9 C 309/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupené advokátkou anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupené advokátem anonymizováno příjmení příjmení , sídlem adresa o zaplacení 471 749,40 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 471 749,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% z částky 450 524,59 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moc i rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% z částky 450 524,59 Kč od 18. 2. 2019 do 28. 2. 2019, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 91 750 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.</b> <b>IV. Žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 5 566 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 9.</b> <b>V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice náklady řízení státu s tím, že o jejich výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.</b> 1. Žalobou ze dne 21. 10. 2019 se původní žalobce [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], domáhal na žalované zaplacení částky 450 524,59 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že žalobce, jako kupující, uzavřel s žalovanou, jako prodávajícím, dne 6. 3. 2018 kupní smlouvu, jejímž předmětem byla jednotka [číslo] způsob využití byt, vymezená v budově [adresa], bytový dům, v části [územní celek], zapsané na [list vlastnictví], stojící na pozemku parc. [číslo] zapsaném na LV [číslo] s tím související podíl na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo], vše zapsáno u [stát. instituce], katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví], [územní celek], [katastrální uzemí] (dále„ předmětná bytová jednotka“ nebo„ byt“). V rámci shora specifikované kupní smlouvy se žalobce s žalovaným dohodli na kupní ceně ve výši 86 639, 3443 Kč/m2, celkem 4 228 000 Kč za 48,8 m2. Metráž bytové jednotky byla žalobci známa též z kolaudačního rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec a číslo] ze dne 9. 2. 2018, sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] a z prohlášení vlastníka budovy. Přes shora uvedené při vybavování bytové jednotky pojal žalobce důvodné podezření, že metráž bytové jednotky je odlišná od metráže garantované. Po přeměření geodetickou kanceláří [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že faktická výměra jednotky je 43,6 m2, tedy o 5,2 m2 menší. Na základě shora uvedeného je žalobce přesvědčen, že se na jeho úkor žalovaná bezdůvodně obohatila, když mu byla prodána bytová jednotka o odlišné výměře, než která byla žalobci sdělena. Žalovaná se tak na úrok žalovaného obohatila o 450 524,59 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 14. 2. 2019. Posléze se žalobce vyjádřil tak, že se jedná o skrytou a neodstranitelnou vadu bytu, a požaduje tak slevu z kupní ceny, když se jedná o vadu koupě, a z tohoto důvodu požaduje žalovanou částku.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že se s žalobcem dohodla pouze na kupní ceně ve výši 4 228 000 Kč za koupi bytové jednotky jako celku, nikoli ceny za m2, když toto vyplývá i z kupní smlouvy ze dne 6. 3. 2018, rezervační smlouvy ze dne 14. 12. 2017, kdy se v obou případech mluví pouze o jednotce [číslo] a dispozici 1+kk. Žalobce rovněž v kupní smlouvě deklaroval, že si jednotku řádně prohlédl a seznámil se s jejím stavem. Pokud měl žalobce pochybnosti o výměře jednotky, mohl si tuto kdykoli přeměřit. Pokud se žalobce dovolává rozdílu více než 5 m2, jedná se při výměře bytu cca 40 m2 o tak zjevnou vadu, kterou lze rozpoznat zjevným okem. Žalovaná se o skutečnosti, že by se výměra jednotky měla lišit od té v prohlášení vlastníka, dozvěděla až v rámci předžalobní výzvy. Projektovou dokumentaci a zaměření předmětné jednotky prováděl pro žalovanou externí dodavatel služeb, se kterým žalovaná vede po zaslání předžalobní výzvy komunikaci. Žalovaná dále nesouhlasí s kvalifikací nároku, kdy se nemůže jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalované. I pokud by žalovaný zjistil a ukázalo se, že skutečně došlo k chybnému zaměření jednotky, nelze bez dalšího aplikovat vzorec užitý žalobcem jako cena za m2, když cena byla sjednána za byt jako celek. Žalobce měl možnost byt prohlédnout, přeměřit a zhodnotit před koupí, a pokud měl nějaké výhrady, měl a mohl tyto reklamovat u žalovaného, což nikdy neprovedl. I pokud by se prokázalo, že skutečná výměra bytové jednotky je nižší, než deklarovaná, nic to nemění na tom, že žalobce si koupil jím vybranou a řádně prohlédnutou jednotku za sjednanou kupní cenu. Vzorec pro výpočet bezdůvodného obohacení aplikovaný žalobcem tak není správný a odůvodněný. Dále žalovaná uvádí, že do dnešního dne nedošlo k zesplatnění žalované částky, jelikož v rámci předžalobní výzvy nebyla žalovanému určena lhůta k úhradě dlužné částky.

