95 C 89/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Rabasovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 55 325,04 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 55 325,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 174,82 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne , datum, ve spojení s doplněním ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 55 325,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím dálkového přístupu uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 79 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky, a to formou denních splátek, se splatností první splátky dne , datum, , kdy konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Žalobkyně žalované poskytla dne , datum, úvěr ve výši 17 000 Kč a dne , datum, ve výši 11 000 Kč, přičemž před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, a to dotazy příslušným registrům (CEE, IR, BRKI, NRKI) či z předložených výpisů z účtu žalované, kdy ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 40 600 Kč. Jelikož žalovaná splátky včas nehradila, žalobkyně uzavřenou smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala prostřednictvím e-mailu dne , datum, . Jestliže by soud neměl nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy za prokázaný, žalobkyně současně navrhla, aby soud rozhodl o nároku na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalované. Celkem žalovaná na dluh plnila částkou 54 385,62 Kč.

2. Žalovaná v reakci na podaný návrh uvedla, že s existencí jistiny dluhu souhlasí, nicméně vzhledem ke své tíživé finanční situaci není schopna dlužnou částku uhradit najednou. Na žalobkyni se opakovaně obracela se žádostí o možnost splátek či odklad úhrady, žalobkyně však toto odmítala, a tudíž došlo k nárůstu dlužné částky, což žalovaná považuje za rozpor s dobrými mravy. Žalovaná má však zájem dluh uhradit, a tak soudu navrhla, aby rozhodl o možnosti úhrady ve splátkách po 1 500 Kč až 2 000 Kč měsíčně. V této souvislosti žalovaná dále doplnila, že dosahuje příjmu v rozmezí 17 000 Kč až 20 000 Kč měsíčně, na bydlení hradí 10 000 Kč měsíčně, a další výdaje činí 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně pak uvedla, že s úhradou dlužné částky ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně souhlasí.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v rámci podaného návrhu, a žalovaná vyjádřila souhlas dle podání ze dne , datum, , přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 79 500 Kč s možností opakovaného čerpání, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit příslušenství formou pravidelných denních splátek, a to nejpozději do , datum, . Splatnost první splátky byla sjednána k , datum, . Smluvní úrok činil 0,933 % denně, poplatek za vyplacení úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. V případě čerpání celého úvěru RPSN činilo 1458,49 %. Pokud by se žalovaná dostala s úhradou do prodlení, byla žalobkyně oprávněna po žalované požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vč. přílohy předpis denních splátek, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, všeobecné obchodní podmínky platné od , datum, ). Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalované (autorizace ověření totožnosti ze dne , datum, ).

6. Dne , datum, byla na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, ze strany žalobkyně zaslána částka 17 000 Kč a dne , datum, částka 11 000 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

7. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zjistila, že ověřený čistý měsíční příjem žalované činil 40 600 Kč. Podle tvrzení žalované její minimální výdaje činily 16 330 Kč, rezerva pro výdaje 1 050 Kč a disponibilní příjem 22 500 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti žalované měli být dva lidé s příjmem (výpis o posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, , identifikované příjmy žalované).

8. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky 92 dní po splatnosti, žalobkyně uzavřenou smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou vyrozuměla prostřednictvím e-mailu dne , datum, . Celková dlužná částka ve výši 55 325,04 Kč se tak stala okamžitě splatnou (e-mail žalobkyně ze dne , datum, ).

9. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 56 012,20 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 7 360 Kč (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , potvrzení o podání).

10. Z výpisu systému ARAD, dostupném na webu České národní banky, soud zjistil, že v , datum, činila úroková sazba u revolvingových úvěrů a kontokorentů poskytovaných domácnostem na spotřebu 15,09 %. RPSN pro veškeré úvěry na spotřebu činilo 9,45 %.

11. Z listin – obecné principy posuzování a filozofie Společnosti a potvrzení o příchozích úhradách ze dne , datum, soud nezjistil relevantní skutečnosti pro rozhodnutí.

12. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

13. Žalovaná byla na základě uzavřené smlouvy mezi ní a žalobkyní povinna vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč a zaplatit příslušenství, a to formou pravidelných denních splátek. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,933 % denně, RPSN ve výši 1458,49 %. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky, žalobkyně uzavřenou smlouvu vypověděla, dlužná částka ve výši 55 325,04 Kč se tak stala splatnou dnem , datum, . Podle systému ARAD v době uzavření dané smlouvy činila úroková sazba u revolvingových úvěrů a kontokorentů poskytovaných domácnostem na spotřebu 15,09 %, RPSN pro veškeré úvěry na spotřebu činila 9,45 %.

14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z., na jejímž základě žalobkyně poskytla ve prospěch žalované peněžní prostředky, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši 0,933 % denně, tedy 340,545 % ročně. Z přehledu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v , datum, , byl úrok u revolvingových úvěrů a kontokorentů poskytovaných pro domácnosti na spotřebu 15,09 % ročně. Tedy je vidno, že sjednaný úrok dosahuje více než 22 násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), a proto je dle § 580 o.z. absolutně neplatné. Jelikož se však jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j. 19 Co 102/2022-61).

18. Nad rámec uvedeného soud pro úplnost dodává, že žalobkyně rovněž nesplnila svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, neboť nikterak neověřovala její výdaje (např. z výpisů z bankovního účtu). Soud je toho názoru, že povinnost alespoň elementárním způsobem ověřit výdajovou stránku žadatele o úvěr měla žalobkyně zejména s ohledem na výši úvěru, kdy se nejednalo o standardní mikropůjčku.

19. Vzhledem k uvedeným závěrům pak byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit pouze to, co si půjčila (§ 2993 o.z.), tedy částku 28 000 Kč. Jelikož žalovaná na dluh plnila celkem částkou 54 385,62 Kč, soud žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy není uplatněný nárok po právu (výrok I.).

20. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy jejich náhrada by příslušela procesně úspěšné žalované. Té však žádné náklady v řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.).