9 C 76/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , část obce - obec zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa , obec proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , obec a číslo o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu

I. Rozhodčí nález vydaný Rozhodčím soudem při [příjmení] [anonymizováno] České republiky a [anonymizována dvě slova] České republiky sp. zn. Rsp 136 ze dne 6. 12. 2021 se zrušuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 047,87 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 14. 3. 2022 domáhala zrušení rozhodčího nálezu vydaným Rozhodčím soudem při [příjmení] [anonymizováno] České republiky a [anonymizována dvě slova] České republiky (dále jen„ rozhodčí soud“) sp. zn. Rsp 136 ze dne 6. 12. 2021 (dále jen„ rozhodčí nález“). Rozhodčí nález byl vydán v rozhodčím řízení, kde žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalovaného a žalovaný v procesním postavení žalobkyně. Rozhodčí nález byl žalobkyni doručen dne 10. 12. 2021, právnímu zástupci žalobkyně 16. 12. 2021. Rozhodčím soudem nebyla žalobkyni poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat ve smyslu § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jen „z.r.ř.“). Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2570/2007, na usnesení ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2273/2007, na usnesení ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 366/2006, a na rozsudek ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 1528/2005. V rozhodčím nálezu nebylo uvedeno, které důkazy rozhodčí soud provedl, co z nich zjistil, které důkazy neprovedl a z jakého důvodu. Rozhodčí nález obsahoval pouze konstatování důkazních návrhů. Rozhodčí soud ignoroval podání žalobkyně ze dne 30. 7. 2021 a k němu připojené listinné důkazní návrhy. Podání žalobce odeslal e-mailem na adresu [email], stejně jako všechna předchozí a následující podání ze dnů 12. 5. 2021, 9. 8. 2021 a 25. 8. 2021, která rozhodčí soud v rozhodčím nálezu vyjmenoval. Z téže adresy byly žalobkyni zasílány přípisy rozhodčího soudu. Uvedená adresa je adresou rozhodčího soudu uváděnou na všech přípisech. Podání ze dne 30. 7. 2021 žalobkyně podle výzvy rozhodčího soudu zaslala žalované. Žalované bylo podání doručeno, neboť na něj odkazovala ve svém podání ze dne 19. 8. 2021. V rozhodčím nálezu bylo žalobkyni nesprávně vyčítáno, že po 31. 8. 2021 nevyvinula žádnou procesní aktivitu a neuplatnila závěrečný návrh. Žalobkyně toto učinila podáním ze dne 30. 9. 2021 doručeným rozhodčímu soudu téhož dne, na adresu [email]. Rozhodčí soud se nezabýval a nevypořádal se s námitkami a skutkovými tvrzeními žalobkyně, stejně tak ani s důkazy. Námitky a důkazy směřovaly proti základu žalobního nároku a proti jeho výši, nebylo možné se s nimi vypořádat tvrzením, že žalobkyni vznikla povinnost se dostavit ve smluvně sjednaných lhůtách a zahájit odstraňování vad. Rozhodčí soud nestanovil, jakým způsobem se budou provádět důkazy, ani jejich provedení nesvěřil předsedovi rozhodčího senátu nebo několika rozhodcům. Žalobkyně dále popisovala předmět sporu s žalovanou, o němž rozhodoval rozhodčí soud, kdy se jednalo o nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zahájením prací na odstranění specifikovaných vad v délce 100 dnů od 23. 4. 2017. Rozhodčí soud pominul argumentaci žalobkyně. Žalobkyně opakovaně navrhovala k důkazu přípis žalované ze dne 12. 12. 2016, rozhodčí soud však tento důkaz neprovedl, aniž by jej odůvodnil. S námitkou žalobkyně, že již v přípisu ze dne 12. 12. 2016 žalovaná avizovala zadání odstranění předmětných vad třetích osobě, se rozhodčí soud nijak nevypořádal. Rozhodčí soud neprovedl důkazy k tvrzení žalobkyně, že nikoli všechna skla, jež byla předmětem oprav, podléhala smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou, neboť opravu skel zadával investor po předání díla žalobkyní žalované. Rozhodčí soud neprovedl ani důkaz týkající se počtu vad, tj. že co do praskání skel se nejednalo o čtyři sankcionované vady, ale o jednu. K námitce rozhodčí soud pouze uvedl, že nenašla v důkazech oporu, byť důkazy nebyly provedeny. Rozhodčí soud se nikterak nezabýval námitkou, že smluvní pokuta byla konstruována jako nepřiměřeně vysoká, a neposkytl žalobkyni poučení podle § 118a o.s.ř.. Žalobkyni nebyla poskytnuta dostatečná možnost k uplatnění procesních práv, neboť rozhodčí soud ignoroval její dvě podání, čímž se žalobkyně dostala do nerovného postavení. Žalobkyni nebyla poskytnuta dostatečná možnost k uplatnění práv, byla porušena její základní procesní práva neprovedením jí navržených důkazů, a nebylo jí poskytnuto poučení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, nezpochybňovala však, že adresa [email] byla obsažena ve vzájemné komunikaci s rozhodčím soudem. Žalovaná s rozhodčím soudem komunikovala za pomoci této adresy a datovou schránkou s vědomím, že je třeba ověřovat i doručení. Při ústním jednání dne 31. 8. 2021 byla za účasti právních zástupců obou stran konstatována a rekapitulována podání účastníků zaslaná soudu po dni 15. 7. 2021. Podání žalované doručená rozhodčímu soudu byla explicitně specifikována, což bylo„ hlasitě diktováno bez námitek“ a zápis byl podepsán zástupcem žalobkyně. Předmětné jednání mělo být poslední. Rekapitulace podání rozhodčím soudem vyvrací tvrzení žalobkyně o nezohlednění podání ze dne 30. 7. 2021. Další důkazy nebyly přípustné, závěrečný návrh již nemohl přinést další rozhodné skutečnosti a důkazní návrhy. Dle žalované nebylo důvodu se domnívat, že by v meritu věci rozhodčí soud rozhodl odlišně. Žalovaná dále odmítala námitky vůči postupu rozhodčího soudu, zejména co do odůvodnění rozhodčího nálezu či dokazování. Nezohlednění podání žalobkyně ze dne 30. 7. 2021 bylo zapříčiněno vlastním jednání žalobkyně, žalobkyně neověřila skutečné doručení svých podání, nezohlednění závěrečného návrhu žalobkyně by po ukončení dokazování a ukončení projednání sporu bylo spíše formálním nedostatkem a zrušení rozhodčího nálezu by vedlo pouze k průtahům v řízení bez vlivu na materiální výsledek sporu.

