9 C 281/2020

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená anonymizováno jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená anonymizováno jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa o zaplacení částky 653 349,99 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 653 349,99 Kč proti předání osobního vozidla žalobkyní na místě jím určeném, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 74 983,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 18. 9. 2018 domáhala na žalované, na [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), a na [právnická osoba], IČ: [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“), zaplacení náhrady škody s příslušenstvím a vydání platebního rozkazu. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je majitelkou osobního automobilu Škoda Superb, [příjmení]: [anonymizováno], rok výroby 2013, bílé barvy, motor [anonymizováno] o objemu [rok] cm3 a výkonu [anonymizováno] kW, datum potvrzení schválení o technické způsobilosti vozidla k provozu na dopravních komunikacích ze dne 26. 6. 2013 (dále jen„ osobní automobil“), jehož výrobci jsou podle technického průkazu [právnická osoba] a [právnická osoba] (dále jen společně„ výrobce“). Žalobkyně osobní automobil zakoupila od žalované. Po zakoupení osobního automobilu se žalobkyně dozvěděla, že výrobce vybavil osobní automobil ve vlastnictví žalobkyně dieselovým motorem TDI se zabudovaným softwarem, který rozpoznává, že motor pracuje v režimu odpovídajícím požadavkům laboratorních testů výfukových plynů a to tak, že změnou nastavení motoru dočasně sníží množství vznikajících oxidů dusíku (NOx) za tím účelem, aby osobní automobil po dobu testů splnil zákonný limit emisí, kdy účelem tohoto software je snížit emise NOx výlučně během testování. Při následném běžném provozu pak mají vozidla vyšší emise NOx, než je povoleno příslušnými právními předpisy. Osobní automobil je tak jedním z postižených automobilů, kterých se týká skandál nazvaný jako Dieselgate. Žalobkyně se o skutečnosti, že osobní automobil v jejím vlastnictví je jedním z těchto postižených automobilů, mohla dozvědět nejdříve 24. 9. 2015 z prohlášení německého ministra dopravy, který ve svém prohlášení uvedl, že výrobce manipuloval emisní měření nejen v USA, ale také v Evropě. Vzhledem k té skutečnosti, že osobní automobil je jedním z postižených automobilů, byla žalobkyně vystavena riziku, že o technickou způsobilost vozidla k provozu kdykoliv přijde. Ze smlouvy o koupi osobního automobilu uzavřené s žalovanou, kdy cena osobního automobilu byla 653 349,99 Kč, žalobkyně pro podstatné porušení smlouvy touto žalobou odstupuje a žádá vrácení kupní ceny v plné výši. Na základě výše uvedeného požaduje žalobkyně na žalované vrácení kupní ceny 653 349,99 Kč proti předání osobního vozidla žalobkyní na místě žalobkyní určeném, a na výrobcích požaduje zaplacení náhrady škody ve výši 220 000 Kč včetně příslušenství.

2. Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 3. 9. 2020, č. j. 7 C 284/2015 – 150, nárok žalobkyně za žalovanými výrobci vyloučil k samostatnému řízení, a usnesením ze dne 29. 9. 2020, č. j. 7 C 284/2018 – 153, vyslovil ve vztahu k nároku žalobkyně za žalovanou svoji místní nepříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu.

