9 C 319/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce , advokátem sídlem Jméno advokáta / adresa proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 114 824 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v té části, kde se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 7 000 Kč, zastavuje.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 107 824 Kč,kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 20 793,01 Kč,kapitalizovaný úrok ve výši 36 161,13 Kč,úrok ve výši 14 % ročně z částky 75 348,79 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení,zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 75 348,79 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 114 824 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) se dne 28. 5. 2018 zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 130 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 29 951 Kč (úroková sazba 14 % ročně) a poplatkem za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 62 289 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 28 548 Kč, v celkem 36 měsíčních splátkách po 6 967 Kč. Poslední splátku žalovaná uhradila 23. 9. 2022. K 2. 6. 2021 žalovaná dlužila na jistině 85 774,92 Kč a na poplatcích 54 612,08 Kč. Od 2. 6. 2021 do postoupení pohledávky žalovaná dále uhradila 25 500 Kč; celkem ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradila 135 901 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 s účinností k 27. 9. 2023; o tomto byla žalovaná vyrozuměna. Po postoupení pohledávky do podání žaloby žalovaná uhradila celkem 16 000 Kč. Žalobkyně se tak na žalované domáhala zaplacení dlužné jistiny 75 348,79 Kč, dlužného poplatku 39 475,21 Kč, kapitalizovaných úroků 36 161,13 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 20 793,01 Kč, úroků ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny 75 348,79 Kč od 30. 5. 2024, úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 75 348,79 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované uvedla, že právní předchůdkyně vycházela z informací poskytnutých žalovanou, a jí doložených dokumentů, kterými měla být pracovní smlouva, výplatní pásky. Dále argumentovala zásadou presumpce poctivosti právních jednání. Uvedla, že právní předchůdkyně se žalovaného dotazovala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto skutečnosti ověřovala, což zanesla do zákaznické karty. Z veřejně dostupných rejstříků bylo zjištěno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Bylo povinností žalovaného jednat v právním styku poctivě. Dále žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, . Případné nedostatečné ověření schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet bylo důvodem relativní neplatnosti, nikoli absolutní neplatnosti právního jednání.

2. Podáním došlým soudu dne 31. 7. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2 000 Kč, podáním došlým soudu dne 6. 11. 2024 co do částky 3 000 Kč, podáním došlým soudu dne 27. 1. 2025 co do částky 2 000 Kč s ohledem na úhrady žalované po podání žaloby; tyto byly započteny na dlužný poplatek. S ohledem na tento dispozitivní úkon žalobkyně soud řízení co do částky 7 000 Kč podle § 96 odst. 1 až 4 o.s.ř. zastavil.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (č. l. 4 p. v. spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Smlouvou o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 28. 5. 2018 se právní předchůdkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 130 000 Kč; žalovaná tyto měla vrátit spolu s poplatkem 120 788 Kč (29 951 Kč úrok; 62 289 Kč částka za zpracování spotřebitelského úvěru; částka za vedení zákaznického účtu 28 548 Kč) v 36 měsíčních splátkách po 6 967 Kč (poslední splátka 6 943 Kč) splatných vždy ke konci měsíčního období; první měsíční období začíná běžet 5. kalendářní den po uzavření smlouvy. Úroková sazba byla 14 % ročně. Podle zákaznické karty žila žalovaná v nájmu, zápůjčku žádala na neočekávané výdaje. Měla pracovat dle pracovní smlouvy na dohodu o pracovní činností s pracovním zařazením , údaj umožňující identifikaci, . Její čistý příjem činil 10 468 Kč, její ostatní příjem činil 15 000 Kč měsíčně. Žalovaná však uvedla, že počet zdrojů příjmů má jen jeden. Hradila externí splátky 4 200 Kč, měsíční výdaje činily 6 500 Kč měsíčně. Podle tabulky umoření vyhotovené k 2. 10. 2023 byla částka 130 000 Kč žalované vyplacena 28. 5. 2018. Žalovaná uhradila splátky 2. 7. 2018, 21. 9. 2018 a 22. 1. 2019 v částce 6 967 Kč; následně hradila splátky pouze částečně a nepravidelně, nejprve 12krát 4 000 Kč, poté 12krát 2 000 Kč, následně 16krát 1 000 Kč, 8krát 500 Kč, 1krát 2 000 Kč a 7krát 3 000 Kč. Do 2. 10. 2023 uhradila celkem 135 901 Kč. Podle nerozporovaného tvrzení žalobkyně po podání žaloby žalovaná uhradila 7 000 Kč.

6. Pohledávka za žalovanou byla postoupena právní předchůdkyní na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, když pohledávka za žalovanou byla uvedena v příloze č. 1 – Seznam postoupených pohledávek, konkrétně na listině označené žalobkyní jako „, hodnota, “. Dopisem právní předchůdkyně ze dne 29. 9. 2023 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky na žalobkyni. Podle podacího lístku byl dopis podán na poště 27. 10. 2023. Dopisem zástupce žalobkyně ze dne 14. 5. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 29. 5. 2024; dopis byl podle podacího lístku podán na poště dne 14. 5. 2024.

7. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

8. Právní předchůdkyně se dne 28. 5. 2018 zavázala žalované poskytnout částku 130 000 Kč a žalovaný se tuto společně s s poplatkem 120 788 Kč (29 951 Kč úrok; 62 289 Kč částka za zpracování spotřebitelského úvěru; částka za vedení zákaznického účtu 28 548 Kč) zavázal vrátit v 36 měsíčních splátkách 6 967 Kč (poslední splátka 6 943 Kč). Úroková sazba byla 14 % ročně. Žalovaná celkem uhradila 140 901 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. K úhradě do 29. 5. 2024 byla vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 14. 5. 2024 podaným 14. 5. 2024.