3. Původní žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], v průběhu řízení postoupil svoji pohledávku za žalovanou žalobci, soud proto usnesením ze dne 15. 10. 2020 č.j. 9 C 309/2019 – 136 připustil, aby na místo dosavadního žalobce nastoupil nabyvatel práva [anonymizováno] [celé jméno žalobce] (§ 107a o.s.ř.).

4. Na základě znaleckého posudku žalobce dne 5. 3. 2021 rozšířil žalobu o 21 269,81 Kč, na částku 471 749,40 Kč. Soud podle § 95 o.s.ř. změnu žaloby připustil (č.l. 158 spisu).

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Ze smlouvy o rezervaci a poskytnutí součinnosti ze dne 14. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaná, jakožto prodávající, žalobce, jakožto zájemce, a zprostředkovatel [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], uzavřeli 14. 12. 2017 rezervační smlouvu k jednotce [číslo] způsob využití byt, 1+kk s příslušenstvím, situované v 7. nadzemním podlaží, vymezené v budově [adresa], na [list vlastnictví], na stavební parcele [číslo] o výměře 384 m2, a dále k spoluvlastnickému podílu ve výši id. [číslo] na společných částech, vše shora zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u [stát. instituce] na LV. [číslo] [číslo]. Kupní cena byla sjednána ve výši 4 228 000 Kč. V době podepsání smlouvy nebyl byt dle čl. II odst. 3 kolaudován, prodávající se zavázal provést kolaudaci nejpozději do 31. 3. 2018.

7. Z kupní smlouvy č. [spisová značka] soud zjistil, že žalovaná, jako prodávající, a žalobce, jako kupující, uzavřeli dne 6. 3. 2018 kupní smlouvu, jejímž předmětem byla jednotka [číslo] způsob využití byt, 1+kk s příslušenstvím, situovaná v 7. nadzemním podlaží, vymezená v budově [adresa], na [list vlastnictví], na stavební parcele [číslo] o výměře 384 m2, a dále spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo] na společných částech, vše shora zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u [stát. instituce] na LV. [číslo] [číslo]. Kupní cena byla sjednána ve výši 4 228 000 Kč s tím, že 100 000 Kč prodávající již uhradil. Částka 4 228 000 Kč v sobě zahrnuje odměnu 60 000 Kč pro zprostředkovatele. Žalobce, jakožto kupující, ve smlouvě prohlásil, že bytovou jednotku řádně prohlédl, seznámil se s jejím stavem, včetně právního stavu. Žalovaná, jakožto prodávající, mj. prohlásila, že na jednotce neváznou žádná věcná břemena, ani jiné právní vady, a jednotka byla kolaudována. V odstavci 1.2 kupní smlouvy se odkazuje na vklad práva do katastru nemovitostí pod [anonymizována dvě slova] [číslo] a prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek ze dne [datum].

8. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] k datu 11. 5. 2018 soud zjistil, že vlastníkem bytové jednotky [číslo] včetně podílu na společných částech domu a pozemku id. [číslo] je žalobce.

9. Z osvědčení [anonymizována tři slova] [obec a číslo] – stavební úřad, resp. odbor výstavby ze dne 9. 2. 2018, soud zjistil, že předmětná bytová jednotka byla kolaudována jako byt [číslo] o celkové výměře 48,8 m2.

10. Ze zaměření bytové jednotky [číslo] vypracovaným Geodetickou kanceláří [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že celková podlahová plocha předmětného bytu byla zaměřena o výměře 43,6 m2.

11. Dopisem ze dne 14. 2. 2019 nazvaným„ předžalobní výzva“ soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení částky 450 524, 589 Kč do 5 dnů od doručení výzvy. Výzvu odůvodnil žalobce tím, že po přeměření bytové jednotky bylo zjištěno, že bytová jednotka je o 5,2 m2 menší, než vyplývá z kolaudačního rozhodnutí, a z prohlášení vlastníka budovy. Bytová jednotka byla prodána v částce 86 639, 3443 Kč/m2. Ze strany žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 450 524, 589 Kč, když žalobci prodali bytovou jednotku o odlišné výměře, než mu byla sdělena, než plynulo z předložené dokumentace a dokumentace dostupné na katastru nemovitostí. Předžalobní výzva byla na poštu podána 15. 2. 2019 (podací lístek).

