95 C 42/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Rabasovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: jméno FO , narozená datum bytem adresa o zaplacení 38 814,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 342,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 13 471,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 297,07 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 36 258,35 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 033,64 Kč od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 38 814,35 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne , datum, ve spojení s doplněním návrhu ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 38 814,35 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, jenž činil 40 000 Kč. Současně se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky a poplatky, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované, kdy provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, zjistila výši měsíčních splátek hrazených žalovanou, které činily 10 239 Kč, a svým výpočtem dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Žalovaná čerpala částku celkem ve výši 117 466,72 Kč, přičemž žalobkyni uhradila 92 124 Kč. Jelikož žalovaná splátky řádně a včas nehradila, žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a dopisem z téhož dne žalobkyně žalovanou vyzvala ke splacení celého úvěru. V důsledku prodlení žalované byla žalobkyně taktéž oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky. Do dne podání návrhu žalovaná dlužnou částku neuhradila, žalobkyně tudíž požadovala neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 36 258,35 Kč, poplatky za vedení účtu ve výši 156 Kč, náklady na vymáhání v souvislosti s prodlením žalované ve výši 900 Kč, smluvní pokutu za neuhrazené splátky v , datum, ve výši 1 500 Kč, a to spolu s příslušenstvím představující kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 6 297,07 Kč od , datum, do , datum, , úrok z neuhrazené jistiny od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 033,64 Kč a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , na kterém provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, přičemž žalobkyně ani žalovaná se k jednání nedostavily, bylo tak jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.

5. Předmětem podnikání žalobkyně, coby akciové společnosti, je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a současně ode dne , datum, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (úplný výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v , adresa, , oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, ).

6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek splatných vždy k 20. dni v měsíci ve výši 4 % z dlužné částky. Úroková sazba činila 26,28 % ročně. V případě prodlení se zaplacením splátky se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč za opoždění se zaplacením splátky, a dále zákonný úrok z prodlení. Pokud by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dvou a více splátek či po dobu delší než 3 měsíce, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Při uzavírání smlouvy žalovaná uvedla, že žije v podnájmu, je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, pracuje ve společnosti , právnická osoba, . a dosahuje měsíčního příjmu ve výši 45 000 Kč čistého. Příjem ostatních členů domácnosti měl činit 120 000 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , úvěrové podmínky žalobkyně platné od , datum, ).

7. Žalobkyně při uzavírání shora cit. smlouvy vzala v potaz shora uvedená tvrzení žalované týkající se příjmů, a dále tvrzení ohledně měsíčních výdajů domácnosti, které měly činit 60 000 Kč. Tato tvrzení žalobkyně již dále neověřovala, a to i přesto, že dle vlastní metodiky v případě pochybností o pravosti tvrzení, má žalobkyně přistoupit k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu či výpisu z bankovního účtu. Podle provedeného výpočtu, do něhož žalobkyně zahrnula údaje o příjmu žalované, výši splátek a částku životního minima, měla žalované zůstat částka ve výši 26 011 Kč, po zohlednění příjmů a výdajů celé domácnosti a životního minima činily prostředky domácnosti 103 400 Kč. V době uzavření smlouvy žalovaná splácela jeden úvěr s měsíčními splátkami ve výši 10 239 Kč měsíčně, zbývalo jí uhradit částku ve výši 1 159 563 Kč s předpokládaným ukončením dne , datum, . Žalobkyně provedla kontrolu v systému SOLUS, NRKI, CEE s výsledkem „OK“, v ISIR nebyla žalovaná nalezena. Dále žalobkyně ověřila platnost občanského průkazu žalované (karta klienta ze dne , datum, , úvěrová zpráva žalované, ověření bonity MLS).

8. Jelikož se žalovaná dostala s úhradou splátek do prodlení, žalobkyně ji dopisem ze dne , datum, vyzvala k úhradě celého čerpaného úvěru ve výši 42 731,40 Kč (výzva ke splacení celého úvěru ze dne , datum, vč. podacího lístku).

9. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 43 365,91 Kč (předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, vč. podacího lístku).

10. Podle interního výpisu žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky celkem ve výši 117 466,72 Kč, žalovaná na dluh plnila celkem 92 124 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. , hodnota, ).

11. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

12. Žalovaná se na základě uzavřené úvěrové smlouvy mezi ní a žalobkyní zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. V případě prodlení s úhradou splátky se žalovaná nadto zavázala uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady na vymáhání, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení. Pokud by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dvou a více splátek či po dobu delší než 3 měsíce, byla žalobkyně oprávněna po žalované požadovat vrácení celého úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně vzala v potaz tvrzení žalované, že její pravidelný čistý měsíční příjem činil 45 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 120 000 Kč, a výdaje domácnosti podle sdělení žalované činily 60 000 Kč, nicméně tato tvrzení již dále žalobkyně neověřovala. Dále žalobkyně provedla lustraci v registru NRKI, SOLUS a CEE s výsledkem „OK“, v registru ISIR nebyla žalovaná nalezena, přičemž bylo zjištěno, že žalovaná splácí jeden úvěr ve výši 10 239 Kč měsíčně, zbývalo jí uhradit částku ve výši 1 159 563 Kč. Žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky celkem ve výši 117 466,72 Kč, celkem žalovaná na dluh plnila částkou 92 124 Kč.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 4. 1. 2023, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […]. Podle § 78 odst. 4 věty první zákona o zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

15. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Vzhledem ke shora citovaným ustanovením se soud nejprve zabýval tím, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele o úvěr, přičemž dospěl k závěru, že této své povinnosti nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně získala od žalované informace o jejím příjmu, avšak daný příjem již dále nikterak neověřovala. Žalobkyně sice prověřila, že žalovaná ke dni žádosti o úvěr splácela jiný úvěr ve splátkách ve výši 10 239 Kč měsíčně, nicméně naproti tomu se toliko spokojila s tvrzením žalované, že příjmy domácnosti činí kolem 160 000 Kč. Vzhledem k tomuto zjištění však měla žalobkyně příjmy a výdaje žalované prověřit důkladněji, neboť je přinejmenším podezřelé, že žalovaná disponující dle svého prohlášení takto vysokými příjmy podstatně překračujícími tvrzené výdaje ve výši 60 000 Kč, žádala o další půjčku. Žalobkyně tak bezpochyby nedostála své povinnosti „posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele…a tyto informace za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ověřit způsobem přiměřeným dané situaci“. K povinnosti poskytovatele úvěru ověřit žadatelem sdělené informace soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků…“.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. S ohledem na výše uvedené soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru po odečtení všech dosavadních plateb. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaná čerpala peněžní prostředky celkem ve výši 117 466,72 Kč, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni uhradila částku ve výši 92 124 Kč. Vzhledem k neplatnosti smlouvy tak soud dospěl k závěru, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni částku ve výši 25 342,72 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, neboť žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, jež by odůvodňovaly stanovení delší lhůty (výrok I.).

20. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z těchto smluv. Žaloba byla proto ve zbývající části zamítnuta. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu o. z. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. K tomu shodně např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Co 176/2024-74. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec nesplacené jistiny (výrok II.).

21. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy vzal v potaz spolu s žalovanou jistinou též požadované příslušenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení požadovala celkem (při kapitalizaci běžících úroků k datu rozhodnutí soudu) částku 26 577,80 Kč a úspěšná byla pouze co do částky 25 342,72 Kč. Náhrada nákladů řízení by tak příslušela převážně úspěšné žalované, té však žádné náklady v řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).