9 C 305/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupené titul. jméno příjmení, advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 9 429 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 429 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 9 429 Kč od 15. 7. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 429 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 14. 7. 2017 pojistnou smlouvu číslo o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla BMW, registrační značka. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 14. 7. 2017, proto ho žalobkyně vyzvala k uhrazení dlužné částky a upozornila ho na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradil a účinky ukončení pojistné smlouvy nastaly dne 14. 7. 2018. Za období od 14. 7. 2017 do 14. 8. 2018 včetně, kdy smlouva byla ukončena, dlužné pojistné činí 9 429 Kč. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil ani na základě upomínek. Žalovanému byla dne 2. 3. 2020 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním občanem Moldávie, který má na území ČR povolen trvalý pobyt. Soud se tedy zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní pravomoc zdejšího soudu k rozhodnutí v této věci. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Moldávií nebyla uzavřena dvoustranná mezinárodní smlouva a obě strany převzaly smlouvu uzavřenou mezi ČSSR a SSSR a publikovanou pod č. 95/1983 Sb., zabýval se soud otázkou, zda tato smlouva upravuje pravomoc soudu ve věcech závazkových. Uvedená smlouva takové otázky neřeší. Při zkoumání podmínek pravomoci soudů České republiky je třeba vycházet z ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle kterého se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V projednávané věci s ohledem na datum zahájení řízení připadá v úvahu aplikace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. prosince 2012 čísla 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je spor ze spotřebitelského právního vztahu, je na místě pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti soudů aplikovat čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I. bis, podle kterého smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Pro případ, že se nepodaří zjistit, že by žalovaný spotřebitel měl ke dni podání žaloby bydliště na území členského státu, u jehož soudů byla podána žaloba, a ani žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by měl bydliště v jiném členském státě, ani skutečnosti, které by umožnily dospět k závěru, že žalovaný spotřebitel má bydliště mimo území Evropské unie, je třeba ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie článek 18 odst. 2 nařízení Brusel I. bis vykládat tak, že pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného. V posuzované věci žalovaný stále má na území ČR povolen trvalý pobyt. Soud proto dospěl k závěru, že jeho mezinárodní pravomoc je dána. Rozhodným právem bude vždy právo České republiky (přičemž se vylučuje zpětný odkaz na jiné než české právo)“.

4. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č.l. 4 p.v. spisu), žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Dne 14. 7. 2017 byla mezi žalobkyní, jako pojistitelem, a žalovaným, jako pojistníkem, uzavřena pojistná smlouva č. 746721500, AUTOPOJIŠTĚNÍ 2015, na jejímž základě bylo pojištěné osobní vozidlo žalovaného tovární značky BMW, registrační značka, jako povinné ručení s počátkem pojištění od 14. 7. 2017. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal hradit roční pojistné ve výši 9 429 Kč, kdy pojistné období bylo sjednáno jako roční (pojistná smlouva číslo ze dne 14. 7. 2017). Za období od 14. 7. 2017 do 14. 7. 2018 bylo žalované předepsáno pojistné ve výši 9 429 Kč, žalovaný však neuhradil ničeho, žalovanému tak k 15. 7. 2018 vznikl na pojistném nedoplatek ve výši 9 429 Kč (předpis plateb). Dopisem ze dne 19. 11. 2019 byl žalovaný informován o nedoplatku na již ukončené pojistné smlouvě číslo ve výši 9 429 Kč (dopis ze dne 19. 11. 2019). Dopisem ze dne 29. 1. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky celkem 10 788 Kč společností spravující pohledávky žalobkyně, kde byla taktéž informace o zániku pojistné smlouvy k 14. 7. 2018 (výzva k zaplacení dne 29. 1. 2020). Dopisem ze dne 2. 3. 2020 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky 15 167 Kč (předžalobní upomínka ze dne 2. 3. 2020, podací arch, sledování zásilek).

7. Na základě shora citovaných soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 9 429 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní, jako pojistitelem, a žalovaným, jako pojistníkem, byla dne 14. 7. 2017 uzavřena pojistná smlouva podle § 2758 a násl. o.z. ve spojení s § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, na základě níž vznikla žalovanému povinnost hradit pojistné v roční výši 9 429 Kč. Žalovaný na pojistném neuhradil ničeho a žalobkyně má tak dluh za žalovaným 9 429 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tedy ani prokázáno, že by pojistné řádně a včas uhradil. K zániku došlo pro neplacení pojistného (§ 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb.) k 14. 7. 2018. Z daného důvodu žalovaného stíhala v souladu s § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. povinnost k úhradě dlužného pojistného za dobu trvání pojištění.

8. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu za období (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je plnění nepřesahující částku 50 000 Kč, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT). Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a to odměna advokáta ve výši 600 Kč (tři úkony právních služeb po 200 Kč: převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby dle §14b odst. 1 bod 1 AT), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT) a 21 % DPH ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč.

10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.