12. Z e-mailové komunikace účastníků a jejich právních zástupců soud zjistil, že účastníci jednali o mimosoudním vyřešení sporu (e-maily ze dne 25. 3. 2019, 9. 4. 2019, 12. 4. 2019, 15. 4. 2019, 18. 4. 2019).

13. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] ze dne 15. 7. 2020, vypracovaného znalcem [celé jméno znalce], soud zjistil, že výměra předmětné bytové jednotky činí dle skutečnosti 43,40 m2, a to v souladu s metodikou nařízení vlády č. 366/2013 Sb. Obvyklá trží cena předmětné bytové jednotky a dle vybavenosti, dle zaměření znalcem ve výměře 43,40 m2, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku ke dni 6. 3. 2018, činí 3 800 000 Kč, průměrná jednotková cena za m2 činí 87 361 Kč.

14. K námitkám žalované se znalec vyjádřil k rozdílu výměry jednotky naměřené znalcem 43,40 m2 a výměry naměřené geodetem 43,60 m2, tj . 0,2 m2, že tato odchylka je menší než 1 %, tudíž tento rozdíl v měření je zcela v normě. Znalec při určování ceny porovnával nemovitosti v oblasti [obec a číslo] – [část obce], o velikosti podobné se srovnávanou jednotkou. Uváděná plocha bytu 48,80 m2 neodpovídá skutečnosti, a při výchozí ceně (kupní cena 4 228 000 Kč) cena za 1 m2 činila 86 639 Kč. Při výměře 43,40 m2 však cena za 1 m2 při výchozí ceně (kupní cena 4 228 000 Kč) činí 97 419,35 Kč. V období let 2018 – 2020 činil podíl nárůstu základní ceny 1,35 %, za období 28 měsíců 3/ 2018 – 7/ 2020 tak znalec uvažoval o nárůstu 20 %. V oblasti [obec a číslo] průměrná cena bytů v roce 2020 za 1 m2 činila 103 413 Kč. V roce 2018 byla obvyklá cena obvyklá 60 370 Kč/m2. S ohledem na nárůst cen, pak činí obvyklá cena 87 361 Kč/m2 k roku 2018. Při stanovení koeficientu nebyla bytová jednotka vybavena kuchyní, úklidovou skříní, byla bez rolet, a tedy došlo ke snížení koeficientu.

15. Podáním ze dne 3. 3. 2021 žalovaná namítala tak, že ze statistik ČSÚ vyplývá, že v rozhodném období od 2. čtvrtletí roku 2018 do 2. čtvrtletí roku 2020 došlo k nárůstu cen bytů o 17,4 %, nikoli o 20 %, jak dospívá znalec ve svém znaleckém posudku, a koeficient, který znalec použil na str. 17 znaleckého posudku, by tak měl odpovídat hodnotě 82,6. Z přílohy soud zjistil, že hodnota nárůstu cen v [obec] ve 2. čtvrtletí roku 2020 je 183,4, a ve 2. čtvrtletí roku 2018 je 166.

