98 C 114/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa, obec a číslo – část obce zastoupená: JUDr. jméno příjmení, IČO, advokát, se sídlem adresa, obec proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa, obec a číslo o zaplacení částky 1 921 Kč s přísl., rozsudek

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 921 Kč se zákonným úrok z prodlení z částky 1 621 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75%, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladu řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne datum, se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 921 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla s největší přípustnou objemem válců nad registrační značka, příjmení: anonymizováno, druh vozidla: osobní automobil nad číslo cm3 do číslo cm3, číslo technického průkazu: anonymizováno. Přičemž vozidlo nemělo v době datum – datum sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady.

2. Žalovaný po celou dobu řízení byl zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 34209/2023-8 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19).

4. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, u kterého žalobce zjistil, že bylo v žalované době provozováno bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc nasvědčuje i instrukce anonymizována dvě slova ze dne datum (č.l. 20), ve které se naprosto srozumitelně uvádí, že anonymizována dvě slova není příslušné k vydávání dat dle § 12 z. číslo § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. z. č. 56/2001 Sb., kdy anonymizována dvě slova očividně reaguje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Takže proto, soud vyšel výhradně z výpisu z registru silničních vozidel (č.l. 16) a zjistil, že je žalovaný nebyl v žalované době vedený jako vlastník souzeného motorového vozidla a ani jako provozovatel. Jiná osoba, než žalovaný kompletně (datum – datum) po celou žalovanou dobu vlastnila dotčené vozidlo, takže datum datum nijak nekoresponduje ani se začátkem a ani s koncem doby, kterou žalobce uvedl v žalobě (§ 128, § 129 o.s.ř.). Další dokazování bylo za této situace zcela zbytečné provádět (ÚS ČR IV. ÚS 582/01).

5. V souzené věci bylo (NS ČR 22 Odo 801/2005) zcela hodnověrně prokázáno, že vozidlo žalovaný nikdy nevlastnil, protože jej vlastnily jiné osoby. Je pravda, že motorové vozidlo je běžný předmět koupě a z hlediska platnosti smluvního ujednání účastníků o prodeji a koupi vozu není rozhodující, zda k jeho převodu došlo na základě písemné nebo jen ústní smlouvy a podmínkou platnosti této smlouvy není ani zápis změny vlastníka do evidence motorových vozidel. Tedy hypoteticky může vždy dojít k situaci, kdy vlastník vozu neohlásil Odboru dopravně správních agend, že vlastnictví se ujala jiná osoba na základě jejich vzájemné dohody, když vlastnictví vznikne i tak. Ovšem žalobce netvrdil nic o kupní nebo jiné smlouvě, kterou by vlastnictví bylo převedeno na žalovaného. Podrženo a sečteno z ničeho nejen že ani náznakem nevyplývalo, že by žalovaný někdy motorové vozidlo vlastnil, ale soudem provedeným zcela hodnověrným důkazem byla důvodnost žalobního nároku zcela vyvrácena. Z tohoto důvodu soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný sice měl úplný úspěch, ovšem nevznikly mu žádné účelně vynaložené náklady řízení, když po celou dobu řízení zůstal zcela nečinným.

7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat cestou soudního výkonu rozhodnutí.