9 C 305/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupené titul . jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 9 429 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 429 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 9 429 Kč od 15. 7. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 429 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 14. 7. 2017 pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla BMW, [registrační značka]. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 14. 7. 2017, proto ho žalobkyně vyzvala k uhrazení dlužné částky a upozornila ho na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradil a účinky ukončení pojistné smlouvy nastaly dne 14. 7. 2018. Za období od 14. 7. 2017 do 14. 8. 2018 včetně, kdy smlouva byla ukončena, dlužné pojistné činí 9 429 Kč. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil ani na základě upomínek. Žalovanému byla dne 2. 3. 2020 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním občanem Moldávie, který má na území ČR povolen trvalý pobyt. Soud se tedy zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní pravomoc zdejšího soudu k rozhodnutí v této věci. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Moldávií nebyla uzavřena dvoustranná mezinárodní smlouva a obě strany převzaly smlouvu uzavřenou mezi ČSSR a SSSR a publikovanou pod č. 95/1983 Sb., zabýval se soud otázkou, zda tato smlouva upravuje pravomoc soudu ve věcech závazkových. Uvedená smlouva takové otázky neřeší. Při zkoumání podmínek pravomoci soudů České republiky je třeba vycházet z ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle kterého se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V projednávané věci s ohledem na datum zahájení řízení připadá v úvahu aplikace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. prosince 2012 čísla 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je spor ze spotřebitelského právního vztahu, je na místě pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti soudů aplikovat čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I. bis, podle kterého smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Pro případ, že se nepodaří zjistit, že by žalovaný spotřebitel měl ke dni podání žaloby bydliště na území členského státu, u jehož soudů byla podána žaloba, a ani žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by měl bydliště v jiném členském státě, ani skutečnosti, které by umožnily dospět k závěru, že žalovaný spotřebitel má bydliště mimo území Evropské unie, je třeba ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie článek 18 odst. 2 nařízení Brusel I. bis vykládat tak, že pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného. V posuzované věci žalovaný stále má na území ČR povolen trvalý pobyt. Soud proto dospěl k závěru, že jeho mezinárodní pravomoc je dána. Rozhodným právem bude vždy právo České republiky (přičemž se vylučuje zpětný odkaz na jiné než české právo)“.

4. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č.l. 4 p.v. spisu), žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Dne 14. 7. 2017 byla mezi žalobkyní, jako pojistitelem, a žalovaným, jako pojistníkem, uzavřena pojistná smlouva č. 746721500, AUTOPOJIŠTĚNÍ 2015, na jejímž základě bylo pojištěné osobní vozidlo žalovaného tovární značky BMW, [registrační značka], jako povinné ručení s počátkem pojištění od 14. 7. 2017. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal hradit roční pojistné ve výši 9 429 Kč, kdy pojistné období bylo sjednáno jako roční (pojistná smlouva [číslo] ze dne 14. 7. 2017). Za období od 14. 7. 2017 do 14. 7. 2018 bylo žalované předepsáno pojistné ve výši 9 429 Kč, žalovaný však neuhradil ničeho, žalovanému tak k 15. 7. 2018 vznikl na pojistném nedoplatek ve výši 9 429 Kč (předpis plateb). Dopisem ze dne 19. 11. 2019 byl žalovaný informován o nedoplatku na již ukončené pojistné smlouvě [číslo] ve výši 9 429 Kč (dopis ze dne 19. 11. 2019). Dopisem ze dne 29. 1. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky celkem 10 788 Kč společností spravující pohledávky žalobkyně, kde byla taktéž informace o zániku pojistné smlouvy k 14. 7. 2018 (výzva k zaplacení dne 29. 1. 2020). Dopisem ze dne 2. 3. 2020 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky 15 167 Kč (předžalobní upomínka ze dne 2. 3. 2020, podací arch, sledování zásilek).

7. Na základě shora citovaných soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 9 429 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní, jako pojistitelem, a žalovaným, jako pojistníkem, byla dne 14. 7. 2017 uzavřena pojistná smlouva podle § 2758 a násl. o.z. ve spojení s § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, na základě níž vznikla žalovanému povinnost hradit pojistné v roční výši 9 429 Kč. Žalovaný na pojistném neuhradil ničeho a žalobkyně má tak dluh za žalovaným 9 429 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tedy ani prokázáno, že by pojistné řádně a včas uhradil. K zániku došlo pro neplacení pojistného (§ 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb.) k 14. 7. 2018. Z daného důvodu žalovaného stíhala v souladu s § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. povinnost k úhradě dlužného pojistného za dobu trvání pojištění.

8. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu za období (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je plnění nepřesahující částku 50 000 Kč, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT). Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a to odměna advokáta ve výši 600 Kč (tři úkony právních služeb po 200 Kč: převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby dle §14b odst. 1 bod 1 AT), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT) a 21 % DPH ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč.

10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.