3. Nejprve se soud zabýval tím, zda žaloba byla podána v tříměsíční lhůtě dle § 32 odst. 1 z.r.ř. Rozhodčí nález ze dne 6. 12. 2021 sp. zn. Rsp 16 byl rozhodčím soudem odeslán dne 10. 12. 2021, právnímu zástupci byl doručen dne 16. 12. 2021, žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla podána u zdejšího soudu dne 14. 3. 2022, tedy v zákonem stanovené lhůtě (doklad o doručení rozhodčího nálezu ze dne 10. 12. 2021 včetně obálky podané na poště dne 10. 12. 2021).

4. Následně se soud zabýval tím, zda žaloba byla podána důvodně. Mezi stranami bylo nesporné, že v rámci rozhodčího řízení žalované bylo doručeno podání žalobkyně ze dne 30. 7. 2021 včetně 6 příloh. Z podání účastníků bylo taktéž nesporné, že k doručování písemností rozhodčímu soudu sloužila mj. adresa [email].

5. Rozhodčí soud, resp. rozhodci v řízení postupují způsobem, který považují za vhodný tak, aby zachováním rovného postavení účastníků a poskytnutí stejných příležitosti k uplatnění práv byl bez zbytečných formalit zjištěn skutkový stav. Písemnosti měly být rozhodčímu soudu, pokud byly zasílány v elektronické podobě, doručovány do datové schránky, nebo prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu rozhodčího soudu s elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Důkazy se provádějí způsobem stanoveným rozhodčím senátem, kdy usnesením rozhodčího senátu může být provedení důkazů svěřeno předsedovi rozhodčího senátu nebo několika rozhodcům. Zápis o ústním jednání mj. obsahuje stručný a výstižný popis průběhu ústního jednání, a strany jsou oprávněny se s obsahem zápisu seznámit a podepsat jej (řád rozhodčího soudu, konkrétně §§ 6, 8, 33 a 34).

