95 C 7/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Rabasovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24 617,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 233,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 383,62 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 788,12 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 959,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne datum ve spojení s doplněním návrhu ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 617,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), byla dne datum prostřednictvím dálkové komunikace uzavřena smlouva k službě Anonymizováno účet, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému nákupní účet s možností opakovaného odložení plateb až do vyčerpání úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč pomocí služby Anonymizováno karty. Současně byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne datum uzavřena smlouva o splátkovém limitu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému prostřednictvím odložené platby spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy provedla lustraci žalovaného v jednotlivých registrech, a to v CEE, SOLUS, IR, a dále zjistila, že žalovaný byl studentem, jeho příjem činil 12 000 Kč a výdaje 2 000 Kč, a neměl žádné dluhy. V období od datum do datum žalovaný čerpal prostřednictvím karty částku ve výši 7 654,50 Kč, a dále na základě smlouvy o splátkovém limitu částku ve výši 14 133,62 Kč zahrnující i úrok. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni uhradit poplatek za odložení splatnosti, poplatek za správu a vedení účtu, a v případě prodlení také poplatek z prodlení. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku včas, právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžitému splacení všech závazků vyplývající ze smlouvy k službě Anonymizováno účet, nicméně žalovaný dlužné splátky neuhradil ani v dodatečně poskytnuté lhůtě. Úvěr tak byl zesplatněn ke dni datum. Dále byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne datum, žalovaný však do dne podání návrhu neuhradil ničeho. Pohledávka právní předchůdkyně byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně tak na základě shora uvedeného požadovala dlužnou částku za čerpané služby ve výši 21 788,12 Kč, poplatek z prodlení ve výši 2 829 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.

3. K jednání ve věci dne datum se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, bylo tak jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.

5. Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným prostřednictvím dálkového přístupu uzavřena smlouva k službě Anonymizováno účet, na základě níž byl žalovanému poskytnut limitní rámec ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal řádně a včas hradit vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím účtu, a to ve výši alespoň 10 % dosud neuhrazených čerpání. V případě, pokud by žalovaný alespoň 10 % dosud neuhrazených čerpání včas neuhradil, stalo by se zaslané vyúčtování splatné v celém rozsahu. Vyúčtování nákupů a plateb přitom bylo generováno vždy 1. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byly platby provedeny, splatnost činila 15. den měsíce následující po měsíci, za který bylo vyúčtování zpracováno. Jestliže by žalovaný vystavené vyúčtování včas neuhradil, byla právní předchůdkyně oprávněna od žalovaného požadovat účelně vynaložené náklady (smlouva k službě Anonymizováno účet ze dne datum, podmínky registračního procesu „Jak vstoupit do Anonymizováno účtu platné k 11/2021“, podmínky Anonymizováno účet, všeobecné obchodní podmínky právnická osoba., všeobecné obchodní podmínky společnosti Anonymizováno k Anonymizováno kartě Anonymizováno účinné ke dni datum, občanský průkaz žalovaného, fotografie žalovaného).

6. Dále byla dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným prostřednictvím dálkového přístupu uzavřena smlouva o splátkovém limitu, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým limitem ve výši 14 000 Kč, jenž byl žalovaný povinen vrátit a zaplatit úroky formou pravidelných měsíčních splátek. Na základě uzavřené smlouvy o splátkovém limitu byl žalovaný oprávněn používat pro účely služby Anonymizováno splátky, přičemž v rámci Anonymizováno splátky došlo k rozložení úhrady příslušné platby provedené prostřednictvím Anonymizováno účtu do pravidelných splátek v rozmezí 3 až 12 měsíců. Žalovaný čerpal částku ve výši 3 999 Kč, kterou byl povinen vrátit a zaplatit úroky ve formě 8 měsíčních splátek ve výši 605,90 Kč, dále částku ve výši 2 249 Kč, kterou byl povinen vrátit a zaplatit úroky ve formě 9 měsíčních splátek ve výši 308,77 Kč, částku ve výši 3 276 Kč, kterou byl povinen vrátit a zaplatit úroky ve formě 8 měsíčních splátek ve výši 496,35 Kč a částku ve výši 4 055 Kč, kterou byl povinen vrátit a zaplatit úroky ve formě 8 měsíčních splátek ve výši 614,38 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat účelně vynaložené náklady, a nadto se právní předchůdkyně zavázala žalovanému určit dodatečnou lhůtu k úhradě, a to nikoliv kratší než 30 dnů. Pokud by žalovaný splátku ani v této dodatečně poskytnuté lhůtě neuhradil, stane se celý úvěr splatným (smlouva o splátkovém limitu ze dne datum, jejíž součástí jsou přílohy ze dne datum, podmínky Anonymizováno účet, všeobecné obchodní podmínky právnická osoba., jejichž součástí je ceník).

