9 C 434/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení částky 3 617 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 617 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 3 617 Kč od 14. 07. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 9.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 617 Kč spolu s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 8. 2019 odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa], žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal zejména elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaný tuto svoji povinnost porušil, když za období od 27. 8. 2019 do 24. 6. 2020 neuhradil ve lhůtě splatnosti vyúčtování spotřeby elektřiny dle faktury [číslo] ze dne 11. 6. 2020, splatné 29. 6. 2020 ve výši 7 497 Kč a dle faktury [číslo] ze dne 25. 6. 2020, splatné dne 13. 7. 2020 ve výši 120 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku celkem 7 617 Kč, z toho bylo zaplaceno 4 000 Kč a k úhradě zbývá částka 3 617 Kč O zaplacení spotřeby elektřiny byl žalovaný žalobkyní opakovaně upomínán, naposledy upomínkou před žalobou ze dne 20. 9. 2021.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 2. 2022, č. j. 9 C 434/2021 - 18, soud ustanovil žalovanému pro toto řízení opatrovníka podle § 29 odst. 3, 4 o.s.ř.

3. Opatrovník se vyjádřil tak, že mu není známo stanovisko žalovaného. Z důkazů vyplývá, že žalovaný a žalobkyně dne 27. 8. 2019 uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, žalovanému bylo za odběr elektřiny fakturováno fakturami ze dne 11. 6. 2020 a 25. 6. 2020, kdy na celkovou dlužnou částku 7 617 Kč bylo zaplaceno 4 000 Kč. S ohledem na výše uvedené tak opatrovník ponechává rozhodnutí na úvaze soudu.

4. Soud se nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti, neboť žalovaný je státním občanem Ázerbajdžánské republiky. Soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť předmětem sporu je závazek vyplývají ze smlouvy, který měl být splněn v České republice, a nejedná se o věci, na které se vztahují ustanovení oddílu 3 až 7 citovaného nařízení, když mezi Českou republikou a Ázerbajdžánskou republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by mezinárodní pravomoc a příslušnost soudů toho kterého státu upravovala přednostně. Rozhodné právo bylo určeno v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, kdy rozhodným právem je právo české.

5. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem (č. l. 4 p. v. spisu) a opatrovník žalovaného (č. l. 24 spisu) souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako zákazníkem byla dne 27. 8. 2019 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], jakož i závazek žalovaného platit cenu odebrané elektřiny. Tato smlouva byla uzavřena podle zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon (žádost o změnu/uzavření/ukončení smlouvy – typ B, potvrzení - smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, obchodní podmínky, plná moc ze dne 20. 6. 2019). Cenu elektřiny odebrané v období od 27. 8. 2019 do 8. 6. 2020 žalovaný neuhradil ve lhůtě splatnosti vyúčtování spotřeby elektřiny faktury [číslo] ze dne 11. 6. 2020, splatné 29. 6. 2020 ve výši 3 497 Kč a za období od 9. 6. 2020 do 24. 6. 2020 dle faktury [číslo] ze dne 25. 6. 2020, splatné dne 13. 7. 2020 ve výši 120 Kč (citované faktury). Žalovanému byla zaslána písemná výzva před podáním žaloby k zaplacení elektřiny, ve které byl vyzván k úhradě nedoplatku elektřiny ve výši 3 617 Kč na adresu místa ohlášeného pobytu a na adresu odběrného místa (výzva před podáním žaloby ze dne 20. 9. 2021, doručenka, poštovní podací arch).

8. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 3 617 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny do shora citovaného odběrného místa (§ 2079 o.z.) a spotřeba elektřiny za období od 27. 8. 2019 do 24. 6. 2020 byla žalovanému řádně vyúčtována shora citovanými fakturami. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by na úhradu dlužné částky něčeho zaplatil. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán.

9. S ohledem na shora uvedené byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 995 Kč jakožto kupní cenu spotřebované elektřiny (§ 2118 o.z.).

10. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to za období od splatnosti žalované částky do zaplacení.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni vznikly v souvislosti s tímto řízením náklady za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 400 Kč a je dále povinna zaplatit doplatek, jak je uvedeno níže) a dále náhrada nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč (předžalobní upomínka, sepis žaloby). Soud postupoval při určování náhrady nákladů řízení podle § 2 odstavec 1 vyhlášky, neboť žalobkyně podala žalobu ve standardizovaném znění, jež žalobkyně podává v obdobných věcech opakovaně, její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních faktur a dlužných částek. Celkem soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč. Dle § 149 odst. 3 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám žalobkyně.

12. Výrok o povinnosti žalobkyně k doplacení soudního poplatku se opírá o ust. 4 odst. 1 písm. i/ zák. č. 549/1991 Sb., soudních poplatcích, v platném znění. V daném případě žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a na soudním poplatku zaplatila částku 400 Kč (pol. 2. bod 1. písm. c/ Sazebníku soudních poplatků, přílohy k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění). Vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl soudem platební rozkaz vydán a soud pokračoval v řízení, pak dle pol. 2. bodu 2. Sazebníku soudních poplatků, byl žalobkyni doměřen poplatek do výše položky 1 (podle pol. 1. bodu 1. Sazebníku poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, je soudní poplatek 1 000 Kč), tj. byl doměřen soudní poplatek ve výši 600 Kč.

13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.