9 C 285/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec a číslo o zaplacení 63 492 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 492 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 13 492 Kč od 01. 09. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 63 492 Kč s příslušenstvím, z toho 13 492 Kč jako nájemného za měsíce duben 2022 až srpen 2022 ve výši 2 698,40 Kč měsíčně, a částky 50 000 Kč jako smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč za každý měsíc. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným (žalobkyně tehdy pod názvem [právnická osoba]) uzavřela dne 30. 9. 2016 smlouvu o nájmu skladových prostor ve znění dodatku [číslo] ze dne 2. 10. 2017. Nájem byl uzavřen na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit měsíční nájemné 2 400 Kč do posledního dne příslušného měsíce, za který se nájemné hradí, dle žalobkyní vystavených faktur. Žalobkyně v souladu s čl. 6 bod 4 smlouvy o nájmu byla oprávněna zvyšovat k 1. 1. nájemné o výši inflace, na základě písemného oznámení. Žalobkyně žalovanému oznámila dne 26. 2. 2022 navýšení nájemného na částku 2 698,40 Kč měsíčně pro rok 2022. Žalovaný neuhradil nájemné za měsíce duben 2022 až srpen 2022 včetně. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla výpovědí odeslanou dne 10. 5. 2022 prostřednictvím e-mailu a dne 9. 5. 2022 doporučeně poštou. Výpovědní doba uplynula dnem 30. 8. 2022. V případě prodlení s úhradou nájemného byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, do 15 dnů ode dne doručení jejího vyúčtování. Vyúčtování smluvní pokuty bylo žalovanému doručeno jako součást předžalobní výzvy ze dne 12. 9. 2022. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou nájemného za 5 měsíců, činila smluvní pokuta 50 000 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě zaslaných výzev.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a ve věci zůstal zcela nečinný.

3. K nařízenému jednání dne 17. 2. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, odročení jednání nenavrhl. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Ze seznamu nemovitostí na [list vlastnictví] soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem mj. pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba, zapsané na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí].

5. Ze smlouvy o nájmu skladových prostor soud zjistil, že žalobkyně jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce dne 30. 9. 2016 uzavřeli uvedenou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému skladové prostory v budově – průmyslovém objektu bez č. p./č. e., která byla součástí pozemku parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí]. Žalovanému byly přenechány prostory o celkové výměře 10 m2 za účelem skladování. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Podle čl. 5 odst. 6 smlouvy byla žalobkyně oprávněna smlouvu vypovědět bez uvedení důvodu v tříměsíční výpovědní době, která počínala běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla písemná výpověď doručena druhé straně. Účastníci si vyloučili aplikaci § 2310 odst. 2 a § 2312 až § 2315 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 30. 9. 2016 (dále jen„ o.z.“). Podle čl. 6 odst. 1, 2 smlouvy se žalovaný se zavázal hradit nájemné ve výši 60 Kč za 1 m2 výměry za 1 měsíc nájmu, tj. 600 Kč, a to dle žalobkyní zaslaných vyúčtování. Podle čl. 6 odst. 4 byla žalobkyně oprávněna nájemné každoročně navýšit k 1. 1. o inflaci. Oznámení o zvýšení nájemného mělo být učiněno písemně nejpozději do konce měsíce března roku, za který mělo být nájemné zvýšeno. Podle čl. 6 odst. 3 v případě prodlení žalovaného s úhradou nájemného byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 10 000 Kč Smluvní pokuta byla splatná ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jejího vyúčtování.

6. Z dodatku [číslo] smlouvy o nájmu skladových prostor soud zjistil, že dne 2. 10. 2017 se strany dohodly, že žalovanému s účinností od 1. 10. 2017 budou poskytnuty skladové prostory o celkové výměře 40 m2. V souladu s tímto se strany dohodly na nájemném v částce 60 Kč za 1 m2 výměry za 1 měsíc nájmu, tj. 2 400 Kč.