3. Žalovaná se vyjádřila tak, že nárok žalobkyně, odstoupení od smlouvy a vrácení kupní ceny osobního automobilu, nemůže obstát, jelikož nebyl uplatněn včas, kdy se žalovaná taktéž připojuje k vyjádření [anonymizována dvě slova]. Z vyjádření [anonymizována dvě slova] je pro tuto konkrétní věc nejvýznamnější tvrzení [anonymizována dvě slova], že žalobkyni byla doporučeným dopisem ze dne 19. 6. 2016 nabídnuta aktualizace software, který by vadu osobního automobilu odstranil, avšak žalobkyně si dle informací [anonymizována dvě slova] doporučení dopis nepřevzala. Žalovaná dále uvádí, že žalobkyně žalované vadu neoznámila bez zbytečného odkladu poté, co ji mohla při dostatečné péči zjistit, nejpozději do dvou let po odevzdání věci. K předání vozidla došlo 11. 6. 2014, a žalovaná má tak za to, že lhůta dvou let pro oznámení vady a uplatnění práv z vadného plnění uběhla již 11. 6. 2016. Žalobkyně žalované v této lhůtě vadu neoznámila a neučinila tak ani až do podání žaloby. Osobní automobil dále dle tvrzení žalované není vadný, kdy je provozuschopný, může bez dalšího být provozován na pozemních komunikacích. Riziko, že osobní automobil může kdykoli přijít o technickou způsobilost, nijak žalovaná nedokládá. I kdyby byl osobní automobil vadný, nejedná se o podstatné porušení smlouvy, neboť se nejedná o porušení, o němž žalovaná věděla nebo musela vědět, že by žalobkyně smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Žalobkyně sama uvádí, že jednání výrobce považuje za veřejně známé od 24. 9. 2015, avšak po celou dobu do podání žaloby neučinila jediný krok, kterým by se pokusila tuto situaci vyřešit. Žalobkyně vozidlo nereklamovala, nevyzvala žalovanou k odstranění vady a nijak s žalovanou ani nekomunikovala. Naopak vozidlo nadále užívala a opotřebovávala. Skutečnost, že vozidlo v reálném provozu vypouští větší množství NOx, než v režimu testovacím, nebyla pro žalobkyni podstatná a pouze s ohledem na medializaci celé kauzy zkouší žalobkyně ex post dosáhnout neodůvodněného prospěchu. Žalobkyni v případě, že by osobní automobil byl vadný, mohla náležet práva z nepodstatného porušení kupní smlouvy dle § 2107 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy dokud kupující neuplatní právo na slevu z kupní ceny nebo od smlouvy neodstoupí, může prodávající případné vady odstranit podle své volby opravou nebo dodáním nové věci. Žalobkyni byla za tímto účelem nabídnuta bezplatná aktualizace software v rámci dobrovolné servisní akce, kdy žalobkyně tuto servisní akci odmítla. Žalobkyně tak neuplatnila práva z vadného plnění. Ať už se jedná o vadu podstatnou nebo nepodstatnou, žalobkyně neuplatnila práva z údajného vadného plnění včas, a podle § 2111 o.z. pak pozbývá právo odstoupit od smlouvy. Dle § 2112 soud pak nepřizná práva z vadného plnění, pokud kupující neoznámí vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. Žalobkyně tyto lhůty nedodržela, kdy vadu žalované oznámila až prostřednictvím žaloby, která byla žalované doručena 4. 11. 2019. Žalovaná v době prodeje neměla o přítomnosti vadného software žádné informace, a ostatně to žalobkyně ani netvrdí. Žalovaná nesouhlasí také s odstoupením od smlouvy prostřednictvím žaloby. Žalobkyně své vozidlo užívala bez omezení a problémů přibližně 3 roky poté, co se mohla objektivně dozvědět o okolnostech, na kterých svůj nárok staví.

4. V dané věci soud provedl dokazování Předávacím protokolem [anonymizováno] ze dne 11. 6. 2014 k dokladu č. FV13 [číslo], verifikací [příjmení] kódu osobního automobilu, technickým průkazem osobního automobilu, a daňovým dokladem č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 27. 11. 2017.

5. Dne 11. 6. 2014 došlo k předání osobního automobilu mezi žalovanou, jako odevzdávající, a žalobkyní, jako přebírající, kdy u osobního automobilu byla zjednána prodloužená záruka na 4 roky, do 120 000 km (Předávací protokol [anonymizováno] ze dne 11. 6. 2014 k dokladu č. [anonymizováno] [číslo]). Jak vyplývá z vyjádření účastníků, uzavření kupní smlouvy a předání osobního automobilu je skutečností, kterou účastníci nerozporují. Dne 18. 9. 2018 bylo žalobkyní zadáním VIN kódu osobního automobilu do vyhledávače na webových stránkách [právnická osoba] zjištěno, že osobní automobil je jedním z vozidel, ve kterých byl instalován vadný software. [anonymizována dvě slova] v tu dobu již žalobkyni poskytovala servisní akci, která měla eliminovat odchylky vadného software v osobním automobilu (verifikace [příjmení] kódu osobního automobilu). [příjmení] osobního automobilu byla uvedena žalobkyně, kdy vozidlo bylo poprvé registrováno 12. 6. 2014. Výrobcem vozidla je uvedena [právnická osoba] a [právnická osoba]. Záznam o schválení technické způsobilosti vozidla je datován k 26. 6. 2013 (technický průkaz osobního automobilu). Dne 27. 11. 2017 byl u osobního automobilu proveden servis. Během servisu byla prodloužena záruka mobility o 1 rok. Současně byla žalobkyně seznámena se svolávací akcí 23R6, kdy se žalobkyně vyjádřila, že si nepřeje úkon z této svolávací akce provést. Žalobkyně tak odmítla provedení tohoto technického úkonu označeného jako Servisní akce [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (NOx). Provedený servis a odmítnutí úkonu žalobkyně podpisem schválila (daňový doklad č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 27. 11. 2017).

