95 C 82/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Rabasovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení 667 076,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 493 537,04 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 173 539,53 Kč, úroku ve výši 8,99 % ročně z částky 667 076,57 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 667 076,57 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 51 979,10 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 84 991,78 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 024,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne , datum, ve spojení s doplněním návrhu ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 667 076,57 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 800 000 Kč, z toho částka 297 676 Kč byla poskytnuta za účelem refinancování peněžitých závazků. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit náklady formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 10 239 Kč vždy k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje dnem , datum, . Nadto se žalovaná zavázala hradit pojistné ve výši 901 Kč měsíčně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované, kdy zjistila příjem žalované, který podle doloženého potvrzení činil 40 798 Kč, provedla lustraci žalované v systému CBCB, podle které žalovaná nebyla v prodlení se splácením svých závazků vůči bankovním institucím, kdy v době uzavření předmětné smlouvy žalovaná hradila splátky za poskytnutí úvěru ve výši 4 103 Kč, tento byl však smlouvou zkonsolidován. Dále žalobkyně svým výpočtem dospěla k závěru, že výdaje žalované činily 7 132 Kč. Žalovaná tak byla podle žalobkyně schopna stanovenou splátku hradit, když po odečtení nákladů a splátky ve výši 10 239 Kč od příjmu ve výši 40 000 Kč mělo žalované zůstat 22 692 Kč. Žalovaná se v , Anonymizováno, dostala s úhradami splátek do prodlení, žalobkyně ji tak vyzvala k okamžitému splacení dlužných splátek. Jelikož však žalovaná požadované neuhradila, ke dni , datum, byl úvěr zesplatněn. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě. Po dni zesplatnění žalovaná uhradila toliko částku ve výši 47 229,96 Kč, celkem žalovaná uhradila 306 462,96 Kč. Žalobkyně tak požadovala dlužnou jistinu ve výši 667 076,57 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni , datum, ve výši 84 991,78 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem z úvěru ke dni , datum, ve výši 51 979,10 Kč, smluvním úrokem z úvěru ve výši 8,99 % ročně z částky 667 076,57 Kč ode dne , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 667.076,57 Kč ode dne , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Dne , datum, soud obdržel podání od Psychiatrické nemocnice , adresa, , že od , datum, je žalovaná v této instituci hospitalizována, zdravotní stav je stabilizován. Žalovaná byla schopna účasti u soudního jednání, nicméně účastnit se odmítla.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , na kterém provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, přičemž k jednání se nedostavila žalovaná, bylo tak jednáno v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 800 000 Kč, kdy částka 297 676 Kč byla vázána na splacení konsolidovaného dluhu ve výši 294 969 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky z úvěru a další náklady formou měsíčních splátek ve výši 10 239 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje , datum, . Smluvní úrok byl sjednán ve výši 8,99 % ročně, RPSN činilo 9,67 %. Současně bylo v rámci uzavřené smlouvy sjednáno pojištění úvěru, kdy se žalovaná nadto zavázala hradit měsíční splátku ve výši 901 Kč, a to vždy k datu splatnosti pravidelné splátky úvěru. Za vyřízení úvěru žalovaná dále uhradila žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč. V případě, že by se žalovaná dostala do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, potažmo více než dvou splátek, byla žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný. V souladu se smluvními podmínkami byla nadto žalobkyně oprávněna po žalované požadovat úrok z prodlení, smluvní pokutu a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 300 Kč za 10. den v prodlení, 900 Kč za 40. den v prodlení a 900 Kč za 70. den v prodlení podle sazebníku (smlouva o úvěru ze dne , datum, , výpis z úvěrového účtu za období od , datum, do , datum, , všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . – soukromá klientela účinné od , datum, , ceník , právnická osoba, ., pro bankovní obchody účinný od , datum, ). Pojištění úvěru bylo zrušeno na základě dodatku ze dne , datum, (dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, ).

6. Žalobkyně při uzavírání shora cit. smlouvy vzala v potaz tvrzení žalované, že její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 40 000 Kč, byla vdaná, vlastnila byt/dům bez zástavy a ve společné domácnosti žila s jednou osobou. Žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje činí toliko 0 Kč (žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, ). Zaměstnavatel žalované potvrdil, že průměrný měsíční příjem žalované za posledních 12 měsíců činil 40 798 Kč čistého. Současně uvedl, že žalovaná pracuje jako manažer, a ze mzdy nejsou prováděny srážky na základě výkonu rozhodnutí (potvrzení o výši příjmu ze dne , datum, ). Žalobkyně dále ověřila, že v době žádosti o úvěr nebylo proti žalované vedeno insolvenční řízení. Výdaje žalované žalobkyně stanovila na částku 7 132 Kč, a to na základě sdělených dat (např. způsob bydlení apod.), statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Dále žalobkyně zjistila, že v době žádosti žalovaná hradila splátku úvěru ve výši 4 103 Kč, nicméně daný úvěr byl uzavřenou smlouvou zkonsolidován (posouzení úvěruschopnosti klienta k žádosti ze dne , datum, ).

