9 C 339/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená Jméno Zástupce , advokátem, sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 49 014,44 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části zaplacení částky 8 513,53 Kč s příslušenstvím zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 486,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 21 486,47 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 014,44 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 19 014,44 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 49 014,44 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným došlo dne 7. 11. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě, které se právní předchůdce žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal právní předchůdkyni vrátit do 20. 11. 2023 spolu s úroky a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč. Žalovaný úvěr v dohodnuté lhůtě nesplatil, nehradil na jeho splátku ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 49 014,44 Kč od 21. 11. 2023 ve výši 15,00 %. Spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal právní předchůdkyni žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, když SMS kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Právní předchůdkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 7. 11. 2022, a to převedením z bankovního účtu právní předchůdkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný úvěr neuhradil ani po opakovaných urgencích. Upomínkou ze dne 15. 3. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky. Pohledávka původní věřitelky byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 uzavřenou mezi původní věřitelkou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni informován dopisem ze dne 15. 3. 2025.

2. Podáním ze dne 29. 1. 2025 žalobkyně doplnila svou žalobu, když uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována prostřednictvím vyhledávání údajů na z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalobkyně nedisponuje žádnými konkrétními listinami, které by mohla jako podporu pro řádné přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložit. Doplnila, že žalovaný měl spotřebitelský úvěr splatit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 261 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 20. 11. 2023. Dále žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 8 513,53 Kč včetně příslušenství, což je částka, kterou žalovaný před podáním žaloby uhradil.

3. Soud v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. (výrok I.).

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č. l. 4 p.v.). Žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odst. 4), a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Žalovaný uzavřel jako klient se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako poskytovatelem úvěru dne 4. 11. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru Č. , Anonymizováno, (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 4. 11. 2022, Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 11. 2022), jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč (Potvrzení o platbě ze dne 7. 11. 2022). Klient měl dle smlouvy zaplatit kromě jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč. Úvěr měl být splácen ve 12 měsíčních splátkách po 4 261 Kč, když úhrada první splátky byla stanovena na 20. 12. 2022 a splatnost úvěru byla určena ke dni 20. 11. 2023. Zápůjční úroková sazba činila 12 %, RPSN činila 172,62 % ročně. Celkem měl klient splatit částku 51 136,71 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dne 15. 3. 2025 vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 93 444,93 Kč (Předžalobní výzva ze dne 15. 3. 2025, podací lístek ze dne 15. 3. 2025).

8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi , právnická osoba, ., jako postupitelem a , Anonymizováno, , jako postupníkem plyne, že pohledávka žalovaného byla postoupena na postupníka (Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznam postoupených pohledávek). Žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávky Oznámením o postoupení pohledávky dne 15. 3. 2025, kterou odeslala téhož dne spolu s předžalobní výzvou (Podací lístek ze dne 15. 3. 2025).

9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 40 500,91 Kč s příslušenstvím byla podána po právu jen částečně.

10. Právní předchůdkyně se dne 4. 11. 2022 zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se tyto zavázal splácet ve výši a lhůtě dle sdělení právní předchůdkyně. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 19 014,44 Kč. Úroková sazba činila 12 % ročně, RPSN činila 172,62 % ročně. Žalovanému byl poskytnut úvěr 30 000 Kč, na který uhradil 8 513,43 Kč. K úhradě byl žalovaný vyzvána dopisem datovaným dne 15. 3. 2025, odeslaným dne 15. 3. 2025, a to do tří dnů ode dne doručení tohoto dopisu.

11. V posuzované věci se soud mj. zabýval otázkou, zda ve smlouvě ujednaná výše poplatku za poskytnutí úvěru a úrok za poskytnutý úvěr se nepříčí dobrým mravům. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že poplatek za poskytnutí úvěru činil 19 014,44 Kč, úrok za poskytnutý úvěr byl sjednán ve výši 12 % ročně a RPSN bylo sjednání ve výši 172,62 % ročně.

12. Při svém rozhodování soud vycházel z této právní úpravy:

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřeli dne 4. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o. z., § 2 odst. 1 ZSÚ), na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč, úrokem 12 % ročně a RPSN ve výši 172,62 %. Tuto Smlouvu však soud shledal za absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). Soud při závěru absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vycházel z toho, že právní předchůdkyně nedostála své povinnosti prověřit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ bylo její povinností před poskytnutím spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou informace získané toliko od spotřebitele nebo z veřejně přístupných rejstříků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy). Právní předchůdkyně řádně úvěruschopnost žalovaného neprověřila, když se omezila pouze údajnou na lustraci žalovaného v informačních systémech, ale nijak nezjišťovala jeho příjmy ani výdaje a zcela jednoznačně povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného nedostála. Dále nedoložila, že by žalovaného skutečně lustrovala v bankovních a nebankovních registrech (např. registry SOLUS, NRKI, BRKI) nebo veřejných rejstřících (insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí, apod.). Právní předchůdkyně žalobkyně tak na řádné splněné své povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ rezignovala.

20. Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen nesplacenou částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení.

21. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 21 486,47 Kč, když právní předchůdkyní žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, na kterou žalovaný vrátil 8 513,53 Kč. V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by uhradil méně nebo více nad rámec uvedeného. Žalovanému tak byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 21 486,47 Kč (výrok II.) jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl ke dni následujícím po splatnosti úvěru, tedy ke dni 21. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení nečinný, nemohl soud zjistit jeho možnosti pro určení lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 o.z. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

22. Ve vztahu k dalším nárokům pohledávky, kdy se žalobkyně dále domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 014,44 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru spolu s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 19 014,44 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o nároky vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou (výrok III.).

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze zčásti (žalobkyně měla úspěch co do 53 %, žalovaný co do 47 %), proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.