6. Žalobkyně dne 30. 7. 2021 zaslala e-mailem rozhodčímu soudu podání včetně 6 příloh na adresu [email] a na adresu žalované. Předmět dle dokladu byl označen jako„ podání žalovaného + přílohy“, přílohy byly označeny takto: 2015 [číslo] objednávka, 2015 [číslo] objednávka, [anonymizováno] (378 kB), předávací protokol – montáž skla (447 kB), sundání email skla (3,41 MB), RE: [právnická osoba] – [příjmení] & [anonymizováno] [obec] – [anonymizováno] (39,2 Kb) (doklad o odeslání podání ze dne 30. 7. 2021).

7. V podání ze dne 30. 7. 2021 k rozhodčímu soudu žalobkyně (v procesním postavení žalované) namítala nedostatek pravomoci rozhodčího soudu, neodstranění vad žaloby. Rekapitulovala průběh jednání dne 15. 7. 2021, vyjadřovala se ke smluvnímu vztahu mezi účastníky. Namítala, že žalovaná nesprávně vytkla vady díla, a žalobkyně nemohla přistoupit k jejich odstranění. Namítala nemožnost uplatnit smluvní pokutu dle smlouvy uzavřené mezi stranami, když žalovaná vady díla konkrétně nespecifikovala. Žalobkyně odkázala na Stavebně technické posouzená ze dne 9. 2. 2017 ohledně vad, neuznávala správnost jeho obsahu. S poukazem na přípis ze dne 12. 12. 2016 argumentovala, že žalovaná již v tomto přípise avizovala zadání odstranění vad třetí osobě, a v následné žalobě žalovaná tvrdila, že za tuto opravu již uhradila 2 000 000 Kč. Žalovaná nespecifikovala vady díla, nebylo možné je ověřit, důkazy k vadám díla neoznačila. Žalobkyně dále rozporovala právní režim vad, jež žalovaná uplatnila, tj. zda se jednalo o vady díla podle § 560 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., nebo o vady, na než se vztahovala záruka za jakost. Tato specifikace nebyla žalovanou nikde tvrzena. Žalovaná nespecifikovala, jaký konkrétní nárok z vad uplatnila, žalobkyně tak nebyla povinna k odstranění vad. Investor díla uplatňoval některé vady přímo u žalované. Nebylo ani zřejmé, zda na všechny vady dopadal režim ujednaný stranami. Žalovaná svým postupem znemožnila žalobkyni odstranit vady díla, pokud tyto vady vůbec byly. Žalobkyně navrhla, aby žalovaná byla vyzvána k předložení dokumentů hodnověrně prokazujících, kdy došlo k zadání odstranění žalobou specifikovaných vad, s nimiž žalovaná spojovala uplatněný nárok, kdy došlo k jejich odstranění, v čem vady spočívaly. V podání bylo označeno 6 příloh, a to objednávka ze dne 28. 5. 2015, objednávka ze dne 6. 11. 2015, e-mailová komunikace ze dne 8. 9. 2015, e-mailová komunikace ze dne 9. 12. 2015, e-mailová komunikace ze dne 14. 1. 2016 a e-mailové sdělení žalobce žalovanému (v tomto řízení žalované žalobkyni) ze dne 4. 5. 2017 (podání ze dne 30. 7. 2021).

8. Žalobkyně dne 30. 9. 2021 zaslala rozhodčímu soudu podání včetně 1 přílohy adresu [email] a na adresu žalované. Předmět dle dokladu byl označen jako„ závěrečný návrh žalovaného“ (doklad o odeslání podání ze dne 30. 9. 2021). V podání ze dne 30. 9. 2021 se žalobkyně vyjadřovala k jednotlivým skutečnostem rozhodčího řízení, rekapitulovala jeho průběh. Namítala taktéž nepřiměřenost smluvní pokuty, žalobu navrhovala zamítnout jako nedůvodnou. Požadovala také náhradu nákladů rozhodčího řízení. Přílohou podání byl technický průkaz vozidla (podání ze dne 30. 9. 2021).