7. Před uzavřením smluv, dne datum, provedla právní předchůdkyně žalobkyně kontrolu v systému SOLUS, a v žádosti o úvěr žalovaný stran úvěruschopnosti uvedl, že dosahuje příjmu ve výši 12 000 Kč, jeho výdaje činí 2 000 Kč, je bezdětný a studuje – typ studia „primární“ (výstup z interního systému k posouzení úvěruschopnosti).

8. V Anonymizováno Anonymizováno žalovaný čerpal prostřednictvím Anonymizováno karty částky 4 596 Kč, 1 575 Kč, 360 Kč, 524,50 Kč a 599 Kč, tj. celkem 7 654,50 Kč. Dále čerpal prostřednictvím služby Anonymizováno splátky částky 3 999 Kč, 2 249 Kč, 3 276 Kč a 4 055 Kč (celkem 13 579 Kč), a to za nákup zboží u společnosti Anonymizováno.Anonymizováno (detail karetních transakcí za měsíc Anonymizováno Anonymizováno, výstup ze systému právní předchůdkyně s přehledem karetních transakcí a vyúčtování za Anonymizováno Anonymizováno).

9. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, potvrzení o připsání úplaty ze dne datum).

10. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 31 729,96 Kč dopisem ze dne datum (výzva k úhradě dluhu ze dne datum, potvrzení podání).

11. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

12. Žalovaný se na základě uzavřených smluv mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně zavázal hradit vystavená vyúčtování za nákup zboží a služeb spolu se splátkami za poskytnutý úvěr, kdy žalovaný čerpal prostřednictvím Anonymizováno karty celkem částku ve výši 7 654,50 Kč, a dále mu byly prostřednictvím služby Anonymizováno splátky poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 579 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný stran úvěruschopnosti uvedl, že dosahuje příjmu ve výši 12 000 Kč, jeho výdaje činí 2 000 Kč, je bezdětný a studuje – typ studia „primární“. Právní předchůdkyně žalobkyně dále před uzavřením smluv o úvěru provedla kontrolu v systému SOLUS ve vztahu k žalovanému. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […]. Podle § 78 odst. 4 věty první zákona o zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

16. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Vzhledem ke shora citovaným ustanovením se soud nejprve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele o úvěr, přičemž dospěl k závěru, že této své povinnosti nedostála. Právní předchůdkyně se při zjišťování příjmů a výdajů spokojila pouze s tvrzením žalovaného, že jeho příjem činí 12 000 Kč a výdaje 2 000 Kč, přičemž tyto informace dále již nikterak neprověřila, a to kupř. výpisy z bankovních účtů. Nadto žalobkyně sice uvedla, že právní předchůdkyně prováděla lustraci v příslušných evidencích, avšak k tomuto svému tvrzení předložila pouze výpis z interního systému, z něhož nelze nikterak seznat, že by lustraci v rámci CEE a IR, jak žalobkyně uváděla, vůbec právní předchůdkyně provedla, a navíc v daném výpise není patrný žádný konkrétní výstup z provedené lustrace v systému SOLUS. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tak bezpochyby nedostála své povinnosti „posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele…a tyto informace za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ověřit způsobem přiměřeným dané situaci“. K povinnosti poskytovatele úvěru ověřit žadatelem sdělené informace soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků…“.

19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. S ohledem na výše uvedené soud žalovanému výrokem I. uložil povinnost zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v celkové výši 21 233,50 Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný alespoň část této dlužné částky žalobkyni (právní předchůdkyni) vrátil. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ust. § 1879 a § 1880 o.z.

21. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z těchto smluv. Žaloba byla proto ve zbývající části zamítnuta. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu o. z. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. K tomu shodně např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Co 176/2024-74. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec nesplacené jistiny (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 959,68 Kč, přičemž tato částka představuje 46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27 %), kdy do míry úspěchu a neúspěchu bylo zahrnuto rovněž příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku, a to v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 985 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 617,12 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; žaloba) a z částky 1 050 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (výzva k plnění) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 2x 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 300 Kč ve výši 1 323 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

23. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat návrhem na provedení exekuce nebo soudního výkonu rozhodnutí.