zamítnutému příslušenství. Úspěch žalovaného totiž činil 52,12 %, úspěch žalobkyně toliko 47,88 %. Náklady však žalovanému nevznikly, a proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

32. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.