7. Jelikož žalovaná splátky včas nehradila, dopisem ze dne , datum, ji žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 28 855 Kč, a to nejpozději do , datum, . Současně žalobkyně žalovanou upozornila, že v případě, pokud dlužnou částku včas neuhradí, bude po ní žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 713 425 Kč. Taktéž žalované sdělila, že bude účtovat vynaložené náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč za 10. den po splatnosti, 900 Kč za 40. den po splatnosti a 900 Kč za 70. den po splatnosti (poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne , datum, ).

8. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 784 692,01 Kč (výzva k úhradě dluhu ze dne , datum, , potvrzení podání).

9. Podle interního výpisu žalobkyně ke dni zesplatnění úvěru dne , datum, činila dlužná částka 714 306,53 Kč. Žalovaná na dluh plnila celkem 306 462,96 Kč (interní výpis žalobkyně – podklady pre sudnie konanie ze dne , datum, ).

10. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

11. Žalovaná se na základě úvěrové smlouvy uzavřené s žalobkyní zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 800 000 Kč a zaplatit sjednané úroky a další náklady formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 10 239 Kč, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje dnem , datum, . V případě prodlení s úhradou splátky se žalovaná nadto zavázala uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady na vymáhání, smluvní pokutu a úrok z prodlení. Pokud by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce či dvou a více splátek, byla žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zjistila, že průměrný měsíční příjem žalované činil 40 798 Kč čistého. Dále vzala v potaz tvrzení žalované, že je vdaná, vlastnila dům/byt bez zástavy, ve společné domácnosti žila s jednou osobou, a měsíční výdaje byly vy výši 0 Kč, nicméně tato tvrzení již dále žalobkyně neověřovala – výdaje žalované žalobkyně stanovila ve výši 7 132 Kč na základě statistického modelu. Dále žalobkyně ověřila, že v době žádosti o úvěr nebylo proti žalované vedeno insolvenční řízení, přičemž v době žádosti o úvěr žalovaná hradila splátku úvěru ve výši 4 103 Kč, nicméně daný úvěr byl uzavřenou smlouvou zkonsolidován. Jelikož žalovaná splátky včas nehradila, došlo ke zesplatnění úvěru, kdy ke dni , datum, činila dlužná částka 714 306,53 Kč. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná na dluh plnila celkem 306 462,96 Kč.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […]. Podle § 78 odst. 4 věty první zákona o zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

14. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Vzhledem ke shora citovaným ustanovením se soud nejprve zabýval tím, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele o úvěr, přičemž dospěl k závěru, že této své povinnosti nedostála. Žalobkyně sice ověřila příjem žalované, který průměrně činil 40 798 Kč čistého měsíčně, nicméně při zjišťování výdajů se spokojila pouze s tvrzením žalované, kdy poskytnuté informace dále již nikterak neprověřila, kupř. výpisy z bankovních účtů. K tomu měla žalobkyně přistoupit zejména vzhledem k tvrzení žalované, že její výdaje činí toliko 0 Kč, kdy je zjevné, že s ohledem na nereálnou částku výdajů bylo potřeba provést důkladné ověřování, přičemž pouhý výpočet potenciálních nákladů považuje soud za nedostačující, a to i vzhledem k vysoké částce poskytnutého úvěru. Žalobkyně tak bezpochyby nedostála své povinnosti „posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele…a tyto informace za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ověřit způsobem přiměřeným dané situaci“. K povinnosti poskytovatele úvěru ověřit žadatelem sdělené informace soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků…“.

17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. S ohledem na výše uvedené soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru po odečtení všech dosavadních plateb. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaná čerpala peněžní prostředky celkem ve výši 800 000 Kč, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni uhradila částku ve výši 306 462,96 Kč. Vzhledem k neplatnosti smlouvy tak soud dospěl k závěru, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni částku ve výši 493 537,04 Kč. Jelikož se žalovaná nyní nachází v Psychiatrické nemocnici , adresa, a zároveň se jedná o nemalou částku, soud přistoupil ke stanovení splatnosti do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž soud zohlednil i oprávněný zájem žalobkyně na brzkém vrácení poskytnutých finančních prostředků (výrok I.).

19. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, který dospěl k závěru o absolutní neplatnosti, nikoli pouze neplatnosti relativní), nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z těchto smluv. Žaloba byla proto ve zbývající části zamítnuta. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu o. z. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. K tomu shodně např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Co 176/2024-74. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec nesplacené jistiny (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., částečně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení v částce 8 024,92 Kč, kdy tato částka představuje 10,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,35 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,65 %). Soud při stanovování míry úspěchu a neúspěchu ve věci zohlednil rovněž žalované příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku, a to v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 26 684 Kč a nákladů za zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 667 076,57 Kč sestávající z částky 10 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 5 490 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a.t., z částky 10 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé a z částky 10 980 Kč za účast na jednání dne , datum, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, , a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 930 Kč ve výši 8 385,30 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. (výrok III.).