6. Podle § 2001 o.z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

7. Podle § 2002 o.z. odst. 1 poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

8. Podle § 2099 odst. 1 o.z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

9. Podle § 2095 o.z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

10. Podle § 2096 o.z. při určení jakosti nebo provedení podle smluveného vzorku nebo předlohy musí věc jakostí nebo provedením odpovídat vzorku nebo předloze. Liší-li se jakost nebo provedení určené ve smlouvě a vzorek nebo předloha, rozhoduje smlouva. Určí-li smlouva a vzorek jakost nebo provedení věci rozdílně, nikoli však rozporně, musí věc odpovídat smlouvě i vzorku nebo předloze.

11. Podle § 2100 odst. 1 o.z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti. Podle odst. 2 povinnosti prodávajícího ze záruky za jakost tím nejsou dotčeny.

12. Podle § 2121 odst. 1 o.z. nebezpečí škody přechází na kupujícího převzetím věci.

13. Podle § 2106 odst. 1 o.z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, na odstranění vady opravou věci, na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo odstoupit od smlouvy.

14. Podle § 2107 odst. 1 o.z. je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Podle odst. 2 dokud kupující neuplatní právo na slevu z kupní ceny nebo neodstoupí od smlouvy, může prodávající dodat to, co chybí, nebo odstranit právní vadu. Jiné vady může prodávající odstranit podle své volby opravou věci nebo dodáním nové věci; volba nesmí kupujícímu způsobit nepřiměřené náklady.

15. Podle § 2111 o.z. neoznámil-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy.

16. Podle § 2112 odst. 1 o.z. neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. Podle odst. 2 k účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

17. Podle § 2113 o.z. zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. Tyto účinky má i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu nebo v reklamě. Záruka může být poskytnuta i na jednotlivou součást věci 18. Podle § 2115 věty před středníkem o.z. záruční doba běží od odevzdání věci kupujícímu.

19. Podle § 2117 o.z. pro oznámení vady, na kterou se vztahuje záruka, a pro uplatnění práva z vadného plnění platí obdobně ustanovení § [číslo] a [číslo].

20. Podle § 2172 o.z. práva z vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena. Je-li však v potvrzení podle § [číslo] uvedena jiná osoba určená k opravě, která je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším, uplatní kupující právo na opravu u toho, kdo je určen k provedení opravy. Osoba takto určená k opravě provede opravu ve lhůtě dohodnuté mezi prodávajícím a kupujícím při koupi věci.

21. Podle § 2173 o.z. uplatní-li kupující právo z vadného plnění, potvrdí mu druhá strana v písemné formě, kdy právo uplatnil, jakož i provedení opravy a dobu jejího trvání.

22. Na základě provedeného dokazování soud shledal, že žaloba nebyla podána důvodně.

23. Provedeným důkazním řízením bylo soudem zjištěno, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. o.z., kdy tuto skutečnost žalovaný ani žalobkyně nerozporují. Na základě kupní smlouvy žalovaná zakoupila výše specifikovaný osobní automobil, který od žalované 11. 6. 2014 převzala. Od tohoto dne, kdy prokazatelně došlo k převzetí vozidla, musí, v souladu s § 2112 o.z., případnou zjištěnou vadu věci kupující oznámit prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit. Pokud tak neučiní, soud mu k námitce kupujícího právo z vadného plnění nepřizná. V případě, že se jedná o vadu skrytou, je lhůta k oznámení limitována objektivní lhůtou dvou let ode dne převzetí vozidla.

24. Soud v dané věci dospěl k závěru, že osobní automobil v době předání trpěl skrytou vadou, kterou byl vadný software, jehož účelem bylo ovlivnit výsledky emisní kontroly. O skrytou vadu se bez dalšího jedná z toho důvodu, že tato vada existovala již v době předání osobního automobilu, avšak nebýt vypuknutí automobilové kauzy označované jako„ Dieselgate“, na tuto vadu by jak kupující, tak ani prodávající, při vynaložení řádné péče, nepřišli. Strany shodně uvádějí, že se o vadě osobního automobilu mohly objektivně dozvědět nejdříve 24. 9. 2015 z prohlášení německého ministra dopravy. Nemůže se tak jednat ani o vadu, kterou by způsobil prodávající tím, že by porušil některou svoji povinnost, a tedy nejde ani o skutečnost, o které by prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