9. Žalobkyně, v procesním postavení žalované (dále jen„ žalobkyně“), a žalovaná, v procesním postavení žalobkyně (dále jen„ žalovaná“), se dne 31. 8. 2021 účastnily jednání u rozhodčího soudu. Na začátku ústního jednání bylo odkázáno na jednání ze dne 15. 7. 2021, bylo konstatováno, že strany předložily svá podání. Na jednání dne 15. 7. 2021 byly provedeny veškeré důkazy navržené a předložené stranami do data konání jednání. Poté došlo k rekapitulaci podání, kdy ve výčtu jednotlivých podání nebylo uvedeno podání žalobkyně ze dne 30. 7. 2021, bylo odkázáno na podání žalované ze dne 9. 8. 2021, 25. 8. 2021. Právní zástupce žalované se vyjadřovala k poslednímu podání žalobkyně (strana 3 zápisu RS). Právní zástupce žalobkyně odkázal jmenovitě na podání ze dne 30. 7. 2021, 9. 8. 2021 a 25. 8. 2021, ujišťoval se, že rozhodčímu soudu došla (strana 4 zápisu RS). Poté se účastníci rozhodčího řízení vyjadřovali k jednotlivým důkazním návrhům. Rozhodčí soud následně konstatoval obsah spisu, četl jednotlivé listiny, kdy žádná ze čtených listin neodpovídala důkazům označeným v podání žalobkyně ze dne 30. 7. 2021. Poté byly strany poučeny podle § 118a o.s.ř., dokazování a projednávání sporu bylo skončeno, a žalobkyně byla vyzvána k podání závěrečného návrhu ve lhůtě do 30. 9. 2021. Nález měl být vydán písemně bez ústního vyhlášení (zápis o ústním jednání konaném dne 31. 8. 2021, výpisy z obchodního rejstříku žalobkyně a žalované).

10. Rozhodčím nálezem bylo žalobě žalované (v procesním postavení žalobkyně) vyhověno a žalobkyně (v procesním postavení žalovaná) byla uznána povinnou uhradit žalované částku 2 500 000 Kč a náhradu nákladů řízení 192 500 Kč. V nálezu byla nejprve odůvodněna pravomoc rozhodčího soudu, následně bylo dokázáno na žalobu, na žalobní odpověď, na ústní jednání dne 15. 7. 2021. Bylo poukázáno na podání žalované (žalobkyně před RS), a to rozšíření žaloby ze dne 30. 7. 2021 a podání žalované ze dne 19. 8. 2021, a na podání žalobkyně (žalovaná před RS), a to podání ze dne 9. 8. 2021 a podání ze dne 25. 8. 2021, na ústní jednání ze dne 31. 8. 2021, a na závěrečný návrh žalované ze dne 21. 9. 2021 (žalobkyně před RS). Rozhodčí soud následně uvedl, z čeho při rozhodování vycházel, a vypořádával se s námitkami žalobkyně (žalované před RS). S námitkou absence hmotně právní výtky se vypořádal odkazem na dopis ze dne 19. 10. 2016. S námitkou, že se mělo jednat pouze o jedinou vadu, se rozhodčí senát vypořádal tvrzením, že toto tvrzení nemělo mezi provedenými důkazy oporu. Rozhodčí senát následně uvedl, že žalobkyně (žalovaná před RS) po účasti na jednání dne 31. 8. 2021 nevyvíjela žádnou aktivitu, nenavrhla žádné důkazy, na výzvu k zaslání závěrečného návrhu nijak nereagovala, tvrzení žalované (žalobkyně před RS) nevyvrátila. Rozhodčí senát poté rozhodl o nákladech. V rozhodčím nálezu nebyla citována podání žalobkyně ze dne 30. 7. 2021 a 30. 9. 2021, nebyly hodnoceny žalobkyní navržené důkazy dle podání ze dne 30. 7. 2021, ani nebylo uvedeno, z jakého důvodu nebyly provedeny, či že byly zamítnuty (rozhodčí nález Rozhodčího soudu při [příjmení] [anonymizováno] České republiky a [anonymizována dvě slova] České republiky ze dne 6. 12. 2021). Rozhodčí nález byl zástupci žalobkyně doručen dne 16. 12. 2021 (doklad o doručení rozhodčího nálezu ze dne 10. 12. 2021 včetně obálky podané na poště dne 10. 12. 2021).

11. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, neboť zjištěný skutkový stav měl za dostatečný pro rozhodnutí ve věci samé a ani účastníci nečinili dalších návrhů na dokazování.

12. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

13. V rámci rozhodčího řízení mezi účastníky ve sporu o zaplacení smluvní pokuty pro prodlení s odstraněním vad žalobkyní, žalobkyně, v procesním postavení žalované, zaslala rozhodčímu soudu a žalované, v procesním postavení žalobkyně, dne 30. 7. 2021 podání včetně 6 příloh, ve kterém se vyjadřuje k žalobě žalované, a navrhuje provedení důkazů, a dále dne 30. 9. 2021 závěrečný návrh, včetně 1 přílohy. Rozhodčímu soudu byla podání zaslána na adresu [email], kterou účastníci používali k zaslání podání rozhodčímu soudu. Rozhodčím nálezem bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně je povinna uhradit žalované žalovanou částku, a náhradu nákladů řízení. V rozhodčím nálezu nebylo žádným způsobem zohledněno podání žalobkyně ze dne 30. 7. 2021 a ani ze dne 30. 9. 2021, nebylo uvedeno, z jakého důvodu nebyly provedeny důkazy, jež žalobkyně ve svém podání ze dne 30. 7. 2021 navrhla. Při jednání rozhodčího soudu dne 31. 8. 2021 žalobkyně na podání ze dne 30. 7. 2021 výslovně odkázala.

14. Po právní stránce soud vycházel z následující právní úpravy:

15. Podle § 31 písm. e) z.r.ř. soud na návrh kterékoliv stran zruší rozhodčí nález, jestliže straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat.

16. Straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, jestliže Rozhodčí soud zamítl návrh na provedení důkazu potřebného k tvrzení žalobkyně, pro jeho nadbytečnost, a poté zamítl žalobu z důvodu, že tento důkaz žalobkyně [příjmení] soudu nepředložila (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3749/2008).

17. Při úvaze o tom, zda jsou splněny předpoklady pro zrušení rozhodčího nálezu, se soud musí omezit výlučně na úvahy pohybující se v rovině procesního práva. Úvaha o tom, zda by určitý důkaz byl či nebyl pro konkrétní rozhodnutí podstatný (tj. zda mohl nějakým způsobem ovlivnit věcné rozhodnutí rozhodce), již z této roviny vybočuje (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4520/2016).

18. Soud uzavřel, že žaloba žalobkyně byla podána důvodně.

19. Soud shledal, že žalobkyně v rozhodčím řízení rozhodčímu soudu dne 30. 7. 2020 doručila podání, ve kterém navrhla celkem šest nových důkazů k provedení a tyto jako přílohy k podání připojila. Toto podání doručila na adresu [email], což vyplývá zejm. z dokladu o odeslání podání ze dne 30. 7. 2021. Tato adresa byla určena k doručování písemností rozhodčímu soudu, jak vyplývá ze shodných tvrzení účastníků. To, že žalobkyně toto podání skutečně rozhodčímu soudu doručila, není vyloučeno zápisem o ústním jednání konaném dne 31. 8. 2021. Žalobkyně na toto podání výslovně odkazuje, kdy odkazuje i na svá další podání ze dne 9. 8. 2021 a 25. 8. 2021, a ujišťovala se, zda její podání ze dne 30. 7. 2021 bylo rozhodčímu soudu doručeno. Jelikož žalobkyně na toto podání při jednání dne 31. 8. 2021 výslovně odkázala, muselo být rozhodčímu soudu přinejmenším známo, resp. ze zápisu nevyplývá ničeho, co by poté, co žalobkyně na své podání ze dne 30. 7. 2021 výslovně odkázala, byť jen naznačovalo, že by rozhodčímu soudu skutečně nebylo potvrzeno.

