9 C 266/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 530 Kč od 20. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 19. 3. 2022 cestoval městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, a to [anonymizováno] – linkou [anonymizováno] a uzavřel tak s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Žalovaný neuhradil za provedenou přepravu jízdné a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného ve výši 30 Kč také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Ukrajiny, zabýval se soud nejprve otázkou mezinárodní pravomoci a rozhodného práva. Soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve spojení s čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikovanou ve sbírce mezinárodních smluv sdělením [číslo] Sb. m. s., když žalovaný v době zahájení řízení pobýval na území České republiky. Rozhodné právo bylo určeno v souladu s čl. 48 odst. 2 téže smlouvy, kdy rozhodným právem je právo české, neboť smlouva, na základě které žalobkyně uhrazení dlužné částky nárokuje, byla uzavřena na území České republiky.

4. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (č. l. 5 spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 19. 3. 2022 cestoval [anonymizováno] – linkou [anonymizováno], které provozuje žalobkyně, aniž by uhradil jízdné ve výši 30 Kč stanovené smluvními přepravními podmínkami. Žalobkyně ve svých přepravních podmínkách stanovila pro tento případ povinnost uhradit kromě jízdného také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě jízdného i přirážky k jízdnému při provedené přepravní kontrole. Žalovaný však jízdné ani přirážku k jízdnému neuhradil, a to ani následně, ač byl o zaplacení žalobkyní upomínán (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 19. 3. 2022, smluvní přepravní podmínky [anonymizováno], Tarif [anonymizováno] a předžalobní upomínka).

6. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

7. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.

8. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o přepravě osob v souladu s ustanovením § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.). Žalovaný porušil svou povinnost uhradit za provedení přepravy jízdné ve výši 30 Kč. V přepravním řádu vydaném žalobkyní v souladu s ustanovením § 2578 o.z. je pro případ porušení povinnosti uhradit jízdné stanovena povinnost k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, ani tuto přirážku však žalovaný neuhradil. Soud mu proto uložil povinnost k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Jízdné i přirážka k jízdnému byly splatné v den provedení přepravy, kdy rovněž byla provedena přepravní kontrola. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu soud rovněž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyi úrok z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek 400 Kč a odměnu advokáta za tři úkony právních služeb po 200 Kč dle ustanovení §14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, předžalobní výzva se skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby), náhradou hotových výdajů za tři úkony právních služeb po 100 Kč dle ustanovení §14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.