16. Z výpovědi znalce soud zjistil, že rozdíl indexu nárůstu cen 183 a 166 je téměř 20 %, kdy znalec tak hodnotu navýšení fakticky snížil. Znalec vycházel z vyhlášky č. 457/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku, účinné od 1. 1. 2018. Dle této vyhlášky základní cenu bytu k roku 2018, který se nachází v [obec] na [část obce], podle podlahové plochy bytu činí 54 000 Kč (Jedná se o přílohu č. 27 tabulka č. 1 vyhlášky č. 441/2013 Sb., která základní cenu bytu na [obec a číslo] určuje částkou 54 074 Kč/m3 ve znění k 1. 1. 2018). Vyhláška č. 188/2019 Sb., kterou se mění vyhláška č. 441/2013 Sb. k provedení zákona o oceňování majetku, uvádí cenu za m2 v částce 73 000 Kč. Rozdíl tedy je 19 000 Kč za 27 měsíců, a po přepočtu tak došlo k nárůstu cen o 1,25, nikoli o 1,2. Při výpočtu ocenění bytu, při deklarované ploše 48,8 m2 byla cena za m2 87 000 Kč. Při výpočtu podle skutečné výměry 43,4 m2 byla cena za m2 97 000 Kč, obojí k roku 2018 Cena se tak navýšila o 1,35, a to díky uvedeným administrativním cenám, které vychází ze statistik Ministerstva financí. Nárůst cen se také liší dle toho, zda se jedná o nový nebo starý byt. U starých bytů byl nárůst cen 24,2 % a u nových 27,8 %. Znalec počítal s nárůstem 20 %, tedy koeficientem 0,8. Při zpracování znaleckého posudku znalec vycházel z nabídek k roku 2020, porovnával byty v oblasti [část obce], porovnával jejich vybavení. V daném případě vybavení předmětné jednotky neodpovídalo standardu, když chyběla šatní skříň, rolety, a další části, které být musí mít dle vyhlášky č. 188/2016 Sb., a s ohledem na chybějící vybavení znalec určil, že koeficient příslušenství snižující cenu bytu je 0,05, resp. cena bytu se pak násobí koeficientem 0,95. Při ocenění tak s ohledem na nárůst cen za období 2018 až 2020 snížil cenu nabídek o 20 %, neboť index nárůstu cen byl až 35 %. Znalec tak cenu počítal za období od 03/ 2018 do 06/ 2020, tedy za období 27 měsíců. Nedostatečné vybavení pak cenu snížilo, dle hrubého odhadu znalce, přibližně o 220 000 Kč.

17. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu.

18. V daném řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 6. 3. 2018 kupní smlouvu č. [spisová značka], na jejímž základě se žalovaná, jakožto prodávající, zavázala žalobci, jakožto kupujícímu, převést bytovou jednotku [číslo] způsob využití byt, 1+kk s příslušenstvím, situovanou v 7. nadzemním podlaží, vymezenou v budově [adresa], na [list vlastnictví], na stavební parcele [číslo] o výměře 384 m2, a dále spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo] na společných částech, vše shora zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u [stát. instituce] na LV. [číslo] [číslo]. Kupní cena byla sjednána ve výši 4 228 000 Kč s tím, že 100 000 Kč prodávající již uhradil (§ 2079 ve spojení s § 2128 o.z.). Mezi účastníky není o uzavření této kupní smlouvy, zaplacení kupní ceny a její výši, a převedení vlastnického práva na žalobce sporu.

19. V řízení bylo dále prokázáno, že předmětná bytová jednotka má výměru 43,40 m2, tedy o 5,4 m2 méně než bylo žalovanou deklarováno. Žalobce měl všechny důvody předpokládat, že bytová jednotka, tak, jak specifikovaná ve smlouvě, je o výměře 48,80 m2, když toto vyplývá jak z prohlášení vlastníka, tak z kolaudačního souhlasu, a na tyto dokumenty je ve výše nadepsané kupní smlouvě odkazováno. Deklarovaná výměra bytu odpovídá též údaji o velikosti podílu na společných částech domu a pozemku uvedeném v katastru nemovitostí, kde je uveden id. podíl o velikosti [číslo]. Soud tak má za to, že žalobce mohl oprávněně předpokládat, že bytová jednotka, která mu bude prodána, má výměru, se kterou se mohl seznámit v kolaudačním souhlasu a v prohlášení vlastníka nemovitosti, a tedy odpovídá ujednání stran (§ 2095 o.z.).

20. V daném případě se nejedná o vadu, kterou musí osoba s vynaložením obvyklé pozornosti rozpoznat již při uzavření smlouvy ve smyslu § 2103 o.z. Uplatnění tohoto ustanovení vyžaduje, aby kupující, tedy žalobce vynaložil obvyklou pozornost k tomu, aby vadu poznal, a to již při uzavření smlouvy. Znalost o vadě předpokládá, že kupující ví, že v důsledku vady, kterou zpozoroval, bude poškozena hodnota nebo způsobilost předmětu koupě. Podezření o tom, že jednotka nemá takovou výměru, jaká byla deklarována, pojal žalobce až při zařizování bytu, u čehož nezbytně vynakládal větší, než obvyklou pozornost. Nelze však opomenout to, že žalobce stran toho, že jednotka má výměru 48,80 m2, vycházel také z prohlášení vlastníka a z kolaudačního souhlasu a nemohl tak mít vědomost o tom, že skutečná výměra jednotky je menší, než výměra uváděná, když toto vyplývalo z listin, na které bylo odkazováno ve smlouvě, a se kterými byl žalobce seznámen, když jednou z těchto listin byla i úřední listina – kolaudační souhlas, krom toho údaj o výměře bytu byl uveden i na výpisu z katastru nemovitostí.