7. Žalobkyně e-mailem ze dne 26. 2. 2022 zaslala žalovanému na e-mailovou adresu [email] oznámení o zvýšení nájemného o 3,8 %, tj. o roční míru inflace v roce 2021. Přílohou e-mailu bylo sdělení Českého statistického úřadu o míře inflace.

8. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala nájemné za měsíce duben 2022 až srpen 2022 v částce 2 698,40 Kč za každý měsíc se splatností k poslednímu dni každého měsíce (faktura č. 2022 ze dne 01. 04. 2022, faktura č. 2022 ze dne 01. 05. 2022, faktura č. 2022 ze dne 01. 06. 2022, faktura č. 2022 ze dne 01. 07. 2022, faktura č. 2022 ze dne 01. 08. 2022).

9. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných částek: Žalobkyně e-mailem ze dne 16. 5. 2022 zaslaným na e-mailovou adresu [email] upomenula adresáta o úhradu nájemného, jež bylo splatné 30. 4. 2022. Žalobkyně e-mailem ze dne 30. 5. 2022 zaslaným na e-mailovou adresu [email] zaslala adresátovi soubor s názvem„ výzva k úhradě 2 – č. 2022 [celé jméno žalovaného]“. Jako předmět e-mailu žalobkyně uvedla„ Výzva k úhradě / 2. upomínka č. 2022 [celé jméno žalovaného]“. Výzvou k úhradě/2. upomínky ze dne 30. 5. 2022 žalobkyně žalovaného vyzvala, aby uhradil nájemné splatné 30. 4. 2022. Žalovaný užíval e-mailovou adresu [email]. Žalobkyně e-mailem ze dne 7. 6. 2022 zaslaným na e-mailovou adresu [email] vyzvala adresáta k úhradě dluhu ve výši 5 396,8 Kč dle faktury č. 2022 a faktury č. 2022. Žalobkyně e-mailem ze dne 12. 9. 2022 zaslala na e-mail [email] a [email] výzvu k úhradě dluhu ve výši 13 492 Kč na nájemném a 50 000 Kč na smluvní pokutě do 15 dnů s tím, že pokud dluh neuhradí, bude dluh žalovaného vymáhán soudně.

10. Předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne 12. 9. 2022, včetně dokladu o doručování a dodejky žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky. Dle výzvy žalovaný užíval e-mailové adresy [email] a [email]. Dluh žalovaného na nájemném za měsíce duben až srpen 2022 činil celkem 13 492 Kč (2 698,4 Kč za každý měsíc). Žalobkyně žalovaného současně vyzvala k úhradě smluvní pokuty 50 000 Kč (5 x 10 000 Kč). Písemnou výzvu si žalovaný nevyzvedl, na poště byla uložena dne 13. 9. 2022.

11. Z e-mailu ze dne 18. 10. 2022 soud zjistil, že e-mailem zaslanou předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 12. 9. 2022 si žalovaný na e-mailové adrese [email] přečetl dne 18. 10. 2022.

12. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

13. Žalobkyně přenechala žalovanému do užívání prostory o celkové výměře 10 m2 v budově – průmyslovém objektu bez č. p./č. e., která byla součástí pozemku parc. [číslo] jenž byl ve vlastnictví žalobkyně, dle smlouvy ze dne 30. 9. 2016. Od 1. 10. 2017 byly žalovanému přenechány skladové prostory tak, že jejich celková výměra činila 40 m2. Žalovaný byl povinen hradit nájemné ve výši 60 Kč za 1 m2 měsíčně. Žalobkyně byla oprávněna jednou ročně zvýšit nájemné o roční inflaci, kdy nájemné za rok 2022 bylo zvýšeno o 3,8 % na částku 2 698,40 Kč. Komunikace s žalovaným probíhala skrze jím užívané e-mailové adresy [email] a [email]. Žalovaný neuhradil nájemné za měsíce duben 2022 až srpen 2022 včetně. Dluh na nájemném činí 13 492 Kč. Žalovaný byl pro případ prodlení s úhradou nájemného povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 10 000 Kč. Smluvní pokutu žalobkyně vyčíslila částkou 50 000 Kč.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2201, § 2217 odst. 1, § 2302 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a dále podle § 2048 odst. 1 a § 580 odst. 1 o.z.

15. Soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 9. 2016 uzavřena smlouva o nájmu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému do užívání ve smlouvě vymezený prostor o výměře 10 m2 a žalovaný se zavázal hradit sjednané nájemné (§ 2201 o.z.). S účinností od 1. 10. 2017 byly žalovanému poskytnuty prostory o celkové výměře 40 m2, s čímž bylo spojeno zvýšení nájemného na částku 2 400 Kč měsíčně. Z důvodu inflace v roce 2021 došlo pro rok 2022 ke zvýšení měsíčního nájemného na částku 2 698,40 Kč (čl. 6 odst. 4 smlouvy). O zvýšení nájemné byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný neuhradil nájemné za měsíce duben 2022 až srpen 2022, tj. 5 měsíců. Dluh na nájemném činí 13 492 Kč. Tuto částku žalovaný neuhradil ani na základě zaslané výzvy. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 13 492 Kč jako dlužného nájemného (§ 2217 odst. 1 o.z.). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.), uložil žalovanému také povinnost k úhradě úroků z prodlení z částky 13 492 Kč (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.)

16. Pro úplnost soud uvádí, že neshledal důvody posuzovat smlouvu o nájmu podle § 2302 a násl. o.z. (nájem prostoru sloužícího podnikání), když skutečnost, že se jedná o nájem uzavřený v souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného, z ničeho nevyplývá. Dle soudu se tak nejednalo o nájem za účelem provozování podnikatelské činnosti, a věc posuzoval podle obecných ustanovení o nájmu (§ 2302 odst. 2 o.z.)

17. Ve vztahu k žalobkyni požadované částce 50 000 Kč z titulu smluvní pokuty se soud zabýval otázkou, zda ujednaná smluvní pokuta neodporuje dobrým mravům. Ve smlouvě o nájmu si strany ujednaly, že pro případ prodlení s úhradou nájemného je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč (§ 2048 odst. 1 o.z.). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 5 nájmů a byl by tak povinen k úhradě smluvní pokuty 50 000 Kč.

18. Obecně platí, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, je-li výše sjednané pokuty nepřiměřeně vysoká. Dobré mravy jsou souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Závěr o absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě musí vycházet z okolností vztažených k okamžiku uzavření dohody o smluvní pokutě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3368/2008).

19. Ke dni uzavření smlouvy, tj. 30. 9. 2016 bylo sjednáno nájemné v celkové výši 600 Kč Smluvní pokuta byla ujednána 10 000 Kč pro případ prodlení s úhradou nájemného. Smluvní pokuta představovala více než 16násobek nájemného (10 000 Kč / 600 Kč = 16, 6667). Takováto smluvní pokuta byla zcela nepřiměřená k významu jí zajišťované povinnosti, a již na první pohled se jedná o smluvní pokutu, která zjevně neodpovídá výši, která by společností byla vnímána jako adekvátní, v poměru k výši nájemného, které měl žalovaný hradit, a jehož úhradu smluvní pokuta zajišťovala. I s přihlédnutím k sankční, kompenzační a preventivní funkci smluvní pokuty byla ujednaná smluvní pokuta zcela nepřiměřená, když zde zcela nepřiměřeně převažuje sankční funkce smluvní pokuty nad funkcí kompenzační a preventivní. Smyslem smluvní pokuty totiž nemůže být potrestání dlužníka tím, aby hradil částku představující více než 16násobek peněžité částky, jejíž úhrada byla smluvní pokutou zajištěna.

20. Z uvedených důvodů soud shledal ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě absolutně neplatným (§ 580 odst. 1 o.z.), a v té části, kde se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč jako smluvní pokuty, včetně požadovaného příslušenství, soud žalobu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch, než žalobkyně. Úspěch žalobkyně je 21,25 %, její neúspěch je 78,75 %. Žalobkyně by byla povinna k náhradě nákladů řízení žalovaného podle § 142 odst. 2 o.s.ř., avšak žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

22. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.