25. Jelikož se jedná o vadu skrytou, soud práva z vadného plnění nepřizná, neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci, a namítne-li prodávající, že vada nebyla včas oznámena. Žalovaná namítla, že žalobkyně až do podání žaloby žádné úkony související s oznámením této vady vůči žalované neučinila, a žalované byla tato vada osobního automobilu žalobkyní oznámena až žalobou. Sama žalobkyně nedokládá ničeho, z čeho by bylo možné dojít k závěru, že by ve výše uvedené lhůtě žalované skrytou vadu oznámila. S ohledem na to, že strany se shodují ve svých tvrzeních v tom, že k předání vozidla došlo 11. 6. 2014, tato dvouletá lhůta uplynula 11. 6. 2016, kdy žalovaná v této době, a až do doby podání žaloby, žalovanou nenotifikovala o výše uvedené vadě, a nelze tak práva z vadného plnění podle § 2112 o.z. žalobkyni přiznat, když žalovaná vznesla námitku jejich promlčení, a práva žalobkyně z vadného plnění jsou ve smyslu § 2112 o.z. promlčena k 11. 6. 2016.

26. Dále, vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanou žádným způsobem v období od zjištění vady do podání žaloby žádným způsobem o výše popsané vadě osobního automobilu nenotifikovala, došlo také k prekluzi práva žalobkyně od smlouvy odstoupit. Za včasné oznámení vady, tak, jak je vyžadováno v § 2111 o.z., není možné považovat oznámení vady a sdělení, že od kupní smlouvy žalobkyně odstupuje, obsažené v podané žalobě. Žaloba byla žalobkyní podána téměř 10 měsíců po provedení servisu na osobním automobilu dne 27. 11. 2017, během kterého žalobkyně již prokazatelně musela zjistit, že na osobním automobilu se výše popsaná vada vyskytuje. Během servisu 27. 11. 2017 byla navíc žalobkyni nabídnuta služba, kterou by, dle tvrzení žalované, byla vada osobního automobilu opravena. I tento den však nastal o necelý rok a půl později, než den promlčení práv z vadného plnění, tedy 11. 6. 2016. Nelze dále přehlédnout tu skutečnost, že oba účastníci prohlašují, že objektivně se o vadě mohli nejdříve dozvědět 24. 9. 2015, z prohlášení německého ministra dopravy. Od tohoto dne, do konce výše uvedené dvouleté lhůty, měla žalobkyně téměř 9 měsíců ke zjištění toho, zda osobní automobil v jeho vlastnictví je jedním z postižených automobilů, avšak žalobkyně nijak neprokazuje, ani netvrdí, že by v uvedené lhůtě jakkoli ve věci postupovala. Žalobkyně tak ani nenaplnila základní podmínky § 2112 o.z., na jejichž základě by vůbec bylo možné uvažovat o přiznání práv z vadného plnění žalobkyni, když žalovanou notifikovala až podanou žalobou, tedy notifikační povinnost nesplnila, a rovnou uvedenou vadu považovala za vadu podstatnou, aniž by ke svému tvrzení čehokoli doložila.

27. Žalobkyně ve věci, jak vyplývá z důkazů, byla před podáním žaloby zcela pasivní. Pro úplnost zde soud dodává, že z daňového dokladu č. [anonymizováno] [číslo] je zřejmé, že žalovaná se o té skutečnosti, že osobní automobil trpí výše popsanou vadou, dozvěděla při provedeném servisu dne 27. 11. 2017, a nabídnutou službu, kterou by došlo k opravě této vady, odmítla. Následně žalobkyně předložila důkaz k tvrzení, že zadáním [příjmení] kódu vozidla na webových stránkách [právnická osoba] zjistila, že její osobní automobil je jedním z postižených vozidel, avšak tento důkaz je datován 18. 9. 2018. Důkaz je tedy datovaný necelých 10 měsíců poté, co byl proveden servis a kdy se skutečností, že vozidlo obsahuje výše popsanou vadu, byla žalobkyně seznámena. Žalobkyní nebylo jak tvrzeno, tak ani prokázáno, že by uvedenou vadu oznámila u žalované, a současně nebylo žalobkyní tvrzeno, že by uvedenou vadu, zjistila k určitému datu, a pouze předložila důkaz, kterým sice prokázala, že uvedené vozidlo je u [právnická osoba] vedeno jako vozidlo obsahující výše popsanou vadu, avšak tento důkaz je datován k 18. 9. 2018.

