9 C 93/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, obec a číslo - část obce zastoupená Mgr. jméno jméno, advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 530 Kč od 7. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne 6. 10. 2021 cestovala městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, a to anonymizováno – linkou anonymizováno, a uzavřela tak s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Žalovaná neuhradila za provedenou přepravu jízdné a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného ve výši 30 Kč také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud se nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti, neboť žalovaná je státním občanem Běloruské republiky. Soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť ke dni podání žaloby žalovaná pobývala a nadále pobývá na území České republiky, a nejedná se o věci, na které se vztahují ustanovení oddílu 3 až 7 citovaného nařízení, když Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášená vyhláškou č. 95/1983 Sb., pravomoc soudu a rozhodné právo v dané věci neupravuje. Rozhodné právo bylo určeno v souladu s čl. 5 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, kdy rozhodným právem je právo české.

4. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (č. l. 5 spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaná dne 6. 10. 2021 cestovala anonymizováno – linkou anonymizováno, kterou provozuje žalobkyně, aniž by uhradila jízdné ve výši 30 Kč stanovené smluvními přepravními podmínkami. Žalobkyně ve svých přepravních podmínkách stanovila pro tento případ povinnost uhradit kromě jízdného také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě jízdného i přirážky k jízdnému při provedené přepravní kontrole. Žalovaná však jízdné ani přirážku k jízdnému neuhradila, a to ani následně, ač byla o zaplacení žalobkyní upomínána (zápis o provedené přepravní kontrole číslo ze dne 6. 10. 2021, smluvní přepravní podmínky anonymizováno, Tarif anonymizováno a předžalobní upomínka).

6. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

7. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.

8. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o přepravě osob v souladu s ustanovením § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.). Žalovaná porušila svou povinnost uhradit za provedení přepravy jízdné ve výši 30 Kč. V přepravním řádu vydaného žalobkyní v souladu s ustanovením § 2578 o.z. je pro případ porušení povinnosti uhradit jízdné stanovena povinnost k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, ani tuto přirážku však žalovaná neuhradila. Soud jí proto uložil povinnost k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Jízdné i přirážka k jízdnému byly splatné v den provedení přepravy, kdy rovněž byla provedena přepravní kontrola. Vzhledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu přiznal soud žalobkyni rovněž úrok z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek 400 Kč a odměnu advokáta za tři úkony právních služeb po 200 Kč dle ustanovení §14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, předžalobní výzva se skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby), náhradou hotových výdajů za tři úkony právních služeb po 100 Kč dle ustanovení §14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.