98 C 236/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa, obec a číslo - část obce zastoupená: Mgr. jméno příjmení, IČO, advokátka, se sídlem adresa, obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, obec o zaplacení 21 390 Kč s příslušenstvím, rozsudek

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci a) částku 6 735 Kč, -) zákonný úrok z prodlení z částky 6 435 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75%, b) částku 11 394 Kč, -) zákonný úrok z prodlení z částky 11 094 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75%, c) částku 3 261 Kč, -) zákonný úrok z prodlení z částky 2 961 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75%, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne datum, se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 21 390 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem tří motorových vozidel: nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka, příjmení anonymizováno, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno a hmotností do 3 500 kg, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno a nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno. Přičemž první vozidlo nemělo v době datum – datum, druhé v době od datum – datum a třetí v době od datum – datum sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady. Žalobce trval na žalobě doplněním dne datum a odkázal na kupní smlouvy, které odůvodňují jeho nárok.

2. Žalovaný dne datum navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, protože vozidlo je nepojízdné na země, nyní je válka, narodila se mu dcera a je v těžké životní situaci, když vozidlo nejezdilo a nejezdí, a jakmile bylo možné překročit hranice z důvodu rozvolnění po lock down, tak vozidlo nahlásil do depozitu.

3. Z upomínky žalobce - ohledně druhého motorového vozidla ze dne datum soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou si žalovaný vyzvedl dne datum. Doručení další upomínky ze dne datum žalobce ničím neprokázal a není zde ani čárový kód, který žalobce používá pro odesílané zásilky.

4. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorových vozidel, u kterých žalobce zjistil, že byly v žalované době provozovány bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc přisvědčuje jasná instrukce anonymizována dvě slova ze dne datum (č.l.43), ve kterém se naprosto jednoznačně uvádí, že anonymizována dvě slova není příslušné k vydávání dat dle § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. - kdy se očividně navazuje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Takže, proto soud vyšel výhradně z výpisu z registru silničních vozidel, které soud pořídil u příslušných odborů dopravně správních činností a zjistil, že vlastníkem prvního motorového vozidla je v žalovanou dobu jméno příjmení (č.l. 27), k tomu žalobce předložil smlouvu, doloženou jméno příjmení, která neobsahuje žádné registrační značka, v rodném čísle žalovaného za lomítkem není správné číslo, jak plyne z ISZR (č.l. 11, § 120 odst. 2 o.s.ř.), ale číslo, podpisy jsou obyčejné a když jméno příjmení žalobci písemně dne datum sdělil, že celou složku se všemi papíry již zlikvidoval, třetí motorové vozidlo vlastní v žalovanou dobu jméno příjmení (č.l.24) a jestliže žalobce k převodu tohoto vozidla předkládal kupní smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a jméno příjmení, pak tato smlouva je týká vozidla registrační značka a příjmení kód je jiný, než u souzených vozidel (č.l.39), druhé vozidlo žalovaný vlastnil v souzenou dobu, protože jej od datum vlastní a od datum je vyřazené z provozu i když STK mělo platnou do datum (č.l.29)

5. Soud provedl všechny důkazy předložené žalobcem, ovšem s výjimkou na shora uvedené neměly na skutkový stav žádný vliv a soud se jimi v rozsudku již dále nezabýval, protože způsob ani doba doručení výzev ani žalobcovy interní výpisy ohledně vlastnictví vozidel nemohl zvrátit fakt, že žalobce neunesl důkazní břemeno o vlastnictví dvou vozidel (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, ÚS ČR IV. ÚS 582/01).

