95 C 131/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Rabasovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne , datum, ve spojení s doplněním návrhu ze dne , datum, , domáhala po žalované zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit příslušenství formou 13 splátek, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu uzavřené smlouvy a poslední splátka k , datum, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované, a to lustrací v interním systému, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zjistila z předložených výplatních pásek a pracovní a nájemní smlouvy příjem žalované i její výdaje, kdy po zohlednění životního minima a měsíčních závazků neměla právní předchůdkyně žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr řádně splácet. Pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne , datum, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , následně byla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupena na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, pak byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Jelikož žalovaná do dne podání návrhu dlužnou částku ani po výzvě ze dne , datum, neuhradila, žalobkyně požadovala dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč spolu se smluvním úrokem z jistiny úvěru ve výši 25,85 % ročně ode dne , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z jistiny úvěru ode dne , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , na kterém provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. K jednání se žalobkyně ani žalovaná nedostavily, bylo tak jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky ve výši 25,85 % ročně formou 13 měsíčních splátek po 1 950 Kč, se splatností první splátky 30. den po uzavření smlouvy a každé další splátky 30. den od splatnosti předchozí splátky. RPSN činilo 187,60 % (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vč. předpisu splátek).

6. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že žije v nájemním bydlení, pracuje jako prodavačka s průměrným měsíčním příjmem ve výši 13 000 Kč čistého a její průměrné výdaje činí 17 000 Kč měsíčně. Dále uvedla, že nemá žádné závazky a má dvě vyživovací povinnosti (žádost o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta/klientů ze dne , datum, ). Od právní předchůdkyně žalobkyně žalovaná obdržela skóre ve výši 30 bodů, kdy byla zohledňována skutečnost, že žalovaná není vedena v insolvenčním rejstříku, že žije v nájemním bydlení a pracuje v zaměstnání na dobu neurčitou, také její věk i zajištění úvěru spoludlužníkem. Vzhledem k danému skóre bylo možné úvěr poskytnout (scoringová karta k úvěru č. , hodnota, ).

7. Pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně nabyla na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne , datum, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (smlouva o prodeji části závodu ze dne , datum, vč. příloh). Dále byla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena ze společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. příloh). Na žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. příloh).

8. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky ve výši 57 506,90 Kč skládající se z jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení a nákladů právního zastoupení (předžalobní výzva ze dne , datum, , potvrzení o odeslání).

9. Z výpisu systému ARAD, dostupném na webu České národní banky, soud zjistil, že v , datum, činilo RPSN pro úvěry poskytovaným domácnostem na spotřebu 11,51 % (výpis ze systému České národní banka ARAD ohledně výše RPSN ke dni uzavření smlouvy).

10. Z listiny smlouvy o nájmu bytu a výplatní pásky soud nezjistil relevantní skutečnosti pro rozhodnutí, neboť soudu byly předloženy ve zcela nečitelné podobě.

11. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž všechny listinné důkazní prostředky považoval za pravé a správné, neboť nevyvstaly žádné pochybnosti o jejich věrohodnosti.

12. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

13. Žalovaná se na základě uzavřené úvěrové smlouvy mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a zaplatit sjednané úroky formou 13 měsíčních splátek ve výši 1 950 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaná prohlásila, že žije v nájemním bydlení, pracuje jako prodavačka s průměrným měsíčním příjmem ve výši 13 000 Kč čistého a její průměrné výdaje činí 17 000 Kč měsíčně. Dále uvedla, že nemá žádné závazky a má dvě vyživovací povinnosti. Stran tvrzení žalované však soudu nebyla předložena žádná listina, ze které by bylo možno její příjmy a výdaje v době uzavření smlouvy o úvěru ověřit. Pohledávku nejprve nabyla společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , posléze byla pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , přičemž na žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná neuhradila dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč spolu s úroky, proto ji žalobkyně vyzvala dopisem ze dne , datum, k úhradě.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, , (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do , datum, , (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Vzhledem ke shora citovaným ustanovením se soud nejprve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele o úvěr, přičemž dospěl k závěru, že této své povinnosti nedostála. V řízení nebylo nikterak prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalované stran jejích příjmů a výdajů, a to kupř. výpisy z účtu, kdy k žalobě byla předložena toliko smlouva o nájmu bytu a výplatní páska, z nichž pro naprostou nečitelnost nebylo možno zjistit žádné informace. Nebylo taktéž nikterak prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v příslušných evidencích. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila na jednání, nebylo možné poskytnout jí poučení dle § 118 odst. 3 o.s.ř. ohledně nutnosti doplnění důkazů k prokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně tak bezpochyby neprokázala, že dostála své povinnosti „s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“. K povinnosti poskytovatele úvěru ověřit žadatelem sdělené informace soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků…“.

17. S ohledem na výše uvedené soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru po odečtení všech dosavadních plateb. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaná čerpala peněžní prostředky celkem ve výši 15 000 Kč, které však již žalobkyni nevrátila. Vzhledem k neplatnosti smlouvy tak soud dospěl k závěru, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaná byla v řízení zcela nečinná a nebylo možno zjistit její možnosti a poměry (a ani jí nebylo možno dát pro její nepřítomnost poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.), přistoupil soud ke stanovení splatnosti do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 o.z.

18. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z těchto smluv. Žaloba byla proto ve zbývající části zamítnuta. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu o. z. Nejvyšší soud vyjasnil, že teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. K tomu shodně např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Co 176/2024-74. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec nesplacené jistiny (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy vzal v potaz spolu s žalovanou jistinou též požadované příslušenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení požadovala celkem (při kapitalizaci běžících úroků k datu rozhodnutí soudu) částku 78 253,60 Kč a úspěšná byla pouze co do částky 15 000 Kč. Náhrada nákladů řízení by tak příslušela převážně úspěšné žalované, té však žádné náklady v řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).