21. Vzhledem k tomu, že vadu nebylo dle názoru soudu možné zjistit pouhým pohledem při vynaložení obvyklé pozornosti, a kdy měl žalobce všechny důvody považovat výměru bytové jednotky za správnou, soud posoudil tuto vadu jako vadu skrytou, když vada existovala již v době převzetí bytové jednotky, tedy v době přechodu nebezpečí na věci, ale vyšla najevo až dodatečně (§ 2100 o.z.). Vada bytové jednotky tak bez dalšího prokazatelně existovala ke dni převzetí bytové jednotky a ke dni uzavření smlouvy, žalobce však tuto vadu seznal až později, když neměl žádný důvod, ke dni uzavření smlouvy, pojmout podezření, že takováto vada existuje.

22. Soud dále v řízení zjistil, že jakmile žalobce pojal podezření, že skutečná výměra jednotky neodpovídá výměře deklarované, nechal jednotku geodetickou kanceláří zaměřit, kdy se žalobci potvrdilo, že výměra jednotky skutečně neodpovídá výměře deklarované. Na základě zaměření geodetickou kanceláří žalobce zjistil, že bytová jednotka má výměru o 5,2 m2 menší, než která byla deklarována. Posléze žalobce žalovanou ve smyslu § 2112 odst. 1 o.z. informoval dopisem ze dne 14. 2. 2019 o tom, že zjistil, že výměra bytové jednotky neodpovídá výměře deklarované, a že požaduje uhrazení částky 450 524, 589 Kč. Nelze tak souhlasit s námitkou žalované, že žalobce řádně nereklamoval a že nekonkretizoval, čeho se žalobce domáhá, když všechny tyto skutečnosti, resp. z jakého důvodu se reklamace domáhá, čeho konkrétně se domáhá, v jaké částce se toho domáhá a jak k této částce dospěl, vyplývají ze zaslané upomínky. Vada byla dopisem dostatečně konkretizována, když bylo uvedeno, že bytová jednotka má menší výměru, než jaká byla deklarována, a že se žalobce domáhá zaplacení částky 450 524, 589 Kč jakožto částky, která odpovídá rozdílu cen podle deklarované a skutečné výměry.

23. Kupní cena za bytovou jednotku byla v kupní smlouvě ze dne 6. 3. 2018 určena úhrnnou částkou 4 228 000 Kč, když jednou z deklarovaných vlastností této jednotky, mimo jiné, byla její výměra 48,80 m2. Skutečná výměra bytové jednotky dle znaleckého posudku je 43,40 m2, rozdíl tak činí 5,4 m2. Bytová jednotka tedy neměla deklarované vlastnosti (§ 2095 o.z.), a žalobce se tak po právu domáhá uplatnění svého práva z vadného plnění, vyplývající z vady skryté (viz výše), a to slevou z kupní ceny (§ 2106 odst. 1 písm. c/ o.z.). Vada byla žalobcem žalované oznámena dopisem ze dne 14. 2. 2019, kterým zároveň vyzval žalovanou k zaplacení částky 450 524,59 Kč. Žalovaná tak dopisem ze dne 14. 2. 2019 byla prokazatelně seznámena s tím, že žalobce vytýká skrytou vadu, tedy že skutečná výměra bytové jednotky neodpovídá výměře deklarované, a žádá navrácení části kupní ceny.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná namítala, že kupní cena byla sjednána úhrnnou částkou za celý byt a nelze tak určit obvyklou jednotkovou cenu za metr čtvereční, soud při stanovení slevy z kupní ceny vycházel ze znaleckého posudku, když soud má za to, že znalec se s námitkami vůči znaleckému posudku náležitě vypořádal. Znalec zjistil porovnávací metodou obvyklou tržní cenu bytu k datu zpracování posudku a následně ji snížil o nárůst cen bytů za dobu od 3/ 2018 do 7/ 2020. Takto zjistil i obvyklou jednotkovou cenu za m2 ke dni uzavření kupní smlouvy, která dle znaleckého posudku činila 87 361 Kč za m2. Soud určil výši slevy z kupní smlouvy jako násobek obvyklé jednotkové ceny za m2 ve výši 87 361 Kč a rozdílu mezi deklarovanou výměrou bytu a skutečnou výměrou, tj. 87 361 Kč x 5,4 m2, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 471 749,40 Kč (§ 2106 odst. 1 písm. c/ o.z.).