9. Při svém rozhodování soud vycházel z této právní úpravy:

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 1. 9. 2021 (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k 25. 2. 2020 (dále jen „ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. V posuzovaném případě se soud nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, . Soud shledal smlouvu absolutně neplatnou. Uvedená smlouva byla smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o. z., § 2 odst. 1 ZSÚ), neboť právní předchůdkyně, jako podnikající subjekt, se zavázala poskytnout žalované, jako spotřebiteli, peněžní prostředky 130 000 Kč a žalovaná se tyto zavázala vrátit spolu s úroky v dohodnuté době.

18. V rámci kontraktačního procesu byla právní předchůdkyně povinna prověřit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 86 [Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 428, marg. č. 7.). Posouzení schopnosti žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet právní předchůdkyní však zůstalo pouze v rovině tvrzení. Žalobkyně byla vyzvána již usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , aby doložila, jakým způsobem byla prověřena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně na výzvu doložila toliko žádost o úvěr. Podle této žádosti měla žalovaná doložit své příjmy a zaměstnání pracovní smlouvou a výplatními páskami. Ověření schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet toliko těmito listinami (které navíc nebyly ani v řízení doloženy) však nepostačuje k naplnění smyslu a účelu § 86 ZSÚ.

19. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy).

20. Žalobkyně žádným způsobem, ani na výzvu, nedoložila, že by shora popsaným způsobem (tj. s řádnou péčí) právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované, například kontrolou v insolvenčním rejstříku (toto pouze tvrdila), kontrolou v systémech SOLUS, BRKI a NRKI, rejstříku exekucí, apod. Z kontraktačního procesu nevyplývá, že by právní předchůdkyně vůbec ověřila výdaje žalované, přičemž tyto nebyly ani dle zákaznické karty ověřeny žádnou žalovanou předloženou listinou. Zde soud poukazuje na skutečnost, že v zákaznické kartě je uvedeno, že příjmy žalované činí 10 468 Kč s tím, že žalovaná má pouze jeden zdroj příjmů; současně bylo uvedeno, že ostatní příjem žalované činil 15 000 Kč měsíčně, aniž by bylo byť jen uvedeno, z čeho tento příjem plyne. V zákaznické kartě byly sice uvedeny výdaje 6 500 Kč měsíčně, avšak není zjevné, zda se jedná o běžné výdaje (strava, ošacení, drogistické potřeby apod.) či o výdaje na bydlení. Nehledě na jejich účel nebyly právní předchůdkyni nikterak doloženy a ona sama si tyto neověřovala. Stejně tak není doloženo, že by žalovaná hradila externí splátky 4 200 Kč měsíčně. Neověření těchto skutečností je pak porušením povinnosti právní předchůdkyně, jako profesionálního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, řádně ověřit schopnost věřitele spotřebitelské úvěry splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 246/2022). Součástí řádného procesu ověření úvěruschopnosti je nespoléhání se jen na údaje tvrzené spotřebitelem, ale i jejich prověření. Prověření úvěruschopnosti se činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž žádné porovnání a ani ověření dalších závazků žalované právní předchůdkyní nebylo žádným způsobem doloženo. Přípravou obecného formuláře prohlášení spotřebitele (a zajištěním jeho podpisu dlužníkem) se samozřejmě poskytovatel úvěru své povinnosti nezprostí a nemůže se následně odvolávat jen na „nepoctivost“ spotřebitele ve smyslu § 6 o. z., jak se o to pokusila žalobkyně. Nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 27 Co 327/2020).

21. Z těchto důvodů nelze mít jakkoli za to, že by právní předchůdkyně dostála své povinnosti s řádnou péčí prověřit schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet ve smyslu § 86 ZSÚ. To, že právní předchůdkyně této své povinnosti nedostála ostatně dokládá i skutečnost, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou již 1. splátky, která měla být uhrazena do 30. 6. 2018. Do prodlení se dostala i s dalšími splátkami, přičemž počínaje 4. splátkou žalovaná nikdy neuhradila celou měsíční splátku. Je tak zjevné, že nebylo v možnostech žalované již od počátku spotřebitelský úvěr splácet.

22. S ohledem na závěry rozsudku SDEU ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, ve spojení s § 87 odst. 1 ZSÚ tak soud uzavřel že smlouva o zápůjčce č. , hodnota, je absolutně neplatná (, hodnota23. V důsledku absolutní neplatnosti pak má žalobkyně, na níž byla pohledávka za žalovanou postoupena (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.), toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení, když částka 130 000 Kč byla právní předchůdkyní poskytnuta žalované bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.). V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, tak žalobkyně nemá právo na zaplacení úroku úvěru, úhrady za poskytnutí úvěru, úhrady za administrativní činnosti a vyhodnocení úvěrového případu, úhrady za umožnění splácet splátky v místě bydliště a ani na smluvní pokutu; nárok má toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nevrácené poskytnuté částky. Žalovaná však částku představující bezdůvodné obohacení již právní předchůdkyni vrátila, když k 2. 10. 2023 uhradila celkem 135 901 Kč, tj. o 5 901 Kč více, než jí bylo poskytnuto, jak ostatně vyplývá z transakční historie; po podání žaloby uhradila o dalších 7 000 Kč více, tj. je to právě žalobkyně, která se bezdůvodně obohatila o částku 12 901 Kč.

24. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že žaloba je zcela nedůvodná, a proto ji zamítl (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla v řízení plně procesně úspěšná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.