9 C 436/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená anonymizováno jméno jméno , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 1 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 900 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% z částky 1 900 Kč od 04. 06. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1489 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 3. 6. 2021 cestoval městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, a to [anonymizováno] linkou [anonymizováno] a uzavřel tak s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Žalovaný neuhradil za provedenou přepravu jízdné a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného také přirážku k jízdnému ve výši 1 900 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud se nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti, neboť žalovaný je státním občanem Vietnamské socialistické republiky. Soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť ke dni podání žaloby žalovaný má na území České republiky povolen pobyt jako rezident, a nejedná se o věci, na které se vztahují ustanovení oddílu 3 až 7 citovaného nařízení, když mezi Českou republikou a Ázerbajdžánskou republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by mezinárodní pravomoc a příslušnost soudů toho kterého státu upravovala přednostně. Rozhodné právo bylo určeno v souladu s čl. 5 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, kdy rozhodným právem je právo české.

4. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (č. l. 5 spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 3. 6. 2021 cestoval linkou [anonymizována dvě slova], které provozuje žalobkyně, aniž by uhradil jízdné stanovené smluvními přepravními podmínkami. Žalobkyně ve svých přepravních podmínkách stanovila pro tento případ povinnost uhradit kromě jízdného také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl také povinen zaplatit přirážku ve výši 400 Kč za maření výkonu dopravce v souladu s přepravními podmínkami. Žalovaný byl vyzván k úhradě přirážek k jízdnému při provedené přepravní kontrole. Žalovaný však přirážky k jízdnému neuhradil, a to ani následně, ač byl o zaplacení žalobkyní upomínán (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] [číslo] ze dne 3. 6. 2021, smluvní přepravní podmínky [anonymizováno], Tarif [anonymizováno] a předžalobní upomínka).

6. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

7. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.

8. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o přepravě osob v souladu s ustanovením § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.). Žalovaný porušil svou povinnost uhradit za provedení přepravy jízdné. V přepravním řádu vydaném žalobkyní v souladu s ustanovením § 2578 o.z. je pro případ porušení povinnosti uhradit jízdné stanovena povinnost k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, ani tuto přirážku však žalovaný neuhradil. Žalovaný taktéž neuhradil přirážku ve výši 400 Kč za maření výkonu dopravce. Soud mu proto uložil povinnost k zaplacení přirážek k jízdnému v celkové výši 1 900 Kč. Přirážky k jízdnému byly splatné v den provedení přepravy, kdy rovněž byla provedena přepravní kontrola. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu přiznal soud žalobkyni rovněž úrok z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek 400 Kč a odměnu advokáta za tři úkony právních služeb po 200 Kč dle ustanovení §14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, předžalobní výzva se skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby), náhradou hotových výdajů za tři úkony právních služeb po 100 Kč dle ustanovení §14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.