20. Nelze zde souhlasit s námitkou žalované, že rekapitulace podání rozhodčím soudem vyvrací tvrzení žalobkyně, a že žalobkyně neověřila skutečné doručení svých podání. Právě v důsledku toho, že v rekapitulaci podání žalobkyně nebylo zmíněno, se žalobkyně ujišťovala, že podání bylo rozhodčímu soudu doručeno. Rozhodčí soud toto žádným způsobem nevyvrátil, resp. ani nevyzval žalobkyni k doložení předmětného podání opětovně, a lze tak mít za potvrzené, že podání ze dne 30. 7. 2021 bylo rozhodčímu soudu doručeno.

21. Byť lze souhlasit s žalovanou, že závěrečný návrh nemohl přinést další rozhodné skutečnosti a důkazní návrhy, skutečnost, že nebyly provedeny důkazy dle podání ze dne 30. 7. 2021, resp. že nebylo ani uvedeno, jak s těmito rozhodčí soud naložil, a proč je případně neprovedl, způsobuje, že žalobkyni nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat. To, že podání žalobkyně ze dne 30. 7. 2021, listinné důkazy dle tohoto podání, a podání ze dne 30. 9. 2021 nebyly rozhodčím soudem nikterak zohledněny, vyplývá zejm. z rozhodčího nálezu. Není možné se však zabývat tím, zda by v meritu věci rozhodčí soud rozhodl po provedení dokazování žalobkyní navrženými důkazy jinak, či by jeho rozhodnutí bylo stejné, neboť toto nemůže být důvodem úvahy soudu pro zrušení rozhodčího nálezu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4520/2016).

22. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, kdy z důvodu nepřihlédnutí k podání žalobkyně ze dne 30. 7. 2021 a ze dne 30. 9. 2021, včetně absence vypořádání se s důkazními návrhy žalobkyně dle podání ze dne 30. 7. 2021 rozhodčím soudem při svém rozhodování, čímž žalobkyni bylo znemožněno věc před rozhodci projednat, byť uvedená podání byla jak rozhodčímu soudu, tak žalované žalobkyní doručena, soud rozhodčí nález podle § 31 písm. e) z.r.ř. zrušil.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady žalobkyně představuje uhrazený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady právního zastoupení, a to odměna advokáta, náhrada cestovních nákladů advokáta, náhrada za promeškaný čas advokáta. Při určení odměny advokáta soud vycházel z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen„ AT“), tj. při sazbě mimosmluvní odměny 1 500 Kč (§ 7 bod 4 AT), za celkem 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, účast na jednání - § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ AT); paušální náhrady 900 Kč (3 * 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT), celkem 5 400 Kč.

24. Náhradu cestovních nákladů advokáta soud určil podle § 13 odst. 1, 5 AT. Za cestu vozidlem [anonymizována dvě slova], s průměrnou spotřebou 4,3 l ( (5,2 + 3,8 + 4,3) / 3) na 100 km, ve vzdálenosti 406 km (trasa [obec] – [obec] – [obec]), při průměrné ceně nafty 47,10 Kč za 1 litr (§ 4 písm. c/ vyhlášky č. 511/2021 Sb.), a při sazbě náhrady za užití osobních silničních motorových vozidel 4,7 Kč za 1 km, soud přiznal částku 1 908,2 Kč (4,7 Kč * 406 km) na náhradě za užití silničního motorového vozidla a částku 822,27 Kč (4,3 l * 47,10 Kč * ([číslo]) = 4,3 * 47,10 * 4,06) na spotřebovaném palivu, celkem 2 730,27 Kč 25. Náhradu za ztrátu času stráveného na cestě soud přiznal podle § 13 odst. 4 AT v rozsahu 10 půl hodin v částce 100 Kč za každou půl hodinu, celkem 1 000 Kč.

26. Vzhledem k tomu, že právní zástupce doložil, že je plátcem DPH, soud přiznal žalobci 21 % DPH ve výši 1 917,36 Kč.

27. Celkem soud na náhradě nákladů řízení přiznal žalobkyni částku 14 047,63 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované tuto uhradit k rukám zástupce žalobkyně.

28. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.