28. Soud se dále zabýval tím, zdali by možné posoudit nárok žalobkyně z hlediska sjednané záruky za jakost, stranami sjednaná na 4 roky, do 120 000 km (Předávací protokol [anonymizováno] ze dne 11. 6. 2014 k dokladu č. [anonymizováno] [číslo]), kdy následně došlo k jejímu prodloužení o 1 další rok (daňový doklad č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 27. 11. 2017). V souladu s § 2115 o.z. tato, nyní 5letá záruční doba, počíná v den předání vozidla, tedy dne 11. 6. 2014, a končí tak 11. 6. 2019. Stranami sjednaná záruka dopadá, z povahy věci, i na výše popsanou vadu. Žalobkyně však žádným způsobem nikterak neprokazuje, ani netvrdí, jak již uvedeno výše, že by žalované vadu jakýmkoli způsobem oznámila. Soud je zde názoru, že důkaz předložený žalobkyní, daňový doklad č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 27. 11. 2017, by mohl, z určitého pohledu, být jakýmsi potvrzením toho, že žalobkyně vadu oznámila v servisu. Žalobkyně však toto netvrdí a ani nijak neprokazuje. Navíc, z výše citovaného daňového dokladu vyplývá, že opravu vady, pro kterou nyní žalobkyně požaduje vrácení kupní ceny osobního automobilu proti předání vozidla, odmítla, když ji byla servisem oprava této vady nabídnuta. Nelze tak uvažovat ani o uplatnění nároku žalobkyně z titulu sjednané záruky za jakost, kdy se žalobkyně o opravu vady osobního automobilu svým vlastním jednáním připravila. Žalobkyně tedy nijak neprokázala, že by uvedenou vadu oznámila, a naopak opravu vady odmítla.

29. Z důvodu pasivity žalobkyně ve věci až do podání žaloby, kdy v řízení neprokázala, a ani netvrdila, že by žalobkyně u žalované práva z vadného plnění, případně nárok vyplývající ze zjednané záruky za jakost vůbec, uplatnila, tedy v situaci, kdy žalobkyně žalovanou o vadě notifikovala až podanou žalobou, ve které se žalobkyně svůj nárok snažila uplatnit, soud žalobu shledal bezdůvodnou, a zcela ji zamítl.

30. Soud dále nad rámec uvádí, že lze souhlasit s žalobkyní v tom ohledu, že uvedenou vadu by bylo možné považovat za vadu podstatnou ve smyslu § 2002 o.z., kdy prodávající musel předpokládat, že kupující by tuto smlouvu neuzavřel, předvídal-li by toto porušení smlouvy. Žalobkyně by však musela prokázat, že o technickou způsobilost k provozu vozidla by mohla kdykoli přijít, avšak žalobkyně k tomuto svému tvrzení nedokládá ničeho, a své vozidlo po zjištění vady i nadále používala.

31. Soud nehodnotil listiny předložené žalobkyní, a to článek Dieselgate: cinknutá [anonymizováno] a internetovou diskuzi o zkušenosti uživatelů vozidel [anonymizováno] se zkreslujícím softwarem a rozhodnutí soudu v Severní Kalifornii, neboť pro posouzení věci nebyly relevantní. K rozhodnutí soudu v Severní Kalifornii soud dále dodává, že rozhodnutí soudu jiného státu vydané podle práva tohoto jiného státu, které se ani netýká účastníků řízení, nemá na řešenou věc žádný dopad, jelikož ze závěrů soudu, který rozhodoval podle práva tohoto jiného státu, nelze vyvozovat závěry pro toto řízení.

32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy žalovaná byla ve věci plně procesně úspěšná. Soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení a to odměnu advokáta ve výši 60 170 Kč (pět úkonů právní služby á 10 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 3. 12. 2019, vyjádření ze dne 15. 6. 2021, účast na jednání před soudem dne 28. 4. 2021 a dne 23. 6. 2021 - § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, jeden úkon právní služby á 5 470 Kč: odvolání ze dne 9. 3. 2020 proti usnesení o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti - §7, § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky), šest paušálních náhrad nákladů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), a 21 % DPH ve výši 13 013,70 Kč, celkem 74 983,70 Kč. Náhradu nákladů řízení za nahlížení do spisu soud žalované nepřiznal, neboť takový úkon právní služby právním zástupcem žalované nebyl proveden, do spisu nahlížel právní zástupce [právnická osoba] (viz č.l. 92 – 99 spisu).

33. Náklady řízení v celkové výši 74 983,70 Kč je žalobkyně povinna zaplatit žalované k rukám právního zástupce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

34. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.