6. V souzené věci bylo (NS ČR 22 Odo 801/2005) prokázáno, že druhé vozidlo žalovaný po celou souzenou dobu vlastnil a bylo i prokázáno, že vozidlo nebylo formálně schopné užívání až po datum, což ale podkládá tvrzení žalovaného, že vozidlo nebylo schopné užívání, a proto jej sám, dobrovolně vyřadil z provozu, a i to, že datum vyřazení z provozuschopnosti odpovídá rozvolnění přeshraničního styku s země, po pandemii COVID – 19, když žalovaný je nativní anonymizováno, proto tedy tyto skutečnosti sice nepřímo, ale za to zcela souvisle dokládají skutkovou verzi žalovaného – že vozidlo neprovozoval, ale nebyl schopen je úředně vyřadit z provozu, protože byl na země bez dočasné možnosti vycestovat do ČR (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, 32 Cdo 831/2014). Soud uzavřel, že tedy uvěřil žalovanému, že druhé vozidlo nebylo schopné užívání a provozování po celou žalovanou dobu a fakt, že žalovaný nevrátil RZ a osvědčení o registraci vozidla na provozuschopnosti vozidla nic nemění. Judikaturní závěry dlouhodobě odmítají, že by pro úsudek, zda je vozidlo provozováno, bylo určující pouze to, že bylo v příslušném období vedeno v registru vozidel (ÚS ČR II. ÚS 2127/14, I.ÚS 1207/15), a protože soud je povinen vzít za prokázanou každou skutečnost, která z obsahu spisu vyplývá (NS ČR 22 Cdo 2335/2005) a současně je i povinen respektovat závěry Ústavního soudu ČR (IV.ÚS 2503/18), tak jak vícekrát sdělil Ústavní soud ČR, tak povinnost platit pojištění odpovědnosti dle z.č. 168/1999 Sb. může být vymáhána jen tehdy, je-li adekvátní smyslu a účelu, který není dán u vozidel neschopných užívání. Z tohoto důvodu soud žalobě v této části nevyhověl, ačkoliv u tohoto vozidla se žalovaného vlastnictví dobře prokázalo. Nakonec, v řízení bylo tedy prokázáno, že žalovaný je vlastníkem tohoto (druhého) užitkového vozidla, ale od konce roku rok nepojízdného. S vysokou pravděpodobností si žalovaný pořídil vůz k výkonu pracovní činnosti, kterou ale nyní pro jeho závadnost musí provozovat jinak, a k tomu ještě investice do vozu, přišla vniveč. Fakt, že na žalovaného doléhají válečné útrapy země, která je jeho domovem, soud považuje za notorietu. Takže i za příznivější procesní situace pro žalobce – kdyby tedy (hypoteticky) soud neuvěřil žalovanému jeho vysvětlení, proč vozidlo nebylo formálně odhlášeno z provozu, by soud žalobě nevyhověl, neboť rozhodnutí soudu mají být spravedlivá spíše a nikoliv spíše příkrá.

7. V souzené věci nebylo (NS ČR 22 Odo 801/2005) ničím prokázáno, že by třetí, vozidlo žalovaný někdy skutečně vlastnil. Třetí vozidlo vlastnila zcela jiná osoba, než ta kterou žalobce považoval za vlastníka a prodávajícího – jméno příjmení, a jehož kontrakt se žalovaným soudu předkládal, nad to kupní smlouva ani neobsahuje základní určující znaky vozidla, které odpovídají žalobě. Krátce řečeno, žalovaný toto třetí souzené vozidlo nikdy nevlastnil a jméno příjmení rovněž ne.

8. V souzené věci nebylo (NS ČR 22 Odo 801/2005) ničím prokázáno, že by první, vozidlo žalovaný někdy skutečně vlastnil, protože evidence vozidel zná výhradně jméno příjmení. Žalobce v této souvislosti předložil vyjádření jméno příjmení a kupní smlouvu, o které tvrdil, že vozidlo prodal žalovanému. Soud vyšel tedy z toho, že motorové vozidlo je běžný předmět koupě a z hlediska platnosti smluvního ujednání účastníků o prodeji a koupi vozu není rozhodující, zda k jeho převodu došlo na základě písemné nebo jen ústní smlouvy a podmínkou platnosti této smlouvy není ani zápis změny vlastníka do evidence motorových vozidel, ovšem soud nepřehlédl chybu v rodném čísle žalované, absenci RZ auta a i nižší čitelnost příjmení kódu. Krátce řečeno, nepřímé důkazy o tom, že žalovaný je vlastníkem vozidla na základě této smlouvy netvořily žádnou ucelenou řadu, ale naopak zde byly rozumné důvody pochybovat o hodnověrnosti této smlouvy (NS ČR 22 Cdo 2335/2005, 21 Cdo 2682/2013, 32 Cdo 831/2014, 28 Cdo 1409/2000).

9. Z těchto všech důvodů soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl procesně neúspěšný, na druhou stranu žalovaný měl s žalobcem komunikovat dříve, než byla podána žaloba, a proto mu také soud žádné náklady řízení nepřiznal.

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to v trojím vyhotovení. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat cestou soudního výkonu rozhodnutí.