25. Soud se dále zabýval okamžikem prodlení žalované s plněním peněžité povinnosti. Soud v tomto případě vycházel z následujícího. Předžalobní výzva ze dne 14. 2. 2019 byla na poštu podána dne 15. 2. 2019. Jako taková v sobě obsahovala uplatnění vady z plnění s tím, že částka 450 524,59 Kč má být zaplacena do 5 dnů od doručení výzvy. V řízení však nebylo nikterak prokázáno, kdy k samotnému doručení došlo. Dále, s ohledem na to, že se jednalo o předžalobní výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), předžalobní výzva má být zaslána nejméně 7 dnů před podáním žaloby. Soud tak dospěl k závěru, že prvním možným dnem prodlení s plněním peněžité povinnosti mohl být den 1. 3. 2019, neboť žalovaná předžalobní výzvu, kterou současně uplatnila práva z vadného plnění, podala na poštu dne 15. 2. 2019. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno doručení, uplatní se vyvratitelná domněnka podle § 573 o.z., kdy se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání. V tomto případě je třetím pracovním dnem po odeslání dne 15. 2. 2019 den 20. 2. 2019. Ode dne následujícího běžela 7denní lhůta ve smyslu § 142a o.s.ř., která skončila dne 28. 2. 2019. Ode dne 1. 3. 2019 se tak žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžité povinnosti.

26. S ohledem na výše uvedené tak soud žalované dále uložil zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z částky 450 524,59 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení (§ 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a zamítl žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 18. 2. 2019 do 28. 2. 2019.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť úspěch žalované v daném řízení byl zcela nepatrný, a to co do příslušenství pohledávky – úroků z prodlení od 18. 2. 2019 do 28. 2. 2019 Náklady řízení ve výši 91 750 Kč představují zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 18 022 Kč, nedoplatek na soudním poplatku ve výši 5 566 Kč, jak bude uvedeno níže, uhrazená záloha na náklady soudního řízení ve výši 5 000 Kč a náklady právního zastoupení, a to odměna advokáta ve výši 50 700 Kč (pět úkonů právní služby po 10 140 Kč dle § 7 bod 6, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (z tarifní hodnoty 450 524,59 Kč): převzetí a příprava, výzva k plnění, žaloba, 2x účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky), paušální odměna 5x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), včetně 21 % DPH ve výši 10 962 Kč V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. tak byla žalované výrokem III. rozsudku uložena povinnost uhradit tuto náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce.

28. S ohledem na rozšíření žaloby ze dne 5. 3. 2021 soud výrokem IV. rozsudku uložil žalobci zaplatit doplatek soudního poplatku v částce 5 566 Kč. Žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 18 022 Kč v souladu s položkou 2.1.) Sazebníku soudních poplatků. Po rozšíření žaloby na soudním poplatku má být zaplaceno, v souladu s položkou 2.2. ve spojení s položkou 1.1.) Sazebníku soudních poplatků 23 588 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti tak soud uložil žalobci zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 5 566 Kč (23 588 Kč – 18 022 Kč).

29. Vzhledem k tomu, že ve věci byl vypracován znalecký posudek a dne 5. 3. 2021 vyslechnut znalec, kterému bylo usnesením zdejšímu soudu ze dne ze dne 3. 9. 2020, č. j. 9 C 309/2019 – 124, a usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 3. 2021, č. j. 9 C 309/2019 – 172, přiznáno znalečné, státu tak vznikly řízení náklady, které je podle § 148 odst. 1 o.s.ř povinna uhradit žalovaná. O výši těchto nákladů bude rozhodnuto samostatným usnesením.

30. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.